Bylo nebylo, kdesi na jižní části jistého království jedno arciděkanství. A v tom arciděkanství, věřte, nebo ne, měli jistého důstojného pána. Důstojný pán, zcela dle duchu, který vládl v době jeho formace, si nepotrpěl na nějaké to lpění na kněžské důstojnosti, by právě naopak…, leč to do této pohádky tak úplně nepatří.

Důstojný pán si coby muž moderní potrpěl na muziku, což jistě není nijak překvapující, nebyl by z řad kněžského stavu ani první, ani poslední, kdo si od těžkého břemena služby svým ovečkám odpomáhal tvorbou tónů a jejich poslechem. Taková věc je ovšem finančně náročná, neb provozovat hudbu jako nějací šmidliboys se nelíbí nikomu, natožpak našemu důstojnému pánovi.

Inu co s tím? Hudební studio není fazole, aby se dala vyloupnout z lusku na poli, či jako polínko nebo souška v lese, jež se přinese, fofrem rozřeže a prožene se za zimního období kamny. Tady musí nastoupit fištrón, nebo morální pružnost, chcete li, nebo taky prostě (dámy prominou..) vyčůranost.

Milé arciděkanství se totiž nacházelo v druhdy obydleném, později zase opuštěném prostoru a mezi ovečky onoho pana faráře patřilo i nemálo usedlíků, kteří díky jakýmsi interním kompetenčním sporům mezi vládci již zkrátka nebydleli tam, kde se narodili, leč  o pár kilometrů jinde.

Jak jsem již napsal, interní kompetenční spor, který poněkud změnil skladbu oveček pana hudbymilovného faráře, způsobil  mimo jiné i ekonomický vzestup oné přemístěné části farníků. Jejich peníze byly sice popsány jinou řečí, než penízky, které dostával náš hudbymilovný páter, nicméně na jejich hodnotě to nic neubíralo, ba právě naopak… A to byl ten kámen úrazu.

Důstojný pán si hned řekl, že jejich penízky mu „non olet“ a že tedy je nutno provádět tu správnou evangelizaci mezi mládeží, k čemuž se zajisté hodí echt pravý „electric guitar sound“, aby to v kostele pěkně dunělo, což je základ každé pořádné evangelizace a né nějaké to bečení varhan jak ve středověku. Tak! Jak řekl, tak učinil a studio vybavené na faře mu poskytlo dostatek požitků v pastoraci i poslechu, zkrátka ten správný pastorační „know-how“.

Jenže co by to bylo za pohádku, kdyby neměla správný konec, namítne laskavý čtenář a ctěná čtenářka. Ano máte pravdu, i tahle pohádka má naštěstí dobrý  konec, neb těm cizojazyčným, kdysi do místního arciděkanství patřícím farníkům bylo jaksi divné, že jejich poctivě vydělané penízky mizí kamsi do neznáma a na kapličkách, kostelíčcích i kostelech jejich rodného kraje to jaksi pořád není vidět. I na vrchním místě v biskupství to už nevydržel jistý pán a učinil vizitaci,  a ach ouvej, to bylo zlé. Moc zlé…

Skončily časy přílivu kvalitního oběživa pro potřebu pana faráře a jeho „high-tech“ mixážních pultů a jiných elektronických hejblátek. Milý důstojný pán teď má holt ve farnosti financauditora, v kostele již farníci přešli na heslo „No guitars“ a na studio sedá prach, ježto církevní vrchnost neví zkrátka co s ním, myslím s tím studiem, ač mám dojem, že neví ani co padrem.

A to je konec naší ne zrovna veselé pohádky, přičemž kdyby některé okolnosti někomu připomněly jistý případ z Pošumaví, jde o podobnost zcela dozajista čistě náhodnou… 🙂

Antonín Šalanský

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.