manželství – 4. stránka

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (1): Úvod

14. 1. 201513. 1. 2015 - by Ignác Pospíšil - 29 Comments.

V dalším textu se budu zabývat závěrečným dokumentem mimořádné synody o rodině, která se konala ve dnech 5. – 19. října 2014. Nejedná se o dokument církevního magisteria, ale o pracovní dokument biskupské synody, který má sloužit jako podklad k další diskusi (včetně odpovědí na další rozeslaný dotazník). Na tuto mimořádnou synodu má pak navázat řádná synoda v roce 2015. Dokument postrádá tedy jakoukoliv věroučnou závaznost, a tudíž je možné mu ve všem odporovat s čestnými úmysly. Přesto je tento dokument důležitý, neboť ukazuje směřování církve, které se přes odpor některých konservativních biskupů moc nezměnilo. Přesně vzato nejedná se o dokument týkající se jen rodiny a manželství, neboť se zabývá také sexuálním soužitím mimo manželství, dokonce homosexuálním, což rozhodně nelze označit za rodinu.

Všech 62 bodů dokumentu získalo nadpoloviční většinu při hlasování o nich, pouze body 52, 53 a 55 nedosáhly dvoutřetinové většiny potřebné k jejich schválení synodou, ale přesto byly z rozhodnutí papeže Františka ponechány v závěrečném dokumentu. V dalším budu citovat z českého překladu „Relatio Synodi 3. mimořádné synody biskupů: Pastorační výzvy pro rodinu v podmínkách evangelizace“[i]. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír

O co vlastně šlo na letošní biskupské synodě?

21. 10. 2014 - by Ignác Pospíšil - 57 Comments.

Už od 18. a 19. století osvícenci, liberálové a socialisté bojovali za legalizaci rozvodů. Když toho dosáhli, volali po maximálním uvolnění rozvodových pravidel, což nabylo svých hrůzostrašných forem v sovětském Rusku hned po revoluci, kdy stačilo jen vyplnit „bumážku“ se žádostí o rozvod a jakékoliv soudní řízení se stalo zbytečným. Dalším výchozím bodem byla tzv. „sexuální revoluce“ v západním světě r. 1968, kdy především mládež žádala totální uvolnění sexuálních vztahů kohokoliv s kýmkoliv. Tím započal, podporován všudypřítomnou pornografií v médiích, frontální útok na monogamní rodinu, tvořenou jedním biologickým otcem, jednou biologickou matkou a dětmi, jenž trvá dodnes a získává stále větší úspěchy. Již nejde jen o legalizaci úplné sexuální promiskuity (toho bylo už dosaženo), ale o prosazení homosexuálních svazků na stejné úrovni s řádným monogamním manželstvím. Toto nazýváme „genderismem“, neboli „genderovou ideologií“, jak skvěle analyzuje ve své knize „Globální sexuální revoluce“ Gabriele Kuby.

Katolická církev tomu od prvopočátku čelila a je zbytečné uvádět tady velké množství dokumentů jejího magistera. Nicméně v důsledku známého rozkladu věrouky a mravouky po II. vatikánském koncilu zhoubný jed genderu pronikal postupně i do jejího nitra, jak markantně ukazuje průběh současné mimořádné synody o rodině. To bohužel podporuje sám papež František, který se v tomto diametrálně liší od svých předchůdců Benedikta XVI. a Jana Pavla II. (srvn. např. dokumenty JP II. Familiaris Consortio, Veritatis Splendor a Evangelium Vitae). Jeho ostentativní podpora kontroverzního německého kardinála Waltra Kaspera, hlavního prosazovatele změn v praxi podávání sv. přijímání rozvedeným a znovusezdaným a přístupu k homosexuálním a lesbickým párům, nenechává nikoho na pochybách, na čí straně papež stojí. Hned 4. den po volbě papežem Kasperovi poděkoval za jeho „hlubokou“ teologii, ačkoliv musel velmi dobře vědět, že Kasper patří k duchovním dědicům Rahnera a Schillebeeckxe a ve smyslu jejich teologie odmítá uznat, že zmrtvýchvstání Krista je historickou událostí, přiznával mu pravdivost pouze v oblasti víry a náboženské mystiky. V 90. letech byl biskupem v německém Stuttgartu a podepsal spolu s mohučským biskupem Karlem Lehmannem a freiburským arcibiskupem Oscarem Seierem prohlášení, že ke sv. přijímání mohou přistoupit „alle wiederverheiratete, die sind in seinem Gewissen ueberzeugt, dass ihre erste Ehe ist Nichtigkeit“, přeloženo do češtiny: „…všichni znovusezdaní, kteří jsou ve svém svědomí přesvědčeni, že jejich první manželství je nulitní.“ Kongregace pro nauku víry v čele s kardinálem Josephem Ratzingerem toto kategoricky odsoudila, přesto však v rozporu s veškerou logikou Kasper postupoval po žebříčku církevních hodností a stal se jedním z nejvýznamnějších kuriálních kardinálů. Papež František na konsistoři kardinálů v předvečer říjnové synody vřele poděkoval Kasperovi za jeho referát, v němž naznačil otevření možnosti pro přístup sezdaných po rozvodu ke svátostem, a řekl, že jeho teologie „by měla být studována na kolenou“. (Pokračování textu…)

Hnutí pro-life / Krize Církve / Pospíšil, Ignác / Zprávy

František pokračuje v čistkách

18. 9. 201420. 9. 2014 - by Ignác Pospíšil - 61 Comments.

František I. pokračuje v čištění Kurie a potvrzuje trend, že pod jeho vládou je pravděpodobnost vyhazovu kardinála přímo úměrná jeho pravověrnosti a odvaze veřejně hájit katolickou víru.

Nyní má být na řadě definitivní vyhazov z Kurie pro kardinála Burkeho, který má být z postu Prefekta Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury (tj. šéfa nejvyššího církevního soudu) přesunut na vpodstatě jen ceremoniální roli kardinála – patrona maltézských rytířů, úřad natolik bezvýznamný, že dosud je používán jen jako funkce navíc či jako čestné místo pro kardinály-důchodce. (Pokračování textu…)

Hnutí pro-life / Katolická církev / Zprávy

KBS ohlásila II. Národný pochod za život

17. 9. 2014 - by Ignác Pospíšil - Leave a Comment

Konferencia biskupov Slovenska dnes vydala prohlášení, v němž oznámila termín II. Národného pochodu za život. Uskuteční se v neděli 20. září 2015 v Bratislavě. Celé prohlášení:

Vyhlásenie Konferencie biskupov Slovenska o konani II. Národného pochodu za život

Národný pochod za život, ktorý sa uskutočnil v minulom roku v Košiciach ukázal, že na Slovensku žije mnoho ľudí, ktorým záleží na ochrane života od počatia po prirodzenú smrť, na ochrane rodiny a manželstva. Sme povzbudení svedectvami, ktoré denne vydávajú mnohí statoční ľudia pri výchove detí, obrane života, manželstva a rodiny v celej našej vlasti. Podpisy státisícov ľudí v petícii za referendum o ochrane rodiny, ktorí vo svojom svedomí rozoznávajú význam prirodzených hodnôt, nás zaväzuje usilovať sa, aby každý človek v tejto krajine mohol žiť pokojne a dôstojne bez vplyvu ideológii, ktoré sú proti kultúre života. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Pospíšil, Ignác

Špatné uvažování o manželství a o hříchu vůbec

7. 8. 2014 - by Ignác Pospíšil - 41 Comments.

Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž propustil, cizoloží. (Luk 16,18)

Salzburský arcibiskup Lackner se nedávno postavil na stranu liberálních pseudokatolíků a pseudokatolických teologů a podpořil jejich snahy o relativizaci nerozlučnosti manželství. Jeho (ale nejen jeho) naprosto pomýlený pohled na věc krásně charakterizuje následující klíčová otázka: „Jakou naději můžeme a chceme dávat rozvedeným lidem, kteří žijí v novém manželství?“

Problém je v tom, že takováto otázka nutně předpokládá, že takovým lidem je možno (v rámci jejich situace) dát nějakou naději, že jim nějakou naději dát chceme. Arcibiskup Lackner to dokonce dále stupňuje s tím, že jim dát naději musíme, jinak jako křesťané selžeme. Ale takový předpoklad je zcela mylný, neslučitelný s katolickou vírou, neslučitelný s výslovným učením Ježíše Krista… (Pokračování textu…)

Křesťanská politika / Záborská, Anna

Projev europoslankyně Záborské na konferenci o rodinných hodnotách

16. 7. 2014 - by Ignác Pospíšil - 9 Comments.

Přinášíme písemný záznam projevu slovenské europoslankyně Anny Záborské, přednesený 30. června 2014 v Ženevě v rámci konference „Rodinné hodnoty a jejich vazby na ekonomický blahobyt a sociální vlivy“.

Vážené dámy a páni,

som veľmi rada, že dnes môžem s vami diskutovať o rodinných hodnotách. Je príznačné, že tieto hodnoty, ktoré sme akosi samozrejme považovali za piliere našej civilizácie, boli v posledných desaťročiach spochybnené. Medzinárodný rok rodiny a v jeho rámci aj táto konferencia sú príležitosťou, aby sme sa nad týmto vývojom zamysleli, pomenovali jeho príčiny a pokúsili sa aspoň načrtnúť možné riešenia.

V tomto bloku sa budeme snažiť charakterizovať súčasný stav rodiny. Budeme tiež skúmať, či existuje súvislosť medzi týmto stavom a verejnými politikami a ak áno, aká je to súvislosť. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír

Bojující církev

10. 7. 201413. 7. 2014 - by Ignác Pospíšil - 93 Comments.

Kardinál Rodríguez Maradiaga, rádobylikvidátor svátosti manželství

Naše starší generace se učila v hodinách náboženství o církvi bojující, jež působí na této zemi, církvi trpící, která je v očistci, a církvi vítězné, již tvoří obrovské společenství spasených v nebi. Dnes je název „bojující církev“ nahrazen pojmem „putující církev“. Nebudu spekulovat, jestli byla tato změna názvu šťastná či nikoliv, ostatně i putování lze chápat jako boj – a to s vlastní únavou, reptáním a agresí spoluputujících, s loupežníky, kteří mne napadli atd. Tyto všechny boje v pravém slova smyslu provázely izraelský národ putující z Egypta do zaslíbené země.

Církev, která je obrazem putujícího Izraele, prožívá totéž, co on. A můžeme směle říci, že se nachází v té fázi, kdy si část lidu vytvořila zlaté tele a odmítla pravého Boha, dárce Desatera přikázání. Ano, tyto myšlenky se přímo nabízejí, když čteme na internetovém portálu katholisches.info, že si benediktini v rakouském Melku pozvali jako exercitátora – přičemž tato duchovní cvičení jsou určena všem benediktinským mnichům v Rakousku – Eugena Drewermanna, exkomunikovaného katolického kněze a teologa, dnes psychoterapeuta. Tento bývalý duchovní učil a učí, že zázraky Kristovy včetně Zmrtvýchvstání jsou výplodem fantazie učedníků, že dogmata vymyslela Církev, že eutanázie a potraty jsou nezbytné pro dobro lidstva, dokonce popřel i existenci osobního Boha a nahradil ho buddhistickým chápáním jakési všesvětové neosobní energie. Kongregace pro nauku víry v čele s kardinálem Ratzingerem v 90. letech jeho teze kategoricky odsoudila, Drewermann byl suspendován, nakonec sám z Církve vystoupil. Tohoto muže si zvou benediktini v Melku jako exercitátora za honorář 8 tisíc euro. Na otázku, jestli jejich víra je skutečně katolická, si dá každý čtenář nepochybně odpověď sám. (Pokračování textu…)

Pospíšil, Ignác / Životy svatých

Připomínáme si sv. Alžbětu Portugalskou

8. 7. 20148. 7. 2014 - by Ignác Pospíšil - Leave a Comment

Dnes si připomínáme sv. Alžbětu Portugalskou († 1336), aragonskou princeznu, portugalskou královnu-manželku a řeholnici.

Tato světice proslula zbožností, skutky křesťanské lásky a milosrdenství k chudým a trpícím i jako mírotvůrkyně a svatá manželka dosti špatného manžela.

Je patronkou nejen Portugalska (a několika portugalských měst), její přímluvy a podpory se dovolávají i ženy, jejichž manželství trpí mužovou nevěrou, a oběti válečných útrap a běsů. (Pokračování textu…)

O víře / Výchova a vzdělávání

Zamilovanost – zásnuby – svatba … a potom?

16. 6. 2014 - by Ignác Pospíšil - 19 Comments.

Milí mladí věřící,

nedávno jsem s několika z vás diskutoval o tom, že se člověk nesmí dobrovolně vystavovat příležitosti ke hříchu. Jako příklad jsem uvedl skutečnost, že není zasnoubeným z hlediska katolické morálky dovoleno někde na pláži užívat společnou dovolenou, dokud nejsou manželé. Pohled některých vyjadřoval úplné nepochopení, které ještě podtrhli tvrzením, že takové vidění věci je příliš přísné a kromě toho prý existuje kněz, který by proti něčemu takovému nic nenamítal.

Při tomto rozhovoru jsem si soucitně v duchu říkal: „Jaký to má smysl stěžovat si na tolik provinění dnešních mladých lidí, když jim jasně nepostavíme před oči kořeny dnešních problémů? Např. jak se v dnešní době dobře připravit na šťastné manželství?“

Proto bych rád využil tohoto dopisu k tomu, abych Vám důkladně vyložil několik důležitých principů, které katolická Církev v této oblasti stanovila. Nebude to souhrn vyčerpávající, ovšem v souladu s tím, co papežové, morální teologové a svatí v tomto směru učí. Rodina je základní buňkou křesťanské společnosti. Proto socialisté a s nimi kromě jiných také hnutí z roku 68 tolik usilovali o podkopání rodinné struktury – stačí si jen vzpomenout např. na zvrácenost tzv. rodinné, resp. sexuální výchovy na školách. Wilhelm Reich ve svém spise „Sexuální revoluce“ dokonce propagoval návrat do sexuálního ráje zrušením rodiny. Tímto spisem si v polovině 20. století získal enormní vliv. Dnes vidíme, kam takové počínání vede. Dnešní praktikování sexuální nevázanosti – často započaté ve velmi raném věku – zcela zneschopňuje (anebo přinejmenším značně ztěžuje) mnoha mladým lidem založení rodiny na křesťanských základech, totiž takové, kde jsou děti, vzájemná láska a věrnost až do smrti samozřejmostí. Kardinál Faulhaber jednou napsal: „Manželství je životem i smrtí našeho národa. Pokud se pohřbí svátostný charakter manželství, pak pro morální zdraví a sílu národa začnou platit slova ‚Nohy těch, kteří i tebe pochovali, stojí přede dveřmi‘.“ (srov. Sk 5, 9)

Tyto řádky by pro Vás všechny měly být výzvou k tomu, abyste i Vy se vší rozhodností hájili ideál křesťanské rodiny. Letos jsme byli svědky radostné události, když pět párů z vašich řad před Bohem vstoupilo ve svazek manželský a rozhodlo se založit rodinu na katolických základech. Přejeme jim všem Boží požehnání na novém úseku jejich životní cesty. Kéž se stanou rodiči vpravdě křesťanských rodin, aby tak mohli posloužit jako zářný příklad i ostatním mladým lidem! (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / O víře / Úvahy

Příjímání rozvedených v jiném spektru

13. 6. 201413. 6. 2014 - by Ignác Pospíšil - 55 Comments.

Nebezpečí, že na nadcházející podzimní biskupské synodě se odsouhlasí podávání sv. přijímání rozvedeným a znovusezdaným pouze na úřadě a žijícím tak v neplatném manželství, je docela reálné. Jenže nejde o izolovaný problém, nýbrž o celkovou „filozofii“ podávání sv. přijímání, jak se po koncilu žel ujala a prosadila.

Upozornil na ni nedávno generální vikář diecéze v Chur ve Švýcarsku mons. Martin Grichting ve svém mediálním vyjádření (kath.net 10.6.2014). P. Grichting je věrnou kopií svého biskupa mons. Vituse Huondera, jenž je neustálým terčem liberálních a neomodernistických útoků pro své principiální katolické postoje v bioetických otázkách, krom toho celebruje též tradiční ritus.

Mons. Grichting se zamýšlí nad otázkou, kdo všechno může přistupovat ke sv. přijímání. K tomu přidávám svoji osobní vzpomínku. Byl jsem vychován v tradičním ritu a ministroval v něm. Při vyhlášení NOM mi bylo 22 let. Živě si pamatuji, že před II. vatikánským koncilem nebylo zvykem přistupovat ke sv. přijímání při každé účasti na mši sv., to se stalo samozřejmostí až s rozšířením NOMu. Kdo např. v 50. letech chodil každou neděli nebo i denně ke sv. přijímání, byl spíše výjimkou.

Přiznám se, že jsem tenkrát pokládal za velké plus NOMu právě to, že se zdůrazňovala zásada přistoupit ke sv. přijímání pokaždé, když jsem přítomen na mši sv. Dnes vidím, jak hluboce jsem se mýlil. (Pokračování textu…)

Křesťanská politika / Pospíšil, Ignác

Slovensko: Manželství je svazek muže a ženy

6. 6. 2014 - by Ignác Pospíšil - 19 Comments.

„Manželstvo je jedinečným zväzkom medzi mužom a ženou. Slovenská republika manželstvo všestranne chráni a napomáha jeho dobru.“

Vládní SMER premiéra Fica (socialisté) spolu s opozičním KDH (křesťanští demokraté) a řadou dalších jednotlivých poslanců schválil změnu ústavy, která jednak rozsáhle reformuje justici, jednak vložila do ústavy výše zmíněnou definici manželství coby svazku muže a ženy. Autorem prorodinné formulace je Pavol Hrušovský z KDH. Nové znění ústavy vstoupí v platnost v září.

Ze 128 přítomných poslanců hlasovalo pro 102, proti 18 a zdrželo se či nehlasovalo 8. Zároveň selhal pokus opozičních liberálů vložit do ústavyregistrované partnerství, který podpořilo pouhých 15 poslanců. Stalo se tak i přes strašný řev sodomitských aktivistů a ultraliberálů doma i v zahraničí, kteří se s tímto vývojem tak nějak nemohou smířit, hrozí ústavním soudem a křičí něco o tom, že tato změna ústavy jde proti hodnotám a vývoji Evropské unie. Změna se naopak setkala s pozitivním ohlasem u slovenských náboženských představitelů a organizací na obranu rodiny. (Pokračování textu…)

Hibsch, David / Křesťanská politika

Omluva ženám všem

22. 5. 2014 - by Ignác Pospíšil - 8 Comments.

Když dnešní žena zaslechne slovo POTRAT, GENOCIDA NENAROZENÝCH či VRAŽDA NENAROZENÝCH DĚTÍ, většinou se naježí. Okamžitě se domnívá, že je na ní útočeno, zvlášť když některý z těchto pojmů užije muž. Je přesvědčena, že muž k tomu nemá co říci, ba přímo říct nesmí. Proč je tomu tak? Současné ženy totiž považují rozhodnutí o bytí a nebytí svých dětí za projev své svrchované individuální svobody. Kde na to přišly a mají to vůbec ze své hlavy?

Vždy v dějinách existovala snaha oddělit sexualitu od zodpovědnosti. Po celé dějiny rovněž existuje snaha učinit z ženy příležitostný sexuální objekt a bohužel ženy jsou tuto roli dokonce ochotné akceptovat. Toho si v minulosti někdo všiml. Všimli si toho opět muži a zanesli to do svého velkého plánu revolučních celospolečenských změn. Samozřejmě vždy existoval i zcela opačný přístup. Existovali totiž i muži, kteří viděli v ženě krásnou bytost obdařenou schopností přivést na svět nového člověka a chtěli o ni pečovat a být jí jistotou. V dobách osvícenství a během 19. století však zesílil tlak určitých mužů na ženy ve smyslu, že by bylo vlastně lépe i oboustranně výhodné kdyby manželství, mateřství a rodinu nebraly příliš vážně. Proč? Zaprvé někteří muži chtěli svévolně užívat sex bez odpovědnosti, ale byla zde rovněž skupina vlivných mužů, kteří sledovali mnohem „vyšší“ cíl. Právě tito muži chtěli a stále chtějí změnit svět. K dosažení těchto změn potřebují redukovat lidstvo, zlikvidovat rodinu jako ustavující jednotku společnosti a získat absolutní ideový vliv na výchovu dětí (školství). Tyto své vize potřebovali prodat jako „dobro“, tedy jako projev osvobození člověka od tzv. dogmat. (Pokračování textu…)

Křesťanská politika / Ladislav, František Karel

Jak by měla vypadat konzervativní politika

13. 2. 2014 - by Ignác Pospíšil - Leave a Comment

Dopředu musím avizovat, že nehodlám propagovat podobu pravicové, konzervativní strany, kterou nám dvacet let předvádí ODS a její nepovedené dvojče TOP 09. Zvláště se musím distancovat od slovního spojení liberálně-konzervativní, které se asi běžnému diváku televize vybaví při vyslovení pojmu pravicová politika. Že jde o protimluv, nám před pár dny názorně předvedli dva zástupci obou táborů, pánové Hájek a Pajonk. Zatímco prvně jmenovaný pojmenoval věcně a fundamentálně rodinu jako společenství muže a ženy, druhý trval na tom, že do soukromých vztahů nikomu nic není, a že tedy nechť klidně spolu žijí dva homosexuálové. Pravdu, nijak nezasahující do práv jiných, měli v podstatě oba. Nebýt ovšem státních garancí ve věcech zákonných práv a povinností rodiny. Jelikož je v poslední době rodinné právo zevrubně redefinováno, i neškodný a v zásadě správný liberální názor na soužití dvou lidí je tím znehodnocen do té míry, v jakém stádiu je destrukce posvátného svazku manželského.

Konzervativní paternalismus jako slepá ulička

Po roce 1989 se nám, žel Bohu, rozvinula správa věcí veřejných jen a pouze levicovým směrem. Z důvodů, dodnes nevyjasněných, nebyl učiněn rázný soud nad komunistickými zločinci; soudruzi v KSČ i ti bývalí ve stranách ostatních měli nadále možnost ovlivňovat chod společnosti. V ekonomické sféře to bylo ještě markantnější. Vzpomínám na nesmyslná výběrová řízení z roku 1990, ve kterých se hledalo spousta nových ředitelů do podniků. Hlavní podmínkou v nich byla manažerská praxe minimálně pět let.

Jakoby se zde, relativně velmi rychle, vysublimoval demokratický systém, ve kterém se střídají u moci pravice a levice. Mám na mysli strany ODS a ČSSD. Že šlo ve skutečnosti o dvě varianty téhož dokládají nespočetné koalice na komunální úrovni a též, jako vejce vejci si podobny, mnohé finanční skandály. Na celostátní úrovni to dokonce někdy zašlo tak dalece, že levice byla pravicovější než pravice. Vzpomeňme kupříkladu rychlou privatizaci bank, do které se vládám Václava Klause vůbec nechtělo, a jež zmákla, s nezbytnou a mediálně vděčnou vojenskou přepadovkou v IPB, vláda Miloše Zemana. (Pokračování textu…)

Křesťanská politika / Kretschmer. Michal / Úvahy

Sexuální a reprodukční práva

14. 1. 2014 - by Ignác Pospíšil - 23 Comments.

Stoupenci potratů a volného sexu užívají termín „sexuální a reprodukční práva“ k obhajobě svých nemorálních postojů a snaží se vnutit své pojetí společnosti. Jejich pojetí uvádí dokument „Charta sexuálnych a reprodukčných práv IPPF“[1], jenž v některých bodech překračuje tuto tématiku, což je ale nepodstatné pro další text tohoto článku. Dokument sice hovoří o právu na život, ale omezuje ho na všechny lidské bytosti, které se narodily, tedy ještě nenarozeným nepřiznává toto právo. Stojí v něm: „Každý má právo svobodně využívat a kontrolovat svůj sexuální a reprodukční život“ (s přiměřeným ohledem na práva druhých) a „Každý má právo na ochranu před vynuceným těhotenstvím, sterilizaci nebo potratem.“ Jinými slovy Společnosti pro plánované rodičovství jde o právo na sex bez omezení a potrat, což je výslovně uvedeno i ve větě: „Všechny ženy mají právo samostatně se rozhodovat o reprodukčních možnostech, včetně možnosti bezpečného potratu.“ Dále pak „Každý má právo na svobodu myšleni a projevu v souvislosti so svým sexuálním a reprodukčním životem;“ jinak řečeno každý může volně šířit uznávání jakýchkoli zvrhlostí, jako jsou sodomie, antikoncepce, potraty, umělé oplodnění. Z „Každý má právo na ochranu před restriktivním výkladem náboženských textů“ vyplývá, že je tu právo na to nebýt obtěžován od druhých např. odkazem na přikázání „Nesesmilníš“ či „Nepožádáš manželsky bližního svého“, neboť to jsou přece restriktivní (tj. omezující) texty. Dokument dále uvádí právo „na přístup k bezpečným, účinným a přijatelným metodám kontroly porodnosti,“ neboli právo na to, je-li nemajetný, obdržet zdarma antikoncepční prostředky. Dokument dále uvádí právo každého „se rozhodnout, zda využije služby a které metody antikoncepce využije.“ (Pokračování textu…)

Anglický koutek / Eugenics and other Evils / Hnutí pro-life / Společnost

Eugenics and other Evils (1): What is Eugenics?

3. 12. 2013 - by Ignác Pospíšil - 1 Comment

To the Reader

I publish these essays at the present time for a particular reason connected with the present situation; a reason which I should like briefly to emphasize and make clear.

Though most of the conclusions, especially towards the end, are conceived with reference to recent events, the actual bulk of preliminary notes about the science of Eugenics were written before the war. It was a time when this theme was the topic of the hour; when eugenic babies — not visibly very distinguishable from other babies — sprawled all over the illustrated papers; when the evolutionary fancy of Nietzsche was the new cry among the intellectuals; and when Mr. Bernard Shaw and others were considering the idea that to breed a man like a cart-horse was the true way to attain that higher civilization, of intellectual magnanimity and sympathetic insight, which may be found in cart-horses. It may therefore appear that I took the opinion too controversially, and it seems to me that I some times took it too seriously. But the criticism of Eugenics soon expanded of itself into a more general criticism of a modern craze for scientific officialism and strict social organization.

And then the hour came when I felt, not without relief, that I might well fling all my notes into the fire. The fire was a very big one, and was burning up bigger things than such pedantic quackeries. And, anyhow, the issue itself was being settled in a very different style. Scientific officialism and organization in the State which had specialized in them, had gone to war with the older culture of Christendom. Either Prussianism would win and the protest would be hopeless, or Prussianism would lose and the protest would be needless. As the war advanced from poison gas to piracy against neutrals, it grew more and more plain that the scientifically organized State was not increasing in popularity. Whatever happened, no Englishmen would ever again go nosing round the stinks of that low laboratory. So I thought all I had written irrelevant, and put it out of my mind.

I am greatly grieved to say that it is not irrelevant. It has gradually grown apparent, to my astounded gaze, that the ruling classes in England are still proceeding on the assumption that Prussia is a pattern for the whole world. If parts of my book are nearly nine years old most of their principles and proceedings are a great deal older. They can offer us nothing but the same stuffy science, the same bullying bureaucracy and the same terrorism by tenth-rate professors that have led the German Empire to its recent conspicuous triumph. For that reason, three years after the war with Prussia, I collect and publish these papers.

G. K. C.

(Pokračování textu…)

Pospíšil, Ignác / Společnost / Vyvracení mýtů

A takový to mohl být kladný hrdina…

28. 9. 2013 - by Ignác Pospíšil - 8 Comments.

Na stránkách Pravého břehu vyšel článek Márie Pešekové Svoboda slova jen pro vyvolené. Bohužel autorka se plete hned dvakrát. Ten první omyl je možná jen stylistická neobratnost – svoboda slova není dnes jen pro některé vyvolené, naopak, je úplně pro všechny. Každý může přijít s těmi „správnými slovy“ a užívat si svobodně jejich prezentaci. V první řadě nejde totiž o lidi, ale o slova. Nejde o to, kdo může mluvit, ale co může říkat… Nikdo není tak nevyvolený, aby nemohl říkat ty „správné věci“, a nikdo není tak vyvolený, aby mohl říkat „věci nesprávné“… (Pokračování textu…)

Akce / Pospíšil, Ignác / Společnost

Podpořte rodinu a zdravý rozum

15. 8. 2013 - by Ignác Pospíšil - 1 Comment

Vyzývám čtenáře našeho časopisu, aby (mohou-li) v pátek a v sobotu podpořili akce obhajující tradiční rodinu a přinesli tak alespoň špetku zdravého rozumu do „týdne sodomitů“, který charakterizuje na jedné straně mohutná manifestace a propagace sodomie v ulicích Prahy i v médiích, na straně druhé pak systematické potlačování „vadných názorů“ na tuto problematiku a neinformování o prorodinných akcích. (Pokračování textu…)

Peroutka jr., Ferdinand / Společnost

Hollande dává bít Francouze

17. 5. 2013 - by Ignác Pospíšil - 18 Comments.

Komunismus je bití, napsal Ludvík Vaculík v únoru 1989 pro tehdy ještě samizdatové Lidové noviny. Francouzská policie, která bije pokojné demonstranty proti homosexuálním sňatkům, jakoby Vaculíkovu definici rozšiřovala na režim socialistického prezidenta Françoise Hollanda. Dokumentují to videozáznamy zásahů policejních těžkooděnců vybavených (na Hollandův pokyn) vodními děly, kteří útočí obušky a slzným plynem proti statisícům pokojně protestujících. Záběry teroru francouzské policie (včetně zjevného nasazení provokatérů) se nijak zvlášť neliší od teroru komunistických policejních goril zasahujících v Praze proti bezbranným studentům v listopadu 1989.

Náběh na nový typ policejního státu dokumentuje i případ 67 mladých Francouzů, kteří stáli v tichosti před parlamentem, když byli Hollandovými těžkooděnci zatčeni a sedmnáct hodin drženi ve dvou malých místnostech bez možnosti přivolat právní pomoc. Jiní francouzští policisté zkopali kněze, který vlastním tělem chránil mladíka zasaženého slzným plynem. Pronásledováni a pokutováni (zastavováni i v autech) jsou na pokyn Hollandovy vlády všichni, kdo mají na tričku či na autě symbol rodiny (motiv muže, ženy a dvou dětí držících se za ruce). Kvůli tričku s motivem tradiční rodiny vás může francouzská policie zadržet a pokutovat kdykoli a kdekoli, jako se to stalo např. panu Francku Talleuovi, mírumilovně se procházejícímu v parku. (Pokračování textu…)

Krize Církve / O víře

Prohlášení hlavy českého priorátu FSSPX

7. 3. 2013 - by Ignác Pospíšil - 180 Comments.

P. Tomáš Stritzko FSSPX, prior českého priorátu Kněžského bratrstva sv. Pia X., dnes zveřejnil dvě zásadní prohlášení: jedno k aktivitám Jaroslava Valašťana, který se při svých nešťastných aktivitách neoprávněně odvolává na Bratrstvo, a jedno k listu brněnského biskupa Mons. Cirkleho, který se vyjadřuje k aktivitám FSSPX a popírá legitimnost a platnost svátostí vysluhovaných jeho kněžími. (Pokračování textu…)

Křesťanská politika / Pospíšil, Ignác

Některé věci jsou věčné

5. 2. 2013 - by Ignác Pospíšil - 70 Comments.

Některé věci jsou věčné a pevné. Jako je manželství, rodina, právo na život a výlučnost člověka. To jsou věci dané přirozeným zákonem a nikdo nemá právo je měnit. Ani soukromník, ani volený zákonodárce.

A z toho plyne ještě další věc. A tou je věčná povinnost křesťanů a všech slušných lidí tyto věčné a pevně dané věci bránit tak, jak jsou, proti těm, kteří je chtějí „předefinovat“ či tak rovnou činí. (Pokračování textu…)