Světlo Panny
V měsíci máji se zvláštním způsobem obracíme k Panně Marii. Příroda, ozdobená nejkrásněji za celý rok, připomíná něco z krásy naší Matky a ukazuje nám předchuť Nebeského království. Také se můžeme těšit radosti a úlevě rozveseleného stvoření po dobách vyprahlosti a tísně. Básně napsal Klement Bochořák (18. 1. 1910 Kunštát – 10. 8. 1981 Brno).
Dětem
Chtěl bych vám upříst zlatou nit
pro závoj duše v podvečer,
na čelo bájí přibásnit
královský démant chudých dcer,
čistotou vaší ztajený
v kalichu modré lilie,
andělem ticha kouzlený
ze slzí Panny Marie.
Do vlasů rubín prýštící
ze smutků mých jak ptačí vzlyk
z půlnoci větví, v měsíci
když utkví písní okamžik.
Do srdce spánku svatý trn
z Ježíše Krista koruny,
aby zlý duch byl bezmocen
a nerušil vám sladké sny.
Panně
I
Žíněnou trýzeň žalářní,
okvětí síry se srdce
i pokušení nevěřit
s nás sejmi, v rajské strže shoď.
A dechni v zornic šupiny,
ať pohled v sebe pohroužen
žalmistův neklid prozáří
a jádro rodu prozkoumá.
Je plné kvasu zjítření
a chutí temnou praská v snech,
plod studu láskou prostoupen
se klade v oběť smíření.
Jak při zásnubách prvotin
Ti snítku zlatou házím v jas
od smrti hada prostřený
až v naděj nadtělesnosti svých slz.
Jak po hostině skončené
u stolu chudých bez vína,
své cudné lože prostírám
pro vědomí, žes vedle mne,
že blesk svůj skřížíš s bouřemi,
jež hlubinu mou pronikat
budou, až dusné obrazy
mé bezvědomí ohrozí
a v průlom dechu sklepení
se hrůzy počnou prodírat.
Ó, noci oné při mne stůj,
jed zlíbej z bázně krůpějí.
Ó, Sancta Dei Genitrix,
matku a sestry ochraňuj,
popluží naše prohrané
ať strůjcům újmy naší dá
úrodu všeho čistého,
a zášť k nim v úctu proměň v nás,
proti zlu času tohoto
nám obrň duše, nervy, zrak.
II
Červánků úsměv, modrý sad
i jasnozření Bernadetty,
i touha srdcí milovat,
jež v čistý klín Tvůj pláče květy,
chrám růží v jitřních modlitbách
zbožností dívek vystavěný,
chor zlaté hvězdy v hudby tmách
Tvých mistrů světlem zdůrazněný:
v mých prosebných slok čarokruh
se hymnou mladé krve spíná
k oslavám darů, jimiž Bůh
na gloriolu Tvého syna
nejčistší věnec pokory
dech vykoupením Paní moje,
jež orly hájů hrdé hry
a úzkostí mých nepokoje
k líbezným výškám nakláníš,
kde září ohně nebem vzňaté,
k etheru vln, v Tvé lásky říš
tak serafické, svatosvaté,
objetím přijmi srdce snů
i duši krásou rozpálenou,
mou duši, která květ svých dnů
pro Bytost Tvoji velebenou
v koberec noci na oltář
Ti vetkne básní k litanii,
až archandělé před Tvou tvář
mé touhy vznesou, jež tak nyjí.
*
Zdroj: BOCHOŘÁK, Klement. Žluč a víno. Melantrich: Praha, 1938.
Moc hezké!