Rubriky – 9. stránka – Duše a hvězdy

V nejnovějším rozhovoru pro katolický magazín The Remnant biskup Athanasius Schneider obrací pozornost k souvislosti mezi „aktem modloslužby ve Vatikánu”, jakým byla pocta jihoamerickému božstvu Pachamama, a všeobecným lockdownem kostelů a vznikem nového „náboženství tělesného zdraví“. „Volejme o pomoc k andělům, aby vyhnali vetřelce zla, kteří infikují Církev,“ říká konzervativní hierarcha.

Mons. Schneider vystoupil na konferenci věnované katolické identitě v americkém Pittsburgu. Při té příležitosti poskytl rozhovor Michaelu J. Mattowi, vydavateli magazínu The Remnant. V něm tento biskup z Kazachstánu uvádí, že v jeho diecézi nikdy nedošlo k lockdownu kostelů a k nucení věřících, aby nosili roušky. Sv. přijímání bylo rozdáváno výlučně vkleče a do úst. Biskup věří, že se tak stalo díky vrozenému zdravému rozumu u lidí Východu, ale hlavně díky Boží ochraně umocněné skutečností, že se tam nikdy nepřipustila urážka Boha skandálním zvykem podávání sv. přijímání na ruku.

Kazašský biskup dává najevo svůj hluboce kritický postoj k tomu, že Sv. stolec se připojil ke globalistické agendě realizované pod záminkou tzv. pandemie koronaviru. Vatikán přistoupil „k exekuci agendy světových mocností“, jejímž základem se staly „tzv. pandemie, kult země a protirodinné postuláty“. – Sv. stolec se stal jakýmsi kaplanem OSN, globalistické agendy, naturalistické, protikřesťanské, kompletně materialistické mentality a ideologie – zdůrazňuje. „Tělesné zdraví se stalo náboženstvím” – dodává a upozorňuje, že je to důsledek rozvoje komunistických bludů zrozených v Rusku, které zaplavily svět. To je v souladu s tím, co předpověděla Matka Boží ve Fatimě, jestliže se lidstvo neobrátí k Bohu. – Apoštolský stolec se stal promotorem materialistické ideologie, jež staví na první místo tělo s újmou pro zdraví ducha a perspektivu věčnosti. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / Politika

Co nás, katolíky věrné Písmu a Tradici, čeká po volbách?

18. 10. 202118. 10. 2021 - by Ignác Pospíšil - 44 Comments.

Většina čtenářů zajisté odpoví jednoznačně: Nic dobrého. Někteří se možná domnívají, že jediným pozitivem letošních voleb bylo, že se KSČM nedostala do Sněmovny. Jenže já jako starý tvrdý antikomunista a bojovník proti minulé totalitě to za přínos vůbec nepovažuji. KSČM je už fosilní zkamenělina neodmyslitelná od tzv. „reálného socialismu“ minulé epochy, kterou už ani dnešní třicátníci, tedy lidé vstupující mezi střední generaci, vůbec nezažili. Přitahuje převážně starší občany, vesměs členy bývalé KSČ, kteří nemohou zapomenout, jak se měli za Husáka „dobře“ a rádi by se k těmto časům vrátili. Jenže takový návrat je nemožný.

Samozřejmě je špatnou vizitkou české politické scény, že od r. 1990 přetrvávala marxisticko-leninská KSČM pořád ve Sněmovně. Dnes jsou ale větším nebezpečím neomarxistické strany a politické subjekty – a právě ony v těchto volbách posílily a směřují ke koaliční vládě 5. Nenechme se mýlit tím, že Piráti, hlavní nositelé tohoto neomarxismu, genderismu a greenhornismu v podání stejně neomarxistické, genderistické a greenhornistické EU, ztratili a díky kroužkování mají jen 4 poslance. Jak zaznělo v televizním zpravodajství, tak Ivan Bartoš žádá v rýsující se vládě 5 subjektů o 3 ministerská křesla. A ideově naprosto bezzubý STAN se plně přizpůsobí jejich programu, tj. „manželství pro všechny“ včetně polyamorie, maximální podpory „práva ženy na svobodnou volbu“ čili potratu, eutanázie, pornografie apod. Fanatická nenávist Pirátů vůči katolické víře a zjevené pravdě se projevila markantně zcela nedávno u příležitosti obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Těm, kdo mají krátkou paměť, stačí připomenout, co všechno vyváděl pražský primátor Hřib, politik právě této strany.

A nejde pouze o Piráty. TOP 09 se svojí vůdkyní Markétou Pekarovou-Adamovou není o nic lepší. Zapomnětlivým se sluší připomenout její předvolební výrok, že jako katolička (!) bude podporovat homosňatky a potraty. Pro TOPku je také jednoznačnou vizitkou, že nemravný Dominik Feri, jehož promiskuitní a prasácký život byl všeobecně znám, se mohl stát jejím poslancem a musel rezignovat teprve poté, co ho některé ženy obvinily ze sexuálního nátlaku a obtěžování.

Takže zde máme dva jasné subjekty, téměř jistojisté členy předpokládané vládní koalice premiéra Petra Fialy, které jednoznačně prosazují hodnoty zcela v rozporu s přirozeným mravním zákonem a katolickou etikou. Oba jsou zároveň eurohujerští. A co ty zbývající tři? Již jsme zmínili hnutí STAN, které žádné ideové zakotvení nemá a přizpůsobuje se bezvýhradně svému koaličnímu partnerovi, tj. Pirátům.

ODS již dávno není konzervativně liberální stranou exprezidenta Václava Klause, i když ideologický liberalismus jako vyznavači katolické sociální nauky odmítáme. ODS postupně devalvovala na čistě pragmatické a zároveň ideově amorfní politické seskupení hájící ekonomické zájmy některých oligarchických finančních skupin. Problematika rodinných hodnot a ochrany nenarozeného a končícího života, které jsou a musí být pro katolíky klíčové, není pro ni důležitým tématem. Někteří její politikové se sice tu a tam vyjádřili pozitivně v jejich prospěch, učinil tak několikrát, byť slovy nemastnými neslanými, i samotný předseda Fiala, prohlašující se jinak za katolíka, nicméně jiní politikové téže strany se netají opačným názorem. Stejně tak i ve vztahu k EU: někteří jsou kategoricky pro, jiní mají kritický přístup. Spoléhat proto na tuto amébní beztvarou politickou masu je přinejmenším riskantní, zvláště pak když se spojuje s PirátoStanem a TOP 09.

A KDU-ČSL? Ti, kteří jí dali svůj hlas zakroužkováním jejich kandidátů, pokud jsou niterně stále ještě katolíky, budou brzy litovat. Předseda Marian Jurečka se sice vyslovil před volbami jednoznačně pro manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy, nicméně po mediálním ataku nedůstojně vycouval. Tím dal signál, jak bude KDU-ČSL jednat, až se stane členem vládní koalice.

Takže nás čeká od případné nové vlády frontální útok proti mravním hodnotám přirozeného zákona a Zjevení – a to paradoxně za situace, kdy její premiér i jednotliví ministři budou zdůrazňovat svůj katolicismus. V dnešním světě to není nic neobvyklého, cožpak potratářský prezident USA Joe Biden nechodí ostentativně svatokrádežně ke sv. přijímání podobně jako kanadský premiér Justin Trudeau? Přitom právě za jejich vlád tam probíhá náboženské pronásledování katolíků, jaké dějiny nepamatují. Věřící, kteří deklarují jasně své odmítání potratů, eutanázie, homosňatků a genderové ideologie jsou mediálně pranýřováni a vyhazováni ze zaměstnání jako „homofobové a extrémisté“, mnohdy končí i před soudem.

Nemylme se, toto nás čeká. Předchozí Babišova vláda nebyla samozřejmě ničím pozitivním a není třeba to připomínat, všichni to víme. ANO, podobně jako současná ODS, bylo pouhým bezideovým ryze ekonomickým hnutím, což neplatilo o jejím koaličním partnerovi ČSSD. Socialisté byli ale příliš slabí na to, aby svůj program podpory potratů a homosňatků protlačili více dopředu. Ve Fialově vládě naopak bude těchto subjektů více a silnějších.

A ještě něco: Babišova vláda zcela kapitulovala před EU, OSN a WHO ve věci lockdownů, vynucované vakcinace a dalších nesmyslných opatření proti covidu a stala se tak nositelkou a prosazovatelkou sanitární diktatury. Tím se její představitelé stali spolupachateli zločinů proti lidskosti, jak konstatuje stále více světových právníků. Politické subjekty tvořící se vládní koalice pod taktovkou prof. Fialy budou v tomto trendu pokračovat, jasně to dokázaly po celou dobu rok a půl trvající podvodné pandemie, kdy všichni jejich poslanci hlasovali pro pandemický zákon a nijak nezpochybňovali nesmyslná opatření včetně násilně zaváděného očkování a diskriminace nenaočkovaných. Pokud vznesli kritické námitky, tak pouze technického charakteru. Domnívat se tedy, že eventuální Fialův kabinet se v tomto ohledu bude chovat jinak než předchozí Babišův, by bylo hodně, ale opravdu hodně naivní. Navíc je zřejmé, že případná Fialova vláda se bude v ještě větší míře přizpůsobovat Bruselu, jenž na teroristická opatření omezující svobody lidí tlačí.

Prognóza tedy: nic moc, žádná změna k lepšímu, spíše k horšímu. Jenže je to naštěstí jen prognóza, nikoli jistota. Předpoklady se nemusí naplnit. Ještě je tady Pán Bůh a přesvatá Matka Panna Maria. Máme měsíc říjen, měsíc vítězství křesťanských vojsk u Lepanta, měsíc svatého růžence. A ten dokáže dělat divy, jak Neposkvrněná už mnohokrát v historii ukázala.

PhDr. Radomír Malý

Krize Církve / Liturgie / Mosebach / Překlady Lucie Cekotové

„Legitimní ilegalita“: Rozhovor LSN s Martinem Mosebachem

12. 10. 2021 - by Ignác Pospíšil - 61 Comments.

LifeSite: Mohl byste pro naše čtenáře nejprve shrnout svou počáteční reakci na motu proprio Traditionis custodes a doprovodný dopis k němu?

Mosebach: Motu proprio Traditionis custodes (TC) doposavad analyzovalo tolik významných osobností, že je zbytečné se tím znovu podrobně zabývat. Proto bych rád zdůraznil jen dva body, jež představují problém, který budou muset řešit kanonisté – mně k tomu scházejí předpoklady v oblasti církevního práva.

Za prvé papežské rozhodnutí patrně vychází z nesprávných premis. Neustále se objevují zvěsti pocházející od lidí, kteří tvrdí, že příslušné dokumenty viděli a že průzkum mezi biskupy týkající se jejich zkušeností se starým ritem dospěl k přesně opačným výsledkům, než se říká v papežském dokumentu. Protože průzkum se drží v tajnosti, nelze tyto zprávy vyvrátit.

Za druhé jsou nesprávná také fakta uvedená v TC: Mešní obřad promulgovaný papežem Pavlem VI. koneckonců není jediným ritem katolické Církve. Papež František si pro sebe nárokuje údajné právo, na základě kterého i papež Pius V. měl údajně vytvořit římský ritus. Problém je v tom, že Pius V. nový mešní obřad nevytvořil, nýbrž jako univerzální zavedl ritus, jemuž v té době bylo již více než tisíc let, ritus Řehoře Velikého, který byl ritem papežů a ani Řehoř ho nevytvořil, ale pouze uspořádal.

Papež František navíc mnohé příznivce staré mše obviňuje z útoků na druhý vatikánský koncil, přičemž pravdou je pravý opak: většina z nich si stěžuje, že liturgická reforma Pavla VI. se nedržela pokynů druhého vatikánského koncilu, jak dávno prokázalo velké množství prací.

Nadto je zavádějící se neustále odvolávat na druhý vatikánský koncil, který nepředstavuje konečný stav nauky. Tu od té doby dále rozvíjí magisterium Církve tam, kde bylo zapotřebí ji vyjasnit. Mám na mysli například instrukci Dominus Jesus – v tomto ohledu je druhý vatikánský koncil již historií.

Liturgii také nelze posuzovat podle toho, zda ti, kteří ji v současnosti slouží, zastávají přijatelné politické názory. Jak je dobře známo, Otčenáš se modlí i heretici, a přesto je pro katolíky závazný.

Papež tvrdí, že motu proprio Benedikta XVI. bylo napsáno proto, aby zpět do plného společenství s Církví přivedlo členy Společnosti sv. Pia X., což je rovněž prokazatelně lživé. Papež Benedikt své motu proprio vydal, protože byl přesvědčen o vysoké duchovní hodnotě staré mše – nazval ji „zakopaným pokladem“, který je třeba opět vynést na světlo. Smíření s FSSPX hrálo v tomto kontextu jen podřadnou roli.

Nejdůležitější opomenutí papeže Františka však spočívá v tom, že nezmiňuje nauku svého předchůdce, že tradiční liturgie nebyla nikdy zakázána, protože zakázána být nemůže, což omezuje pravomoc papeže. Toto učení je stále platné bez ohledu na dokument, v němž bylo publikováno. V tomto smyslu se opakovaně vyjádřil sám papež Benedikt. Teprve nyní vychází najevo, že opatrná revize papolatrie, která odporuje tradici a která se objevila po prvním vatikánském koncilu, byla snad historicky nejvýznamnější iniciativou jeho pontifikátu. Nejdůležitější slovo, které papež může pronést, zní non possumus, vyjádření nepřekročitelných mezí, jež papežskému úřadu dává tradice.

Osobně důrazně odmítám tón TC. Papež nemusí být gentleman, ale je smutné, když do legislativního aktu Církve pronikne výsměch lidem, kteří jsou mu podřízeni. Nazvat dekret obsahující útok na Tradici Traditionis custodes je škodolibost, která je s vysokým úřadem neslučitelná. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Překlady Dr. Malého

Mel Gibson: „Vatikán je vlk v ovčí kůži“

20. 9. 2021 - by Ignác Pospíšil - 68 Comments.

Slouží Vatikán globalistům? Je papež František součástí globalistické sítě? Otázky tohoto druhu jsou od roku 2015 kladeny s rostoucí intenzitou. Mimo Církev se tak děje stále otevřeněji, v Církvi spíše neveřejně. S rostoucím znepokojením pozorují katolíci na celé planetě, že papež František Církev vede globalistickým směrem a působí jako prodloužená ruka globalistických zájmů. Ať už se jedná o masovou imigraci, klima-agendu, rozpuštění národních států, kulturu smrti a divadlo s koronavirem, papež František se vždycky nachází, tak zní kritika, zcela vždy na straně globalistů. I když mnohé souvislosti zůstávají skryté, četní katolíci instinktivně pozorují, že jde o chybný vývoj. Také filmová legenda Mel Gibson se připojuje k této kritice.

K nejostřejším vnitrocírkevním kritikům patří bývalý apoštolský nuncius v USA arcibiskup Carlo Maria Viganò. Když se 6.-8. května 2021 uskutečnilo ve Vatikáně mezinárodní setkání na téma zdraví s celou řadou pochybných hostů a řečníků, obvinil mons. Viganò Sv. stolec, že se stal „služebníkem nového světového řádu a svobodozednářského globalismu“. (Pokračování textu…)

Křesťanská politika / Překlady Dr. Malého / Pronásledování křesťanů

Srovnání minulé a dnešní totality

13. 9. 2021 - by Ignác Pospíšil - 35 Comments.

Základním kritériem je přirozený a zjevený mravní zákon

Pamětníci komunistické diktatury pořád žijí, autor tohoto článku je jedním z nich. Zažili jsme ji v dospělém věku a poznali její mechanismus na vlastní kůži, konkrétně všichni, co měli odvahu snažit se žít podle principů přirozeného i nadpřirozeného mravního zákona. Dnes jsme svědky postupného formování se nové totality. Nebo je to jen ta stará v novém hávu? Kdo ví…. Pokusme se tedy o srovnání.

Komunistický režim prosazoval bezskrupulózně a krutě ideologii tzv. dialektického materialismu, jež měla nahradit veškerá náboženství, zvláště pak pravou víru Kristovu, náboženství katolické. Situace v jednotlivých komunistických zemích byla odlišná. V Číně, Severní Koreji a Albánii byly všechny náboženské denominace postaveny mimo zákon, fakticky, i když ne legislativně k tomu došlo v předválečném Sovětském svazu, v Mexiku a ve Španělsku. To bylo spojeno s krvavým terorem a mučednictvím křesťanů. V jiných komunistických státech sice náboženské denominace mohly legálně působit, vlády ale uplatňovaly administrativní útlak a diskriminaci věřících, což někde přecházelo až v prolévání krve, např. u nás v 50. letech. Nejlepší situace byla v Polsku, kde perzekuce Církve probíhala díky masovému katolicismu a odporu obyvatelstva poměrně mírně.

V tzv. západním demokratickém světě byla po II. světové válce respektována náboženská svoboda pro všechna vyznání. Katolická církev měla dobré podmínky ke svému rozvoji. Situace se ale začala postupně, leč setrvale měnit od 60. let. Zhoubný nádor, který existoval už v zárodku novověkých demokracií, se rozbujel a pozvolna přecházel v metastáze.

Katolická nauka nikdy nedefinovala přesnou podobu státního nebo společenského zřízení, k tomu se necítila být kompetentní. Názory jednotlivých teologů na tuto problematiku nejsou oficiální církevní doktrínou. Proto Církev akceptovala i demokratický systém založený na hlasování a volbě za předpokladu, že hodnoty přirozeného a nadpřirozeného řádu zůstanou tabu. O víře a mravech se nehlasuje, to je dáno Bohem skrze přirozený zákon a Zjevení. Církevní autority uznávaly a respektovaly středověké italské městské republiky, kde volby a hlasování patřily k principům tamního zřízení, stejně tak demokracii švýcarských kantonů. Když anglický šlechtický parlament vyhlásil r. 1215 tzv. Velkou listinu svobod jako obranu proti tyranskému a zločinnému králi Janu Bezzemkovi, biskupové ji podpořili, stejně tak papež Innocenc III.

(Pokračování textu…)

Krize Církve / Liturgie / Překlady Lucie Cekotové

Otevřený dopis tradičních věřících laiků katolíkům celého světa: Františku, je čas odvolat Traditionis custodes

10. 9. 2021 - by Ignác Pospíšil - 36 Comments.

DOPIS VĚŘÍCÍCH LNOUCÍCH K TRADIČNÍ MŠI

KATOLÍKŮM CELÉHO SVĚTA

Neboť kdo z vás dá vlastnímu synu kámen, když ho poprosí o chléb? (Mt 7,9)

Drazí bratři a sestry v Kristu,

s velkým smutkem jsme se dozvěděli o rozhodnutí papeže Františka zrušit hlavní ustanovení motu proprio Summorum pontificum promulgovaného papežem Benediktem XVI. 7. července 2007, které po desetiletích rozdělení a sporů přineslo všem katolickým věřícím pokoj a smíření.

Řím brutálně a nesmlouvavě porušuje slovo dané papežem Benediktem XVI. a k tolik vzývanému bratrskému přijetí má daleko.

Výslovnou vůlí papeže Františka vyjádřenou v motu proprio Traditionis custodes ze 16. července 2021 je postarat se, aby sloužení tradiční mše svaté Církve zmizelo. Toto rozhodnutí v nás vyvolává velké zděšení. Jak máme chápat tento rozchod s tradičním misálem, „ctihodným a starobylým“ vyjádřením „zákona víry“, který nesl ovoce v tolika národech, skrze tolik misionářů a světců? Jakou škodu působí věřící, kteří se prostě jen chtějí modlit tak, jak to po staletí činili jejich předkové? Jak je možné si neuvědomovat, že tridentská mše vede mnohé duše k obrácení, přitahuje mladé a horlivé věřící, že probouzí mnohá povolání, dala vzniknout seminářům a řeholním komunitám, že se o ni opírají mnohé školy, skupiny mládeže, katechetické činnosti, duchovní obnovy a poutě?

Mnozí z vás, našich katolických bratří a sester, kněží i biskupů, jste se nám svěřili s tím, že tomu nerozumíte, i se svým hlubokým smutkem. Děkujeme vám za mnohá svědectví podpory. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Překlady Lucie Cekotové

Společné komuniké generálních představených tradičních institutů

5. 9. 20216. 9. 2021 - by Ignác Pospíšil

„Hospodin má slitování se všemi tvory“ (Sir 18,13)

Podepsané instituty chtějí především potvrdit svou lásku k církvi a věrnost Svatému otci. Tato synovská láska je dnes poznamenána velkým utrpením. Cítíme se být podezíráni, odsouváni na okraj, vyháněni. V popisu uvedeném v doprovodném listu k motu proprio Traditionis custodes ze 16. července 2021 se nicméně nepoznáváme.

„Řekneme-li, že nemáme hříchu… „ (1 Jan 1,8)

Ani v nejmenším se nepovažujeme za jakousi „pravou církev“. Naopak, svou matku, v níž nacházíme spásu a víru, vidíme v katolické církvi. Věrně se podřizujeme pravomoci Nejvyššího pontifika i diecézních biskupů, jak ukazují dobré vztahy v diecézích (a úřady člena kněžské rady, archiváře, kancléře či soudního vikáře, které byly svěřeny našim členům) i výsledky kanonických či apoštolských vizitací z posledních let. Opakujeme, že jsme věrni učitelskému úřadu církve (včetně druhého vatikánského koncilu a magisteria, které následovalo po něm) podle katolické nauky o přilnutí náboženskou poslušností, jež mu náleží (srov. zejména Lumen gentium 25 a Katechismus katolické církve 891 a 892), jak dokazují četné studie a dizertační práce vypracované některými z nás za posledních 33 let.

Došlo-li k pochybením, jsme jako všichni křesťané připraveni žádat o prominutí, jestliže se u toho či onoho našeho člena vloudilo nepřiměřené vyjadřování či nedůvěra vůči autoritě. Poskvrnil-li naše srdce duch předpojatosti či pýchy, jsme připraveni se obrátit. (Pokračování textu…)

Akce / Hnutí pro-life / Malý, Radomír / Zprávy

Přijďte na pouť a procesí pro život v Brně

3. 9. 20213. 9. 2021 - by Ignác Pospíšil - 19 Comments.

Drazí přátelé!

Také letos jako v minulých letech pořádají věřící tradičního obřadu z olomoucké arcidiecéze pouť k Panně Marii Svatotomské, jejíž milostný Obraz, palladium města Brna, je umístěn v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí na Starém Brně. Její součástí jako obvykle bude i procesí za děti zabité umělým potratem. Akce se koná v sobotu 11. září a bude zahájena v 10,30 hod. v bazilice Nanebevzetí modlitbou sv. růžence a adorací před Nejsvětější svátostí, k níž ještě připojíme krátkou pobožnost ke sv. Ritě. Po ní se vydáme procesím od baziliky cca v 11,30 hod. do Loretánské kaple na Minoritské ulici se zastávkou k modlitbě u Mariánského sloupu na Náměstí Svobody. Zhruba ve 12,30 proběhne v Loretánské kapli pobožnost ukončená požehnáním. Pouť, k níž se vždycky připojují věřící katolíci z Brna i z jiných míst, se měla původně konat 25. března na svátek Zvěstování. Poněvadž se nemohla uskutečnit kvůli protikoronavirovým omezením, přeložili jsme ji na 11. září 2021, když předtím 8.září slavíme svátek Narození Panny Marie.

Naléhavě prosíme: Přijďte v hojném počtu! Vraždění nenarozených dětí nejenom nepokleslo, ale nabylo novou, strašlivější dimenzi než dříve. V některých zemích v době protikoronavirové uzávěry, kdy návštěva potratových klinik a lékařů byla obtížnější, zdravotnické orgány na základě doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) rozesílaly těhotným ženám a mladým dívkám preparáty k potratové „samoobsluze“, čímž počet usmrcených dětí v mateřském lůně proti minulým letům vzrostl. Navíc propotratovému smýšlení a potratovému průmyslu nahrál fakt, že všechny u nás používané očkovací vakcíny proti covidu byly buď testovány na buňkách potracených dětí, nebo orgány jejich tělíček přímo použity k jejich výrobě. Encyklika papeže Jana Pavla II. „Evangelium Vitae“ ale jasně říká (b. 63), že používání lidských embryí a plodů jako „biologického materiálu“ při léčení chorob je v rozporu s katolickou etikou a nedotknutelností nenarozeného života. „Zabití nevinných lidských bytostí, třebas ku prospěchu někoho druhého, je opravdu věc naprosto nepřijatelná,“ píše papež Jan Pavel II. Tím více musíme proto dát najevo svůj kategorický nesouhlas! (Pokračování textu…)

Politika / Pospíšil, Ignác

K programu koalice SPOLU

3. 9. 20213. 9. 2021 - by Ignác Pospíšil - 135 Comments.

Koalice SPOLU již zveřejnila svůj program (https://www.spolu21.cz/). Má tam spoustu pozitivních věcí, ale rovněž velice nebezpečné nápady a lapsy. Proto jsem se rozhodl sepsat tento seznam, proč jsou pro mne SPOLU nevolitelní:

1) Členem koalice je TOP 09 (jejíž současný stav a charakter plně vystihuje paní Pekarová jako předsedkyně).
⁠
2) Korespondenční hlasování ze zahraničí? Korespondenční hlasování je ZLO. A pokud ho zavedou, byť jen zatím pro zahraničí, nakonec (a to poměrně brzy) bude všude a bude konec jakékoliv transparentnosti a férovosti voleb. (Pozitivní stránkou je, že lidovce to nevyhnutelně zničí).
⁠
3) Zvýhodnění pro občany, kteří dbají na prevenci? Když vidím, co jsou někteří schopni vymyslet a vážně navrhovat v současném kovidovém šílenství za diskriminaci pro neočkované, tak mi ta myšlenka přijde extrémně společensky nebezpečná a rozhodně nehodlám volit nikoho, kdo ji hlásá.
⁠
4) Nezávislost a udržitelné financování veřejnoprávních médií? Sorry, ale současná veřejnoprávní média vnímám jako jednoznačného nepřítele křesťanů i funkční demokracie, nástroj a hračku otevřeně progresivisticky a levicově orientovaných novinářů, kteří jejich pozici zneužívají k indoktrinaci a manipulaci obyvatelstva, voleb i politiky. Rozhodně nechci jejich zachování v této „nezávislé“ podobě a rozhodně je nechci jakkoliv financovat.
⁠
5) Jednoznačná orientace na Západ? Orientace by měla být hodnotová, ne světostranová. Dnešní Západ se příliš podobá bývalému komunistickému východu, než abych v něm hledal budoucnost. Ne, že by Rusko a Čína byly lepší, ale už si např. nejsem jist, že Rusko je horší. EU a Německo vnímám rozhodně jako větší hrozbu pro suverenitu ČR a svobodu jejích občanů, než Ruskou federaci.
⁠
6) Havlovská diplomacie? Kdyby byla naděje, že skutečně bude podporovat pronásledované, kteří si to zaslouží, jako např. křesťany v Číně, Indii, muslimských zemích či na Západě, bral bych to, ale v našich podmínkách a tradicích to obvykle znamená podporu perverzních skupin znesvěcujících křesťanské chrámy a sodomitských aktivistů. Děkuji, nechci.
⁠
7) Je hezké, že tam mají tak důležitý bod, jako je volba „národního ptáka“, ale mne spíše zajímá postoj koalice k tzv. green dealu, kterým se EU rozhodla zničit svoji ekonomiku a ožebračit své obyvatele.

Ignác Pospíšil

Akce / Zprávy

Pouť Summorum pontificum do Říma 2021

2. 9. 2021 - by Ignác Pospíšil - Leave a Comment

Koncem října se koná tradiční pouť Summorum pontificum. V době koronavirové je nesmírně těžké jakoukoli podobnou akci plánovat, nicméně po vydání motu proprio Traditiones custodes by bylo jistě vhodné dát hojnou účastí najevo lásku věřících k tradiční mši svaté a s tím souvisejícího lnutí k tradiční nauce vůbec, neboť lex orandi vždy souvisí s lex credendi. S nápadem uspořádat pouť českých poutníků se na nás již několik věřících obrátilo.

Nevíme, jaká opatření budou či nebudou platit za dva měsíce, ani jestli bude vůbec technicky možné něco podobného uspořádat, rozhodli jsme se nicméně dát prostor Boží milosti, udělat pro věc to, co je v našich lidských silách, a ostatní nechat na Pánu Bohu.

Pouť se letos koná 29.-31.10. Oficiálně začíná nešporami v pátek 29.10., před tím však tentýž den předchází setkání v patristickém institutu Augustinianum. Vzájemné povzbuzení se v dnešní době jistě může hodit více než kdy dříve. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / Úvahy

Jenom „pozitivní informace“?

23. 8. 2021 - by Ignác Pospíšil - 57 Comments.

Propagandistické vymývání mozků českých (a nejen českých) občanů již běží dlouhá desetiletí, ne-li staletí. Ani katolíci nejsou proti tomu imunní. Neomodernistická masáž ze strany mnohých současných církevních představitelů naopak plně souzní s mainstreamovými médii.

Učinil jsem v poslední době tři tristní zkušenosti. Když jsem přednášel v jedné farnosti o Francouzské revoluci a uvedl strašlivá zvěrstva osvícenských a zednářských neznabohů páchaná ve Vendée a jinde na katolících, jejichž jediným proviněním bylo, že se nechtěli vzdát víry zjevené Bohočlověkem, stěžovali si potom někteří u faráře, že prý má přednáška byla „negativistická“ a nacházelo se v ní příliš málo „pozitivních informací“. Neměl jsem už možnost s těmi lidmi hovořit a zeptat se jich, jaké „pozitivní informace“ měli na mysli. Takové, že Francouzská revoluce byla vítězstvím svobody, rovnosti, bratrství a lidských práv, jak se tomu učí ve školách a jak to hlásají vlivné sdělovací prostředky? Kdybych přednášel takto, nejspíš by si nestěžovali.

Typický brainwashing praktikovaný tzv. duchem II. vatikánského koncilu: všichni jsme bratři, nesmíme se proto těch druhých, těch nekatolíků, dotknout, proto je nežádoucí mluvit pravdu o krvavé genocidě, jakou oni v minulosti připravili věrným katolíkům (a připravují i dnes), to by bylo proti zásadám dialogu a porozumění, musíme „pokorně“ hovořit jen o vině Církve, nikoli o vině těch druhých. Za stížností těchto věřících na mé líčení krvavých bestialit osvícenských kreatur vůči katolíkům bylo jasně cítit právě tohoto ducha. Pokud ho chtějí pěstovat, tak bych jim vřele doporučil, aby škrtli ze svých vědomostí také informace o krvavém pronásledování křesťanů římskými císaři v prvních třech staletích, ty jsou také „negativistické“, stejně tak i perzekuce ze strany bolševiků a mohamedánů. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Kwasniewski, Peter / Liturgie / Vyvracení mýtů

Postrádá Traditionis custodes právní způsobilost vzhledem ke svým zásadním nepravdám?

22. 8. 2021 - by Ignác Pospíšil - 1 Comment

Článek 1 motu proprio Traditionis custodes zní: „Pouze liturgické knihy promulgované svatým Pavlem VI. a svatým Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu jsou vyjádřením lex orandi římského ritu.“ [Pozn. překl.: Protože oficiální překlad dokumentu do češtiny není dosud k dispozici a protože – jak se v poslední době stalo zvykem Vatikánu – latinská verze neexistuje, jsou všechny citáty v tomto textu přeloženy z angličtiny.]

Papež zde tvrdí, že novus ordo je jediným zákonem modlitby římského ritu. Nelze pochopit, jak to jde dohromady s dějinami Církve a s její úctou ke ctihodným ritům starověku a středověku, jejichž typickým představitelem je i Missale romanum z roku 1570 a jeho následná integrální vydání. Také tyto rity jsou lex orandi a nemůže tomu být jinak. Motu proprio pojem lex orandi místo toho neohrabaně používá jako právní, kanonický termín, který lze aplikovat ad libitum, jako by to byla nějaká vnějšková nálepka. Ve skutečnosti je lex orandi celý komplex historických modlitebních textů, obřadů a hudby, jež dohromady vytvářejí římský ritus.

Jediným způsobem, jak udržet fikci článku 1, je tvrdit, že mezi starým a novým misálem je tak velká kontinuita, že nový je jednoduše aktualizovanou verzí toho starého – že novus ordo je v podstatě totéž jako tradiční římský ritus, který mu předcházel. Přesně to činí Františkův list biskupům:

„Je proto třeba uvážit, že římský ritus, během staletí několikrát upravovaný podle potřeb doby, byl nejen zachován, ale i obnoven ,ve věrné poslušnosti Tradiciʼ. Ti, kdo chtějí zbožně sloužit podle předchozí liturgické formy, v Římském misálu reformovaném podle druhého vatikánského koncilu snadno naleznou všechny prvky římského ritu, zejména římský kánon, který je jedním z jeho nejcharakterističtějších rysů.“

Nad flagrantní nepravdivostí těchto několika vět lze jen ustrnout v úžasu. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Liturgie / O víře / Překlady Lucie Cekotové

Úvodník RORATE CÆLI: Biskupové by měli dát kněžím i věřícím okamžitou dispens od hrůz Traditionis custodes

12. 8. 202110. 8. 2021 - by Ignác Pospíšil - 3 Comments.

Schváleno doktorem církevního práva

Redaktory Rorate Caeli naplňuje vděčností a povzbuzením velkodušný otcovský a pastýřský postoj, kteří zaujali mnozí biskupové, zejména z anglicko-francouzské oblasti, v reakci na hrůzu, již představuje Traditionis custodes. Těm dobrým pastýřům, kteří toto čtou, vyjadřujeme z hloubi duše své upřímné díky. V době, kdy se o naše srdce pokouší hněv a zármutek a ruší náš pokoj, vaše správné, odvážné kroky tiší rozbouřené vody a brání vítězství nepřítele.

Je však také třeba říci, že tyto kroky jsou nepočetné a daleko od sebe. Urychleně potřebujeme další akci.

Prosíme všechny preláty dobré vůle, všechny pastýře, kteří milují své stádo a záleží jim na něm a na duchovním dobru všech věřících – kněží i laiků –, již po léta čerpají z nesmírného duchovního, modlitebního a teologického bohatství Missale romanum z roku 1962, aby nám udělili dispens od drakonických opatření v Traditionis custodes. (Pokračování textu…)

Krize Církve / O víře / Překlady Lucie Cekotové

Zasvěcení Panně Marii za zachování tradiční mše svaté

10. 8. 2021 - by Ignác Pospíšil - 2 Comments.

Anglickojazyčné tradiční weby a blogy vyzývají tradiční kněze, komunity a věřící celého světa k zasvěcení Neposkvrněné Panně Marii nadcházející neděli 15.8.2021. Tuto generační bitvu můžeme vyhrát jen skrze modlitbu a přímluvu naší vítězné Matky.

Svatá katolická Církev je v bezprecedentní celosvětové krizi. Jedinou nadějí věřících je Boží zásah na přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie.

Dva kněží, kteří si přejí zůstat v anonymitě – jeden diecézní a jeden řeholník – a kteří oba slouží výhradně tradiční mši svatou, vyzývají k celosvětovému zasvěcení všech komunit spojených s TLM k zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie 15. srpna 2021, na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Doufají, že se k nim připojí i mnozí kardinálové a biskupové.

Ať Neposkvrněné Srdce Panny Marie zvítězí a kraluje! (Pokračování textu…)

Krize Církve / Liturgie / Překlady Lucie Cekotové

Společnost pro latinskou mši: Kanonické poznámky k aplikaci Traditiones custodes (příručka pro kněze a věřící)

6. 8. 2021 - by Ignác Pospíšil - 2 Comments.

V tomto dokumentu chceme na základě doporučení, která jsme obdrželi od více než jednoho kanonisty, stručně poukázat na to, co apoštolský list dělá a nedělá z pohledu kanonických povinností biskupů a kněží.

Autorita biskupa

Apoštolský list zdůrazňuje pravomoc diecézního biskupa nad liturgií.

Čl. 2. Diecéznímu biskupovi jako usměrňovateli, podněcovateli a strážci celého liturgického života jemu svěřené partikulární církve náleží usměrňovat sloužení liturgie v jeho diecézi. Je proto výhradně v jeho kompetenci povolit v diecézi užívání Římského misálu z roku 1962 podle směrnic Apoštolského stolce. [1]

V poznámce pod čarou k tomuto článku je (kromě jiného) uveden odkaz na dekret druhého vatikánského koncilu O pastýřské službě biskupů v církvi Christus Dominus, č. 15, kde se uvádí:

„Biskupové jsou hlavní rozdělovatelé Božích tajemství a také správcové, podněcovatelé a strážci celého liturgického života ve svěřené církvi.“

Podobné vyjádření najdeme v koncilové konstituci o liturgii Sacrosanctum Concilium, č. 22.

Apoštolský list tedy přejímá zásadu, která je v disciplíně Církve již uznávána, a vyvozuje z ní („Je proto…“), že biskup má pravomoc nad užíváním misálu z roku 1962 ve své diecézi. To připomíná výrok papeže Benedikta XVI. v listě biskupům doprovázejícím Summorum Pontificum (2007):

Na závěr bych, drazí bratři., velice rád zdůraznil, že nové normy nezmenšují žádným způsobem vaši autoritu a odpovědnost, ani za liturgii, ani za pastoraci vašich věřících. Každý biskup totiž ve své diecézi řídí liturgii (srov. Sacrosanctum Concilium, 22). [2]

Apoštolský list v tomto bodě nezavádí žádnou inovaci ani nedává biskupům žádnou zvláštní pravomoc, nýbrž pouze opakuje dosavadní právní situaci, kterou jako takovou Summorum pontificum nezměnilo.

Práva kněží a věřících

Apoštolský list papeže Benedikta Summorum pontificum v článku 1 uvádí jako historický fakt, že misál z roku 1962 nebyl nikdy zrušen. Dále potvrzuje právní důsledky této skutečnosti: totiž že kněží latinského obřadu mají právo podle tohoto misálu celebrovat a věřící mají právo se těchto mší svatých účastnit. (Pokračování textu…)

Společnost / Tejklová, Marie

Covid a svoboda

29. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 95 Comments.

Už víc než rok v českém veřejném prostoru dominuje covid. Stále častěji se ale objevuje další téma, které si zaslouží pozornost, a sice svoboda – a v kontrastu s ní diktatura nebo totalita. Spíš než hlavní média se svobodou zabývají lidé nespokojení s přístupem vlády, v blozích, na protestních akcích a na sociálních sítích – slovní spojení „římský diktátor“ ale zaznělo také v rozsudku Nejvyššího správního soudu. Ztratili jsme po příchodu covidu svobodu a ocitli jsme se v diktatuře či totalitě? Co vůbec tyto pojmy znamenají a v jakém smyslu se používají?

Svobodu si lidé spojují s možností zařídit si život podle svého. Aktuálně jde o možnost cestovat, pracovat a trávit čas, aniž by je při tom omezovala vládní nařízení, a bez nátlaku se rozhodnout ohledně očkování proti covidu. Na naléhavosti neztrácí ani požadavek, aby lidé mohli vyjadřovat svůj názor nebo sdílet informace beze strachu, že jim někdo zablokuje účet nebo třeba rozežene jejich shromáždění vodními děly. Námitka proti volání po svobodě v tomto smyslu je jasná – je nezbytné dodržovat určitá pravidla, aby nevznikla anarchie, tím spíš v nouzové situaci. Ne všechna omezení osobní svobody jsou signálem totality či diktatury: může mne omezovat zdravotní postižení, nějaký čas můžu být uzavřena ve svém domě třeba kvůli sněhové kalamitě, dokonce můžu jít zaslouženě do vězení, když spáchám zločin; ani svoboda slova nebo právo rodičů rozhodovat o svých dětech není absolutní. Přesto mezi osobní a politickou svobodou existuje vazba, jak správně tuší nespokojení lidé: veškerá ukládaná omezení musí být racionálně zdůvodněná a musí platit pouze v nezbytném rozsahu a po nezbytně dlouhou dobu, jinak se jedná o zneužití státní moci. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Liturgie / Malý, Radomír

Katolická obrana proti Traditionis custodes

27. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 50 Comments.

Jsem smutný z toho, že mezi komentáři k předcházejícím vynikajícím článkům na téma nejnovějšího dokumentu papeže Františka ve stejně vynikajících překladech pí mgr. Cekotové převažují spíše projevy vzteku, nevole a zoufalství. Podobá se to štěkání raněného psa – a nikoli připravenosti a ochotě k boji. Tím, co nejvíce zeslabuje bojeschopnost, jsou pak vulgarity a nadávky na adresu papeže, resp. celé současné Katolické církve.

Někteří, pokud dobře rozumím jejich komentářům, ji označují jako celek za „koncilní humanistickou sektu“ (KHS), aniž ukážou, kde se nachází ta pravá Kristova církev. Pokud nikde neexistuje, tak Kristus se svým ujištěním, že bude trvat až do jeho druhého příchodu, neměl pravdu a tudíž není pravým Synem Božím. Jenže pravá Ježíšova církev existuje – a aby ji člověk viděl, stačí k tomu jenom znát pravý katolický katechismus a jím se orientovat.

Jak on definuje Církev? Ať už vezmeme Tomáška, Podlahu nebo Kašpara, všude se dozvíme jedno a totéž: Pravá Kristova církev je společenstvím pokřtěných, kteří uznávají římského papeže jako viditelnou hlavu, mají sedmero svátostí a neomylnou neměnnou nauku tvořenou Písmem sv. a posvátnou Tradicí. Římský papež existuje (o něm níže). Co se týká svátostí, tak navzdory rozmělňování nauky o nich ze strany teologů i církevních hodnostářů není v oficiálních církevních strukturách obtížné najít místa, kde jsou platně udělovány. Taktéž v nich působí autority, které učí a vykládají pravou katolickou nauku hlásanou od prvopočátku existence Církve. Ať už se to tedy komu líbí nebo ne, tato nynější celosvětová organizace, jež se nazývá Katolická církev v čele s římským papežem, je a zůstává pravou Kristovou církví a žádnou KHS. Tím netvrdím, že KHS neexistuje. Ano, funguje zde jako nebezpečný protivník a satanův nástroj, který pronikl hluboko do pravé Kristovy církve jako rakovinný nádor a hrozí ji usmrtit zevnitř. Vyznavači KHS ovládli i nejvyšší posty v Církvi. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Liturgie / Překlady Lucie Cekotové

Kardinál Burke k motu proprio Traditionis custodes

25. 7. 202125. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 33 Comments.

Mnozí věřící – laici, kněží i řeholníci – se mi svěřují s hlubokým znepokojením, které v nich vyvolalo motu proprio Traditionis custodes. Ti, kteří lnou k usus antiquior (starší úzus, UA), jenž papež Benedikt XVI. nazval „mimořádnou formou římského ritu“, jsou přísností disciplíny, kterou jim ukládá motu proprio, velice sklíčeni a jazyk použitý k popisu jich samých, jejich postojů a chování, je uráží. Jako věřící, který má k UA rovněž intenzivní vztah, jejich pocity intenzivního smutku plně sdílím.

Jako biskup a kardinál Církve ve společenství s římským papežem, který má zvláštní povinnost pomáhat mu v pastýřské péči o univerzální Církev a v jejím vedení, uvádím následující komentáře:

1. Úvodem je nutno se tázat, proč nebylo dosud zveřejněno latinské neboli oficiální znění motu proprio. Pokud je mi známo, Svatý stolec zveřejnil text v italské a anglické verzi a následně v překladu do němčiny a španělštiny. Protože anglická verze je označena za překlad, je třeba předpokládat, že originál je italština. Je-li tomu tak, pak významné pasáže v anglické verzi neodpovídají italskému znění. V článku 1 je důležité italské adjektivum unica přeloženo do angličtiny jako „jediný“, namísto „pouze“. V článku 4 se významné italské sloveso devono překládá do angličtiny jako „měl by“ namísto „musí“. (Pozn. překl.: Podle pana kardinála by tedy překlad článku 1 měl znít: „Pouze liturgické knihy promulgované svatým Pavlem VI. a svatým Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu jsou vyjádřením lex orandi římského ritu.“ Článek 4: „Kněží vysvěcení po zveřejnění tohoto motu proprio, kteří mají v úmyslu celebrovat podle Missale romanum z roku 1962, musejí podat oficiální žádost diecéznímu biskupovi, který před udělením souhlasu konzultuje Apoštolský stolec“.) (Pokračování textu…)

Krize Církve / Kwasniewski, Peter / Liturgie / Překlady Lucie Cekotové

Kněží sloužící TLM: čtěte i nadále latinsky a přidávejte čtení v národním jazyce podle potřeby

23. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 3 Comments.

Nový apoštolský list Traditionis custodes je z mnoha důvodů nezákonný a měl by se setkat s ignorováním či odporem, místo aby byl akceptován a realizován. Zdůvodnit tento postoj způsobem, který by většinu mých čtenářů přesvědčil, by však vyžadovalo mnohem delší článek. Kromě toto ať si o motu propio myslíme cokoli, je tady a nelze zabránit tomu, aby s ním alespoň někteří lidé zacházeli jako se zákonem, dokud tento akt násilí, který tolik odporuje společnému dobru Církve, nezruší některý příští papež.

Zatímco biskupové se snaží dát spěšně dohromady nějakou dočasnou politiku (neboť v rozporu s veškerými zvyklostmi, zdvořilostí i uvážlivostí motu proprio nedává žádné vacatio legis, jež by jim poskytlo čas připravit se na jeho realizaci) a potom rozhodnout o politice trvalé, my si musíme uvědomit některé problémy, které vzniknou a které jsou zčásti vyvolány něčím, co se jeví jako téměř naprostá neznalost způsobu, jak tradiční latinská mše svatá v praxi opravdu probíhá.

Názorným příkladem je článek 3 §3, který uvádí: „Při těchto celebracích se čtení pronášejí v lidovém jazyce za použití překladů Písma svatého, které pro užívání při liturgii schválila příslušná biskupská konference.“ Tento výrok je třeba interpretovat co nejvelkoryseji. (Pokračování textu…)

Haynes / Krize Církve / Liturgie

ANALÝZA: Papež omezuje tradiční latinskou mši a tvrdí, že novus ordo je „jediným vyjádřením liturgie Církve“

19. 7. 202119. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 43 Comments.

VATIKÁN, 16. července 2021 (LifeSiteNews) – Papež František vydal nové motu proprio, které omezuje sloužení tradiční latinské mše svaté a tvrdí, že liturgie Pavla VI. neboli novus ordo je „jediným vyjádřením lex orandi římského ritu“.

Dokument s názvem Traditiones custodes je napsán „na základě zkušeností“ z průzkumu Kongregace pro nauku víry z minulého roku, který se týkal tradiční mše (nazývané též „latinská mše“, „mimořádná forma římského ritu“, „stará mše“.)

Článek 1 – Novus ordo je „jediným vyjádřením“ římského ritu

Papež dokumentem provedl několik dalekosáhlých změn v povolení sloužit latinskou mši, avšak jedním z nejnápadnějších bodů je především jeho prohlášení, že „liturgické knihy promulgované svatým Pavlem VI. a svatým Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu jsou jediným vyjádřením lex orandi římského ritu.” [Pozn. překl.: Protože oficiální překlad dokumentu do češtiny není dosud k dispozici a protože – jak se v poslední době stalo zvykem Vatikánu – latinská verze neexistuje, jsou všechny citáty v tomto textu přeloženy z angličtiny. SP je citováno podle oficiálního publikovaného překladu do češtiny.]

Zatímco Summorum potificum (SP) papeže Benedikta XVI. z roku 2007 nazývalo novus ordo „řádným vyjádřením“ lex orandi a ritus z roku 1962 (latinskou mši) „mimořádnou formou“, která však nebyla „nikdy zrušena“, František s takovýmto jazykem skoncoval a novus ordo nazývá jediným vyjádřením římské liturgie.

Článek 2 – Pod kontrolou biskupů

Papež František stanovil, že je úlohou a právem diecézních biskupů „usměrňovat sloužení liturgie v jejich diecézích“, což je řádně obsaženo v kanonickém právu (kán. 375 a 392). Papež nicméně dále uvádí, že každý biskup má „výhradní pravomoc dát souhlas s užíváním Římského misálu z roku 1962 ve své diecézi v souladu s pokyny Apoštolského stolce“.

I když se tato pasáž nejprve odvolává na kanonické právo, její druhá část je porušením dovolení zdůrazněného v SP, kde Benedikt XVI. konstatoval, že při mších svatých slavených bez účasti lidu může „každý katolický kněz latinského obřadu, ať již světský nebo řeholní“ použít buď novus ordo, nebo tradiční latinskou mši, a to bez jakéhokoli povolení ať od Apoštolského stolce, nebo od místního biskupa.

Každý kněz měl tedy právo sloužit mši svatou podle liturgických knih, jimž dával přednost, aniž by k tomu potřeboval souhlas biskupa. S tím je nyní konec. (Pokračování textu…)