Tag Archives: sodomie
Biskup Schneider a nový „sylabus omylů“
Mons. Athanasius Schneider
S velkou vděčností dnes čtenářům přinášíme dlouhý originální rozhovor s Mons. Athanasiem Schneiderem, pomocným biskupem arcidiecéze Panny Marie v kazachstánské Astaně. Následující otázky jsme mu poslali ještě před jednáním německých biskupů ve Vatikánu v rámci probíhajícího sporu o svaté přijímání pro protestantské partnery ve smíšených manželstvích, i před skandálním zahájením výstavy Heavenly Bodies (Nebeská těla) v New Yorku. [1] Měli jsme v úmyslu položit mu otázky, které by mohly inspirovat jakýsi nový „sylabus omylů“ (náš termín, nikoli jeho) pro moderní Církev, a tak poskytnout correctio filialis některých vážných pokřivení víry, jež dnes kolují v církevních kruzích i mezi veřejností, aniž by byly korigovány.
Biskup Schneider se proto vyjadřuje k takovým otázkám, jako je žehnání homosexuálním párům, kněžské svěcení žen, zednářská symbolika ve Vatikánu, ženatí kněží, skutečnost, že Vatikán na newyorskou módní výstavu zapůjčil posvátné předměty a v neposlední řadě případ malého Alfieho Evanse.
Pan biskup v otázkách víry a mravů bez váhání zaujímá jasná a principiální stanoviska a my jsme mu – opakuji – velmi vděčni za jeho katolické svědectví. Kéž by zářilo široko daleko a katolíky po celém světě utvrzovalo ve víře. [2]
Londýnská policie vydala nové směrnice ke „zločinům z nenávisti“: důkaz „nenávisti“ není nutný
LONDÝN, Velká Británie, 19. března 2018 (LifeSiteNews) – Londýnská Metropolitní policie vydala nové směrnice definující „zločiny z nenávisti“, které spadají do její pravomoci. Jejich šíře opět vyvolala obavy z toho, že úřady překračují linii dělící vyšetřování zločinů od pronásledování lidí za to, co si myslí.
V pokynech se uvádí, že zločiny z nenávisti motivované „postižením, genderovou identitou, rasou, sexuální orientací, náboženstvím nebo jakoukoli jinou vnímanou odlišností“ nemusejí být fyzickými trestnými činy v tradičním smyslu, ale může jít i o „používání urážlivého jazyka“ týkajícího se toho, „kým jste“, a to pronesená osobně nebo online.
Směrnice navíc neuvádějí objektivní kritéria, podle nichž se určí, zda byl čin motivován „předsudkem“. Stačí, když ho tak jednoduše „vnímá“ oběť, třetí osoba nebo policista. Ve skutečnosti policie výslovně uvádí, že „důkaz o prvku nenávisti není nezbytně nutný“.
Kardinál Burke: Homosexualita není normální, Církev se nemá omlouvat za své učení
Kardinál Burke
Katolická církev nemá žádat o odpuštění za své učení o sexuální mravnosti, řekl kardinál Raymond Burke v rozhovoru pro časopis O Clarim. Burke, signatář dubií a jeden ze světově nejznámějších obhájců katolické ortodoxie, se takto vyjádřil k prohlášení papeže z června 2016, že by se Církev měla omluvit homosexuálům. Potrat a homosexuální úkony zkritizoval jako „absolutně nepřijatelné“ a „odporující přirozenosti, kterou pro nás stvořil Bůh“. „Musím upřímně říci, i když jsem papežova slova nečetl, že nevím, proč by Církev měla žádat odpuštění za to, že o sexu a sexualitě učí pravdu.“
„Naopak mohu konstatovat, že i když mi letos bylo 69 a celý život jsem strávil v Katolické církvi, nikdy jsem se nesetkal s diskriminací lidí trpících homosexuálními sklony,“ uvedl kardinál Burke. „Víme, že homosexualita je nenormální stav. Bůh nás nestvořil k sexuálním vztahům s lidmi téhož pohlaví. To není diskriminace osob, ale potvrzení pravdy Kristovy, pravdy naší víry.“
Závažná kanadský krok směrem ke genderové totalitě
Kanadští zaměstnavatelé, kteří by chtěli zaměstnat jako brigádníky žáky a studenty na sezónní práce v létě a získat na to podle zákona státní příspěvek, musí nejdříve podepsat prohlášení, že souhlasí s právem na potrat a uznávají privilegia transsexuálních osob. Tak rozhodla vláda „katolického“ premiéra Justina Trudeaua. Tato nová kritéria byla zaslána všem poslancům a budou oficiálně zveřejněna, až program nazvaný Canada Summer Jobs bude oficiálně zahájen 19. prosince r. 2017.
Aby mohli získat federální dotace, musí zaměstnavatelé podepsat prohlášení, že: „…respektují individuální práva člověka v Kanadě včetně hodnot zakotvených v Kanadské chartě práv a svobod a v jiných zákonech. To se týká i reprodukčních práv a práva na svobodu od diskriminace kvůli pohlaví, náboženství, rase, národnostnímu nebo etnickému původu, barvě pleti, fyzickému nebo duševnímu postižení, sexuální orientaci nebo pohlavní identitě a také způsobu její prezentace.“
Hildebrand a West: Dva velmi rozdílné přístupy k lásce, manželství a sexu (2)
2. část: Mluvení o intimní sféře
To, že k intimní sféře je třeba přistupovat s úctou, nutně ovlivňuje způsob, jak o ní mluvíme, což se obzvlášť týká vychovatelů, neboť ti musejí svůj způsob řeči přizpůsobovat potřebám svých posluchačů. Jak se má člověk obracet k lidem, které tolik ovlivňuje vulgárnost naší doby? Jak je může naučit, aby na lásku a sexualitu pohlíželi ušlechtile a s úctou?
1. Riziko vulgarizace posvátného
Žijeme v naprosto sekularizované a odkřesťanštělé kultuře (kterou by můj manžel popsal jako „antikulturu“). Proto většině z nás chybí „duchovní citlivost“. Napadá mě několik příkladů:
Když kněz od ambonu mluví o Bohu jako o „fajn parťákovi tam nahoře“, mnoha lidem to připadá zábavné: zní to přívětivě, působí to na ně přátelsky, je to „demokratický přístup“. Svatá Terezie z Ávily by zaplakala. Ona o Bohu vždy mluvila jako o Su Majesdad (Jeho Výsosti), neboť skutečně On je Král.
Jiný kněz při přípravě dětí ze základní školy na první zpověď o této úžasné svátosti mluvil jako o „zábavném zážitku“ a do pláče bylo i mně. Nádherný okamžik, kdy se duše obrací k Bohu a prosí o odpuštění, je zbaven svého nadpřirozeného charakteru a předkládá se jako „zábavný“. Je to moderní znesvěcení. Mnohé lidi v kostelních lavicích, kteří tato hluboká duchovní zla nevnímají, by však naplnilo úžasem, kdyby se jim dostalo té sekulární „pocty“ a prezident Obama je pozval do Bílého domu.
Belgická policie zatkla katolíky za modlitbu růžence v bruselské katedrále během oslav reformace
31. října 2017 (LifeSiteNews) – Podle místních médií belgická policie při bohoslužbě oslavující protestantskou revoluci v bruselské katedrále sv. Michaela a Guduly v sobotu 28. října zatkla skupinu jedenácti katolíků za to, že se tam modlili růženec.
Protestantskou bohoslužbu vedl pastor Steven Fuite, předseda Spojené protestantské církve Belgie, za „aktivní účasti“ kardinála Jozefa De Kesela, arcibiskupa z Mechelen-Bruselu, a mnoha dalších náboženských i občanských představitelů. Fuite při této příležitosti kázal a sbírka byla určena dvěma protestantským organizacím.
Po zahajovací písni skupina katolíků – deset mužů a jedna žena – poklekla na podlahu před lavicemi, zahákli se za paže a začali se modlit růženec, což Fuitemu zabránilo začít s kázáním. Rovněž rozdávali letáky kritizující akci jakožto znesvěcení.
Jak papež František zrušil peklo, očistec a nebe
Eugenio Scalfari, neoddiskutovatelná autorita italského sekulárního myšlení, se 9. října ve významném listu La Repubblica, jejímž je zakladatelem, vrátil k údajné „revoluci“ tohoto pontifikátu slovy Františkových výroků, které pocházejí z jeho častých rozhovorů s papežem:
„Papež František zrušil místa, kam se měla údajně odebrat duše po smrti: peklo, očistec, nebe. Zastává názor, že duše ovládané zlem, které nečinily pokání, přestanou existovat, zatímco ti, kteří se osvobodili od zlého, budou přijati do věčné blaženosti, kde patří na Boha.“
Hned nato poznamenává:
„Poslední soud, který patří k tradici církve, tudíž ztrácí smysl. Zůstává pouhou iluzí, která dala v dějinách umění vzniknout nádherným obrazům. Ničím jiným.“
Lze vážně pochybovat o tom, že se papež František skutečně chce zbavit „posledních věcí“, jak to popisuje Scalfari. V jeho kázáních nicméně skutečně je něco, co prakticky vede k zamlžení posledního soudu a protikladného osudu spasených a zatracených.
Fatima, peklo a hnutí pro život
Tři portugalští pasáčci před sto lety měli vidění pekla, které bylo tak strašlivé, že si mysleli, že zemřou. Viděli veliké moře hřmícího ohně, do něhož se nořili démoni a nesčetné duše, které se v životě protivily Bohu a Jeho cestám. Duše zatracenců byly jako doruda rozžhavené uhlíky, které měly lidskou podobu, a vycházely z nich spalující plameny. Ječely a úpěly, stravovány bolestí a zoufalstvím.
Tuto děsivou vizi pekla dětem ukázala Panna Maria a řekla, že tam „jdou duše ubohých hříšníků“. Dodala, že „kvůli hříchům těla přichází do pekla více duší než z jakéhokoli jiného důvodu“.
Hříchy těla křesťané vždy chápali jako skutky zneužívající a nesprávně používající Boží dar sexuality. Bůh stvořil sexuální vztah jako vztah muže a ženy vzájemně spojených ve věrném, výhradním, trvalém a životadárném manželském svazku. Mezi hříchy proti daru sexuality patří antikoncepce, cizoložství, smilstvo, prostituce, pornografie, neslušné oblékání, masturbace, homosexualita. Některé hříchy těla vyvolávají další těžké hříchy, např. potrat, a mohou vést k nevěře, rozpadu manželství a rozvodu.
Pronásledování, neúspěch a pokoření – je to přání k Novému roku?
PhDr. Radomír Malý
Záplavy emailů, esemesek a poštovních přání k Novému roku mají jedno společné – u věřících i nevěřících: štěstí, zdraví, pohodu, úspěch, věřící k tomu přidají ještě „Boží požehnání“. Nic proti tomu, sám také jsem tuto či podobnou formuli vícekrát použil. Jenže stačí to?
Tato přání jsou zaměřena výhradně k dobru pozemského života, které se vytratí dřív, než si stačíme uvědomit. Jak píše Jan Čep – každý bál jednou skončí, hudba umlkne, světla zhasnou, květiny ve váze uvadnou. Pomíjející dobro pozemského života má jistě svou hodnotu – ale pouze za jednoho předpokladu. Sv. Thomas More, když ho manželka před popravou prosila o podpis formule o supremaci krále nad anglickou církví a legitimitě cizoložství s Annou Boleynovou, odpověděl lapidárně: „Co mi to prospěje pro věčnost?“ Všechna pozemská dobra, veškerá ta drobná „pokakaná štěstíčka“ z Shawova Pygmalionu mají hodnotu pouze tehdy, když nám poslouží k věčnému životu. Když ne, tak je nepřeji ani sobě, ani vám.
Papež zasévá zmatek i mezi zbožnými…
John Henry Westen
Nedávno se v tisku objevil další kontroverzní rozhovor s papežem Františkem, tentokrát ve francouzském deníku La Croix. Papež František řekl, v rozporu s naukou předchozích papežů, např. Lva XIII. v encyklice Libertas a Pia XI. v Quas primas: „Státy musejí být sekulární. Konfesní státy končí špatně. To jde proti charakteru dějin.“ Ve stejném rozhovoru František srovnával křesťanství s příznivci islámu, kteří svou víru prosazují dobýváním. „Je pravda, že myšlenka dobývání je duši islámu vlastní,“ uvedl. „Úkol v Matoušově evangeliu, kde Ježíš posílá své učedníky ke všem národům, je však také možné interpretovat stejnou ideou dobyvačnosti.“
Šokující výroky mi připomněly úplně první otázku a odpověď, která Františkovi na počátku jeho pontifikátu unikla do médií. Na tento rozhovor se vzpomíná především proto, že v něm papež připustil, že ve Vatikánu existuje „homosexuální lobby“. Přestože taková výbušná zpráva by byla pro LifeSiteNews jako dělaná, tento první rozhovor tam v době, kdy byl zveřejněn, nenajdete. Nemohl jsem totiž uvěřit, že je autentický či přesný, ne kvůli zmínce o „homosexuální lobby“, ale protože se v něm papež vyjádřil pohrdavě o duchovní kytici růženců, kterou dostal ke svému zvolení. Citujeme:
Jde o mě. Když jsem byl zvolen, dostal jsem dopis od jedné z těchto skupin, v němž stálo: „Vaše Svatosti, chceme Vám věnovat tento duchovní poklad: 3525 růženců.“ Proč neřeknou „modlíme se za Vás, prosíme“? … ale tohle počítání… A tyto skupiny se vracejí k praktikám a metodám, které jsem zažil – vy ne, protože nejste dost staří – k metodám, k věcem, které tehdy existovaly, ale dnes, teď už neexistují…1
Pamatuji se, že jsem si pomyslel: „To není možné, že by papež kdy řekl něco, co znevažuje růženec.“ Tato stránka rozhovoru mě přiměla pochybovat o tom, že cokoli v něm je autentické. Proto jsem odolal tlaku na to, abych zveřejnil článek o papežových výrocích týkajících se „homosexuální lobby“ ve Vatikánu. Několik týdnů poté jsem navštívil Řím a konečně jsem měl možnost se na tento rozhovor zeptat někoho informovaného. Šokovalo mě, že jsem uslyšel: „Samozřejmě, je to pravda.“ Bylo mi řečeno, že to je první příklad nové komunikační metody, kterou uplatňuje papež využívající různých způsobů komunikace.
