Tag Archives: katolíci
Tzv. ekumenismus na příkladu Mariánského sloupu
Ten ubohý farář vůbec nepochopil, že ekumenismus je tu proto, aby degradoval katolíky, a nikoliv aby přibližoval vzdálené bratry.
Jednou z mála pozitivních věcí na celém sporu o obnovu Mariánského sloupu je, že ukazuje, kdo je kdo. Někteří věřící s menším přehledem jsou dnes překvapeni, když tu vedle sebe pochoduje podivná skvadra odpůrců, kde vedle sebe můžeme vidět komunisty, sociální demokraty, zelené, piráty, Procházkovou a některé prominentní členy ODS…
Pan Zahradil tvrdí, že je jen konzistentní, v čemž má v jistém smyslu pravdu – má za sebou dlouhou historii coby militantní ateista a politik patologicky nenávidící křesťany a křesťanství (někteří naivkové se diví, že ho spojenectví s PiS v europarlamentu ani trochu nenapravilo – nu, to se prostě zas až tak často nestává). Pro Zahradila je boj proti křesťanství dokonce důležitější téma než deklarovaný eurorealismus a obhajoba práv národních států. Kdo ho podrobněji sleduje, si ovšem nemůže nevšimnout jisté taktičnosti, kdy Zahradil upozaďuje tyto své názory před volbami a naopak zcela volnou uzdu jim naplno popouští po volbách (jde to tak daleko, že po volbách klidně hlasuje v europarlamentu i pro rezoluce vlamující se do sfér národních států, které před volbami zuřivě hájí – stačí aby obsahovaly nějaké „dobré protikřesťanské“ pasáže, jako je např. podpora potratů etc.) Bylo by zajímavé vidět, co by se dálo a jak by se (ne)angažoval, kdyby se současné vyostření kauzy odehrálo o čtvrt roku dříve, před eurovolbami…
Papež se mýlí. Komunisté nemyslí jako křesťané
Papež František svým nekonformním vyjadřováním často čeří vody katolické církve. K ruce si rád bere levicově orientovaného ateistu Eugenia Scalfariho, se kterým dělá rozhovory. Dvaadevadesátiletý Scalfari má zvláštní techniku, kterou už dnes při rozhovorech mnoho novinářů nepoužívá: odpovědi tázaného si nenahrává ani nezapisuje a pak je interpretuje tak, jak si je zapamatoval.
Ze tří případů, v nichž František rozhovor Scalfarimu poskytl, je Vatikán třikrát korigoval. Vatikánem se myslí tiskové středisko Svatého stolce, protože sám papež se vůči nim neohradil ani jednou a včera poskytl „šílenému žurnalistovi“ další, v pořadí čtvrtý rozhovor. Toto neodvratné nutkání poskytovat rozhovory někomu, kdo se údajně mnohokrát projevil jako neseriózní pisálek, je nepochopitelné. Tedy v případě, že Scalfari opravdu předešlé rozhovory zkreslil, jak tvrdí vatikánští mluvčí.
Časované bomby v Pochodu pro život
Pochodu pro život se zmocnila modernistická církev
Originál tohoto článku (http://www.churchmilitant.com/video/episode/time-bombs-in-the-march-for-life) vyšel na portálu ChurchMilitant.com 21.1.2016, den před Pochodem pro život ve Washingtonu, který se koná každoročně 22.1., v den výročí rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v kauze Roeová versus Wade, jímž byl na území celých Spojených států legalizován umělý potrat. Překlad uveřejňujeme se svolením Church Militant.
Washingtonský „March for Life“ v roce 2009
Pochod pro život ve Washingtonu, při němž ochránci života, obvykle za chladného počasí, pochodují z Washington Mall k Nejvyššímu soudu USA, se letos uskuteční již po třiačtyřicáté za sebou. Zastánci kultury smrti se jistě budou po celou cestu smát, neboť vědí, že v tomto ohromném davu jsou umístěny časované bomby.
Pochod pro život založila světice, Nellie Grayová. Jako jiní příznivci hnutí pro život, i autor těchto řádků měl při různých příležitostech možnost s Nellie osobně mluvit. Smáli jsme se shodě okolností, že jsme se oba narodili v Big Spring v Texasu. I při nezávazném klábosení však Nellie vždy neúnavně zdůrazňovala jednu věc: Když jde o potrat, nemohou existovat žádné kompromisy a žádné výjimky.
Co se děje v hlavě katolíka (odpověď panu Šimečkovi)
.jpg)
Papež František I.
Pan Martin M. Šimečka se ve svém podivuhodném opusu Co se děje v hlavě evropského katolíka, který odmlouvá papeži? zamýšlí nad tím, proč katolíci neposlouchají svého skvělého papeže, který se tolik zasazuje o uprchlíky, a proč je za to papež neexkomunikuje (nebo alespoň politiky jako jsou Viktor Orbán a Jarosław Kaczyński)…
Považuji za překvapující, že zkušený redaktor je schopen zplodit takovou slátaninu, nádherně demonstrující jeho absolutní bezvědomí o tom, co píše. Článek má jistě perfektní potenciál býti skvělý příkladem a argumentem ve věci naprosté bídy české žurnalistiky, nebo alespoň české světské žurnalistiky ve chvíli, kdy se pokouší psát o víře a katolících. Nicméně článek propaguje a šíří spoustu nesmyslných myšlenek a údajů a klade zajímavou otázku, proto bych rád na něj zareagoval, i když si to kvalitou snad ani nezaslouží.
Řeckokatolíci „přes palubu“!
Sv. Josafat Kuncevič, mučedník unie
Papež František se 12.2. setkal s ruským pravoslavným patriarchou Kirillem I. Bylo publikováno 30 bodové prohlášení, na němž nutno pozitivně ocenit společné odsouzení potratů a eutanázie. Znepokojující však je čl. 25 této deklarace, jehož podpisem papež František fakticky „háže přes palubu“ katolíky byzantského obřadu:
„Doufáme, že naše setkání přispěje také ke smíření tam, kde mezi řecko-katolíky a pravoslavnými existují napětí. Dnes je zřejmé, že dřívější metoda ´uniatismu´ pojatého jako sjednocení jednoho společenství s druhým odtržením od jeho církve, není způsob, který by umožňoval znovu nastolit jednotu. Nicméně, církevní společenství, která se objevila v těchto historických okolnostech, mají právo existovat a podnikat vše, co je nutné k uspokojení duchovních požadavků svých věřících a současně se snažit žít v pokoji se svými sousedy. Pravoslavní a řecko-katolíci mají zapotřebí se smířit a nalézt formy přijatelného vzájemného soužití.“
Odešel Antonin Scalia
Soudce Scalia (2010)
„Soudce Antonin Scalia byl muž Boží, patriot a neochvějný obhájce psané Ústavy a vlády práva.“ – Gregg Abbott¹
V noci z 12. na 13. února 2016 zemřel ve spánku světoznámý katolický právník Antonin Scalia (1936-2016), který od září 1986 až do své náhlé smrti zastával úřad soudce Nejvyššího soudu Spojených států amerických.
Náhlý odchod zbožného katolíka, vůdce a mluvčího konzervativního křídla Nejvyššího soudu a nebojácného obhájce katolických a konzervativních hodnot na soudu i mimo něj, je těžkou ranou a obrovskou ztrátou nejen pro jeho rodinu a přátele, ale též pro všechny konzervativce a pravověrné katolíky.
La Croix žádá „rehabilitaci“ zednářů
PhDr. Radomír Malý
Polský internetový portál pch24.pl přinesl informaci o redakčním článku v nejčtenějším francouzském katolickém periodiku – deníku „La Croix“, že zednáři by měli být v Katolické církvi konečně „rehabilitováni“. Autoři se odvolávají na probíhající Rok milosrdenství. Současný Kodex kanonického práva z r. 1983, který klasifikuje členství v zednářské lóži jako těžký hřích, a proto neumožňuje zednářům přistupovat ke sv. přijímání, je prý „těžkou křivdou“ pro ty zednáře, kteří se cítí být katolíky.
Dále list píše o napětí mezi Katolickou církvi a zednářstvím v minulosti, což prý je už „neaktuální“. Církev údajně na tomto vzájemném nepřátelství „nebyla bez viny“, protože „ve Francii a v Itálii se zapojila do politiky návratu monarchie“.
Nebylo by překvapením, kdyby toto napsalo nekatolické médium. Jenže La Croix je nejenom katolickým listem vycházejícím s církevním schválením, ale také hlasatelem názorů Francouzské biskupské konference. Opět tady máme naše katolické flagelantství, omlouvání se za neexistující „viny“ a překrucování dějin v neprospěch katolicismu nikoli z řad odpůrců Církve, nýbrž přímo od katolických publicistů, jejichž články mají oficiální souhlas biskupů.
Internet – ďáblův nástroj, nebo jen nástroj?
_1.jpg)
V Informačním letáku FSSPX pro únor-březen 2016 vyšly dva texty, které se týkají internetu. Pro pořádek je již na začátku třeba říci, že jde o texty kvalitativně nesouměřitelné. K článku otce Jaromíra Kučírka o škodlivosti a nebezpečnosti internetu, či spíše k jeho vyznění, je možno mít výhrady, ale autorovi rozhodně nelze upřít erudici, pečlivost a racionalitu. Člověku rozhodně neuškodí, když si text přečte a zamyslí se nad ním.
Nic z toho však nelze říci o úvodu, v němž se na základě zmínky o článku otce Kučírka odpíchl k útoku na internet, internetové projekty a internetové diskuse prior brněnského priorátu FSSPX, otec Tomáš Stritzko. Jeho příspěvek bohužel naprosto postrádá racionalitu i věcnou správnost, a kdyby nebyl napsán (resp. kdyby nebyla napsána jeho část týkající se internetu a tisku), prospělo by to letáku, čtenářům i autorovi…
Omylnost papežů (1.)
Katolická nauka o učitelské autoritě papeže je docela jasná, ale mnoho lidí ji velmi špatně chápe. Jeden nekatolický přítel se mě nedávno zeptal, jestli papež může teoreticky zvrátit učení Církve o homosexualitě. Tázal se: „On by k tomu nemohl prostě učinit prohlášení ex cathedra, nebo ano?” Tedy ne, to by nemohl. Tak to zkrátka nefunguje. Někteří lidé se domnívají, že katolická nauka říká, že papež je neomylný, nejen když vydává prohlášení ex cathedra, ale ve všem, co dělá a říká. Tak tomu ale jednoduše není. Katolická nauka připouští, že se papežové mohou dopouštět vážných omylů, dokonce i omylů, které se jistým způsobem týkají věroučných otázek.
Mnoho katolíků to všechno ví, ale často špatně chápou papežskou autoritu i v jiných směrech. Někteří se domnívají, že katolík je povinen přijímat učení papeže, jen když ho papež předkládá jako neomylné. To není pravda. Navzdory tomuto „minimalistickému“ postoji je mnoho toto, co katolíci musejí schvalovat, i když se to nepodává jako neomylné. Jiní se domnívají, že katolík musí víceméně souhlasit s každým názorem či rozhodnutím papeže ve věcech týkajících se teologie, filosofie, politiky apod., i když nejsou předkládány jako neomylné. To však rovněž není pravda. V rozporu s tímto „maximalistickým“ názorem existuje mnoho věcí, které katolíci mají pouze s úctou uvážit, avšak nemusejí s tím nutně souhlasit. Katolická nauka je jako vždy vyvážená, je to střed mezi extrémy – v tomto případě mezi extrémem minimalistickým a maximalistickým. Má však také své nuance, a abychom jim porozuměli, je třeba rozlišovat některé věci, které se často ignorují.
Kardinál Sarah a biskup Schneider reagují na papežovy výroky ke svatému přijímání nekatolíků…
Nejde o věc svědomí
Papež František v listopadu při návštěvě luteránského shromáždění v Římě rozvířil spory svými výroky ke svatému přijímání nekatolíků.
Na otázku neitalské luteránky, která vyjádřila lítost nad tím, že nemůže přistupovat ke svatému přijímání se svým katolickým manželem, papež odpověděl, že přestože by se nikdy neodvážil dovolit jí, aby přijímala Eucharistii, protože to není v jeho pravomoci, měla by, jak řekl, „mluvit s Pánem a potom postoupit dál“.
Vzhledem ke zmatku, který papežova slova vyvolala, jsme se zeptali kardinála Roberta Saraha, prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, a biskupa Athanasia Schneidera z kazašské Astany na jejich názor na tuto otázku.
Kardinál Sarah v úvodním vyjádření řekl: „Intercommunio mezi katolíky a nekatolíky není dovoleno. Je třeba vyznávat katolickou víru. Nekatolíkovi nelze podat svaté přijímání. To je velice, velice jasné. Nejde o věc svědomí.“
Jeho Eminence kardinál Sarah rovněž odpověděl na několik otázek:
