Tag Archives: Vánoce
Narodil se Kristus Pán!
Duše a hvězdy přejí svým čtenářům Radostné a Požehnané Vánoce!
Nejlepší katolické knihy posledních let
Dobrá kniha je ideální vánoční dárek. Pro ty, kteří uvažují tím směrem a stále ještě hledají konkrétnější inspiraci, představuji několik děl vydaných v posledních pěti letech (2017-2022), které si dle (nejen mého) soudu zaslouží vaši pozornost. Pokud mají někteří čtenáři pocit, že tam nějaké dílo chybí, mohou to napsat do diskuse a uvidíme.
V prvé řadě (a zcela mimo oficiální seznam) ovšem musím doporučit knihu Mitra a hůl, kterou je možno si objednat přímo u mně, mám jich ještě pár ve skříni a myslím, že v knihovnách u čtenářů, kteří je dokáží ocenit, jim bude líp. A rovněž mimo seznam připomínám letošní české katolické kalendáře s tradičním kalendáriem. Ty, kteří mají pocit, že mohl být seznam časově rozkročenější, odkazuji na anketu Zlatý brk 2016, kde čtenáři našeho časopisu hlasovali o nejlepší katolické knize z let 2014-2016.
Radostné Vánoce – ale co se smutkem?
Klanění pastýřů (G. van Honthorst)
Božský Spasitel přišel na svět jako malé miminko. Tak jako každý jiný člověk. Katolická nauka říká, že se nám podobal úplně ve všem kromě hříchu. I On tedy začínal svůj pozemský život jako každý z nás – od malého bezmocného nemluvňátka.
Narození dítěte je vždycky radostnou událostí, kterou celá rodina slaví. Tím spíše potom, když se jedná o narození Bohočlověka. Křesťanská tradice organicky zformovala v průběhu historie radostnou vánoční atmosféru, kdy oslavujeme vstup Boha do lidské existence a lidských dějin. Rodinná společenství se scházejí, aby kolem malého Ježíše a Svaté rodiny u jesliček si připomenuly svoji soudržnost a vzájemnou lásku, radostná vánoční idylka vyvolá někdy i slzy dojetí. Toto je, řečeno slovy básníka Jana Zahradníčka, součástí „víry nepřetržitě křišťálové“. Připomíná nám, že křesťanství je opravdu „euangelion“, tj. radostná zvěst.
Jenže lidské příběhy a osudy často nebývají tak jednoznačné. Radost, ani ta vánoční, se nedá „naprogramovat“. Já ve svém věku jsem již zažil desítky Štědrých večerů a Vánoc – a ne pokaždé mi znělo v srdci jásavé „Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se!“ O Vánocích r. 2005 mi umírala milovaná žena, anděl v lidské podobě, s níž jsem prožil 30 let krásného manželství. Slzy mé i mých dětí, které nám tenkrát pod stromečkem tekly po tvářích, nebyly slzami radosti, nýbrž zármutku nad odchodem bytosti, již jsme tolik milovali. A nemusí jít jenom o úmrtí, stačí třeba nepříjemná nemoc, jak se stalo o Vánocích r. 1984, kdy se mi udělalo zle – a po Novém roce jsem skončil na operačním stole se žlučníkem.
Vánoční příběh: Legenda nebo skutečnost?
Idylická vánoční atmosféra s koledami, stromečkem a jesličkami pohne většinou i srdci ateistů a nábožensky lhostejných lidí. Málo z nich se ubrání dojetí při vyslovení jména „Ježíšek“ a pohledu na jesličky, někteří z nich si zajdou i na půlnoční. V čem se ale potom vlastně při slavení Vánoc liší od nás, věřících katolíků?
Tím, že zatímco pro ně je to jen mýtický příběh, pěkná pohádka, věřící katolík je zavázán tomu pevně věřit jako neomylné pravdě. Věří tomu skutečně? Hlásá se to v současné církvi? Dnes spíše naopak. Neomodernističtí teologové se již dříve přizpůsobili nekřesťanskému světu tím, že prohlašují Vtělení Božího Syna do lůna Panny Marie za orientální mýtus, a jeho narození v Betlémě ve stáji za pouhý výmysl evangelistů sv. Matouše a sv. Lukáše, aby prý vše odpovídalo proroctví Micheášovu, že z Betléma vzejde izraelský vládce (Mich 5,1-3).
Jenže magisterium Katolické církve nám ukládá věřit Písmu sv. jako neomylné pravdě – a toto je pro katolíka závazné. Tak konstatují četná vyjádření Papežské biblické komise za pontifikátu sv. Pia X. (1903-14). Všem událostem, s výjimkou těch, u nichž je zřejmý alegorický nebo duchovní smysl (což platí jen u Starého zákona), jsme zavázáni věřit. To se samozřejmě týká i zpráv o Pánově narození u Matouše a Lukáše (Marek a Jan o tom nepíší). Jde o pravdivé příběhy, historické události.
Svátky míru? Nebo svátky boje?
Pokojné svátky, mír, štěstí, rodinnou pohodu…..to si přejí věřící i nevěřící k Vánocům. Idyla štědrovečerní večeře, kdy se rodiny schází v atmosféře naplněné pocitem soudržnosti a vzájemné lásky, je jistě něčím pozitivním, co vytrysklo z prostředí hluboké víry ještě ve středověku. Ano, toto je třeba zachovat a bránit proti moderní civilizaci, jež z toho udělala kšeft ve formě předvánočního nákupního šílenství, jaké zažíváme zejména ve velkoměstech, a na Štědrý večer lukulskou žranici s bujnou pijatykou pod rozsvíceným vánočním stromečkem. Na narození Ježíše Krista si vzpomene na Štědrý den čím dál méně lidí včetně těch, kteří se ještě prohlašují za věřící. Snad ještě někde zazní pod stromečkem koledy, tu a tam se ještě jde na půlnoční – a to je všechno.
Co se nám to z těch Vánoc stalo? Co jsme z nich jenom udělali? Tím mám na mysli hlavně nás, křesťany. Jak to, že jsme tak lehce vyměnili adventní usebranost a přípravu na příchod Spasitele za běhání s vyplazeným jazykem po všech možných Macrech, Billách, Albertech, a jak se všechny ty obchodní řetězce jmenují….? Jak to, že jsme se přizpůsobili tomuto světu a náboženskou atmosféru pod stromečkem, naplněnou vírou v Božího Syna Ježíše, jsme nahradili – tak jako ostatní lidé – frivolními a prázdnými řečmi, při nichž se prohýbají stoly tunami pochoutek, které se stejně nezkonzumují a nakonec vyhodí, kdy alkohol teče proudem a u mnohých přivodí pořádnou opici?
Toto selhání nás, křesťanů, je ale důsledkem jednoho skrytého bludu, který jsme dosud téměř nezaregistrovali. Chápali jsme a chápeme Vánoce na prvním místě jako svátky míru a pokoje. Jenže Boží Syn nepřinesl pokoj, nýbrž meč, jak sám řekl. Už od narození se stala jeho Osobnost nepříjemnou výzvou okolnímu světu, úhelným kamenem, připomínkou jeho hříchů. Narození v Betlémě pro něj, pro Pannu Marii a sv. Josefa určitě nebylo žádnou „vánoční idylou pod stromečkem“. V Betlémě, kam Svatá rodina připutovala kvůli soupisu nařízenému císařem, je odmítli ubytovat a odkázali do chléva. V hospodě pro ně nebylo místa, jak píše evangelista sv. Lukáš. Jenže tato výmluva je neobhajitelná, žena ve vysokém stupni gravidity musí mít přece vždycky přednost, což platí všeobecně jako základní požadavek ohleduplnosti ve smyslu přirozeného mravního zákona. Narozený Ježíš tak připomíná těm, kteří se takto ke Sv. rodině zachovali, jejich bezohlednost a sobectví. Už toto je počátek duchovního boje, který On a jeho věrní musí svádět s okolním světem.
Prosinec 2019
Toto je průběžně aktualizovaný seznam pozoruhodných vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí, které mají proběhnout v ČR a na Slovensku během prosince 2019. Zahrnuje i výslovná upozornění na svátky I. třídy + rozličné pamětihodné dny.
Měsíc začíná s dobou adventní a končí v době vánoční.
Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem (duseahvezdy@centrum.cz), rád seznam doplním.
Dlouhodobější seznam akcí naleznete na stránce Aktualit na Katopedii. Další akce naleznete např. na stránkách CENAPu či Ligy pár páru.
Koho vlastně uctíváme o Vánocích?
Banální otázka s banální odpovědí, řekne většina občanů ČR včetně těch nevěřících. Přece Ježíše Krista, jeho Narození! Stačí to ale? Kdo postojí alespoň chvíli s tichou modlitbou u jesliček, brzy pochopí, že nikoliv. O Vánocích neslavíme pouze „narozeniny“ Božského Zakladatele naší Církve, ale něco mnohem originálnějšího, co nenajdeme v žádném jiném náboženství. My uctíváme Krista Spasitele jako maličkého kojence.
Zkusme si představit, že by buddhisté slavili a ctili Gautámu Siddhartu (tak se Buddha původně jmenoval) jako malé nemluvně, nebo muslimové Mohameda, případně čínští konfucianisté svého zakladatele. Každý vyznavač těchto náboženství by si poklepal na čelo, kdybychom jim to navrhli. Totéž by zajisté učinili i příslušníci novověkých „synagog satanových“. Marně bychom například někde hledali pomník V. I. Lenina v podobě novorozence, stejně tak památník některého z idolů současného liberalismu a neomarxismu, ať už by šlo o filozofy a tvůrce myšlení, rockové hvězdy či politické představitele. Kult zakladatele náboženského systému v podobě nemluvněte je pouze a výhradně křesťanským fenoménem. Katolická církev ho v průběhu dějin rozvíjela a vytvořila kolem něj nádhernou a cituplnou poezii Vánoc a Ježíška, před níž žasli i její odpůrci. Básník Jan Neruda například o Božském Dítěti napsal: „Spi sladce na tom seně holém, my dech tajíme všichni kolem…“
Rána politické korektnosti: Itálie chce zpět kříže a jesličky ve školách
ITÁLIE, 3. prosince 2018 (LifeSiteNews) – V „otevřené válce“ o jesličky ve školách, jak to popisují italská média, provedlo italské ministerstvo školství protiúder a schválilo instalaci křížů a návrat jesliček do italských školních tříd. „Krucifix je pro mě symbolem našich dějin, naší kultury, našich tradic,“ řekl ministr školství Marco Bussetti na výroční konferenci Federace katolických škol v Římě. „Nechápu, proč by to mělo v našich školách vyvolávat podráždění. Naopak to dětem může pomoci zamyslet se nad naší historií.“
Bussetti není sám. Když jedna škola ve městě Terni severovýchodně od Říma zrušila obvyklou vánoční hru o narození Páně, aby tím vyjádřila respekt k dětem z jiných kultur, italský ministr vnitra Matteo Salvini podle zprávy na portálu Voice of Europe toto opatření zkritizoval jako „idiotství“. „Nejde jen o náboženství,“ uvedl Salvini na Facebooku, „ale i o historii, kořeny, kulturu. Já se nevzdám. Ať žijí a šíří se naše tradice!“
Co vlastně slavíme o Vánocích?
Ne, nezajímá mne, co by na tu otázku odpověděli nevěřící, pro něž jsou Vánoce pouze svátky konzumu a příjemné pohody v kruhu rodiny a přátel. Spíš bych se zeptal věřících lidí. Tady bych asi uslyšel dobře známé odpovědi: slavíme narození našeho Spasitele, jeho příchod na tento svět, jeho vstup do lidských dějin atd. Je to správné, jenže banální a nedostačující.
Ano, Božský Spasitel se opravdu narodil. Jenže kladu poněkud provokativní otázku: Čím se liší narození Ježíše Krista od narození kteréhokoliv jiného člověka? Každý se přece jednou některého dne, měsíce a roku narodil, všichni slavíme své narozeniny. Slavili je i velcí potentáti včetně těch zločinných á la Lenin, Stalin, Hitler, Mao atd. Jejich narozeniny se staly povinnou slavností celého státu, jemuž vládli. V čem bylo narození Ježíše Krista – s výjimkou toho, že šlo ne pouze o člověka, nýbrž o Bohočlověka – odlišné od narození jakékoliv jiné lidské osoby? Není oslava jeho narozenin v té pompézní podobě, jak ji praktikujeme s půlnoční liturgií a Hodem Božím vánočním, nadbytečná a přehnaná? Vždyť u Ježíše ani přesně nevíme, jestli se opravdu narodil v noci ze 24. na 25. prosince, evangelium žádné konkrétní datum neuvádí!
Akce v lednu 2017
Toto je průběžně aktualizovaný seznam vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí, které mají proběhnout v ČR a na Slovensku během ledna 2017. Zahrnuje i výslovná upozornění na svátky I. třídy (mimo prostých dnů v případném oktávu) + svátky zvláště významné u nás či pro nás.
Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem (duseahvezdy@centrum.cz), rád seznam doplním.
Dlouhodobější seznam akcí a seznam pravidelně sloužených tradičních liturgií v ČR naleznete na stránce Aktualit na Katopedii. Další bohulibé a užitečné vzdělávací akce naleznete např. na stránkách CENAPu, Ligy pár páru či Hnutí Pro život ČR.
