Category Archives: Malý, Radomír
Co znamená termín „synodální církev“
V únoru proběhlo v Praze evropské synodální setkání biskupů z celého kontinentu. Zavázali se k budování „synodální církve“. Prý každý se má cítit být „přijatý“ v evropských „církevních společenstvích“, kde má vládnou „různorodost“. Nikoli tedy jednota, ale různorodost, různost, rozdílnost, totální „inkluze“ všech.
To ovšem nelze přejít mlčením. Právě v tomto zdůraznění „různosti“ je totiž nejzřetelněji patrný odklon od toho pojetí Církve, jaké bylo vždycky adekvátní zjevené pravdě. Zatímco pražské „synodální shromáždění“ postulovalo „různost, rozdílnost“, Božská nauka naopak hovoří o „jednotě“, kterou představuje jednota v učení, tj. ve víře a mravech. O tom ale v synodálních dokumentech nenajdeme ani zmínku.
Naopak, neomodernistická vnitrocírkevní novomluva tady přímo postuluje nejen disciplinární, nýbrž i doktrinální decentralizaci: ať duchovní v Německu, Belgii nebo Holandsku klidně žehnají párům LGBTQ, ať jim tady nikdo neklade překážky. Stejně tak ale ať duchovní v Polsku, v ČR a na Slovensku toto klidně odmítají a nadále učí podle katolického katechismu, že život v tomto stavu je těžkým hříchem. Tento diametrální rozpor vůbec nevadí, Církev má být konglomerátem různých komunit a přijímat všechny s ohledem na příslušné kulturní prostředí. Toto je hlavní a podstatný závěr pražského synodálního novátorství v návaznosti na všechna dřívější tzv. synodální setkání v rámci papežem Františkem postulovaného tzv. synodálního procesu a „ducha synodality“.
Co nás v budoucnosti ještě čeká?
Domníval jsem se, že v tomto zvrhlém světě globalismu, neomarxismu a genderismu mne už nemůže překvapit vůbec nic – jenže omyl! I „starý otřelý bojovník“ – omlouvám se za tuto poněkud neskromnou klasifikaci – zůstává někdy stát s otevřenou pusou. Tak tomu bylo při četbě jedné zprávy z Kanady, jak ji zveřejnil polský web www.stronazycia.pl 8.2.2023.
V Montrealu personál porodnice zabil dítě ve 38. týdnu těhotenství, tedy už v době porodu. Matka si prostě „na poslední chvíli“ rozmyslela, že dítě nechce. Protože v Kanadě platí „právo ženy na potrat“ bez výjimky až do porodu, personál vražedný zákrok provedl, jen pár osob při tom odmítlo asistovat. Aby prý „dítě při příchodu na svět neplakalo“, píchli mu smrtící injekci přímo do srdce. Z lůna žena tak vyšlo již mrtvé.
Katoličtí progresisté chtějí škrtnout nauku o dědičném hříchu
Nauka o dědičném hříchu se musí změnit. To požadují katoličtí progresisté. Jeden z nejpopulárnějších a nejvíce ceněných německých liberálních teologů Hermann Häring nepokrytě speluje o její….překonání, což znamená…odmítnutí. Podle tohoto teologa nauka Církve na toto téma vyvolala strach před svobodou a před světem a způsobila nárůst klerikalismu…
Hermann Häring vyslovil tento názor na stránkách magazínu Herderova nakladatelství „Christ in der Gegenwart” (Křesťan v současnosti). Nauka o prvotním hříchu prý vytvořila ztraumatizovaný obraz lidství; součástí toho prý bylo odmítnutí samostatnosti a autonomie člověka, a v důsledku též nenávist k ženám a sexuální fóbie.
Směšné vykrucování arcibiskupa Paglii
Duše a hvězdy psaly dne 19.10. o nominaci propotratové ateistky Mariany Mazzucatové, Američanky italského původu, do Papežské akademie pro život. Protože tento počin papeže Františka na popud arcibiskupa Vicenza Paglii, jenž stojí v čele této instituce, vyvolal vlnu nesouhlasu především ze strany lékařských odborníků, přihlásil se o slovo samotný arcibiskup Paglia, jehož autentická slova z tiskové konference uvádí rakouský portál www.katholisches.info.
Mons. Paglia se hájí tím, že prý Mazzucatová byla jmenována do akademie pouze jako ekonomka, vynikající finanční odbornice, která prý nebude mít absolutně žádnou kompetenci ve věci stanoviska této instituce k potratům. Jenže pan arcibiskup, aniž si to možná sám uvědomuje, si tím parádně „naběhl na lopatu“. Ano, Mazzucatová je skutečně ekonomkou a oficiálně jako taková byla přijata do akademie. Jenže právě ekonomie je dnes klíčem k tomu, jakým směrem se ta či ona instituce bude ubírat. Mazzucatová je přitom vlivnou aktivistkou Světového ekonomického fóra (SEF) v čele se známým Klausem Schwabem, propagátorem tzv. Velkého resetu, které mj. má ve svém programu podporu potratů a k jednotlivým zemím se chová podle toho, jak vypadá jejich legislativa v této oblasti.
Útoky na kostely a prolife centra sílí
Od zveřejnění rozsudku Nejvyššího soudu, který ruší nemožnost jednotlivých států USA zakázat potraty, tj. během jednoho měsíce, bylo zaznamenáno již více než 100 útoků na centra prolife, poskytující pomoc těhotným ženám, a katolickým kostelům. Poslanci Sněmovny reprezentantů, v níž mají převahu demokraté, v této souvislosti odmítli návrh republikánů na rezoluci zavazující vládu prezidenta Bidena podniknout přísnější opatření proti vzrůstajícímu násilí a proti agresorům a vandalům.
Tyto zločiny nezačaly až po vyhlášení rozsudku Nejvyššího soudu. Ještě předtím, když v květnu unikla informace o tom do médií, jich bylo spácháno přes 50, po 24. červnu až do dneška více než 100, úhrnem tedy skoro 200. Jedná se hlavně o požáry, vandalismus a zastrašování soudců a politiků. Soudce Brett Kavanaugh, jeden z těch, kteří hlasovali pro zrušení rozsudku z r. 1973 legalizujícího potraty bez omezení, se málem stal obětí atentátu.
Již veřejná „svatba“ homosexuálů v kostele?
Stalo se to letos v dubnu v Itálii v boloňské arcidiecézi, kterou řídí kardinál Matteo Zuppi, velký favorit papeže Františka, jenž ho r. 2019 jmenoval kardinálem. JE Zuppi je známý svými zcela heterodoxními postoji k praktikované homosexualitě, veřejně zastává názory amerického jezuity Jamese Martina, který horuje pro uznání homosexuality Katolickou církví a pro možnost uzavírání jednopohlavních „manželství“ v katolických svatyních.
Kongregace pro nauku víry již dříve jasně odmítla možnost žehnání homosexuálním párům, i když se nejedná o obřad uzavření manželství. Přesto se tyto rituály běžně v Evropě a v Americe konají. Vrcholem byla ovšem „slavnost“ v boloňském kostele sv. Vavřince, kde dva homosexuálové Pietro Morotti a Giacomo Spagnioli, předtím sezdaní na úřadě, si nechali svůj hříšný svazek požehnat v chrámu knězem P. Gabrielem Donellim, který si nejprve vyžádal souhlas kardinála Zuppiho a dostal ho bez problémů.
Zruší Nejvyšší soud v USA hanebný potratový zákon?
Tak zní otázka v souvislosti s nedávným únikem zprávy, že soudcové Nejvyššího soudu jsou připraveni tak učinit a výsledek bude vyhlášen snad v červnu letošního roku. Jenže nutno tady provést korekturu. Nejvyšší soud USA zcela určitě nezakáže potraty v celých USA, k tomu ostatně nemá patřičnou pravomoc. Jednotlivé členské státy Unie jsou naprosto suverénní ve vyhlašování zákonů, Nejvyšší soud USA pouze konstatuje na základě podnětu či stížnosti, jestli toto je nebo není v souladu s ústavou, i když případný verdikt může vyznít a být interpretován jako celostátní zákaz nebo příkaz.
Přesně toto se stalo r. 1973, kdy 22. ledna Nejvyšší soud USA, v němž měli převahu liberálové, rozhodl ve prospěch Normy McCormickové, vystupující v procesu pod pseudonymem Jane Roeová proti státu Texas (Roe versus Wade), kde byly potraty zakázány a tudíž McCormicková, občanka tohoto státu, nemohla usmrtit své třetí dítě. Otázka na Nejvyšší soud USA zněla, jestli může některý členský stát USA potrat zakázat. Nejvyšší soud odpověděl, že nikoliv, neboť něco takového je prý v rozporu s ústavou. Ženám na celém území USA dle výroku tohoto orgánu nesmí být toto právo upřeno po celou dobu těhotenství až do porodu. Tím se USA hanebně zařadily mezi největší vrahy nenarozených dětí spolu s komunistickými státy Sovětským svazem a Čínou.
Volné potraty pro Ukrajinky?
Ani v katolickém Polsku to nemají obránci nenarozeného života snadné. Zvláště nyní v době války na Ukrajině a masové emigraci do Polska. Ukrajina patřila od rozpadu Sovětského svazu v r. 1991 k zemi s nejliberálnějším potratovým zákonodárstvím. Podle sdělení řeckokatolického velkého arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka z r. 2012 bylo zavražděno v lůně matek během 20 let samostatného ukrajinského státu 40 milionů nenarozených dětí. Podle oficiálních zpráv ukrajinských úřadů je každoročně vykonáno v zemi 75 tisíc potratů, podle expertů je ale toto číslo hluboce podhodnoceno, neboť nezahrnuje abortivní pilulky a podomácku vykonané zákroky. Oficiální statistiky hovoří o tom, že počet obyvatel Ukrajiny v důsledku potratů klesl v letech 1993-2022 z 52 milionů na 43 miliony. Ukrajina vymírá.
Papež Jan Pavel II. r. 1997 řekl: „Národ, který zabíjí své vlastní děti, je národem bez budoucnosti.“ Polsko, jak známo, má v Evropě po Maltě, Andoře, Lichtenštejnsku a San Marinu nejpřísnější potratovou legislativu v Evropě. Potraty jsou možné pouze z důvodů ohrožení života, znásilnění a incestu. Ústavní soud nedávno zrušil údajné „právo“ zabít nenarozené dítě z důvodu poškození plodu.
Nicméně polští liberálové a neomarxisté se spolu s propotratovými organizacemi domáhají toho, aby pro ukrajinské emigrantky platily zákony jejich vlasti, tj. potraty téměř bez omezení. Za tato jejich údajná „práva“ obzvlášť aktivně bojuje největší liberální deník Gazeta Wyborcza. Svobodné potraty pro Ukrajinky! Tato hesla se lze dočíst na transparentech různých propotratových sdružení při jejich manifestacích.
Proč se Zmrtvýchvstalý Pán nezjevil židovským zástupům a velekněžím?
Britský biskup napadl afrického řeholníka za to, že nazval genderovou ideologii nástrojem ďábla
Katolický biskup britské diecéze Portsmouth mons. Philip Egan v dopise kněžím se ostře distancoval od homilie františkánského řeholníka afrického původu. Bratr Rosario M. Ebanks měl údajně svými slovy „urazit“ mnoho osob. Příčinou bylo, že tento kněz kritizoval genderovou ideologii a její zavedení do výukového programu katolických škol ve Velké Británii.
Biskup diecezji Portsmouth toto publikoval ve zvláštním veřejném dopise ad clerum. Bratr Rosario Ebanks je knězem kongregace františkánů Marie a působí v portsmouthské diecézi. Biskup Egan zdůraznil, že kurie učinila všechno, aby omezila popularitu homilie.
Biskupský dokument kritizující františkána za „pobuřující jazyk“ byl zveřejněn hned poté, co místní noviny umístily na svých stránkách věty z kázání bratra Ebankse, proneseného na první neděli postní. Redakce je ohodnotila jako „smutné“ a „z doby kamenné“. Byly připojeny také rasistické komentáře na adresu tohoto kněze afrického původu. Ty se objevily i na blozích.
