Tag Archives: sodomitské svazky
Již veřejná „svatba“ homosexuálů v kostele?
Stalo se to letos v dubnu v Itálii v boloňské arcidiecézi, kterou řídí kardinál Matteo Zuppi, velký favorit papeže Františka, jenž ho r. 2019 jmenoval kardinálem. JE Zuppi je známý svými zcela heterodoxními postoji k praktikované homosexualitě, veřejně zastává názory amerického jezuity Jamese Martina, který horuje pro uznání homosexuality Katolickou církví a pro možnost uzavírání jednopohlavních „manželství“ v katolických svatyních.
Kongregace pro nauku víry již dříve jasně odmítla možnost žehnání homosexuálním párům, i když se nejedná o obřad uzavření manželství. Přesto se tyto rituály běžně v Evropě a v Americe konají. Vrcholem byla ovšem „slavnost“ v boloňském kostele sv. Vavřince, kde dva homosexuálové Pietro Morotti a Giacomo Spagnioli, předtím sezdaní na úřadě, si nechali svůj hříšný svazek požehnat v chrámu knězem P. Gabrielem Donellim, který si nejprve vyžádal souhlas kardinála Zuppiho a dostal ho bez problémů.
Synodální cesta německé církve: kněžské žehnání hříchu
Jekill a Hyde papeže Františka?
Letošního 22. února vydala vatikánská Kongregace pro nauku víry dokument, který kategoricky prohlašuje žehnání homosexuálním a lesbickým párům za nepřípustné. Podepsal ho sám prefekt instituce kardinál Luís Ladaria. Kongregace tvrdí, že toto vyjádření schválil papež František. 15. března byla též zveřejněna odpověď kongregace na otázku: „Má Církev pravomoc žehnat homosexuálním párům?“ „Nemá.“ Konečně po dlouhé době nějaké prohlášení na obranu autentické víry a morálky! Tak si možná některý opravdový katolík s úlevou povzdechne. Jenže pozor, tak jednoznačné to vůbec není.
Jezuitský internetový portál „America“ publikoval článek redaktora Gerarda O´Connella, v němž on tvrdí, že papež sice dal souhlas k publikování uvedeného dokumentu, ale „ví svoje“, není prý o správnosti tohoto postoje zcela přesvědčen. Totéž píše i argentinská novinářka Elisabetta Piqué v deníku „La Nacion“. Oba žurnalisté jsou v blízkém, takřka důvěrném kontaktu s papežem Františkem. Connell se odvolává na promluvu papeže při poledním Anděl Páně v neděli 21.3., kde František vyzval k vydávání svědectví o Ježíši „ne teoretickým odsuzováním, ne projevy vyznačujícími se legalistickými požadavky nebo klerikálním moralismem, ale gesty lásky….“ Pontifik přímo nejmenoval kongregaci pro víru, nicméně oba zmínění novináři uvádějí, že právě její sdělení měl na mysli. „Nedivil bych se, kdyby se papež František k tomuto tématu v brzké době vrátil,“ píše Connell a připomíná známý Bergogliův výrok na adresu homosexuálů „kdo jsem já, abych soudil“.
Kdyby nešlo o žurnalisty, kteří jsou u něho „pečení vaření“, tak by se daly jejich články odbýt jako pouhá novinářská spekulace. Jenže právě oni v minulosti, když něco publikovali „z Františkovy kuchyně“, to s ním pokaždé osobně konzultovali a není důvod domnívat se, že by takový postup nyní opustili. Co si o tom máme myslet? Jde o jeden z pokusných balónků, aby ve Vatikánu zjistili, jak věřící budou na to reagovat? Nebo se František vůbec neřídí tím, co Církev vždy učila, ale reaguje tak, aby přizpůsobil její věroučná a mravoučná vyjádření náladám ve společnosti? A pokud se vyskytne nějaké prohlášení, které vyvolá kontroverze, tak není problém je nejprve zmírnit a potom zcela odvolat.
Mexický arcibiskup stíhán za „nenávistný projev“
Arcibiskup Cabrero Romero
MEXICO CITY, 23. května 2019 (LifeSiteNews) — Arcibiskupa Jesúse Carlose Cabrera Romera ze San Luis Potosí ve středním Mexiku udal LGBT aktivista za „nenávistný projev“, totiž za hlásání katolické nauky o homosexualitě a posvátnosti manželství. Paul Ibarra, který řídí organizaci Red de Diversificadores Sociales v San Luis Potosí, podal na arcibiskupa stížnost Úřadu pro náboženské záležitosti při mexickém federálním ministerstvu vnitra. Ibarra žádá, aby se arcibiskup Cabrero veřejně omluvil a svá prohlášení odvolal, a pokud tak neučiní, aby dostal důtku či dokonce peněžitý trest.
List La Razón citoval Ibarrova slova: „Arcibiskup pokračuje v homofobních výrocích a v těchto případech vidíme všude, že když se Církev staví do opozice [proti redefinování manželství], dojde k dalšímu řetězci akcí, nejprve k výhrůžkám a potom k násilí, a do takových extrémů to nechceme nechat zajít.“
Voltairovsko-goebbelsovská lež
Svatováclavské kázání patera prof. Piťhy, i když od jeho pronesení uplynulo více než měsíc, stále hýbe jak českou politickou scénou, tak i Katolickou církví. Neomodernisté uvnitř mystického Těla Kristova, kteří tam pronikli za účelem její likvidace, se činí opravdu úžasně. Kdyby působili za bolševiků, dostali by nepochybně Leninův řád.
Jejich hlavní zbraní je lež. Už Voltaire v 18. století ji zdůrazňoval jako nejúčinnější arsenál v boji proti Církvi, její věrouce a mravním hodnotám. „Jen lžete,lžete, milí přátelé, ono nakonec pokaždé z toho něco zůstane…“ – to mnohokrát zdůrazňoval. „Kulhavý ďábel“ a reichspropagandminister Joseph Goebbels ve III. Německé říši to potom vyjádřil lapidárně: „Stokrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou…“¹
1. listopadu vyšly hned dva články plné lží. Tomáš Halík v Lidových novinách polemizuje s kritikou Václava Klause na jeho adresu, v níž se exprezident staví na stranu prof. Piťhy. A na internetovém portálu christnet.eu téhož data jistá Hana Blažková zveřejnila článek pod titulem „Odkud se vzalo Piťhovo proroctví?“
Hrozba, kterou nelze ignorovat: liberálové tvrdí, že křesťanští rodiče jsou nebezpeční
V posledních dvou desetiletích začíná křesťanům postupně docházet, že důsledky stejnopohlavních „manželství“ homosexuálů pro lidi, kteří dosud věří v tradiční pojetí rodiny, jsou mnohem větší, než by si byli pomysleli i největší cynici. Politici, akademici a média dospěli ke společnému závěru, že je-li „manželství“ homosexuálů občanským právem, pak lidé, kteří jsou proti němu, nejsou prostí disidenti lpící na dvoutisícileté tradici, ale ohavní bigoti, kteří si za své diskriminační názory zaslouží ostrakizaci. Heslo „žij a nech žít“ se tudíž pro cukráře, květináře, majitele nemovitostí a adopční agentury mění v „donutíme tě souhlasit a spolupracovat“. Všechny tyto profese zjišťují, že se staly cílem homosexuálních aktivistů, kteří ve svém entuziasmu projevují šokující bezohlednost při pronásledování lidí za údajné ideozločiny. [1]
Nic z toho nebude pro většinu z vás novinkou, radikální přebudování našich společenských struktur však začíná ovlivňovat křesťanská společenství způsobem, který stále více zasahuje až do rodin. Skutečnost je taková, že státní školy v celé Kanadě (a na mnoha místech Spojených států) začínají zavádět sexuální výchovu, která přímo odporuje přesvědčení mnoha tradičních komunit – a vlády začínají nevraživě sledovat křesťanské a soukromé školy jako nevítaná útočiště odlišného myšlení a výchovy. A je to ještě horší: křesťanští rodiče a pěstouni stále častěji zjišťují, že jsou kvůli svým názorům „nevhodní“ k adopci nebo přijetí dětí.
Za několik uplynulých let jsem mluvil s mnoha potenciálními adoptivními rodiči a pěstouny, kteří byli kvůli svým názorům na sexualitu buď otevřeně odmítnuti, nebo jinak přišli na to, že náhlé a okamžitě zamítnutí následovalo bezprostředně poté, co jejich postoje vyšly najevo. Křesťanským rodičům se často kladou přímé otázky s cílem zjistit, zda se dosud drží křesťanských zásad, a zřetelně se jim naznačuje, že odpovědi nevyhovující současné progresivní ideologii povedou k tomu, že budou shledáni nevhodnými k péči o děti.
Pronásledování, neúspěch a pokoření – je to přání k Novému roku?
PhDr. Radomír Malý
Záplavy emailů, esemesek a poštovních přání k Novému roku mají jedno společné – u věřících i nevěřících: štěstí, zdraví, pohodu, úspěch, věřící k tomu přidají ještě „Boží požehnání“. Nic proti tomu, sám také jsem tuto či podobnou formuli vícekrát použil. Jenže stačí to?
Tato přání jsou zaměřena výhradně k dobru pozemského života, které se vytratí dřív, než si stačíme uvědomit. Jak píše Jan Čep – každý bál jednou skončí, hudba umlkne, světla zhasnou, květiny ve váze uvadnou. Pomíjející dobro pozemského života má jistě svou hodnotu – ale pouze za jednoho předpokladu. Sv. Thomas More, když ho manželka před popravou prosila o podpis formule o supremaci krále nad anglickou církví a legitimitě cizoložství s Annou Boleynovou, odpověděl lapidárně: „Co mi to prospěje pro věčnost?“ Všechna pozemská dobra, veškerá ta drobná „pokakaná štěstíčka“ z Shawova Pygmalionu mají hodnotu pouze tehdy, když nám poslouží k věčnému životu. Když ne, tak je nepřeji ani sobě, ani vám.
Další levicové zvěrstvo v Europarlamentu
Ultralevičácké a ultraliberální síly v Evropském parlamentu si jsou velice dobře vědomi toho, že v nadcházejících volbách nejspíše zásadně oslabí ve prospěch euroskeptiků a snad i konzervativců, a proto se na poslední chvíli zoufale snaží prosadit usnesení podporující její agendu.
Po urputných a jen těsně neúspěšných snahách o prosazení extrémně propotratové a protirodinné tzv. „Zprávy Estrelové“, přichází ze strany radikální levice do další zvěrstvo v podobě „Zprávy Lunacekové“.
Ulrike Lunacek, rakouská lesbička ze strany zelených, která loni vášnivě podporovala nakonec zamítnuté usnesení ukládající amorální sexuální výchovu čtyřletým dětem (jehož zpravodajkou byla -jaké překvapení- radikální socialistka Estrelová), se v ní pokouší vnutit Europarlamentu prohlášení podporující napříč celou Evropou radikální sodomitskou agendu.
Francie: Proti policejnímu státu už i policisté
„Pendrek“ Hollande
Ve světě i ve Francii samotné roste odpor proti praktikám policejního státu, které zavádí prezident Hollande za účelem potlačení politických oponentů, především pak odpůrců sodomitských svazků a s nimi související legislativy.
K mezinárodním protestům, kterým dominuje především prohlášení 24 členů Parlamentního shromáždění Rady Evropy (více ZDE), a protestům statisíců prostých Francouzů se už přidávají i otevřené projevy nesouhlasu ze strany samotných policistů, kteří odmítají být Hollandeho „politickou policií“ a pronásledovat lidi i jen pro čistě pokojné vyjádření nesouhlasu s Hollandeho prosodomitskou politikou (jako je například nošení trička se symbolem tradiční rodiny).
