Monthly Archives: Červen 2010
Lekce Zlého: Pád Amnesty International
Svět kolem nás se mění a to, bohužel, k horšímu, alespoň v Západním světě. Jedním z nejsmutnějších průvodních jevů tohoto faktu je pohled na to, jak se kolem nás to dobré dílem hroutí a dílem přechází ke Zlému. To druhé je ještě mnohem horší, než to první, protože často se to děje skrytě a postupně, takže spousta dobrých lidí si ani nevšimne, že se v jejich původně dobré a prospěšné organizaci nebo projektu něco zásadně mění, či dokonce už se změnilo. Klasickým případem nám může být pád Amnesty International.
Dobré filmy, cenzura a křesťané
Snad každý z nás byl ovlivněn nějakým filmem, v dětství i v dospělosti, ať už kladně či negativně. Zamyslíme-li se trochu nad světem filmu z hlediska víry, pak zjišťujeme, jak velké množství filmů je určeno jen pro zábavu, komerci a jak málo je jich využíváno ke zvěstování Pravdy a zušlechťování duše člověka ve smyslu správných vzorů. Pokud bychom chtěli hloubat o otázce, proč tomu tak je, jistě bychom si uvědomili veliký paradox. Křesťanů je na tomto světě cca 1 miliarda z necelých 7 miliard celkového počtu obyvatel planety Země. To je ohromné číslo. Uvažujme dále, Hollywood reprezentuje produkci světové velmoci USA, tedy cca 303 miliónů obyvatel, z nichž je 80% křesťanů, „jen“ 14% bez vyznání a 1,6 % židů. Jak to, že existuje tak málo děl s křesťanským obsahem a tolik děl, která urážejí a zesměšňují náboženství, hlavně to křesťanské?
Katolická cesta J. Durycha VII – Jakub Deml
Předem již lituji nešťastníka, který si zamane sepsat podrobný životopis Jakuba Demla. Ovšem takový životopis, který nebude jen záznamem Demlových „štací“, třebaže i jen jejich prostý výčet nebude snadno sestavit. Na svou duši Deml hodně prozradil v knize, která mu nepřinesla štěstí: v Mém svědectví o Otokaru Březinovi a také i leckde jinde, ale životopisec nesmí přejímat nálady, sny, touhy a přání svého „objektu“, musí je podrobit poctivému prozkoumání hned z několika hledisek; jde-li pak o životopisce seriózního, čekáme od něho i jejich zodpovědné analýzy a třebas i vlastní úvahy nad nimi, pokud si na to troufne.
Na šikmé ploše
Bývalo to tenkrát oblíbené přirovnání a pronášelo se hlasem výstražným a zděšeným, jako kdyby v tom okamžiku nešťastník užuž z té šikmé plochy sjížděl a začal se nezadržitelně řítit směrem svislým. Tou šikmou plochou byl povážlivý odklon od náboženství, jaký často nastával u patnáctilených studentů, zejména kvartánů, neboť kvarta bývala třída ďábelská, a hrozící pohromou mohlo být jen vyloučení z arcibiskupského konviktu, nesmiřitelný hněv poručníkův, ztráta prostředků k dokončení studií a buď zkažený život, nebo něco ještě pochmurnějšího.
Rozhlédnutí
Povolební situace, jednání a závěry u nás, vražda biskupa Padovese a papežova cesta na Kypr ve světě – toť hlavní zprávy uplynulého týdne.
Procházky
Někdy nás Boží láska uchvátí natolik, že se ocitneme zcela bezmocni a bezvládni v úžasu nad takovou velikostí, silou a mocí. Jelikož pýcha a chlouba světa jsou v opozici k moci a slávě Boží, tato setkání bývají nenápadná a očím okolí ukryta. Jako se Spasitel neváhal narodit v chlévě, tak se ani nám neváhá, spolu se svou Matkou, sdílet v situacích prostých a neokázalých. Básně napsal Jiří Orten.
Stříbrná růže
Je svět a jsou slova a věci navěšené na něm, kterých dennodenně nutno sázet, žnout a odnášet v nepřeberných snopech.
O potratářských emociomentech I: Svoboda volby
V této sérii se podíváme na některé mimořádně oblíbené linie mlžení, které potratáři spolehlivě tasí, když se dostávají do argumentační nouze, a se kterými dobývají, řekl bych, největší úspěchy. Zajímavé je na nich to, že jde nikoliv o nějakou argumentaci nebo logiku, ale o falešné „emociomenty“, emocionální a lživé výkřiky apelující dílem na falešný soucit a dílem na sobectví. Prvním „emociomentem“ je „svoboda volby“.
Poezie
Kdy lze žasnouti
Je-li někdo tak říkajíc odsouzen k tomu, aby byl básníkem nebo něčím toho druhu, stává se záhy především protivou. Jest obecným a jistě odůvodněným přáním lidí, aby měl každý se svým okolím účast v radostech, smutcích, nadějích i straších, zálibách i odporu k věcem, které se týkají společnosti, třídy nebo jakéhokoliv svazku, k němuž náleží, a ti, kteří při tom ukazují neochotu, těžkopádnost nebo lhostejnost, jsou obecně považováni za protivy. Ale co si má takový protiva počíti! Ten, kdo desetkrát něco zažil a desetkrát se tomu podivil, nerad se tomu diví pojedenácté, a takoví protivové mají obyčejně tolik zkušeností, že už pak jsou netečni jako dřevo. Odkud mají ty zkušenosti? Bůh suď! Zkušenosti se nedají vymysliti, ty musí pocházeti z něčeho skutečného, třebas i z něčeho takového, čeho si jiní lidé nevšimnou.
