Aesthetika nevhodným názvem krasovědy. 

Již od pradávna bylo vědecky o kráse jednáno, než krasovědě jako samostatné nauce filosofické stanovil teprv v 18. stol. zvláštní název Al. G. Baumgarten, jenž jí nazval aesthetikou. Baumgarten považuje krásu za dokonalost smyslně zřejmou, a proto jest mu aesthetika nejen vědou o kráse, ale i naukou o poznání smyslném; a poněvadž poznání smyslné čitím (aisthesis) se děje, vzal Baumgarten od úkonu toho název pro celou nauku. Avšak krása se chápe ne smyslem, ale nadsmyslnou mohutností poznávací, rozumem, ne smylnou snaživostí, ale nadsmyslnou snaživostí, vůlí, a jest vlastností netoliko věcí tělesných, smyslu přístupných, ale také věcí netělesných, smyslu nepřístupných, a to měrou dokonalejší. Proto jest aesthetika názvem kra­sovědy nevhodným. Podržíme tedy název: krasověda, po řecku kalleologie. Než slovo aesthetika tak zdomácnělo, že užívati jeho může i ten, kdo s významem nesouhlasí, a sice při dílech krásného umění lidského, smyslům  přístupných. 

Co jest krasověda, o čem jedná a jakou jest vědou? 

Krasověda jest, jak učí slovní definice, na počátku jediná možná, věda o kráse, a sice o kráse nejprve obecné, pokud jest vlastností všech věcí krásných, a o kráse, pokud se jeví v lidském umění, jež se zove krásným. Dělí se tedy krasověda na první část o kráse obecné, krasovědu ve smysle užším, a na druhou část o lidském umění krásném, aesthetiku. 

Krasověda ve smysle užším jest vědou, ne sice filosofickou, částí filosofické soustavy, ale přece vědou, na filosofii založenou, jelikož vycházejíc od zkušenosti pátrá po důvodech  zkušenosti a sice po důvodech nejprve bližších, pak nejvyšších, na kterých spočívá krása, jelikož souvisí s naukami filosofickými: ontologií, kosmologií, psycho­logií, theologií přirozenou a ethikou a jelikož se vyskytuje také v historii filosofie. Proto není vědou čiře empirickou. Proto není krasověda jedna, jako druhá, ale řídí se podle soustavy filosofické. Proto jest jenom jedna krasověda pravá a pravdivá, jako jest jenom jedna filosofická pravá a pravdivá soustava. A jelikož jest jediná filosofie křesťanská pravá pravdivá, jest pravou a pravdivou krasověda, která spočívá na filosofii křesťanské. Takovou krasovědu zde rozvineme a přesvědčíme se o její pravdě, jakož i o ne­pravdě  krasovědy, která spočívá na jiných základech. 

Jako filosofie tak i krasověda jest věda přirozená, jelikož vychází od krásy přirozené, jaká se jeví ve věcech přírodních a ve člověku, přirozenosti své odpovídajícím. Než je také krása nadpřirozená, jakou nám představuje nábo­ženství křesťanské; této krásy nemůže si nevšímati kraso­věda, poněvadž přirozená krása jest podkladem krásy nadpřirozené, poněvadž ona se spojuje s touto a na vyšší stupeň dokonalosti se povznáší, poněvadž krása nadpřiro­zená jest vrcholem krásy, bez něhož krása přirozená jest kusá. 

O kráse obecné. Slovně budiž vyměřena krása. 

Dříve než věda počne badati, musí vyložiti předmět svůj definicí, která na počátku nemůže býti jiná, leč slovní čerpaná z etymologie slova, předmět ten označujícího, ze synonym a z obecného užívání. 

Jelikož krásný původně znamenalo červený a jelikož červená barva znamená radost, jest krása vlastností věci, která činí člověku radost. Proto se říká: Krásné každému milo. Co však činí člověku radost, jest jeho lásky hodno. Podle jiného výkladu znamená krásný : světlý, zářivý, sličný, ozdobný; což by svědčilo o dokonalosti, kterou věc krásni opatřena jest. 

Ještě   více   vysvítá   krása   ze   synonym,   která   jsou pěknost, hezkost, sličnost, lepost, ztepílost, spanilost, ušlechtilost, slušnost, vnada, půvab, něha. Odtud soudíme, že krása se   nepoznává   smyslem,   nýbrž   mohutností  nadsmyslnou, rozumem, a že jest předmětem také vůle, která má  na ní zalíbení nadsmyslné. 

Slova   krásy   užíváme o mnohých věcech, ke kterým náleží  na př.: tvář,   postava,   kámen,   krajina,  růže, řeč, kniha, píseň, ctnost, duše. Krásný páv peřím, člověk učením. Krásný jest člověk v moudrosti.  Odtud soudíme že krásné jsou netoliko věci   přírodní,   ale   také   díla   lidská, netoliko věci tělesné, ale také netělesné. 

Na této zkušenosti všelidské, každému přístupné, po­stavíme krasovědu. Výměr slovní bude nahrazen věcným, vědeckým.