Méně známá první Apoštolka úcty k Božskému Srdci Ježíšovu

Sv. Gertruda Veliká

Svatá Gertruda Veliká (Gertrud die Große) se narodila o svátku Zjevení Páně (Svatých Tří Králů) 6. ledna 1256 v městě Eisleben (od roku 1946 s přídomkem Lutherstadt Eisleben) v Durynském lankrabství (nyní spolková země Sasko-Anhaltsko) ve Svaté říši římské.

Osobní ženské jméno Gertruda je germánského původu a bylo vytvořené ze spojení slov ger – oštěp a trud – síla, případně trut – milá. Význam jména by tedy zněl: „silná jako oštěp“ či „milá jako oštěp“.

O jejím raném dětství a rodině nevíme prakticky vůbec nic. Možná byla malá Gertruda jako čtyřleté děvčátko nabídnuta svými rodiči jako oblátka (z latinského výrazu oblatus, což znamená v doslovném překladu „obětovaný Bohu“) do benediktinského, respektive cisterciáckého, kláštera Panny Marie v Helftě (Kloster Sankt Marien zu Helfta). Avšak vzhledem k tomu, že Gertruda ve svém spise Poselství Božské Lásky uvádí, že její rodiče již byli dávno mrtví, mohla být Gertruda přijatá do kláštera jako sirotek.

Mnišky v klášteře Helfta žily podle řehole svatého Benedikta, ale současně přijímaly cisterciáckou reformu, aniž by se však oficiálně připojily k tomuto nově vznikajícímu mniškému řádu. Středověký klášter Helfta byl benediktinskými i cisterciáckými sestrami vnímán jako součást jejich vlastního řádu.

Základní vzdělání absolvovala Gertruda v klášterní škole a jakmile dosáhla požadovaného kanonického věku, požádala v roce 1266 o vstup do noviciátu. Pokračovala v dalším studiu a postupně získala mimořádně důkladné vzdělání podle středověkého vyučovacího systému sedmera svobodných umění (septem artes liberales). Podrobnější informace lze nalézt v publikaci: Petrovićová, Katarina. Martianus Capella: Nauky „na cestě“ mezi antikou a středověkem. 1. vyd. Brno: Host, 2010. 220 s. Studium; 32. ISBN 978-80-7294-384-5.

Mimořádné nadání a její veliká touha po neustálém sebevzdělávání byla plně podporována a rozvíjena představenou kláštera (abatyší) Gertrudou z Hackebornu (ca 1232 – ca 1292) a její mladší rodnou sestrou a později svatou Mechthildou z Hackebornu (ca 1240/1242 – 19. listopadu 1299). Avšak bezpochyby největší vliv na její intelektuální a duchovní formaci měla mystička svatá Mechthilda z Magdeburku (ca 1207 – ca 1282).

Po vážné životní krizi i krizi víry, kterou protrpěla Gertruda od začátku adventu roku 1280 do pondělí před svátkem Očišťování Panny Marie dne 27. ledna 1281, prožila hlubokou duchovní zkušenost, která způsobila naprostý zlom v jejím životě. V tento den zakusila první ze série vizí, které pak pokračovaly až do konce jejího života. Později napsala:

„Zatímco jsem stála uprostřed naší ložnice a pozvedla jsem hlavu, uviděla jsem mladíka stojícího po mém boku, milého a křehkého, asi 16-tiletého. Promluvil ke mně: Rychle přijde tvá spása. Proč se stravuješ ve smutku? Nemáš po boku rádce, že tě bolest tak změnila? Zatímco to říkal, zdálo se mi, že stojím v chóru a slyšela jsem následující slova: Já tě zachráním a vysvobodím, neboj se! Pak jsem uviděla jeho mírnou pravici držet mou, jako by chtěl potvrdit svůj příslib… Vrať se konečně ke mně, chci tě přijmout a zahrnout proudem své božské útěchy. Při těch slovech jsem vzhlédla a uviděla jsem mezi sebou a ním, totiž po jeho pravici a mně po levici, nedohledně dlouhý plot a nadto byl tak hustě posetý trny, že se mi nikde neotvíral průchod, abych se mohla vrátit k tomu mladíkovi. Zatímco jsem tak váhající a jako zchřadlá stála, tu mě uchopil a postavil mě vedle sebe.“

Všechny své mystické zážitky popsala Gertruda ve svém čtyřdílném díle Poselství Božské Lásky (Legatus Memorialis Abundantiae Divinae Pietatis). Toto její stěžejní dílo bylo přeložené i do češtiny: Gertruda. Posel božské lásky. 1. vyd. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2014. 387 s. Prameny spirituality; 40. ISBN 978-80-7412-160-9.

Celý duchovní život svaté Gertrudy, ovládaný jejím těsným spojením s Božským Srdcem Ježíšovým, dýchá neobyčejným štěstím, neboť Božské Srdce Ježíšovo je jí jako by domovem, kam je volána Hlasem svého Nebeského Milence: „Veni, mea, ad me! Intra, meum, in me!“ – „Přistup, ty má, ke mně! Vejdi, ty mé, do mě!“ Tak ji často při kontemplaci přijímá do svého Srdce a toto důvěrné spojení dává vznik rozkošné důvěrnosti mezi Tvůrcem a jedním z jeho tvorů.

Gertruda také projevovala veliký soucit s dušemi v očistci. Následující modlitba, která je jí připisována, ačkoli se nikde nenašla v jejích spisech, je velmi rozšířená především v anglicky mluvících zemí, zní:

„Věčný Otče, obětuji Ti nejdražší Krev Tvého Božského Syna, Ježíše Krista, a ve spojení se mší svatou, která se dnes slouží po celém světě, za všechny svaté duše v očistci, za všechny hříšníky, za hříšníky v církvi, za hříšníky v mém okolí a za hříšníky v mé rodině. Amen.“
Gertruda zemřela pravděpodobně 17. listopadu 1301 či 1302, někdy se uvádí i rok 1334.

Jelikož byl klášter v Helftě několikrát poničený, tak spisy svaté Gertrudy začaly ponenáhlu upadat v zapomnění. Teprve v roce 1536 německý kartuzián Johannes Justus von Landsberg (ca 1490 – 10. srpna 1539) vydal tiskem některá její díla. V průběhu 16. a 17. století se její spisy rozšířily především ve španělsky mluvících zemí a staly se doslova bestsellerem. Díky tomuto úspěchu získala Gertruda čestný titul Veliká a je jedinou německou světicí, která nese toto označení.

Na žádost španělského a portugalského krále Filipa IV. (8. dubna 1605, doba vlády 31. března 1621 – 17. září 1665) byla Gertruda prohlášena patronkou Západní Indie (historické pojmenování celého amerického kontinentu). Dále je Gertruda patronkou přístavního města Tarragona v Katalánsku ve Španělsku a také patronkou Peruánské republiky. V roce 1818 založili španělští kolonizátoři osadu, kterou nazvali Santa Gertrudis de lo de Mora v americkém státě Nové Mexiko.

Gertruda nebyla nikdy oficiálně prohlášena za svatou, ale dne 22. ledna 1678 byla zapsána do římského martyrologia a v roce 1739 byla její památka zavedena v celé katolické Církvi.

Hlavním atributem svaté Gertrudy je lidské srdce, ve kterém je vyobrazená postava dítěte Ježíše. Především v barokním umění byla zobrazována nesprávně v hábitu benediktinek, ačkoli byla s největší pravděpodobností cisterciáckou mniškou. Někdy byla dokonce vyobrazená s berlou abatyše v ruce a pektorálem na prsou, ačkoli tuto funkci nikdy nevykonávala.

Milá svatá Gertrudo, oroduj za nás!

Mgr. Josef Mikulášek, Ph.D.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *