Dnes slavíme slavnost Nejsvětější Trojice, jejíž tajemství a půvab na některé duše zapůsobila tak silně, že se rozhodly celý svůj život obětovat výhradně  přebývání v Její blízkosti. První báseň – hymnus – napsala bosá karmelitka blahoslavená Alžběta od Nejsv. Trojice. Autorem druhé  básně je Klement Bochořák.

Nesmírný Otec, nesmírný Syn, nesmírný Duch svatý

Skromná  lodička tvé „Laudem gloriae“

tam, Matko,

vrací se z překrásné plavby…

V hlubokém tichu jasné  noci

sladce přebývala  na hladině nekonečného oceánu…

Pod hvězdnatým nebem, v tichu světa

jako by zazníval „mocný Boží hlas“.

Pak se znenadání zdvihl obrovský příboj

a  křehká lodička

zmizela mezi  vlnami.

Vplula jsem do nitra  Nejsvětější  Trojice

a našla jsem svůj střed v Boží propasti.

Nikdy mě už nikdo neuvidí vracet se na břeh,

nořím se do nekonečného Bytí:

to je můj  úděl!

V tomto nezměrném oceánu odpočívá má duše,

se svými Třemi již žije svoji  věčnost.

Vyslechni nyní závěr tohoto  příběhu, Matko,

aby se uspokojila tvá chvála slávy:

Aby tě více oslavila, vrhnula se do Boha

a chce tam přebývat „na volném prostranství“.

A protože je to místo neměnného,

vychází z  mého srdce slavnostní slib:

tvůj svátek bude trvat až do slavnostního  dne,

v  němž laudem gloriae odejde do nebe,

aby znovu začal, krásnější než zde dole,

v  božském tajemství Otcovy tváře.

Probuzení

Dnes ve  spánku jsem viděl zátiší

s houslemi a starou monstrancí.

Jak úsměv nedělní sta bílých motýlů

mi napršelo na ten obrázek.

Když roušku procitnutí anděl strážný vložil

na sladkou úzkost toho barevného snění,

předtuchou svého vykoupeného příští

jsem zaplakal, a tolik toužil, toužil

vzít na bedra svá čistý úděl mnicha,

labutích ozvěn na rtech píseň starodávnou,

před kostely se zpěvem vroucně modlit

milenců vírou v Tebe.

*

Zdroj: DELLA CROCE, Giovanna. Alžběta od Nejsvětější Trojice. Překlad Jiří Plhoň. Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří: 2003. ISBN 80-7192-493-8.

BOCHOŘÁK, Klement.  Jasy. Václav Petr: Praha, 1940.