V mnoha životních okamžicích si uvědomujeme, že to nejsme my, kdo řídí události a vládne nad světem, ale někdo jiný, všemohoucí a vždy vědoucí, proč co dopustit a seslat na zemi. V té skutečnosti se nachází krom ohromení a bázně obrovská úleva – nemusíme se obávat, že věci, svěřené do Boží péče, zůstanou bez ochrany a spravedlivého řešení. Básně napsali Zdeněk Rotrekl a František Hrubín. (Pokračování textu…)
Francouzský básník Francis Jammes je důkazem toho, že dobrá a upřímná báseň nemusí oplývat složitými metaforami a komplikovanou stavbou, aby dokázala vyjádřit jemný půvab Božích darů a stvoření. (Pokračování textu…)
V moderním pojetí křesťanství chybí jedna velmi podstatná součást autentického následování Pána Ježíše Krista: vítání zocelujícího utrpení, osamělosti a oprávněného pocitu vyhnanství a neútulnosti v tomto světě. I nevěřící, jsou-li vnímaví a neutěsňují-li své srdce a zrak před skutečností, poznávají, že se nacházejí v slzavém údolí, na které není žádné spolehnutí a nepanuje v něm žádný řád, který by člověka ochránil. Narozdíl od nich máme milost vědomí, že existuje opravdový domov, zcela odlišný od líhně neřestí a pýchy, která nás obklopuje. Proto se chopme střežení své spásy a opovhování léčkami tohoto světa. Básně napsal Giuseppe Ungaretti. (Pokračování textu…)
O Panně Marii toho nikdy nebude napsáno příliš. Úchvatnost tohoto mistrovského díla Stvořitele stojí za to, aby byla neustále připomínána, neustále chválena, věčně velebena. Zvláště ve chvílích nebezpečí se k nám tato přívětivá ochránkyně sklání s velkou laskavostí a posilou. První text je dílem Tomáše Hameta, druhý napsala Nea Marie Brkičová. (Pokračování textu…)
Radost přichází neočekávaně, nepředvídatelně, a je vždy darem. Někteří lidé se pachtí a usilují vlastní mocí nabýt duševního pokoje a veselí, ale neuvědomují si, že to tak třeba být nemá. Bůh dobře ví, proč nás zanechává jednou v příjemné náladě, podruhé v těžkostech a tísni.Ten, kterému je přednější splnění Božské vůle než jeho vlastní, dostane mnohem větší odměnu už zde na zemi. Básně napsal Vít Obrtel. (Pokračování textu…)
Báseň o svobodě lidského ducha, který se rozhodl neuhýbat z cesty, ačkoli jej zahalují temné závoje nejistoty a vlastní slepoty, a tak našel bezpečnou cestu k dokonalému štěstí, napsal svatý Jan od Kříže a přeložil Gustav Francl. Také druhá báseň Víta Obrtela (*22.03.1901 – Olomouc, † 12.06.1988 – Praha) líčí ponoření se člověka do hořkosti okamžiku, které může vyústit v nečekané znovuzrození. (Pokračování textu…)
Zdá se nám, že dobře rozumíme našemu životu a jakž takž známe odpovědi na ty nejdůležitější otázky. Ale najednou se otevřou nevídané průhledy a Duch svatý nás upozorní na skutečnosti, o kterých se nám ani nesnilo. Dveře, do kterých s námahou tlačíme celá léta, On dovede otevřít dokořán jedním Dechem. Jaké důsledky z toho pro nás plynou? Básně napsal Vladímír Holan.(Pokračování textu…)
Někdy nás Boží láska uchvátí natolik, že se ocitneme zcela bezmocni a bezvládni v úžasu nad takovou velikostí, silou a mocí. Jelikož pýcha a chlouba světa jsou v opozici k moci a slávě Boží, tato setkání bývají nenápadná a očím okolí ukryta. Jako se Spasitel neváhal narodit v chlévě, tak se ani nám neváhá, spolu se svou Matkou, sdílet v situacích prostých a neokázalých. Básně napsal Jiří Orten. (Pokračování textu…)
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč lidé ve chvílích úzkosti, prázdnoty a uštvání sebou samými vyhledávají rozptýlení spíše ve věcech záporných a škodlivých, než zdravých a užitečných? Je jisté, že málokdo řeší své existenciální chmury tím, že je prostě nechá působit, odevzdaně je snáší, aniž by musel vyvíjet nějakou horečnatou aktivitu pro rozptýlení. Podnět k úvaze na toto téma spatřuji v evangelijním podobenství o neobydleném příbytku uvnitř lidské duše: (Pokračování textu…)
Dnes slavíme slavnost Nejsvětější Trojice, jejíž tajemství a půvab na některé duše zapůsobila tak silně, že se rozhodly celý svůj život obětovat výhradně přebývání v Její blízkosti. První báseň – hymnus – napsala bosá karmelitka blahoslavená Alžběta od Nejsv. Trojice. Autorem druhé básně je Klement Bochořák. (Pokračování textu…)
Jako jsme se nedávno radovali ze Vzkříšení našeho Pána, radujeme se dnes z Jeho Ducha Utěšitele, seslaného pro radu, posilu a moudrost k dokonání pozemské pouti věrných. Básně napsali Jakub Deml a Nea Marie Brkičová. (Pokračování textu…)
S příchodem víry do života člověka se svět stává dvojí. Už nejsme uvězněni v evidentní realitě našich všedních dnů. Odehrávají se zcela jiné skutečnosti, než jen ty přístupné zraku a vnímání smysly lidí. V tomto dvojím světě hraje významnou roli kontakt a sdílení. Najednou nezodpovídáme pouze za to, co jsme učinili dobrého či špatného z hlediska soudů světa, ale také za to, co je ve skrytosti našich srdcí. Někdy může být toto hodnocení dokonce v rozporu – za poctivost vůči sféře niterné můžeme být postihováni od sféry vnější. Každý rozhoduje sám, co je důležitější. Básně napsal Klement Bochořák. (Pokračování textu…)
Zvláštní hořkost je ve sladkosti, kterou prožívám vzpomínajíc na rodný kraj. Ještě větší, když nyní pozoruju, jakým způsobem se přetváří jeho mentalita, kulturní a architektonické prostředí. Moře, známé a důvěrně malé prostředí plné nádherných starobylých chrámů a klášterů, jazyk mého dětství a jeho nejnezkalenějších vzpomínek, ostře se tluče s nátěrem vulgárního, laciného a bolestně světského pronikání zla a zkaženosti po vzoru velkých měst a lidí, jdoucích s proudem doby. Jako bys do studánky vylil plechovku jedovatého barevného nátěru na zdi. (Pokračování textu…)
V měsíci máji se zvláštním způsobem obracíme k Panně Marii. Příroda, ozdobená nejkrásněji za celý rok, připomíná něco z krásy naší Matky a ukazuje nám předchuť Nebeského království. Také se můžeme těšit radosti a úlevě rozveseleného stvoření po dobách vyprahlosti a tísně. Básně napsal Klement Bochořák (18. 1. 1910 Kunštát – 10. 8. 1981 Brno). (Pokračování textu…)
V tomto světě jasně cítíme omezení a nesvobodu, která plyne z toho, že jsme pouze na cestě, spoutáni smrtelností, slabostí a útoky zlého. Bůh nám však dává ve chvílích své milosti i zde poznat předchuť budoucí Slávy v Jeho Království, nebráníme-li se. Někdy je tou nějvětší překážkou, která nám brání dojít k Pravdě, právě naše vlastní spletité a tvrdohlavé já. Básně napsal Ivan Diviš a Nea Marie Brkičová. (Pokračování textu…)
28. 4. 2010 proběhlo v Praze protestní shromáždění občanské iniciativy D.O.S.T. „Dost bylo antidiskriminace“. Na Malostranském náměstí úvodem promluvil předseda Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora, který poukázal na hrůznost situace v současném světě, kdy jsou veskrze pozitivní hodnoty, jako je láska k vlasti a národu, nebo pouhé nazývání svého národa jeho jménem, interpretovány jako neonacismus nebo fašismus. V současné době, která se tváří jako velmi tolerantní a skýtající svobodu všem, ve skutečnosti probíhá cenzura ve věcech jazyka, vyjadřování, přiznávání se k lásce vůči vlastní zemi nebo hájení tradičních hodnot rodiny a svazku mezi lidmi. Situace nebezpečně připomíná totalitní režim, kdy za obyčejné slovo hrozil postih vězením, neřku-li ztrátou života. Všechno podléhá požadavkům tzv. politické korektnosti, která není ničím jiným, než terorem novodobé totality. (Pokračování textu…)
24. dubna 2010 proběhla tradiční katolická pouť ke cti svatého Vojtěcha v Počaplech u Terezína. Mši svatou v tradičním ritu v kostele sv. Vojtěcha sloužil pater Jan Gerndt z pražské uhříněveské farnosti, asistovali mu pater Radim Jan Valík OSB a pater Damián Nohejl III. OP. Při Mši svaté zpíval chrámový sbor z Litoměřic pod vedením dirigenta J. Hälbiga a na varhany hrál J. Pulda.(Pokračování textu…)