Tomáš Halík – Duše a hvězdy

Útoky na církev a arcibiskupa Graubnera sílí

18. 2. 202518. 2. 2025 - by Ignác Pospíšil - 67 Comments.

Katolická církev, arcibiskup Graubner i jeho předchůdce Dominik Duka čelí rostoucím útokům ze strany pseudokatolických liberálů a antiklerikálů a jejich médií již delší dobu, útoky dlouhodobě narůstají v souvislosti s ratifikací smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem a sílícím prosazováním sodomitských „manželství“.

Běsnění dosáhlo vrcholu v těchto dnech, když arcibiskup Graubner už nepřekousl řádění otce Váchy a v reakci na jeho „hospodskou mši“ přenášenou v TV Noe jej zbavil pověření kaplana v akademické farnosti v Praze. Světská média a progresívní katolíci se okamžitě postavili po bok jedné ze svých televizních ikon, aby nám takto názorně potvrdili, že nelze dnes být zároveň dobrým biskupem a miláčkem světských a převážně progresivistických médií. Naštěstí před Bohem záleží jen na tom prvním. (Pokračování textu…)

Hnutí pro-life / Maren, Jonathon van / Překlady Lucie Cekotové

Potratáři připouštějí naprostou brutalitu svých praktik

3. 12. 20243. 12. 2024 - by Ignác Pospíšil - 2 Comments.

(LifeSiteNews) — Jonathon Van Maren ve svém podcastu na portále LSN analyzuje výroky samotných potratářů popisující hrůzy jejich práce, když přitom v Kanadě a ve Spojených státech se agresivně vnucují potratová „práva“. Nejprve podtrhuje, jak problematika potratu dominuje americké a kanadské politice. Poznamenává, že věc „práva“ na potrat stále více prosazuje [kanadský premiér] Justin Trudeau, který nedávno dokonce předložil návrh zákona zbavujícího poradenská střediska pro těhotné v obtížných situacích postavení daňově zvýhodněných charitativních organizací.

Jonathon Van Maren poté přechází ke Spojeným státům, kde Kamala Harrisová a Demokratická strana udělaly z potratů stěžejní téma voleb v roce 2024, přičemž média jim pomáhala lžemi o zákonech chránících život v některých státech USA. Harrisová dokonce při jednom ze svých předvolebních vystoupení pozvala lékaře-potratáře na scénu. Pozoruhodné je, že když jeden z přítomných potřeboval lékařskou pomoc, zdáli se být bezradní. (Pokračování textu…)

Hnutí pro-life / Krize Církve / Malý, Radomír / Společnost

Jsme ve staré Spartě, nebo u Hitlera?

13. 11. 2020 - by Ignác Pospíšil - 7 Comments.

Nedávný výrok polského Ústavního soudu (Trybunal Konstytucyjny – dále jen TK), že legální potraty dětí z eugenických důvodů, tj. po diagnostikování vady při prenatálním vyšetření, zejména se jedná o Downův syndrom, jsou protiústavní, vyvolaly protesty proabortivních skupin, došlo i na devastaci chrámů a fyzické napadání katolických kněží. Žel tzv. katolevice reprezentovaná krakovským Tygodnikem Powszechnym, tzn. sdružení „levicových“ katolíků, vznesla argument, že tito odpůrci rozhodnutí TK mají částečnou pravdu, neboť prý „nelze ženy nutit k hrdinství“. Vyskytli se žel i někteří polští duchovní, kteří sdílejí toto stanovisko, jak dokazuje veřejně publikované tzv. Prohlášení obyčejných kněží. Vláda PiS před tímto nátlakem ustupuje, dodnes nepředložila toto rozhodnutí TK v parlamentu, aby podle něj mohla být upravena legislativa. Prezident Andrzej Duda se ozval, že chystá kompromisní návrh, jenž by připouštěl eugenické potraty „až v nejkrajnějším případě, kdy existuje neomylná jistota, že dítě se narodí postižené“.

To všechno odporuje nauce Církve o potratech, která je jasná. Kdo se jakkoliv vysloví pro legalizaci těchto vražd, byť jenom v maximálně omezené míře, podléhá exkomunikaci. Že toto platí i o amerických tzv. „katolických“ politicích Joeovi Bidenovi, Nancy Pelosiové nebo kanadském Justinu Trudeauovi, je „jasné jako facka“. Proč biskupové už dávno tuto automatickou exkomunikaci (tzv. latae sententiae) nad těmito vrahy nenarozených dětí nevyhlásili a proč těmto propotratovým politikům je nadále podávána Eucharistie, má souvislost s rozmělňováním a zřeďováním katolické víry po II. vatikánském koncilu, což by bylo na jiné téma. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / Polemiky

Posoudil a odsoudil se sám

5. 10. 2019 - by Ignác Pospíšil - 89 Comments.

Jak zveřejnil server Aktuálně.cz v příspěvku z 3.10. (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/tomas-halik-gott-pohreb-devalvace-hodnot-a-moralni-kyc/r~1a8cc9ace5c111e988f50cc47ab5f122/), tak „katolický kněz Tomáš Halík ostře kritizuje záměr státu podílet se na uspořádání pohřbu Karla Gotta. Hovoří o ‚naprosté devalvaci hodnot a morálním kýči‘…“

„Projevit úctu k uměleckému talentu zemřelého je jedna věc, šílený a nevkusný nápad s národním pohřbem v katedrále věc druhá,“ uvedl Halík v prohlášení, které má deník Aktuálně.cz k dispozici. V něm uvádí, že nejde opomenout Gottovu normalizační minulost.

„V tomto pokusu o mýtizaci hvězdy normalizačního zábavního průmyslu jde nejenom o projev naprosté devalvace hodnot a morální kýč, nýbrž i o politicky účelovou interpretaci našich moderních dějin a také o další pokus zatáhnout náboženské a církevní symboly do politiky zemanovsko-babišovského populismu,“ kritizuje Halík. Uspořádání státního pohřbu (pozn.: dnes už jen pohřbu se státní spoluúčastí) pro Karla Gotta by považoval za projev hrubé neúcty nejen vůči hrdinům disentu a „skutečným tvůrčím umělcům“, nýbrž i vůči ohromnému množství občanů, kteří se před komunistickou mocí nesklonili.

Na to je nutno reagovat. Církev nemá právo odepřít pohřeb žádnému katolicky pokřtěnému, pokud veřejně od víry neodpadl, neštval a nepodněcoval proti ní, nebyl členem spolků Církvi nepřátelských (např. svobodných zednářů) a nesetrval v tomto stavu až do své smrti. Tak jsem se učil v tajném studiu teologie za totality. (Pokračování textu…)

Historie / Malý, Radomír

K Palachovu výročí – katolicky

19. 1. 2019 - by Ignác Pospíšil - 47 Comments.

Patřím nejen k pamětníkům těchto událostí, ale jako v té době student brněnské filozofické fakulty i k účastníkům tehdejších aktivit. Říkat, že jsme byli mladí a nezkušení, by bylo lacinou frází. Nikoli, tak nestál problém. Ten spočíval v něčem úplně jiném.

Vření let 1968-9 nebylo pouze českým (československým) fenoménem. Na Západě probíhala v plném proudu neomarxistická studentská rebelie proti stávajícímu prý „buržoaznímu“ pořádku a prý pokrytecké morálce. Naše kontakty se Západem byly tenkrát kvůli „železné oponě“ nedostatečné. Mnoho mých tehdejších kolegů včetně přesvědčených antikomunistů a antimarxistů mělo o studentských bouřích v západních metropolích zcela idealistické představy v totálním rozporu se skutečností. Mysleli si, že oni bojují, když ne za totéž co my, tak za něco podobného: za svobodu od útlaku a diktatury, kterou u nás reprezentoval totalitní komunistický režim, u nich zase kapitalistický společenský řád spojený s pokryteckými konvencemi a jim odpovídající morálkou.

Mnozí mí tehdejší kolegové z fakulty tleskali západním studentům, aniž si uvědomovali, že jejich pozice jsou stejně marxistické a komunistické, jako našich a sovětských papalášů, ne-li ještě horší. I když tito západní studentští revolucionáři á la známý německý Rudi Dutschke odsuzovali potlačení tzv. „Pražského jara“ v Československu a od vládnoucího establishmentu v komunistických zemích se distancovali, tak jen proto, poněvadž opustili klasickou komunistickou ideologii „třídního boje“ zastávanou právě komunistickými vládci východní Evropy, a v duchu neomarxistické Frankfurtské školy akceptovali novou strategii tzv. „pochodu institucemi“, jenž – jak ukazuje dnešní realita – se jim žel povedl do všech důsledků. Naše tehdejší studentstvo si ve své většině vůbec neuvědomovalo toto marxistické a komunistické podhoubí revolucionizujícího západního studentstva, které bylo identické s ideologickým podhoubím komunistických diktátorů á la Brežněv, rozdíl spočíval jen v taktice. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / Společnost

Voltairovsko-goebbelsovská lež

6. 11. 2018 - by Ignác Pospíšil - 65 Comments.

Svatováclavské kázání patera prof. Piťhy, i když od jeho pronesení uplynulo více než měsíc, stále hýbe jak českou politickou scénou, tak i Katolickou církví. Neomodernisté uvnitř mystického Těla Kristova, kteří tam pronikli za účelem její likvidace, se činí opravdu úžasně. Kdyby působili za bolševiků, dostali by nepochybně Leninův řád.

Jejich hlavní zbraní je lež. Už Voltaire v 18. století ji zdůrazňoval jako nejúčinnější arsenál v boji proti Církvi, její věrouce a mravním hodnotám. „Jen lžete,lžete, milí přátelé, ono nakonec pokaždé z toho něco zůstane…“ – to mnohokrát zdůrazňoval. „Kulhavý ďábel“ a reichspropagandminister Joseph Goebbels ve III. Německé říši to potom vyjádřil lapidárně: „Stokrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou…“¹

1. listopadu vyšly hned dva články plné lží. Tomáš Halík v Lidových novinách polemizuje s kritikou Václava Klause na jeho adresu, v níž se exprezident staví na stranu prof. Piťhy. A na internetovém portálu christnet.eu téhož data jistá Hana Blažková zveřejnila článek pod titulem „Odkud se vzalo Piťhovo proroctví?“ (Pokračování textu…)

Křesťanská politika / Krize Církve / Pospíšil, Ignác

Poznámka k brněnské blasfemii

3. 6. 20184. 6. 2018 - by Ignác Pospíšil - 117 Comments.

Stručně bych se dnes ohlédl po všem čtenářům jistě dobře známé brněnské blasfemii. Celá ta událost má spoustu hrdinů kladných, jako jsou kardinál Duka (1), profesor Osolsobě (2), modlící se a protestující křesťané i Slušní lidé (3), otec Stritzko (4) …, a ještě více darebáků, jako jsou autor hry, všichni zúčastnění herci, Martin Glaser, „profesor“ Halík (5), synoda ČCE (6), brněnští radní, primátor Vokřál, brněnští lidovci, senátorka Wagnerová (7) a další a další.

Rouhačská hra se odehrála, čemuž asi nebylo možné žádným přijatelným způsobem zabránit. Je na nás křesťanech, abychom přispěli k tomu, že z tohoto jednoznačně zlého počinu vzejde i něco dobrého. Jedním z pozitiv je, že v souvislosti s představením se mnozí odkopali a ukázali, co v nich je. To bychom si měli zapamatovat, to bychom měli v dalších dnech a letech zohlednit v tom, kam budeme chodit do divadla, koho budeme volit, s kým budeme ochotni spolupracovat. (Pokračování textu…)

(Ne)doporučujeme / Knihy / Pospíšil, Ignác

Sedmero hlavních hříchů

8. 3. 20178. 3. 2017 - by Ignác Pospíšil - 15 Comments.

Avšak ne každý hněv je hříšný, neboť existuje také něco jako spravedlivý hněv. Nejdokonalejší vyjádření spravedlivého hněvu nalezneme v příkladu našeho Pána při vyčištění chrámu. (str. 7)

Kdyby má věčná spása byla podmíněna tím, že přivedu ke spáse buďto jednoho domýšlivého pána, který se pyšní svým vzděláním, anebo stovku naprosto mravně zkažených mužů a žen na ulicích, vybral bych si ten jednodušší úkol: obrácení stovky. Na celém světě se nic nepřemáhá tak obtížně jako intelektuální pýcha… (str. 43)

Mezi letošními knižními novinkami by neměla zapadnout kniha arcibiskupa Fultona Sheena (1895-1979) Sedmero hlavních hříchů, kterou vydal Hesperion. Autor v ní propojuje jednotlivé hlavní hříchy s Kristovými slovy na kříži, aby na jejich základě i základě dalších biblických textů (ale i mnoha trefných vlastoručně vyrobených přirovnání) vysvětlil jejich podstatu a varoval před záludnostmi, které na lidi líčí, aby přenesl biblická varování a rady do současného světa. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír

Lži a manipulace prof. Halíka

21. 1. 201721. 1. 2017 - by Ignác Pospíšil - 182 Comments.

Tomáše Halíka není třeba čtenářům představovat. Nyní znovu „zaperlil“ svým rozhovorem pro rozhlasovou stanici Echo 24. Jeho manipulativní a lživá tvrzení jsou ale podávána tak sugestivně, že mohou snadno méně orientovaného čtenáře zmást. Proto se pokusím poukázat na nejkřiklavější nepravdy v jeho rozhovoru. Tvrdí mimo jiné:

Halík: „Každému knězi, který bere vážně evangelium, muselo být jasné, že dosavadní praxe „žádný rozvedený a znovu sezdaný (pokud se svým druhým partnerem žije manželsky), nesmí přistupovat k svátostem,“ je absurdní, nelidská a nekřesťanská, protože vůbec nerozlišuje mezi těmi, kteří lehkomyslně zradili manželskou věrnost, rozbili rodinu a opustili své děti kvůli kypré o dvacet let mladší sekretářce, a mezi opuštěnou ženou, které se po létech podařilo najít partnera, který ji pomáhá řádně a křesťansky vychovávat děti. To přece nelze klást na stejnou úroveň!“

Odpověď: Jenže i ten, kdo lehkomyslně svou ženu zradil kvůli mladší, si to vždycky dokáže ospravedlnit např. slovy: „Vy nemáte ponětí, co to bylo za semetriku, ta moje první žena….“ Když se uzná za legální druhé manželství po rozvodu v případě zrazené a opuštěné ženy, pak se bude muset uznat dříve či později za legální i druhé manželství těch, kteří sami partnera a děti opustili, budou se toho kategoricky dožadovat. Lavina se dá do pohybu a nepůjde ji zastavit. Nota bene na adresu zrazeného a opuštěného partnera: Proč jste si toho, kdo vás opustil(a), bral(a)? Nebylo to náhodou tak, že jste „museli“, nežili jste sexuálně ještě před svatbou, respektovali jste Církví doporučovanou známost cca 2 let? Za tu dobu je každý schopen poznat i nedostatky u svého partnera a zvážit, jestli jsou natolik závažné, že by uzavření manželství nebylo vhodné. Sexuální život před svatbou je v každém případě těžký hřích, který činí člověka slepým ve vztahu k chybám partnera. Dnes také i kněží velmi málo zdůrazňují, že svátostně uzavřené manželství je „navždycky“ až do smrti jednoho z partnerů. Proč Halík nemluví na prvém místě o tomto? (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / O víře

Jméno víc než zdravý rozum?

23. 8. 201623. 8. 2016 - by Ignác Pospíšil - 45 Comments.

Pan prof. Tomáš Halík opět dal o sobě vědět. Jeho kázání z neděle 14. 8. zveřejnil o den později pod titulkem „Jen Bůh, žádný člověk, může skutečně porovnat hodnotu náboženství“ magazín ChristNet. Obhajuje samozřejmě islám. Násilnické verše Koránu jsou prý adekvátní posvátným textům i jiných náboženství – včetně Nového zákona. Zde jsou jeho autentická slova:

„K takovým textům patří i dnešní evangelium: Ježíš zde říká: Nepřišel jsem přinést pokoj, nýbrž meč. Ježíš přináší rozdělení rodin: dcera bude proti matce, bratr proti bratru… A k tomu si můžeme připočíst Ježíšova podobenství, kde král, který zjevně symbolizuje Boha, poroučí pozabíjet ty, kteří ho urazili. I tak velký teolog a světec jako Augustin větou „přinuť vejít“ (compelle intrare), týkající se těch, kteří měli na svatbě nahradit nepřítomné pozvané hosty, zdůvodňoval, že podle Písma je možné pohany nutit ke vstupu do církve násilím.“

Tato argumentace, chtějící dokázat, že i Nový zákon obsahuje výzvy k násilí na stejné úrovni s Koránem, je pro každého, kdo aspoň něco o tom ví, směšná. „Meč“, o němž mluví Kristus, je mečem rozdělení, Pán zde říká, že ne všichni ho přijmou a i v rodinách kvůli tomu vypukne nepřátelství. Kde je tady výzva k násilí? Kde tady Ježíš říká, že věřící v něho mají zabíjet ty nevěřící? Ze slov Pána spíše plyne, že věřící budou pronásledovaní od nevěřících z vlastní rodiny, ne naopak. Srovnejme s tím verše Koránu: „Zabíjejte nevěřící všude, kde je dostihnete…“ (2,5), „Ty, kdo neuvěřili v naše znamení, sežehneme v ohni…“ (4,56), „…Až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modlosužebníky, kdekoliv je najdete…“ (9,5). A mohli bychom pokračovat. Kde čteme podobné výzvy z úst Kristových? Ať mi je prof. Halík najde!

(Pokračování textu…)

Malý, Radomír / O víře

Ježíš Kristus: Spasitel nebo mučedník svobody svědomí?

24. 3. 201624. 3. 2016 - by Ignác Pospíšil - 9 Comments.

„Ježíš nebude nikdy překonán!“ Hádejte, milí čtenáři, kdo pronesl tento patetický výrok. Katolický biskup? Misionář? Teolog? Mučedník pro Krista? Nikoliv, byl to Ernest Renan, bojovný francouzský antiklerikál 19. století, který se netajil svým záměrem zlikvidovat Katolickou církev. Nepředstavoval mezi svými souputníky žádnou výjimku. I náš T. G. Masaryk, velký nepřítel katolicismu, umísťuje na konci svého spisu „Světová revoluce“ nadšený výkřik: „Ježíš, ne Caesar!“

Málokdo z odpůrců křesťanství na Ježíše plive (to se dá těžko, byl bez jakéhokoliv osobního hříchu), všichni osvícenci, marxisté i současní genderističtí neomarxisté, existencionalisté, liberálové, zednáři a další esa protikatolického boje – pokud přímo nepopírají Kristovu historickou existenci (tím by se dnes ale z vědeckého hlediska znemožnili), tak ho vychvalují jako velkého filozofa, lidového proroka a náboženského reformátora, kterého pro jeho odvážnou kritiku tehdejšího náboženského establishmentu poslal židovský sanhedrin na smrt.

Má to však jeden háček. Takový Ježíš nikdy neexistoval, Ježíš-pouhý člověk není historickou osobností. Tou je Ježíš-Bohočlověk, Vykupitel a Spasitel světa. Toho ovšem odpůrci zjevené pravdy odmítají stejně hněvivě jako tenkrát židovský sanhedrin v čele s Kaifášem, tento Ježíš jim dnes překáží stejně jako tenkrát. Ježíš filozof a náboženský reformátor jim nevadí, takových zná historie víc, on je pouze jedním z nich. Ježíš tohoto typu je k ničemu nezavazuje, je to člověk podrobený omylům tak jako všichni. Ale Ježíš Kristus, ten, který o sobě prohlásil, že pouze On je Cesta, Pravda a Život, a nikoli jenom jeden z myslitelů a zakladatelů světových náboženství, se pro ně stal „úhelným kamenem“, který zuřivě odhazují. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / O víře / Polemiky / Vyvracení mýtů

Fatwa nebo koncentrák? Co to bude, pane profesore?

15. 12. 201515. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 65 Comments.

Alexander Solženicyn ve své knize „Souostroví Gulag“ píše, jak se Voloďa Iljič Lenin ve svém vyhnanství na Sibiři uprostřed krásné přírody, kde „bzučeli čmeláci“, zamýšlel nad tím, jakou podobu budou mít koncentráky v budoucím „nejspravedlivějším“ státě světa. Na dalších stránkách tohoto úžasného svědectví se dozvídáme o hrůzostrašných hekatombách obětí.

Mám obavu, že mons. prof. dr. Tomáš Halík, nositel Tempeltonovy ceny a viceprezident celosvětově působící Rady pro výzkum hodnot a filozofie se sídlem ve Washingtonu, se ve své „poustevně“ v Německu, kam každoročně v létě dle svých vlastních slov jezdí, aby „meditoval“, zamýšlí nad něčím podobným. Vede mne k tomu jeho článek v Perspektivách, příloze 50. čísla Katolického týdeníku pod názvem „Máme s muslimy stejného Boha?“

Pominu jeho absurdní synkretistické nesmysly, že „kdo na tuto otázku odpoví negativně, prokazuje nejen elementární neznalosti dějin kultury a náboženství, ale také naprostou neznalost křesťanského vyznání…“ Před II. vatikánským koncilem na tuto otázku odpovídali negativně všichni papežové a pravověrní teologové. Rád bych se pana profesora zeptal, jestli i oni prokazovali jím uvedenou „naprostou neznalost“, ale to není na jeho článku to podstatné a nejnebezpečnější. (Pokračování textu…)

Bahník, Petr / Politika

Slovo předsedy Akce D.O.S.T. k 17. listopadu

17. 11. 2015 - by Ignác Pospíšil - 40 Comments.

Zhruba před měsícem jsem na stránkách webového magazínu Neviditelný pes zaznamenal názorovou přestřelku Alexandra Tomského s profesorem Tomášem Halíkem. Tomský v ní reagoval na jednu z Halíkových filipik o „dobrodiní“ masové imigrace a trefně odhalil sofistický charakter její argumentace. Natolik trefně, že měl Halík potřebu v následné reakci Tomskému podkuřovat udělováním titulů „gentlemanský kritik“, „oponent na úrovni“ a podobně, aby tak obratně neutralizoval dopad Tomského kritiky, celou diskusi „přátelsky“ zahrál do autu a ještě měl poslední slovo. Tomský naštěstí dokázal Halíkovu šmajchlování odolat a odpověděl opět razantní kritikou. (Inu signatář Manifestu D.O.S.T., to máte marné.)

Ale proč o tom teď píšu? Připomnělo mi to datum sedmnáctého listopadu. Tomáš Halík se o něm totiž v té diskusi s Tomským zmiňuje a dojemně líčí, jak zvonil klíči. V témže textu ovšem jen o několik řádků níže píše (vlastně vyhrožuje) všem konzervativcům, aby si prý zvykli na to, že „svět už nebude jako dřív“! Dobrá, jenže většina těch lidí, kteří v listopadu 1989 řečeno s Halíkem „zvonili klíči“, si přála právě jenom to, aby svět byl zase n o r m á l n í, tak jako dřív. Aby k snídani byly křupavé rohlíky z pekárny pana XY, domy byly udržované (a obydlené), aby sedláci sedlačili, křesťani se modlili, universitní profesoři se těšili oprávněné úctě a policisté chytali zloděje a nemlátili lidi po hlavě kvůli názorům. Halík evidentně zvonil z jiného důvodu, zvonil pro „krásný nový svět“, který definitivně dorazí i to málo, co z naší kultury a civilizace ještě zbylo. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Pospíšil, Ignác / Zprávy

Kardinál Duka zakázal kontroverzní akce Akademické farnosti spojené s Prague Pride

31. 7. 201531. 7. 2015 - by Ignác Pospíšil - 31 Comments.

Jeho Eminence Dominik kardinál Duka, 36. arcibiskup pražský a primas český, zakázal pražské Akademické farnosti, spravované Mons. Tomášem Halíkem, podíl na pořádání dvou vysoce kontroverzních akcí tematicky i časově kolidujících s Prague Pride 2015, které pořadatelé Prague Pride původně uváděli v programu své akce.

Mons. Tomáš Halík k tomu řekl: „Pražský arcibiskup kardinál Duka využil svého práva vydat zákaz obou akcí s odůvodněním, že sice neodmítá dialog v církvi na toto téma, ale považuje časovou souvislost s Prague Pride za nevhodnou… Respektujeme jeho rozhodnutí s tím, že k potřebné akademické diskusi a otevřenému dialogu na toto téma se vrátíme později za příznivějších okolností.“ (Pokračování textu…)

Dučák, Karol / Krize Církve

Tomáš Halík sa opäť raz znemožnil

24. 3. 201524. 3. 2015 - by Ignác Pospíšil - 33 Comments.

Aj keď problematika slovenského referenda o rodine je už pasé, predsa sa k nej aspoň stručne vrátim. Priznám sa, že som po referende cítil veľké sklamanie a neubránil som sa skepse a porazeneckým náladám. Ďakujem preto za povzbudivé reakcie na môj príspevok k tejto téme. Takže vďaka Vám: MichalD, Radomír- 1, Karel, František, Pax Jan, Michal Kretschmer, či Liluša. Vaše slová pomáhajú.

Najviac bolí, že nás sklamali niektoré katolícke osobnosti, zvlášť Anton Srholec, Dominik Duka a Tomáš Halík. Tomu posledne menovanému sa budem venovať trochu podrobnejšie. Ak totiž tento problematický prelát verejne šíri nepravdy, nemôžem mlčať a musím sa ozvať. Mám na mysli rozhovor, ktorý Halík poskytol slovenskému serveru aktuality.sk. (Tomáš Halík: V referendách vidím nebezpečný nástroj populizmu)

V pripojenom článku citujem jeho vyjadrenia, uvedené v inkriminovanom rozhovore.

Už samotný názov, pod ktorým bol rozhovor uverejnený, napovedá veľa. Halík vidí v referendách nebezpečný nástroj populizmu. Lenže ja mám iné životné skúsenosti. Strávil som v nemeckom jazykovom priestore takmer trinásť rokov života. Vo Švajčiarsku som žil zhruba rok a zažil som tam viaceré referendá. Nezaregistroval som, žeby Švajčiari vnímali referendá ako nebezpečný nástroj populizmu. Problém teda zrejme nie je v referendách, ale v samotnom Halíkovi. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Pospíšil, Ignác

Tomáš Halík opět zrazuje víru i Církev: Podráží katolíky těžce vybojované referendum

3. 2. 20154. 2. 2015 - by Ignác Pospíšil - 92 Comments.

Tomáš Halík poskytl Aktuality.sk rozhovor, který následně vyšel i na ChristNetu a který těžko chápat jinak než jako zradu nejen katolické víry, ale i Církve jako společenství lidí a společenského činitele.

Halík v rozhovoru napadá referendum o rodině, které má podporu Konferencie biskupov Slovenska a o němž se pochvalně vyjádřil i papež František (paradoxně na jiném místě jej Halík označuje za největší morální autoritu na světě), hrubě uráží řeckokatolického kněze, který se provinil jen tím, že je daleko lepší kněz než Halík a nebojí se hlásat, co má hlásat, a naopak chválí k referendu nepřátelské vyjádření (menšiny) slovenských evangelíků. (Pokračování textu…)

Polemiky / Společnost / Sulovská, Lucie Amálie

Rodičky potřebují empatii, ne zákaz porodů doma!

18. 8. 201418. 8. 2014 - by Ignác Pospíšil - 25 Comments.

Svobodův hon na matky domorodičky mi silně připomíná Chládkův hon na homeschoolery. V obou případech si dotyční, mající na své straně majoritu obyvatelstva, vyšlápli na menšinu, která odmítá státní monopol na životy svých dětí. V obou případech jde o témata zasahující téměř každého člověka. A v obou případech se užívá spíše emocí a diskusních faulů, než racionální argumentace. Asi neexistuje lepší důkaz pro toto tvrzení než skutečnost, že Bohuslav Svoboda si na podporu svého návrhu na zákaz domácích porodů „vypůjčil“ článek z iDNES týkající se „domácího porodu“, který vyšetřuje policie pro důvodné podezření (matka nechodila na kontroly, těhotenství tajila), že se jednalo o vraždu. Tedy opravdu „typický domácí porod“…

Přitom by stačilo méně hysterie a více pochopení. Napadá mě paralela s jedním Halíkovým vyjádřením (já cituju Halíka!) směrem k bojovným ateistům: „Bůh, tak jak si jej představujete, opravdu neexistuje.“ To samé, obávám se, vzniklo v případě boje proti domácím porodům. Vznikla představa typické domorodičky, proti které se dá bojovat a nepotřebujeme k tomu ani pochopení, ani argumenty. Studentka filosofické fakulty (či jiného humanitního oboru), neholená primitivka, oděna v batikovanou sukni, živící se klíčky a odmítající očkování, která doma rodí z nejrůznějších poetických důvodů, které jsou tak pitomé, že ani nemá cenu snažit se s nimi polemizovat. (Pokračování textu…)

Kretschmer. Michal / Krize Církve / Společnost / Úvahy

Otevřenost nebo ghetto?

4. 8. 2014 - by Ignác Pospíšil - 36 Comments.

Máme jako katolíci být otevření vůči světu či se uzavřít? K této otázce můžeme zformulovat ještě tyto (a další) podotázky:

Máme vytvářet nějaké uzavřené komunity či žít sami bez styku nebo jen minimálním stykem s pohanským světem kolem nás?
Máme sice žít ve světě mezi nevěřícími, ale styk s nimi omezit jen na nutnou péči o materiální dobra (zaměstnání, nakupování, využívání veřejné dopravy apod.)? To znamená tedy nemít přátele mezi pohany a nekatolíky, chránit děti od styku s nevěřícími dětmi, nezúčastňovat se většiny „kulturních“ akcí, nečíst světské knihy atd.
Máme se přizpůsobit vyjadřování lidí tohoto světa, u kterých dochází v mnoha případech k posunu významu slov? Máme hlásat víru „dnešním jazykem“?
Máme se podobně oddělovat od „katolických modernistů“ (co je ovšem oxymóron) či lidí zasažených pokoncilní mentalitou církve?

Domnívám se, že na tyto a podobné otázky není jednoznačná odpověď platná pro každého katolíka, byť by si každý měl položit tyto otázky s ohledem na svou vlastní situací. Naznačuji některé přístupy; lze o nich diskutovat. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / Polemiky / Společnost / Vyvracení mýtů

Apostata, ne-li přímo ateista v kněžském rouchu

27. 5. 2014 - by Ignác Pospíšil - 36 Comments.

Nám všem dobře známý profesor Tomáš Halík, první český nositel Tempeltonovy ceny, se opět projevil jako apostata. A to dokonce v Katolickém týdeníku, jenž už dávno není katolickým, konkrétně ve 21. čísle. Prohlašuje tam u příležitosti převzetí Tempeltonovy ceny doslova: „Dějinná zkušenost naší části světa ukazuje, že ateismus není o nic méně imunní vůči pokušení moci a násilí, než náboženství. Já jen přeji ´novému ateismu´, až bude starší a dospělejší, aby byl alespoň tak tolerantní, jako je naše dnešní staré evropské křesťanství…“

To je opravdu od pana profesora přímo“kopernikánský“ objev! Až dosud se mělo za to, že náboženství, z kontextu vyplývá, že hlavně katolické, bylo vždy nositelem moci a násilí, ateismus naopak ztělesněním tolerance a lidskosti. Halík najednou přichází s přímo „geniálním“ odhalením, že ani ateismus není „imunní vůči pokušení moci a násilí…“, čili je vlastně na stejné úrovni jako náboženství a může být zdrojem násilí a krutosti právě tak jako náboženství. Ó, ta vzácná objektivita, hodná geniality mediální hvězdy českého katolicismu! (Pokračování textu…)

Stodola, Jiří J.

Profesor profesoru soudruhem

2. 12. 2013 - by Ignác Pospíšil - 6 Comments.

Je až dojemné, jak profesoři drží při sobě. Ve chvíli, kdy vznikla kontroverze ohledně profesury Martina C. Putny, přispěchal na pomoc profesor Tomáš Halík. V situaci, kdy došla na přetřes profesura Tomáše Halíka, ochotně přišel na pomoc dnes již také profesor Martin C. Putna, ačkoliv s argumenty natolik chabými, že není od věci se domnívat, že tak učinil se značnou nechutí a pouze z povinnosti.

Ve svém článku Zavražděný je vinen se nejprve snaží obrátit pozornost na Daniela Solise, který byl iniciátorem dotazu po vědeckosti Halíkových publikací. Halíka považuje za zavražděného, Solise za vraha, což je vzhledem k vývoji celé kauzy dosti kuriozní. Solise pak vykresluje jako internetového publicistu, který se obírá spikleneckými teoriemi a rozhodně nemůže být považován za akademického pracovníka, ačkoliv Daniel Solis byl do doby, než přišlo udání od Tomáše Halíka, vysokoškolským pedagogem. Kdo jiný než vysokoškolský pedagog je „akademikem“? (Pokračování textu…)