Radostné a požehnané Vánoce

2 Comments on “Radostné a požehnané Vánoce”

1. Krásné svátky Narození!

   A poděkování, pane Ignáci, za to, že udržujete tento malý ostrůvek pravdy v čase, kdy lež se stala novým náboženstvím těch, kdo odmítli Boha.

   Prostor portálu „Duše a hvězdy“ je pro mnohé věřící v této době opravdu velmi důležitý. Děkuji.

   ….

   Pro náš život s Kristem si prosím celý následující rok vyprošujme dary Ducha Svatého – protože bez nich je víra jen pouhým zvykem, jen jakýmsi „kulturním nátěrem“, který v současném světě rychle oprýská.

   Vždyť Ježíšovou vůlí je to, aby v srdci znovuzrozeného věřícího člověka prostřednictvím Ducha Svatého žila celá Nejsvětější Trojice: „Kdo mne miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat – přijdeme k němu a učiníme si u něj příbytek.“ [Evangelium svatého apoštola Jana, kapitola 14, verš 23]

   ….

   A naše často nelehké žití v této době?

   „Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život. Nauč mě umění malých kroků.

   Učiň mě vynalézavým a vstřícným, učiň mě sebejistým ve správný čas. Obdař mě jemnocitem, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.

   Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem a svoje dny si rozumně rozdělil, abych neprospal záblesky světla, vrcholy života, abych alespoň občas našel čas na prožitek krásy.

   Dovol mi utvrdit se v tom, že snít o minulosti či budoucnosti mi nepomůže. Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší, pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.

   Ochraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života – že díky nim rosteme a dozráváme.

   Připomeň mi, že srdce se často staví proti rozumu, pošli mi ve správnou chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.

   Dej mi každodenní chléb pro tělo i pro duši, daruj mi projev Tvé lásky, přátelské gesto a občas i náznak toho, že jsem užitečný.

   Vím, že mnoho problémů se řeší trpělivostí – dej, ať dokážu čekat.

   Ať vždy Tebe i ostatní nechám domluvit. To nejdůležitější si člověk neřekne sám – to nejdůležitější mu bývá řečeno.

   Ty víš, jak moc potřebuji přátelství. Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.

   Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo, kde mohu zanechat balíček dobra beze slov.

   Chraň mě před strachem, že bych mohl promarnit svůj život. Nedej mi to, co si přeji, ale to, co potřebuji. Nauč mě umění malých kroků!“ (Antoine de Saint-Exupéry)

   Odpovědět

2. Děkuji za přání, které opětuji!

   Děkuji rovněž za celoroční trpělivost s mojí osobou, se schvalováním všech mých často až příliš osobně laděných příspěvků.

   Ráda si pročítám i starší články a diskuse k nim. Je velká škoda, že v poslední době ustaly. Dlouho jsem přemýšlela, proč. Napadlo mě, že diskusi neprospívá:
   – napsat pod článek na politické téma, že tento web není o politice – přitom politická témata zde patřila k nejdiskutovanějším;
   – dlouhé příspěvky se stále stejným obsahem – jenom tento týden 2-3 na jednom vlákně;
   – co veškerou diskusi zabíjí nejspolehlivěji, jsou odpovědi typu „to není o vás“ a tak dále a tak podobně;
   – úplným vrcholem jsou osobní výpady a urážky, které jenom v tomto roce, kdy to mám možnost sledovat, definitivně odradily nejednoho diskutéra.

   Velice se omlouvám za tento kritický příspěvek, ale je psán s upřímnou snahou napomoci tomuto webu k tomu, aby se opět stal tím, čím býval: bezpečným přístavem pro všechny, kteří se chtěli sdílet mezi svými, případně s nimi kultivovaně polemizovat nebo je zpovzdálí pozorovat.

   Odpovědět