Časopis psaný katolíky především pro katolíky
Skutečnost, že knihy Tomáše Halíka nejsou odbornými publikacemi, považuji za evidentní fakt, o kterém lze stěží pochybovat. Existují určitá kritéria kladená na odborné publikace. Texty, která tato kritéria nesplňují, nejsou odbornými publikacemi. Knihy Tomáše Halíka tato kritéria ani v nejmenším nesplňují. Ergo odbornými publikacemi nejsou. (Pokračování textu…)
Tomáš Halík by měl odejít z Univerzity Karlovy Read More
Tomáš Halík mne označil v souhrnné reakci na několik jemu ne příliš přátelských článků za „ultrakatolíka“ a „dědice druhorepublilového fašismu“. Mohu podotknout, že obě nálepky považuji za urážlivé a zcela falešné. Jsem katolíkem, to přiznávám, ale skutečně nechápu, proč by mě někdo měl označovat za „ultrakatolíka“. Co to vlastně je „ultrakatolík“? Já se považuji za katolíka zcela bez přívlastků. Ještě absurdnější je tvrzení o tom, že jsem dědicem druhorepublikového fašismu. S žádnou formou fašismu jsem neměl, nemám a nebudu mít nikdy nic společného. Tomáš Halík by měl lépe vážit svá slova. Já ho také nenazývám ultramodernistou a dědicem prvorepublikového modernismu, i když v jeho případě by šlo o nálepky celkem oprávněné. (Pokračování textu…)
Český knižní trh si zvykl na to, že každý rok před Vánoci vychází kniha Tomáše Halíka, kterou pak zájemci o plytké filosofování a lacinou spiritualitu naleznou pod stromečkem. Takový už je trh: lidé chtějí Harryho Pottera, dostanou Harryho Pottera, chtějí Halíka, dostanou Halíka. Autoři těchto publikací chtějí peníze, dostanou peníze úměrně tomu, jak moc lidé stojí o jejich díla. V souvislosti s Halíkovými knihami je zajímavá jiná věc – nejde totiž jen o komerční meditace na různá témata, ale podle prof. Halíka jde zároveň i o odborné knihy. Jak je to možné? Začneme trochu ze široka. (Pokračování textu…)
Co mne nejvíce zaráží na textu otce Petráčka „Druhý vatikánský koncil – náčrt předběžné bilance„ (jakož i na dalších podobných textech nekritických ctitelů koncilu), je ochota autora přepisovat současnou hmatatelnou a nepřehlédnutelnou realitu. V článku otce Petráčka uhodí do očí hned několik těžko uvěřitelných úprav reality. S první se vypořádal článek Dr. Malého a čtenáři pod ním, když se zabývali tvrzením o propadu počtu věřících před koncilem a srovnali tehdejší situaci s mnohem zoufalejší situací dnešní. Já se zde dovolím podívat na další pochybné teze… (Pokračování textu…)
Otče Petráčku, probuďte se! Read More
Knihu Martina Leschingera Zázrak v Praze bych zařadil do skupiny knih zábavných, užitečných a neotřelých. Není to sice žádný velký literární zázrak, nicméně především díky myšlenkové neotřelosti jde o poměrně svěží a zábavné dílko, které podněcuje k užitečným zamyšlením. Proto bych knihu i doporučil k přečtení…
Příběh je poměrně jednoduchý: krize jedněch mainstreemových novin postaví jejich šéfredaktora do (ne)záviděníhodné situace – má na měsíc volnou ruku to vést po svém a buď je postaví na vlastní nohy, nebo končí. Rozhodne se deník debulvarizovat a zaplnit seriózním (tj. pravdivým, nemanipulujícím a důležitým) obsahem a zároveň během tohoto rozhodnutí projde konverzí, kterou vyvolá jeho setkání a rozhovor s Jezulátkem. No a pak se dějí věci… (Pokračování textu…)
Zázrak v Praze Read MoreJedním z nejnebezpečnějších produktů smrtící kombinace sekularizace a „pokoncilní otevřenosti“ je rozplizlost a degenerace katolického hodnotového systému a následně i myšlení. Většina dnešních českých katolíků už nemá katolické hodnoty a nemyslí katolicky, či případně katolické myšlení a katolický hodnotový systém v duchu sekularismu odsunuje na čas mše a do oblastí „mudrování o nadpřirozenu“ a o věcech světských přemýšlí světsky, ve světle hodnot pohanů a ateistů. Důsledky jsou zničující… (Pokračování textu…)
Krize církve: Přebíráme pohanské hodnoty… Read MoreTak prý se nic neděje a k žádným dramatickým změnám religiozity nedochází. Alespoň to ve svém prohlášení k předběžným výsledkům Sčítání lidu 2011 tvrdí Česká biskupská konference. Je to smutné, ale nepřekvapí to, na strkání hlavy do písku a hledání výmluv coby dominantní strategii české části Církve jsme si už zvykli. Tentokráte se s nadšením sáhlo po výmluvě, kterou poskytla změna metodiky společně s 5 miliony tajnůstkářských občanů. Bohužel jde o postoj naivní a dlouhodobě neudržitelný… (Pokračování textu…)
ČBK: Vlastně se nic neděje… Read More
Dnes slavíme památku jednoho z nejctěnějších světců, sv. Mikuláše z Myry. Nepochybně si to zaslouží. Byl to mimořáný a skvělý biskup. Věrný Víře a Pravdě v časech dobrých i zlých. Skromný muž, který nebažil po mamonu a staral se o chudé.
Který miloval spravedlnost a zachránil nejdenoho podivína či cizince před předsudečnou a rozhodně ne neomylnou „lokální spravedlností“ tehdejšího světa. Jistě v rámci tohoto zachánil nejednoho jinověrce. Ideální vzor pro ekumenismus, co říkáte? Proč se o něm téměř nemluví? (Pokračování textu…)
Mikuláš a ekumenismus Read More„Et ait faciamus hominem ad imaginem et similitudinem nostram et praesit piscibus maris et volatilibus caeli et bestiis universaeque terrae omnique reptili quod movetur in terra“ [Genesis 1, 26].
Ano, doslovně chápáno dobrotivý Stvořitel svěřil člověku nejprve panování nad rybami mořskými, a teprve následně vládu nad ostatním živočišstvem. Možná je to jen náhoda, ale třeba také ne. V každém případě je zjevné, že člověk má ve správě svěřeného „panství“ největší dluh právě v říši obyvatel moří a oceánů. Zatímco objev dosud vědci nepopsaného suchozemského živočicha je dnes již senzační raritou, z bohatství světových moří toho zatím známe stále málo a o existenci zatím nepoznaných živočichů v hlubinách nepochybují ani ti největší skeptici. Některé z podmořských objevů navíc potěší křesťany se sklony k sarkasmu, neboť se stále nechtějí vejít do pracně vybudovaných systémů věrozvěstů evoluce – například tzv. živá zkamenělina latimérie, která by teoreticky neměla ve své podobě vůbec existovat. (Pokračování textu…)
Cesta do hlubin potápěčovy duše Read MoreBylo to krátce po mé konverzi, kdy jsem se jistému známému, mimochodem stoupenci tzv. charismatické obnovy, svěřil, že mi dělá velké potíže modlitba k Panně Marii. U bývalých protestantů se jedná o jev poměrně rozšířený, neboť protestantismus považuje mariánskou úctu (navzdory tomu, „co nás spojuje“) za ďábelskou modloslužbu. A i přes rozumové přijetí pravé křesťanské víry, tj. víry katolické, zůstávají v člověku podivné skryté pocity, jako by se úctou Matky Boží dopouštěl něčeho nedovoleného, či přinejmenším přepjatého. Můj známý mi ochotně nabídl pomoc, pozval mě do „spolča“ a s výrazem svobodného zednáře, který adeptovi nabízí povýšení do lóže, dodal: „U nás je to jiné. U nás se nemodlíme jako drmolící babičky v kostele.“ Musím přiznat, že mě ta slova z úst katolíka překvapila, neboť podobné věty jsem slýchával ve „spolču“ protestantském. (Pokračování textu…)
Obrana drmolících babiček Read More
Ve své knize Oslovit Zachea v homilii ke čtení z Evangelia sv. Jana o tom, jak Pán Ježíš vyhnal kupce z chrámu, Tomáš Halík píše:
„Přiznám se vám, že i já jsem si ve fantazii mnohokrát představoval tuto scénu, když jsem viděl davy turistů v chrámech nebo když na poutních místech vidím stánky s tím strašlivým katolickým kýčem, s příšernými nasládlými soškami, s pobožnými časopisy a brožurkami, které obsahují třaskavé koktejly z naivity, hloupé pověrčivosti a zapšklé bigotnosti. […] Jsem přesvědčen, že nemáme žádné právo kázat proti pornografii, pokud takové pobožné nestydatosti strpíme ve stínu našich chrámů.“
Zdá se vám tento argument intuitivně nepřijatelný? Mně také. Ale při hlubším zamyšlení dává smysl, ne? Pornografie je kýč. Některé náboženské předměty jsou kýč. Dokud katolíci strpí svůj kýč, nemají právo horlit proti jinému kýči. Nejprve by si měli zamést před vlastním prahem. Logické, že? (Pokračování textu…)
Pornografie a „katolický kýč“ Read MoreZ olomouckého dopisu Jaroslava Durycha Josefu Florianovi ze dne 10. března 1924:
„…Můj článek „Presbyterium“, se kterým nesouhlasíte, nebyl psán proto, aby se s ním souhlasilo. Ten článek, jakož i „Kult moci“ ve 4. čísle, a článek „Organisace ochrany diskretnosti“, který bude v 5. čísle, jest psán proto, aby vyvolal odpor…“
Katolická cesta J. Durycha XV. – Presbyterium Read MoreDuch Boží si vskutku vane, kam chce. A nám se to nechce zdát, nemůžeme tomu uvěřit, hlavy si můžeme ukroutit, jak se to mohlo stát, že náhle, beze vší výstrahy a zejména bez našeho dovolení zavanul až do Hollywoodu, do novodobé Sodomy. Právě toto město hříchu bylo vybráno Boží Prozřetelností, aby zde vzniklo dílo, které nemá ve světové filmové tvorbě obdobu – film o umučení našeho Spasitele. Dosud žádný film nedokázal v tak krátké době zburcovat a uvést v úžas tak veliké množství lidí, Také však značné množství diváků přivedl k roztrpčení a k pohoršení. (Pokračování textu…)
Dobré dílo Read MoreŘíká se: kdo s čím zachází, tím také schází. Pokud se někdo vybavuje s bezvěrci tak, že přistupuje na jejich způsob myšlení, místo aby jim ukazoval, v čem se hluboce mýlí, a hlásal jim Krista, může zanedlouho jako bezvěrec skončit. (Pokračování textu…)
Kterak pan profesor dialogoval, až se exkomunikoval Read More