Tag Archives: katolíci
„Zapomenutý holocaust“ nežádoucí
PhDr. Radomír Malý
Jak oznámilo internetové vydání časopisu „Polonia Christiana“ (pch24.pl 15.6.2015), americký historik a spisovatel polského původu Richard Lukas měl dostat prestižní literární Cenu Janusze Korczaka za publikace o nacistické genocidě židovského národa, kterou uděluje židovská Liga proti hanobení. Jenže ouha! Tento autor čerstvě vydal svoji nejnovější knihu „Zapomenutý holocaust“, kde nepíše o hitlerovské perzekuci Židů, ale katolických Poláků, mezi nimiž dominují duchovní osoby. To rozzlobilo židovskou Ligu natolik, že na poslední chvíli změnila své rozhodnutí. Lukas cenu nedostal.
Proč ten hněv? Pan Lukas totiž v knize předložil dokumenty, že nacistická nenávist nesměřovala pouze proti Židům, ale také proti Polákům, zejména proti katolickému duchovenstvu. Počet polských kněží a řeholních osob, popravených nebo umučených v německých koncentrácích, činí cca 3 tisíce osob, mezi nimi jsou 4 biskupové. Velmi často se tak stalo právě za pomoc Židům (v okupovaném Polsku byl za to stanoven trest smrti). Tisíce dalších biskupů, kněží a řeholníků byly odvezeny do koncentračních táborů. Není náhodou, že v památníku Yad Vashem v Jeruzalémě převažují na tabulce věnované Arijcům, kteří s nasazením vlastního života pomohli Židům, polská jména. Přitom osud Poláků se od osudu Židů příliš nelišil. V Generálním Gouvernementu (Němci okupované území bývalé Polské republiky, dále jen GG) byly zavřeny všechny polské vysoké i střední školy, Poláci směli vykonávat jen méně kvalifikované práce. Tvrdě byly pronásledovány všechny projevy náboženského cítění na veřejnosti, když policie našla při pouliční razii u někoho růženec nebo svatý obrázek, putoval dotyčný do koncentráku. Když Němci v září r. 1939 vtrhli do Polska, elitní oddíly SS hromadně vraždily polské civilisty. Západní část Polska, tzv. Povartí, byla přičleněna k říši a polské obyvatelstvo odtud vyhnáno do GG. Ti, kteří zůstali, byli zařazení do zvláštních pracovních táborů, ve skutečnosti likvidačních, většina jich tam zahynula nebo je esesáci povraždili. Americký historik Timothy Snyder uvádí ve své knize „Krvavé země“, že němečtí nacisté vyvraždili celkem 2 miliony Poláků, další 2 miliony jich vymordovali Sověti ve své okupační zóně na východ od řeky Bug (Molotov-Ribbentropův pakt), zbývající 2 miliony potom zahynuly v důsledku válečných operací.
Vzkaz 30 % občanů ČR
Rodina Gonzálesových (Mexiko, poč. 20. století).
Koho se to netýká, nemusí se rozčilovat, nehážu všechny lidi do jednoho pytle a vím, že jsou vyjímky, které potvrzují pravidlo…
Milovaní, také jste měli svatbu v kostele? Odpovídali jste svým „ANO“ knězi na otázku v rámci manželského obřadu: „Slibujete, že budete přijímat ochotně děti od Boha?“ Tak proč mají křesťané méně dětí než ,měli naši předkové? A Bůh požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (1Gn 28) Neplatí snad tento Boží příkaz i pro nás křesťany? V době, kdy národy Evropy vymírají na blahobyt, otevírám toto citlivé téma, které by nemělo být soukromou záležitostí protože: Národ bez dětí je bez budoucnosti.
Do roku 2045 má Evropě chybě 129 miliónů lidí. Kdo přijde na jejich místa? Myslíte si, že je to za dlouho a že se toho už nedožijeme? Potom se zamysleme, zda máme rádi své již narozené děti a nežijeme způsobem po nás potopa. Protože kdo uvažuje způsobem po nás potopa, ohrožuje budoucnost našich i vašich dětí a jeho konzumní vzorky chování jsou hodné opovržení. Každý, kdo to ze sobeckých důvodů odmítá mít více dětí, není naším přítelem protože ohrožuje budoucnost příštích pokolení. Taková je realita. Milujme však a odpouštějme svým nepřátelům, nenáviďme a opovrhujme jejich hříchem!
RC Monitor organizuje kampaň za azyl pro křesťanské uprchlíky s malými dětmi
Uprchlíci v Iráku
RC Monitor požaduje, aby Česká republika poskytla azyl křesťanským rodinám s malými dětmi, které prchají před tzv. Islámským státem a nemají naději na návrat domů. Zároveň vyzývá české katolíky, aby (ať už jako jednotlivci, nebo jako celá farní společenství) nabídli premiéru Sobotkovi pomoc s péčí o tyto uprchlíky a s jejich integrací do české společnosti.
Šéfredaktorka Zdeňka Rybová žádá:
Nabídněte premiérovi české vlády svoji pomoc s integrací křesťanské rodiny s malými dětmi do naší společnosti: s osvojením si jazyka, kulturních zvyklostí nebo třeba i pomoc s nalezením zaměstnání – vše dle vašich možností. Zároveň ho poproste, aby česká vláda umožnila přijetí těchto pronásledovaných křesťanských rodin s malými dětmi.
Domluvte se a nabídněte totéž jménem vaší farnosti nebo sboru.
Štědrodenní půst
Kapr obecný
24. prosinec je v občanském kalendáři i lidové mluvě nazýván Štědrý den a je v České republice i na Slovensku státním svátkem. Je to paradoxní, protože to žádný významný svátek není (byť tedy jako den volna je nanejvýš praktický) a ani štědrosti mnoho nepobral – naopak tradičně je to den přísného postu a štědrostí odkazované rozdávání dárků nastává až večer coby součást oslav Narození Páně, kterýžto svátek připadá na 25. prosince. Konec konců v mnoha zemích na západ od nás se proto dárky nerozdávají večer, ale tak, že je děti naleznou ráno pod stromečkem.
Se Štědrým dnem se pojí pestrá paleta tradic a zvyků, od rodinných přes církevní až po národní. Některé z nich jsou nepochybně bohulibé a jejich udržování je hodné doporučení (např. štědrodenní půst), jiné jsou minimálně diskutabilní (např. lití olova coby původně věštecká praktika – i když na druhé straně pokud se dnes přetavilo v zábavu, jejíž podstatou je už jen hádání, co ten který kus olova připomíná, pak už v ní nic závadného nezbylo). U Štědrého dne coby dne postu bych se zastavil.
Orientuje se papež František v historii?
František I.
Po přečtení jedné aktuální zprávy na radiovaticana.cz si dovolím o tom pochybovat. 30. října přijal totiž na audienci zástupce starokatolické církve a mj. jim řekl tuto větu, aniž by ji jakkoliv blíže konkretizoval: „Při našem rozdělení došlo na obou stranách k závažným hříchům a lidským pochybením…“ Existují pouze dvě možnosti: buď papež František neví, o čem mluví, což je přece jen ta lepší varianta, nebo to ví, a to je potom na pováženou.
Kdyby tuto větu vyslovil při setkání se zástupci luteránských nebo kalvínských denominací, tak by to bylo na místě. Nelze totiž házet vinu za protestantské hereze a schizma pouze na Luthera, Zwingliho a Kalvína. Svůj významný podíl na rozšíření jejich bludů a na odpadu od Katolické církve mají totiž i pohoršení, jaká dávali svým životem různí renezanční preláti včetně samotných papežů (Innocenc VIII., Alexander VI., Julius II.), i když život Luthera a Zwingliho se od nich vůbec nelišil, ale o to v mém článku nejde.
Střízlivě o Halloweenu
S tím, jak se blíží přelom října a listopadu, sílí v katolických kruzích diskuse o Halloweenu a o tom, zda ho mohou katolíci slavit a zda je vhodné, aby se katolíci a speciálně děti z katolických rodin účastnili haloweenských rejů. Tato problematika je složitější, než se mnohým z nás zdá. Zkusme se na to podívat střízlivě a bez emocí.
Jeden ze základních argumentů katolických odpůrců Halloweenu je tvrzení, že jde původně o pohanský svátek na počest irského boha smrti Samhaina. Ten argument by byl jistě velmi pádný, pokud by byl skutečně pravdivý. Jenže on není. Halloweeen je zkrácenina termínu All Hallows‘ Eve (= předvečer Všech Svatých) a jako takový je to svátek křesťanský. Vznikl stejně jako Štědrý večer na základě toho, že oslavy svátku mohou začít už večer před ním. V řadě protestantských zemí byl proto Halloween dokonce zuřivě napadán a zakazován jako bytostně katolický svátek.
Z hlediska původu tedy Halloween není o nic méně křesťanský a o nic víc pohanský, než jsou Velikonoce a Vánoce. Vzdělaní katolíci se chtě nechtě musí smát snahám ateistů, pohanů a některých obzvlášť švihlých protestantů a z křesťanství se oddělivších kultů vydávat Vánoce a Velikonoce za pohanské svátky ukradené křesťany. Proč by ale tedy měli přijmout zhruba stejně relevantní a stejně staré argumenty v případě Halloweenu?
V neděli proběhne sčítání účastníků katolických bohoslužeb
V neděli 12. října 2014 proběhne na území České republiky sčítání účastníků katolických bohoslužeb, které se u nás v moderní době koná zhruba jednou za pět let. Stručnou informaci o letošním sčítání naleznete na stránkách ČBK.
Proč vadí hrob generála Franka?
Generál Franko a prezident Eisenhower
OSN zaslala španělské vládě zvláštní žádost. Jak informoval polský internetový portál fronda.pl dne 3.8., mají být ostatky generála Franka, uložené v bazilice v Údolí padlých u Madridu, přeneseny jinam, tj. tam, kde by nemohly být předmětem veřejné úcty. Údolí padlých se naopak má stát pietním místem pro údajné „oběti frankistického fašismu“. Španělsko je vyzváno, aby prý „skoncovalo s fašistickým dědictvím“.
Zmatek nad zmatek a matení pojmů! Franco nikdy nebyl „fašistou“, k této protikřesťanské ideologii italského původu se nikdy nehlásil. Franco byl voják, jehož myšlenkový svět tvořily katolická víra, rodina a vlast. Pro tyto hodnoty chtěl žít i umřít. Ideologiemi jakéhokoliv typu pohrdal včetně fašistické. Nálepkou fašismu jej poctili komunisté. Jestliže OSN toto jejich klišé přejímá, pak jen dokazuje, v jakém ideologickém poli se nachází.
Tábor jako opora malých osamělých katolíků
Kozinec 2013: Nástěnka celotáborové hry
Letní tábor či setkání dětí (mládeže) je pro mnoho rodin především dobrou odpovědí na otázku, co s dětmi přes prázdniny. Na táboře se o děti postarají, pohlídají je, poskytnou jim přiměřený zdravotně prospěšný pobyt v přírodě a s trochou stěstí i nějaké ty pozitivní zážitky, na které pak budou děti přes rok vzpomínat. To jsou taková ta základní očekávání, které má od letního tábora většina rodičů.
Nicméně tábor má mnohem větší potenciál a může dětem poskytnout mnohem více, budou-li rodiče dobře vybírat. Neocenitelný je zejména pro příslušníky rozptýlených menšin.¹ Jak dobře vědí např. čeští emigranti, kteří pamatují na skautské tábory vedené Velenem Fandrlíkem, které jim pomáhaly udržovat v dětech povědomí o jejich češství, znalost českého jazyka a kontakty napříč českou emigrantskou komunitou. A jelikož i my katolíci (či mnozí z nás) jsme už v ČR rozptýlenou menšinou, neměli bychom tyto zkušenosti a možnosti ignorovat.
Apostata, ne-li přímo ateista v kněžském rouchu
Dr. Radomír Malý
Nám všem dobře známý profesor Tomáš Halík, první český nositel Tempeltonovy ceny, se opět projevil jako apostata. A to dokonce v Katolickém týdeníku, jenž už dávno není katolickým, konkrétně ve 21. čísle. Prohlašuje tam u příležitosti převzetí Tempeltonovy ceny doslova: „Dějinná zkušenost naší části světa ukazuje, že ateismus není o nic méně imunní vůči pokušení moci a násilí, než náboženství. Já jen přeji ´novému ateismu´, až bude starší a dospělejší, aby byl alespoň tak tolerantní, jako je naše dnešní staré evropské křesťanství…“
To je opravdu od pana profesora přímo“kopernikánský“ objev! Až dosud se mělo za to, že náboženství, z kontextu vyplývá, že hlavně katolické, bylo vždy nositelem moci a násilí, ateismus naopak ztělesněním tolerance a lidskosti. Halík najednou přichází s přímo „geniálním“ odhalením, že ani ateismus není „imunní vůči pokušení moci a násilí…“, čili je vlastně na stejné úrovni jako náboženství a může být zdrojem násilí a krutosti právě tak jako náboženství. Ó, ta vzácná objektivita, hodná geniality mediální hvězdy českého katolicismu!
