Štítek: estetika
Poznání – postižení – umění. I.3.4 Zrak
Vlastním předmětem zraku je barva zprostředkovaná světlem.[1] Aristoteles o zraku píše:
To, co je předmětem zraku, nazývá se viditelným. […] Viditelná jest totiž barva. […] Každá barva pak jest hybným činitelem toho, co skutečně jest průhledné, a v tom je její podstata. Proto také není bez světla viditelná a každá barva každého předmětu vidí se jen ve světle.[2]
Poznání – postižení – umění. I.3.3 Smyslový handicap
Smyslový handicap je privace[1] vzniklá privací funkce smylového orgánu, tedy částečnou či úplnou privací činnosti smyslové poznávací mohutnosti. Privace je stav, kdy chybí něco, co od přirozenosti nemá chybět, jde o nedostatek něčeho, co za normálních okolností dané jsoucno má. Tím se privace liší od prosté negace, která je nedostatkem něčeho, co se od přirozenosti na daném jsoucnu nevyskytuje. Tak slepota je u člověka privací, protože pro lidský rod je normální mít funkční zrakovou mohutnost, zatímco pro rostlinu je její nevidění pouhou negací. Privace smyslové mohutnosti se nazývá defekt,[2] privace činností, které na základě defektu nelze vykonávat se nazývá v obecné rovině disaptibilita.[3] Disaptibilita je pak zdrojem handicapu,[4] což je omezení činností konkrétního člověka vznikající na základě defektu. (Pokračování textu…)
Poznání – postižení – umění. I.3.2 Námitky
To, že je počátkem lidského poznání poznání smyslové, popírá teorie o vrozených idejích a jiné formy idealismu. Jednou z variant je kupříkladu Platónova teorie anamnese a Descartesovo pojetí vrozených idejí.
Platónova teorie anamnese vyplývá z jeho učení o preexistenci duše. Ve svém dialogu Faidros[1] přirovnává Platón duši k vozu taženému dvěma okřídlenými koni a řízenému vozatajem. Vozataj je metafora pro rozum a vůli, které řídí dobrého a špatného koně – dobré a špatné žádosti. (Pokračování textu…)
Poznání – postižení – umění. I.3.2 Námitky Read MorePoznání – postižení – umění. I.3.1 Umělecké dílo jako smyslový výraz krásy
Lidské poznání začíná u smyslů, smyslové představy jsou základem pro tvorbu pojmů. [1] Tedy i vnímání krásy začíná u člověka u smyslů a představ, z nichž rozum abstrahuje. Rozlišujeme krásu fyzickou a duchovní[2] podle toho, jakému typu jsoucen (hmotné – nehmotné) krása náleží. Umění pak zprostředkovává fyzickou i duchovní krásu člověku přístupným způsobem – je smyslovým médiem krásy. [3]
Protože u člověka je rozumové poznání závislé na smyslech a doprovázené smyslovými představami, na jejichž základě vzniká, participují při vnímání krásy smyslových předmětů i vnější a vnitřní smysly, a to ty, které jsou nejvíce poznávací – tedy zrak, sluch a představivost. Svatý Tomáš hovoří přímo o zalíbení smyslů: „Tedy krásno spočívá v náležité úměrnosti, protože smysly těší věci náležitě úměrné jako jim podobné, protože i smysl i každá poznávací schopnost je jakýsi rozum.“ [4] (Pokračování textu…)
Poznání – postižení – umění. I.3.1 Umělecké dílo jako smyslový výraz krásy Read MorePoznání – postižení – umění. I.3 Smysly
Své činnosti duše provádí prostřednictvím mohutností,[1] tedy aktivních a pasivních potencí. Charakter mohutnosti je určen předmětem,[2] k němuž se mohutnost vztahuje. Lidské poznání začíná u vnějších smyslů, které získávají počitky, počitky jsou ve vjemy transformovány ve vnitřním společném smyslu, obrazy předmětů jsou podržovány v představivosti za spolupůsobení smyslové paměti, a nakonec z představ jsou rozumem abstrahovány obecné pojmy. Svatý Tomáš Akvinský tento proces popisuje takto:
Lidské jsou mysli znázorňovány věci v podobách: podle řádu přirozenosti, nejprve musí podoby být znázorněny smyslu, za druhé představivosti, za třetí rozumu trpnému, který je měněn od podob představ vlivem osvícení rozumem činným.[3] (Pokračování textu…)
Poznání – postižení – umění. I.3 Smysly Read MorePoznání – postižení – umění. I.2 Princip poznání
Principem poznání, ale i života je duše, která plní roli substanciální formy živých organismů.[1] Z toho je patrné, že duše má různé funkce na různých úrovních skutečnosti. Primárně jako substanciální forma určuje první materii do podoby konkrétního živého jsoucna daného druhu.
Poznání – postižení – umění. I. část. I.1 Podstata poznání
I.
V této části se zamyslíme nad podstatou poznání, budeme zkoumat, jaký princip poznání umožňuje, budeme se zabývat jednotlivými smyslovými mohutnostmi a jejich defekty. Stručně charakterizujeme vztah umění ke smyslovému poznání. Půjde nám o argumentaci ve prospěch teze, že lidské poznání začíná u smyslů a nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech. Na námitky vůči této tezi se pokusíme odpovědět.
I.1 Podstata poznání
Podstatou poznání je intencionální držení forem věcí.[1] Formy věcí v řádu bytí (v prvním aktu) určují daná jsoucna, v řádu poznání (ve druhém aktu) určují poznávací mohutnost.[2] Poznání je imanentní činnost, tj. činnost, která se neprojevuje vně subjektu, ale zůstává uvnitř.[3] Tím se liší od vlastní kategoriální činnosti, která se projevuje navenek subjektu činnosti. Při transitivní činnosti dochází k reálné změně na tom, co je měněno subjektem činnosti, při imanentní činnosti dochází pouze k změně duchovní, nemateriální, intencionální uvnitř subjektu činnosti. Poznání jako imanentní činnost může vést k transitivní činnosti, která se projeví modifikací jsoucen v řádu bytí podle intencionálně držených forem věcí. (Pokračování textu…)
Poznání – postižení – umění. I. část. I.1 Podstata poznání Read MorePoznání – postižení – umění. Úvod – základní teze
Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. (Izajáš, 35, 4-6)
Předkládaná práce má dva vzájemně se podmiňující cíle. Prvním cílem je sonda do světa tvorby i estetického vnímání lidí se smyslovým handicapem. Druhým cílem je nabídnutí alternativy proti idealismu (subjektivnímu i objektivnímu) a materialismu v psychologii umění. Tuto alternativu představuje umírněný aristotelský dualismus (hylemorfismus). První cíl je zároveň metodou cíle druhého a naopak. Podstata lidského poznání, umělecké tvorby a recepce uměleckých děl nejlépe vynikne, když budeme zkoumat, jak se na poznávání reality, tvorbě a estetickém vnímání projevuje deficit poznávacích struktur účastníků komunikace uměním. A naopak: důsledné uplatňování aristotelské metody pomůže vytvořit ucelený přehled o problematice vztahu handicapovaných a umění, který v zamýšlené podobě doposud neexistuje. (Pokračování textu…)
Poznání – postižení – umění. Úvod – základní teze Read MorePornografie a „katolický kýč“
Ve své knize Oslovit Zachea v homilii ke čtení z Evangelia sv. Jana o tom, jak Pán Ježíš vyhnal kupce z chrámu, Tomáš Halík píše:
„Přiznám se vám, že i já jsem si ve fantazii mnohokrát představoval tuto scénu, když jsem viděl davy turistů v chrámech nebo když na poutních místech vidím stánky s tím strašlivým katolickým kýčem, s příšernými nasládlými soškami, s pobožnými časopisy a brožurkami, které obsahují třaskavé koktejly z naivity, hloupé pověrčivosti a zapšklé bigotnosti. […] Jsem přesvědčen, že nemáme žádné právo kázat proti pornografii, pokud takové pobožné nestydatosti strpíme ve stínu našich chrámů.“
Zdá se vám tento argument intuitivně nepřijatelný? Mně také. Ale při hlubším zamyšlení dává smysl, ne? Pornografie je kýč. Některé náboženské předměty jsou kýč. Dokud katolíci strpí svůj kýč, nemají právo horlit proti jinému kýči. Nejprve by si měli zamést před vlastním prahem. Logické, že? (Pokračování textu…)
Pornografie a „katolický kýč“ Read MoreKrasověda (4)
Kterak se děje rozumové poznání krásy?
Zjevy krásných těles chápou ve příjemných pocitech naší smyslové zevnější, zvláště zrak a sluch, jakož i vniterný smysl povšechný. Od zjevů abstrahuje rozum náš, proniká k bytností tělesa, která ve zjevech se prokazuje, a shledává jí dokonalou, tj. idejí své odpovídající, a jednotnou, tj. s částí souladně v jeden celek složenou. (Pokračování textu…)
Krasověda (4) Read MoreKrasověda (3)
Krása nadsmyslnou vlastností věcí, jediným rozumem poznatelnou.
Že krása jest nadsmyslnou vlastností věcí, jediným rozumem poznatelnou, vysvítá ze tří důkazů:
1. Že třemi nižšími smysly: čichem, chutí a hmatem neznamenáme krásy, o tom není pochyby. Ale krásnými nazýváme tělesa, jež zrakem vidíme nebo sluchem slyšíme, na př. duhu, píseň. (Pokračování textu…)
Krasověda (3) Read MoreKrasověda (2)
Krása jakým přívlastkem bytce?
Každý bytec, kterýmžto slovem se označuje obecně to, co jest, těší se z bytností, t. j. z toho, skrze co jest bytec bytcem, právě takovým, jakým jest. Z bytnosti bytce vyplývají přívlastky, jež nejsou od bytce různy, ale jsou určitějšími projevy jeho, a jež se zovou přesažnými, odnášejíce se ku všem rodům bytců, všecky rody přesahujíce, samy však rodem nejsouce. Přívlastky jsou čtyřy. První přísluší bytci, o sobě uváženému: jednota, nerozdělenost; ostatní tři odnášejí se ku mohutnostem nadsmyslným, a sice ku mohutnosti poznávací: pravda, ke snaživé : dobrota, ku poznávací a snaživé pospolu: krása. (Pokračování textu…)
Krasověda (2) Read MoreKrasověda (1)
Aesthetika nevhodným názvem krasovědy.
Již od pradávna bylo vědecky o kráse jednáno, než krasovědě jako samostatné nauce filosofické stanovil teprv v 18. stol. zvláštní název Al. G. Baumgarten, jenž jí nazval aesthetikou. (Pokračování textu…)
Krasověda (1) Read MoreUmění a mravní řád
Největší požitek aesthetický vzniká pro člověka z krásna, kteréž idee nejvyšší a nevznešenější v lepé formě smyslné co nejdokonaleji zobrazuje a takto názoru duchovému člověka představuje. (Pokračování textu…)
Umění a mravní řád Read MoreO kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (3)
Krása
Dostáváme se k samotnému jádru definice umění, k požadavku, „aby se líbilo při samotném jeho poznávání“. Užití slovesa „líbit se“ může v někom budit dojem, že jde o nějaké hédonistické a subjektivistické pojetí, podle kterého je účelem umění prostá libost jako kupříkladu v případě sexu či jídla a tato libost je zcela závislá na tom, kdo si této libosti užívá (každému se líbí něco jiného). (Pokračování textu…)
O kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (3) Read More