Mladí křesťanští demokraté, občanské sdružení Res Claritatis a časopis Duše a hvězdy společně vyhlašují a organizují Petici na podporu pronásledovaných křesťanů. Zde si můžete přečíst důvody pro sepsání petice i základní informace o ní. (Pokračování textu…)
Smyslový handicap je privace[1] vzniklá privací funkce smylového orgánu, tedy částečnou či úplnou privací činnosti smyslové poznávací mohutnosti. Privace je stav, kdy chybí něco, co od přirozenosti nemá chybět, jde o nedostatek něčeho, co za normálních okolností dané jsoucno má. Tím se privace liší od prosté negace, která je nedostatkem něčeho, co se od přirozenosti na daném jsoucnu nevyskytuje. Tak slepota je u člověka privací, protože pro lidský rod je normální mít funkční zrakovou mohutnost, zatímco pro rostlinu je její nevidění pouhou negací. Privace smyslové mohutnosti se nazývá defekt,[2] privace činností, které na základě defektu nelze vykonávat se nazývá v obecné rovině disaptibilita.[3] Disaptibilita je pak zdrojem handicapu,[4] což je omezení činností konkrétního člověka vznikající na základě defektu. (Pokračování textu…)
Předposlední letošní Rozhlédnutí je nabité událostmi. Všímám si tentokráte ještě relativně dobrého rozhodování Evropského soudu pro lidská práva, cynického postoje Europarlamentu a Švédska k osudu pronásledovaných iráckých křesťanů i policejní šikany pro-life aktivistů v Liberci. A samozřejmě přeji Veselé Vánoce.
Ve čtvrté adventní neděli se společně s básněmi Ney Marie Brkičové a Václava Renče zamyslíme nad tím, zda jsme během adventní doby svá srdce dokázali udržet u Boha a Jeho záležitostí, nebo spíše u lpění na tomto světe a ve vězení jeho osidel. (Pokračování textu…)
Vzácný rakouský kněz Gerhard Wagner, designovaný světící biskup v Linci, jenž byl nucen pod mediálním tlakem na tuto funkci a biskupské svěcení rezignovat, si nedávno povzdechl: „V Katolické církvi už není dovoleno říkat to, co je katolické.“ Měl plnou pravdu. Církev ve vyspělých západních zemích je neomodernistickými herezemi doslova „prožrána“ jako rakovinou, což naneštěstí proniká i k nám. Kdo vyučuje a brání autentickou katolickou nauku, musí počítat přímo uvnitř Církve s odmítáním a dokonce i perzekucí. Když ale někdo na církevní půdě obhajuje a prosazuje ateismus, je to podle všeho zcela legální. Tak se stalo v Innsbrucku, kde jezuita Roger Lenaers seznamoval kněze a věřící na přednášce se svými „moderními“ pastoračními přístupy. (Pokračování textu…)
To, že je počátkem lidského poznání poznání smyslové, popírá teorie o vrozených idejích a jiné formy idealismu. Jednou z variant je kupříkladu Platónova teorie anamnese a Descartesovo pojetí vrozených idejí.
Platónova teorie anamnese vyplývá z jeho učení o preexistenci duše. Ve svém dialogu Faidros[1] přirovnává Platón duši k vozu taženému dvěma okřídlenými koni a řízenému vozatajem. Vozataj je metafora pro rozum a vůli, které řídí dobrého a špatného koně – dobré a špatné žádosti. (Pokračování textu…)
Když jsem chodil na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, dostávalo se mi společně s ostatními studenty od učitelů jednoho moudrého postřehu, jedné velmi dobré rady: „Vyhýbejte se těm, co po vás mnoho nechtějí. Protože ti to s vámi nemyslí dobře.“(Pokračování textu…)
Lidské poznání začíná u smyslů, smyslové představy jsou základem pro tvorbu pojmů. [1] Tedy i vnímání krásy začíná u člověka u smyslů a představ, z nichž rozum abstrahuje. Rozlišujeme krásu fyzickou a duchovní[2] podle toho, jakému typu jsoucen (hmotné – nehmotné) krása náleží. Umění pak zprostředkovává fyzickou i duchovní krásu člověku přístupným způsobem – je smyslovým médiem krásy. [3]
Protože u člověka je rozumové poznání závislé na smyslech a doprovázené smyslovými představami, na jejichž základě vzniká, participují při vnímání krásy smyslových předmětů i vnější a vnitřní smysly, a to ty, které jsou nejvíce poznávací – tedy zrak, sluch a představivost. Svatý Tomáš hovoří přímo o zalíbení smyslů: „Tedy krásno spočívá v náležité úměrnosti, protože smysly těší věci náležitě úměrné jako jim podobné, protože i smysl i každá poznávací schopnost je jakýsi rozum.“ [4](Pokračování textu…)
Při ohlédnutí za uplynulým týdnem musíme připomenout úmrtí Jiřího Strejce a pronásledování křesťanů, připomenuté světu tento týden především Čínou a organizací Dokumentationsarchiv der Intoleranz gegen Christen. Švédsko se dočkalo svého prvního sebevražedného útoku.
Pokud jde o dny příští, vyzdvihl bych památky sv. Lucie a sv. Jana od Kříže a připomínám, že nás čeká čtvrtá neděle adventní. A za pozornost jistě stojí literární soutěž pro středoškolské studenty, kterou vyhlásila SPdgŠ a SZŠ sv. Anežky České. (Pokračování textu…)
V básních dnešního poetického koutku, jenž připadá na třetí neděli adventní, zaujímá stěžejní roli Panna Maria, která přijala andělovo poselství a uzavřela mocí Ducha svatého ve své lůno našeho Spasitele Ježíše Krista. Vzývejme ji ve všech úzkostech a potřebách, aby nás ke svému Dítěti bezpečně dovedla. Texty jsou dílem Berty Mühlsteinové a Bohuslava Reynka. (Pokračování textu…)
Nedávno turecký ambasador nehorázným způsobem napadl Rakousko za snahu o větší integraci tureckých přistěhovalců. Jeho výpad vedl k ostré odpovědi Ewalda Stadlera z BZÖ (Bündnis Zukunft Österreich). Přiznám se, že mi připadá poněkud příliš emotivní a ne se vším v ní souhlasím, ale v obecné rovině má poslanec pravdu a rozhodně se svými názory slouží své zemi lépe, než vládní poslanci se svojí, jak on říká, „romantickou tolerancí“. (Pokračování textu…)
V Katolickém týdeníku č. 50/2010 na straně 7 odpovídá Jiří Zajíc v článečku s názvem „Je křest dítěte porušením svobody?“ na dotaz anonymního čtenáře, proč se děti křtí už jako maličké. K této, stejně jako i k mnoha předchozím odpovědím v zavedené rubrice, mám už dávno obecnou připomínku: Jak to, že na naprosto zásadní otázky věrouky tu odpovídají namátkově vybraní kněží či laici? Velmi často nezodpovědně a subjektivně, aniž by zde bylo citováno oficiální učení katolické církve (víme, že v minulosti byla ponechávána tak zodpovědná vyjádření osobnostem velké víry i teologického vzdělání). I když jsem si vědom toho, že omezený prostor této stránky Katolického týdeníku umožňuje pisateli jen nejstručnější odpověď, přesto se mi zdá, že tu až příliš často chybí podstatné věci, tedy pevné body katolické nauky, kterých je třeba se držet, a to i ve snaze podávat ji populárně. Pravdy víry musí zůstat vždy stejné, jen způsob vysvětlení má být takový, aby byl široké veřejnosti pochopitelný. (Pokračování textu…)
Francisco Goya, Spánek rozumu vytváří příšery, 1797-98
Své činnosti duše provádí prostřednictvím mohutností,[1] tedy aktivních a pasivních potencí. Charakter mohutnosti je určen předmětem,[2] k němuž se mohutnost vztahuje. Lidské poznání začíná u vnějších smyslů, které získávají počitky, počitky jsou ve vjemy transformovány ve vnitřním společném smyslu, obrazy předmětů jsou podržovány v představivosti za spolupůsobení smyslové paměti, a nakonec z představ jsou rozumem abstrahovány obecné pojmy. Svatý Tomáš Akvinský tento proces popisuje takto:
Lidské jsou mysli znázorňovány věci v podobách: podle řádu přirozenosti, nejprve musí podoby být znázorněny smyslu, za druhé představivosti, za třetí rozumu trpnému, který je měněn od podob představ vlivem osvícení rozumem činným.[3](Pokračování textu…)
Bylo nebylo, kdesi na jižní části jistého království jedno arciděkanství. A v tom arciděkanství, věřte, nebo ne, měli jistého důstojného pána. Důstojný pán, zcela dle duchu, který vládl v době jeho formace, si nepotrpěl na nějaké to lpění na kněžské důstojnosti, by právě naopak…, leč to do této pohádky tak úplně nepatří. (Pokračování textu…)
Principem poznání, ale i života je duše, která plní roli substanciální formy živých organismů.[1] Z toho je patrné, že duše má různé funkce na různých úrovních skutečnosti. Primárně jako substanciální forma určuje první materii do podoby konkrétního živého jsoucna daného druhu.
Dovolujeme si vás seznámit se dvěmi událostmi vztahujícími se k silně diskutovanému tématu sexuální výchovy , k nimž došlo v posledních dnech. Tou bezesporu důležitější je schůzka zástupců Výboru na obranu rodičovských práv (VORP) a Asociace center pro rodinu (ACER) s ministrem Dobešem (3. prosince), která přinesla příslib významného pozitivního posunu v přístupu ministerstva školství k této kontroverzní oblasti. Druhou je diskuse na téma sexuální výchovy, k níž došlo 1. prosince na půdě Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy.
4. září proběhl v Přerově první posjezdový Celostátní výbor Mladých křesťanských demokratů, který se usnesl na potřebě podpořit pronásledované křesťany a předběžně načrtl akce, které v tomto směru podnikne či podpoří MKD. Více ZDE.
Přichází čtvrté kolo naší soutěže. Pokud jste na ni narazili až teď, tak se klidně můžete zařadit, pořád máte ještě slušnou šanci se zapojit do boje o oceněná místa. V této chvíli po třetím kole vede pan Kučera se 4,5 body, po něm následují pan Hoffmann se 3 body a pan Šebera s 1,75 bodu. Na odpovědi máte čas do soboty 11. 12. 2010 do 23:59, zasílají se na e-mailovou adresu [email protected]. Tři nejúspěšnější účastníci prvních deseti kol budou odměněni (kdo ale chce soutěžit o odměnu, musí uvést v mailu adresu, na kterou je možné ji poslat). Redaktoři soutěžit nemohou. (Pokračování textu…)
V této části se zamyslíme nad podstatou poznání, budeme zkoumat, jaký princip poznání umožňuje, budeme se zabývat jednotlivými smyslovými mohutnostmi a jejich defekty. Stručně charakterizujeme vztah umění ke smyslovému poznání. Půjde nám o argumentaci ve prospěch teze, že lidské poznání začíná u smyslů a nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech. Na námitky vůči této tezi se pokusíme odpovědět.
I.1 Podstata poznání
Podstatou poznání je intencionální držení forem věcí.[1] Formy věcí v řádu bytí (v prvním aktu) určují daná jsoucna, v řádu poznání (ve druhém aktu) určují poznávací mohutnost.[2] Poznání je imanentní činnost, tj. činnost, která se neprojevuje vně subjektu, ale zůstává uvnitř.[3] Tím se liší od vlastní kategoriální činnosti, která se projevuje navenek subjektu činnosti. Při transitivní činnosti dochází k reálné změně na tom, co je měněno subjektem činnosti, při imanentní činnosti dochází pouze k změně duchovní, nemateriální, intencionální uvnitř subjektu činnosti. Poznání jako imanentní činnost může vést k transitivní činnosti, která se projeví modifikací jsoucen v řádu bytí podle intencionálně držených forem věcí. (Pokračování textu…)