Tag Archives: euthanasie

„Trest smrti“ pro dvouleté dítě: britský soud dovolil odpojení od přístrojů proti vůli rodičů

LIVERPOOL, 21. února 2018 (LifeSiteNews) – Britský vrchní soud v úterý rozhodl, že nemocnice může odpojit malé dítě od plicního ventilátoru v rozporu s přáním jeho rodičů. Nemocnice u soudu prohlásila, že nechat jednadvacetiměsíční batole naživu by bylo „nelaskavé, nespravedlivé a nehumánní.“

Alfie Evans, syn Thomase Evanse a Kate Jamesové, trpí podivnou nediagnostikovanou chorobou. Je v kómatu a má záchvaty, ale reaguje na podněty rodičů. Thomasovi je 21 a Kate 20 let. „Mému synovi jsou dva roky a odsuzují ho k trestu smrti,“ řekl Thomas Evans po rozsudku. „To je strašné. Chtějí, aby zemřel v pátek, a ani nám nedovolí nechat ho zemřít doma.“ Rodina Evansova se podle zpráv v britských médiích může odvolat.

Dětská nemocnice Alder Hey bojuje za odpojení podpory Alfieho životních funkcí, přestože ho rodiče chtějí dát převézt soukromou leteckou záchrankou do nemocnice Bambino Gesù v Římě.

Další dítě ohrožené euthanasií

V srpnu loňského roku jsme psali o malém Alfiem Evansovi, o jehož život bojují rodiče s liverpoolskou nemocnicí, která ho chce odpojit od přístrojů a tím ukončit jeho život: https://www.duseahvezdy.cz/2017/08/21/dalsi-charlie-gard/

Boj dosud neskončil, a stejně jako v případě Charlieho Garda, i tentokrát se zdá, že se zdravotníci rozhodli kulturu smrti prosazovat hlava nehlava. Stejně jako u Charlieho, i tentokrát nabídla vatikánská nemocnice Bambino Gesù, že Alfiemu poskytne péči, a i tentokrát zdravotníci odmítají dovolit Alfieho převoz. Lékaři z Bambino Gesù dokonce navrhli operaci, která Alfieho sice nevyléčí, ale umožní mu snáze dýchat a přijímat potravu. To by výrazně zlepšilo jeho život na další, blíže neurčené období, během něhož by se možná mohla najít léčba. Angličtí lékaři přesto tvrdí, že další léčba je „nežádoucí“, a soudně se domáhají, aby byli Alfieho rodiče zbaveni práva o něm rozhodovat a zdravotníci mohli jeho život ukončit.

Arcibiskup Trudeauovi: „Nemůžete být pro potraty a zároveň katolík“

OTTAWA, 26. ledna 2018 (LifeSiteNews) – Ottawský arcibiskup Terrence Prendergast napsal v úvodníku listu Ottawa Sun, že je „logicky nemožné“, aby se premiér Justin Trudeau pokládal za katolíka a současně byl pro potraty. Arcibiskup v článku kritizoval požadavek vlády liberálů, podle něhož musejí zaměstnavatelé nabízející letní brigády pro mládež podepsat prohlášení, že souhlasí s potraty a s transgenderismem, chtějí-li dosáhnout na státní podporu. Prendergast vytýká Trudeauovi „falešné“ tvrzení, že Charta práv zahrnuje i „právo“ na potrat. Arcibiskup-jezuita si rovněž postěžoval na „popletené osobní výroky“ premiéra o tom, že jeho katolicismus jde dohromady s podporou potratu na požádání.

„V rozporu s tvrzením premiéra neexistuje žádná charta reprodukčních práv či reprodukčních svobod,“ napsal Prendergast. „O tom se může přesvědčit každý Kanaďan, který si Chartu práv a svobod přečte na internetu. Přesto teď Kanadský úřad pro zaměstnanost a sociální rozvoj může odmítnout finanční podporu organizacím nabízejícím letní brigády, pokud se k neexistujícímu právu nepřihlásí.“

Arcibiskup Prendergast vysvětlil, že tento nový propotratový požadavek kanadské katolíky konsternoval, protože „toto [propotratové] prohlášení vylučuje každou katolickou farnost či charitativní organizaci ze [státní] finanční podpory určené na letní studentské brigády“.

Progresisté nenávidí všechno staré, včetně lidí

Časopis Maclean’s Magazine v jednom letos zveřejněném článku [1] klade otázku, která patrně odráží převažující náladu levice: „Měli by staří lidé přijít o volební právo?“ Autor vysvětlil, že jelikož senioři jsou v zásadě mrtví, mají dnes někteří lidé pocit, že ve volbách uvažují jen krátkodobě, a proto by se jim mělo zabránit v zasahování do Pokroku, který by nastal, kdyby bylo mladým dovoleno uskutečnit neomezeně všechna svá rozhodnutí.[2]

Moje první myšlenka je, že přesně takto vypadá kultura euthanasie: Staří lidé prostě nedokážou umřít dost rychle. Proto je tolik dětí pro, když jejich rodiče nadhodí asistovanou sebevraždu, byť jen informativně. Jak jsem napsal už dřív, situace, kdy děti nadšeně souhlasí s tím, aby si jejich rodiče našli lékaře, který je zabije, musí patřit k nejstrašlivějším, jakou matka či otec může zažít. Existují však ještě brutálnější příklady, například případ Holanďanky, kterou její rodina držela, zatímco jí lékař dával proti její vůli smrtící injekci. [3] A tak bych mohl pokračovat.

Belgická policie zatkla katolíky za modlitbu růžence v bruselské katedrále během oslav reformace

31. října 2017 (LifeSiteNews) – Podle místních médií belgická policie při bohoslužbě oslavující protestantskou revoluci v bruselské katedrále sv. Michaela a Guduly v sobotu 28. října zatkla skupinu jedenácti katolíků za to, že se tam modlili růženec.

Protestantskou bohoslužbu vedl pastor Steven Fuite, předseda Spojené protestantské církve Belgie, za „aktivní účasti“ kardinála Jozefa De Kesela, arcibiskupa z Mechelen-Bruselu, a mnoha dalších náboženských i občanských představitelů. Fuite při této příležitosti kázal a sbírka byla určena dvěma protestantským organizacím.

Po zahajovací písni skupina katolíků – deset mužů a jedna žena – poklekla na podlahu před lavicemi, zahákli se za paže a začali se modlit růženec, což Fuitemu zabránilo začít s kázáním. Rovněž rozdávali letáky kritizující akci jakožto znesvěcení.

Nový směr Papežské akademie pro život

Vincenzo Paglia

Předseda Papežské akademie pro život arcibiskup Paglia v nedávném rozhovoru odmítl zvěsti, že renovovaná Akademie chce reinterpretovat encykliku Humanae vitae.

„To je naprosto falešný názor,“ řekl Paglia P. Mirosławu Tykferovi z polského katolického časopisu Przewodnik katolicki, který rozhovor vedl. „Každý, kdo to opakuje, by se měl omluvit, protože lže.“

Kontroverzní kardinál nicméně v Papežské akademii pro život zavedl několik inovací, včetně přinejmenším jednoho propotratového člena a nového zaměření na životní prostředí, masovou imigraci, hospodářský útlak, otroctví a hrozbu jaderné války. Když P. Tykfer vyjádřil pochybnosti nad tím, zda toto „rozšíření“ pomůže lépe chránit život od početí do přirozené smrti, Paglia argumentoval, že tomu tak bude. „Jak můžeme například podporovat život, jestliže staří lidé zůstávají osamělí? Nebo jestliže necháváme děti umírat ve Středozemním moři a nic s tím neděláme? Nebo jestliže stále existuje trest smrti a válka se pokládá za spravedlivou?“

Návrat k barbarství starověké Sparty?

Případ Charlieho Garda, o němž píše paní mgr. Cekotová v předchozím příspěvku (viz Dítě jako majetek státu), je průlomový – a tím hodně nebezpečný pro další vývoj. Jde o to, že od dob nacistického Německa se zde poprvé upírá rodičům právo bránit život svého dítěte. Troufám si dokonce říci, že rozhodnutí britské justice a Evropského soudu pro lidská práva nastoluje ještě horší situaci. Němečtí nacisté, kteří v rámci svého programu eutanázie vraždili tělesně nebo duševně postižené děti v plynových komorách nebo injekčními stříkačkami, tak činili potajmu za zády rodičů, těm pak sdělili, že jejích dítě umřelo na chorobu, jejíž diagnózu si vymysleli. Přímo veřejně zabít dítě proti jejich vůli na základě výroku zmanipulované justice se samotní hitlerovci báli.
Ne tak ale současní „demokraté“. Jejich justice prostě rodičům Gardovým stroze sdělí úředním rozhodnutím, že jejích dítě nemá právo na život. Vůbec je nezajímá, že manželé Gardovi (před nimiž hluboce smekám) jsou ochotni financovat Charlieho nákladnou léčbu v USA (proběhla na to i sbírka mezi lidmi dobré vůle), byť s minimální nadějí na úspěch, ani to, že chtějí obětavě doma doopatrovat chlapce až k jeho přirozené smrti, ani to, že římská klinika Bambino Jesu otevírá Charliemu své prostory k důstojnému dožití jeho kratičkého života. Ne, to všechno současní bojovníci za lidská práva totálně ignorují. Postižené dítě nemá prostě právo na život – a basta! Přitom ale rodiče Gardovi vůbec stát finančně nezatíží, chtějí nést všechny náklady sami.

Dítě jako majetek státu

I mnozí nevěřící a lidé, kteří se o ochranu života nijak zvlášť nezajímají, zaznamenali v posledních dnech tristní výsledek dlouhé právní bitvy o život desetiměsíčního Brita Charlie Garda, který trpí vzácnou degenerativní chorobou. Ačkoli jeho rodiče sehnali peníze na experimentální léčbu ve Spojených státech, nemocnice Great Ormond Street Hospital, v níž Charlie leží, podala před několika měsíci žalobu, jíž se domáhala povolení odpojit Charlieho od přístrojů a tak ukončit jeho život. Britské soudy a posléze i Evropský soud pro lidská práva daly zapravdu zdravotníkům a rozhodly, že Charlie musí „důstojně zemřít“, což má údajně být „v jeho nejlepším zájmu“. Zdůvodnění britského soudce Francise stojí za to ocitovat: „I když rodiče mají rodičovskou odpovědnost, přednostní kontrola je svěřena soudu, který svůj nezávislý a objektivní úsudek uplatňuje v nejlepším zájmu dítěte.“ Pokud měl dosud někdo nějaké pochybnosti o tom, že v dnešní Evropě jsou děti majetkem státu – a to až po právo ukončit jejich život –, v tomto rozsudku to stojí černé na bílém.

Poté, co se v souvislosti s případem rozpoutala celosvětová smršť protestů obhájců života včetně internetové petiční akce, přistoupila nemocnice alespoň na to, že exekuci, která se původně měla konat 30.6., odloží, aby rodina měla více času se s Charliem rozloučit. K ukončení jeho života do okamžiku, kdy vznikají tyto řádky (5. července 19.00), nedošlo. Vatikánská nemocnice Bambino Gesù nabídla Gardovým, že Charlieho přijme a v tomto smyslu se také obrátila na Great Ormond Street Hospital. Ředitelka nemocnice Mariella Enoc k tomu uvedla: „Víme, že jde o beznadějný případ a že účinná léčba neexistuje. Jsme s rodiči v modlitbě, a budou-li si to přát, jsme ochotni přijmout jejich dítě na zbytek života, který mu bude dáno ještě prožít.“ Great Ormond Street Hospital nabídku odmítla; britská premiérka Theresa Mayová, kterou jménem Charlieho rodičů interpelovala poslankyně za Labouristickou stranu Seema Malhotra, odpověděla, že „si je jistá, že nemocnice zvážila a bude vždy zvažovat každou nabídku nových informací v zájmu prospěchu beznadějně nemocného dítěte“, a ač vyjádřila soucit s rodiči, intervenovat odmítla s poukazem na proběhnuvší soudní řízení.

Potratář v Papežské akademii pro život!

Papež František jmenoval 45 nových členů Papežské akademie pro život. Jsou mezi nimi i zasloužilí obránci nenarozeného života, např. polská profesorka Alicja Grześkowiak, nicméně šokující je nominace známého stoupence potratů…

Upozorňuje na to americký servis Life Site News. Do Akademie byl mj. jmenován i anglikánský odborník Nigel Biggar, který je toho názoru, že zabíjení lidských bytostí by mělo být až do 18. týdne těhotenství legální. Nenarozené dítě prý „není tímtéž, co dospělá nebo zralá lidská bytost“ – tvrdil r. 2011. Proto údajně si nezaslouží „totéž zacházení“.

„Přikláním se ke stanovení hranice pro potrat na 18. týden po početí, kdy lze zaznamenat nejranější aktivitu mozku, a tudíž i vědomí“ – měl tenkrát Biggar říci Life Site News.

Kanadští lékaři odebírají pacientům po euthanasii orgány


29. března 2017 (BioEdge) – Kanadští transplantační chirurgové využívají nového zákona a už odebrali orgány desítkám pacientů zemřelých při euthanasii. Podle listu National Post své tkáně nebo orgány darovalo 26 lidí z provincie Ontario, kteří zemřeli po smrtící injekci. Většinou se jednalo o rohovku, kůži, srdeční chlopně, kosti a šlachy.

Zpráva Postu se týkala jen Ontaria. V Quebeku vloni bioetici, organizace propagující dárcovství orgánů Transplant Quebec a etická komise quebecké vlády argumentovali tím, že euthanasie by mohla být dobrým zdrojem orgánů, a je tedy možné, že podobné postupy se uplatňují i v této provincii.

„Jestliže akceptujeme, že lidé mohou rozhodovat o ukončení života, a jestliže souhlasíme s myšlenkou, že pro dárcovství orgánů postačuje smrt srdce, mělo by být akceptovatelné i toto,“ řekl Postu dr. James Downar z kanadské organizace Dying with Dignity (Umírat důstojně), který tím chtěl rozptýlit obavy, že pacienti budou k darování orgánů tlačeni.