Na Jižní Moravě se v posledních dnech definitivně uzavřel proces utváření „krajské vlády“, jehož výsledek postavil tamní lidovce do mimořádně obtížné situace, která je ve výsledku může poslat do hlubin bezvýznamnosti jak v rámci kraje, tak dokonce i v rámci celé republiky…
Vítězní sociální demokraté totiž sice zvolili lidovce za své koaliční partnery, ale zároveň uzavřeli i smlouvu o spolupráci s komunisty. Tím se ještě zvýšilo riziko, že účinkování lidovců v této koalici dopadne stejně, jako účinkování v Paroubkově vládě. Tedy že lidovci budou formálně ve vládě a ponesou před voliči zodpovědnost, ale ve skutečnosti budou vládnout sociální demokraté s komunisty, kteří si prosadí kdykoliv cokoliv. (Pokračování textu…)
Symbolicky právě na svatého Valentýna utrpěla na Slovensku porážku chvályhodná zákonodárná iniciativa poslance Branislava Škripka, která chtěla vyhnat erotiku z běžného denního tisku a zavést zákaz volného prodeje erotických tiskovin, aby omezila vliv těchto materiálů na mládež.
Rozumný a morálně hodnotný návrh byl smeten liberálně-levicovou koalicí, jejíž poslanci se mohli vzteknout nad tím, že by někdo chtěl „omezit svobodu vyjadřování“ a připomínali, že společenské vnímání sexuality se mění a to je třeba respektovat. Do boje se jim šlo lehce, když v zádech cítili oporu tiskařské lobby, jejíž šéf Arpáš hulákal, že „problém erotiky v tlači je už dávno vyriešený prípadom Larryho Flinta v Amerike,“ i řadových redaktorů, co překřtili Škripekův návrh na „bradavkový zákon“ a zesměňovali jeho navrhovatele, kde jen mohli. (Pokračování textu…)
Předseda Monarchistického občanského sdružení napsal jménem své organizace ministru Hegerovi dopis, ve kterém protestuje proti snahám zavést u nás potratovou pilulku RU-486 a upozorňuje na to, že za současného stavu legislativy by to bylo nezákonné:
Praha 5. února 2013
Vážený pane ministře,
podle našich informací stále probíhá proces registrace potratových tabletek RU-486 (Mifegyne). Tento přípravek znamená smrtelné nebezpečí pro život nenarozených dětí (Listina základních práv a svobod, čl. 6, odst. 1), ale i vážné nebezpečí pro zdraví a život jejich matek. Nepochybujeme, že jako lékaři jsou Vám známy veškeré kontraindikace, spojené s tímto „lékem” (prostředek určený k zabití může být jen těžko nazván lékem, aniž by se svědomí zachvělo).
Tato země nepotřebuje legalizovat další metodu zabíjení. Udivuje nás, že v době ohrožení státu a jeho budoucnosti podprůměrnou natalitou sám stát doporučuje a povoluje, prostřednictvím vlády a Vás, pane ministře, uvést na trh prostředek, jehož smyslem a účelem je v důsledku vždy zavraždit dítě, tedy budoucnost samotného státu. (Pokračování textu…)
Některé věci jsou věčné a pevné. Jako je manželství, rodina, právo na život a výlučnost člověka. To jsou věci dané přirozeným zákonem a nikdo nemá právo je měnit. Ani soukromník, ani volený zákonodárce.
A z toho plyne ještě další věc. A tou je věčná povinnost křesťanů a všech slušných lidí tyto věčné a pevně dané věci bránit tak, jak jsou, proti těm, kteří je chtějí „předefinovat“ či tak rovnou činí. (Pokračování textu…)
Rád bych vyzval všechny čtenáře a vůbec celý národ český, aby laskavě vzali na vědomí, že volby už skončily a jejich výsledek je jasný. Zvolen byl Miloš Zeman a ten se, pokud jej neklepne při oslavách, stane se 8. března prezidentem České republiky a všech jejích občanů. Nemusí nás to těšit, ale musíme se s tím smířit… (Pokračování textu…)
Tento článek obsahuje z dokumentačních důvodů obrázky, jejichž shlédnutí nelze doporučit dětem ani citlivějším povahám. Vlastně jejich shlédnutí nelze doporučit nikomu, nicméně autor dospěl k názoru, že bez jejich začlenění by nebylo dost dobře možné utvořit si představu o zrůdnosti díla autora, kterého pan Schwarzenberg tak podporuje.
Ignác Pospíšil, šéfredaktor
Nechci vás tímto dotazem nikterak provokovat. Nechtěl už jsem presidentské volby nijak komentovat a zapojovat se do debat, neb to nemá smysl, ale toto je tak závažné, že činím výjimku.
Zajímalo by mě, co říkáte, milí katolíci a voliči Karla, na to, že pan Schwarzenberg podpořil „umělce“, jehož „dílo“ je postaveno především na rouhání, a jestli to nějak ovlivní Váš postoj ke Karlovi.
Kontroverzní výstavu vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Günthera Bruse, Otty Muehla a Rudolfa Schwarzkoglera za účasti prvních dvou jmenovaných zahájil ve čtvrtek večer v pražském Doxu ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Ministr na úvod řekl, že obvykle nezahajuje výstavy, ale že v šedesátých letech žil ve Vídni a přišel do styku s akcionisty.
„Měl jsem čas se věnovat něčemu mnohem zábavnějšímu, než je politika, v té době jsem se zajímal o moderní umění.“A současně dodal, jaký význam mělo hnutí akcionistů: „Rok 1968 měl na západě jiný význam než u nás. Skončil jim poválečný biedermeier.“
V rozhovoru pro vice.com Karel Schwarzenberg prohlásil:
„Ve Vídni jsem doslova vyrůstal na akcích vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Güntera Bruse, Rudolfa Schwarzkoglera a Otto Muehla.(…)
Jednou za čas nastane povstání proti něčemu, co je ve francouzštině nazýváno la politique de papa, proti obrazu světa, ideálům a politice fotrů. To už se několikrát stalo, například v třicátých letech, ve zmiňovaném roce 1968, na konci osmdesátých let a teď. Většinou jsem na straně mladých lidí. (…)
Většinou ale s jejich ideály souhlasím.(…)
Jde hlavně o následky, které se projeví po několika letech. Například z událostí z roku 1968 vzešlo v Německu hnutí zelených, které se následně rozšířilo do celé Evropy.“
Hleďme, jaký je Karel konservativec! Většinou je na straně revoluce.
Hleďme, jak je noblesní! Jeho oblíbenec Günter Brus proslul tím, že se pomazal exkrementy, pil moč a nechal se zatknout poté, co masturboval při zpěvu rakouské hymny.
Následují ukázky blasfemií z „díla“ H. Nitsche:
Vzhledem k tomu, že ornát v popředí s pravděpodobností hraničící s jistotou pochází z doby před II. vat. koncilem, je posvěcený. Je to tedy jasné znesvěcení.
Uvedené příklady satanského umění nejsou v žádném případě ojedinělými kousky z dílny Schwarzenbergem oblíbeného autora. Použijeme-li vyhledávač obrázků, zjistíme, že jak v případě Nitsche, tak Bruse, jde spíše o standard než výjimky.
Na můj dotaz se mi dostalo zatím tří reakcí. Jejich autoři shodně vypovídali, že pokud výše uvedené performance nebyly vystavovány přímo na výstavě zahájené Karlem, je vše v pořádku.
Mám za to, že okolnost, že ty obrázky nepocházejí z té výstavy zahajované Karlem, je pro něho spíše přitěžující než polehčující.
Pokud by přišel zahájit výstavu do DOXu a tam uviděl teprve toto, nemohl by už nic moc dělat. Leč pokud výstavy běžně nezahajuje, ale zde učinil výjimku, jak sám pravil, je zřejmé, že věděl, do čeho jde. Navíc výslovně přiznal, že „na akcích vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Güntera Bruse a dalších doslova vyrůstal.“
P. S. Nepište mi prosím, že jinou možnost než volit Karla nemáte. Jít volit není povinnost, a jestliže neexistuje kandidát, kterého by bylo možné volit s čistým svědomím, není to ani nezodpovědné.
Přestože nehodlám pana Schwarzenberga volit, protože jej považuji pro křesťany za nevolitelného kandidáta, osobními kvalitami srovnatelného se Zemanem (kteréhožto pochopitelně rovněž nebudu volit), domnívám se, že je nutno se ho zastat a odmítnout tři velmi často zmiňované námitky proti němu.
Protože jakkoliv mi nebude ani trochu vadit, když neuspěje, byl bych nesmírně nerad, kdyby základ jeho neúspěchu ležel v tom, že a) poprávu dostal zpět majetek, kteří komunisté ukradli jeho rodu, b) má velký podíl na schválení částečných restitucí církevního majetku, c) neváhal se jasně a čestně postavit k vyhnání Němců a osobě prezidenta Beneše.
O církevních restitucích se tu snad moc rozepisovat nemusím, takže k tomu zbytku… (Pokračování textu…)
Druhé kolo prezidentských voleb se blíží a šílenství postupně dosahuje vrcholu. Vře to i mezi křesťany, kteří někdy cítí potřebu napadat ty své souvěrce, kteří k volbám zaujali jiný postoj, a neodpustí si zdůrazňovat, jak se ti, co to vidí jinak, v jejich očích zdiskreditovali. Pan Semín podporou kandidatury Bobošíkové, další zas podporou kandidatury Schwarzenberga, já propagací nevolby a neplatných hlasů…
Lidi, vzpamatujte se!! V těchto volbách není a nikdy nebylo žádných dobrých kandidátů! Jen pár slušnějších uchazečů o kandidaturu, kteří ale nesehnali dost podpisů, takže se mezi kandidáty nedostali. Za těchto okolností je ošemetné až nesmyslné dělat výčitky lidem, že podporují špatné kandidáty. Nevyčítal jsem panu Semínovi jeho podporu Bobošíkové (byť s ní bytostně nesouhlasím), nevyčítám dnes nikomu ani podporu Schwarzenberga nebo Zemana. Nemyslím, že bych na to měl právo… (Pokračování textu…)
Postupem času se četní čeští (neo)konzervativci probouzejí z letargie a cítí potřebu zastávat se prezidenta Klause a jeho amnestie, přičemž často opakují (spolu s prezidentem) mantru, že zde nejde o kritiku amnestie, ale o útok na Klause a hodnoty, které hájí. Samozřejmě z jistého úhlu pohledu je to pravda, protože kdyby byl (respektive když byl) na Klausově místě Václav Havel, rozhodně by se podobné mediální kampaně nedočkal. Přesto si troufám tvrdit, že tito konzervativci dělají kritickou a nenapravitelnou chybu…
Prezident Klaus byl vždy podivným mixem liberála a konzervativce, který konzervativní politice a hodnotám dílem dost pomáhal a dílem hrozně škodil. Jeho amnestie definitivně rozhodla, že škody mnohonásobně převáží přínos. Tak jak ji koncipoval, je zrůdná a morálně neobhájitelná. Kampaň, která se proti ní zvedla, je v podstatě v pořádku a stojí na straně spravedlnosti. Je naprosto nemístné prezidenta hájit. Jednak si to nezaslouží, jednak to ještě více konzervativní politiku nezaslouženě poškodí. (Pokračování textu…)
Členové monarchistického občanského sdružení MONOS považují republikánský systém za chybné politické paradigma, včetně funkce prezidenta.
Změnu volby prezidenta z nepřímé na přímou volbu považujeme za další chybný krok republikánského systému. Vede jen k dalšímu populismu, přičemž umocňuje vliv mediálních korporací na rozhodování občanů, což logicky vede ke snížení kvality volby samé a prohlubuje nedůvěryhodnost celého republikánského systému a prezidentské funkce. Souhlasíme, že všichni prezidentští kandidáti jsou – byť v různé míře – v zásadě nevolitelní. Nemyslíme si však, že návrh zúčastnit se prezidentské volby protestní formou vložením neplatného volebního lístku s hlasem pro právoplatného panovníka má nějaký praktický smysl. Vede nás k tomu několik důvodů, z nichž uvádíme zejména: (Pokračování textu…)
V pátek nás čeká první přímá prezidentská volba. Je dosti těžké si představit výstižnější demonstraci bezedného zoufalství, ve kterém se topí tato země, než jsou tyto zpackané volby bez možností.
Smutnou záležitostí jsou i skandály a trapnosti, které volby pronásledují. V prvé řadě originální matematické výkony ministerstva vnitra a kandidáti a „kandidátky“ podávající ústavní stížnosti co možná nejpozději v naději, že volby přeruší či jinak sabotují…
Ovšem tou nejzásadnější katastrofou je nulový výběr, který nám volby nabízejí. Prezidenta si má člověk vybírat podle dvou základních kritérií a) jako osobnost, která jde příkladem a reprezentuje svoji zemi skrze své kvality a morální zásady; b) jako někoho, kdo asi nejlépe a nejsprávněji využije prezidentské pravomoce. Podíváme-li se na soubor kandidátů, zjistíme, že křesťanskému hodnotovému systému odpovídá nejlépe (byť tedy rozhodně ne dokonale) Zuzana Roithová, kterou bychom měli vybrat podle kritéria a. Pokud ovšem vůbec někoho vybereme… (Pokračování textu…)
„Já bych chtěl, abychom přestali být čistě křesťanskou stranou, ačkoli to mnoho našich členů nerado slyší. (…) Chtěl bych, abychom byli strana lidí, kteří křesťanské hodnoty vyznávají bez ohledu na to, zda jsou věřící, nebo ne.“ – Pavel Bělobrádek v rozhovoru pro Studenta.cz.
Nejzásadnější problém, který mám s Bělobrádkovou KDU-ČSL, je ten, že beze zbytku přejala filosofii celosvětově krachující „moderní křesťanské demokracie“, která vidí budoucnost v „otevřené moderní křesťanské straně“, která se neváže na konkrétní konfesi a nelpí na tom, aby všichni její členové byli křesťané (nebo nedej Bože dokonce křesťané dokonalí).
Je to filosofie postavená na několika zásadních omylech, chtělo by se říci, ale vzápětí se rozum tomu vzpírá uvěřit, protože nejde ani tak o omyly, jako spíše nesmysly – nesmysly natolik zjevné, že člověk nemůže uvěřit tomu, že se někdo může takto mýlit… (Pokračování textu…)
27 evropským pro-life politikům se dostalo velmi specifického ocenění: organizace Evropské parlamentní fórum pro populaci a rozvoj, sdružující propotratové extrémisty napříč parlamenty v Evropě, vytvořila seznam „TOP 27 anti-choice osobností Evropy“.
A kterým osobnostem se dostalo té cti, že je příznivci vraždění nenarozených považují za tak významné, aby je zařadili na oficiální seznam svých největších nepřátel? Seznam byl svými autory rozčleněn do několika skupin, toto členění a původní charakteristiku skupin zde rovněž cituji. (Pokračování textu…)
KDU-ČSL si v krátké době trhla skrze svůj rozšířený senátní klub další obrovskou ostudu. Poté, co “Klub pro obnovu demokracie – KDU a nezávislí” za tvrdých mediálních útoků na své bývalé kolegy opustila exsoudkyně Wagnerová (zvolená za zelené), neboť neunesla, že nominoval na místopředsedu Senátu Jiřího Čunka a ne ji (mimochodem Čunek asi místopředsedou nebude, neboť sociální demokraté porušili dohody a nevolili ho, aby se mu pomstili za to, jak jim zatápí ve Zlínském kraji), tak se vyznamenal další člen tohoto klubu… (Pokračování textu…)
Zítra je 17. listopad, Mezinárodní den studenstva a Den boje za svobodu a demokracii. V ČR si v něm připomínáme střet studentů s nacistickým (1939) a komunistickým (1989) režimem. V Jihočeském kraji budou oslavy těchto svátků zvláštním způsobem okořeněny tím, že studenti opět vytáhnou do ulic demonstrovat proti komunistům, či přesněji proti tomu, že čerstvě uzavřená krajská koalice ČSSD a KSČM dosadila na post radní pro školství komunistku Vítězslavu Baborovou. (Pokračování textu…)
Před námi se rýsuje nová kauza typu „Rocco Buttiglione“. Levice i liberálové zahájili zuřivou kampaň proti maltskému kandidátovi na post komisaře Toniovi Borgovi, jehož názory jsou podle nich „nekompatibilní se zastáváním vysokého úřadu v EU“, resp. který je „nepřijatelný pro všechny nekonzervativce“. A jaké názory přivádějí liberálně-socialistické borce do varu? Pan Borg totiž obhajuje katolický a konzervativní pohled na rodinu a právo na život (podrobnosti anglicky ZDE).
Zkrátka a dobře Buttiglione přes kopírák: socialisté a liberálové dávají opět jasně najevo, že sice o komisi rozhoduje konzervativně-liberální koalice socialistů a lidovců, ovšem stále trvající podmínkou je, že i za konzervativce musí sedět v Evropské komisi socialisti, jejichž spojení s křesťanskou či konzervativní politikou je pouze formální…
Jako třeba rudá komisařka Redingová, které její pseudokatolictví ani slovo křesťanská v názvu rodné strany nikterak nebrání prosazovat radikálně socialistické a liberální přístupy k rodině i právu na život, samozřejmě včetně těch, na které křesťan nemůže ani pomyslet, natožpak je podporovat. (Pokračování textu…)
Otec Frank Pavone, zakladatel a řiditel pro-life organizace Priest for Life, zveřejnil na svém Youtube kanálu poselství k výsledku posledních amerických voleb. Anglicky mluvícím doporučuji.
Velmi těsně obhájil Barack Obama své setrvání v prezidentském úřadu a ani jinak se vlastně nic nezměnilo…
Asi nejlépe to shrnuly The Washington Times, podle kterých mají USA za sebou „miliardové volby, které nerozhodly ani jednu jedinou zatracenou věc: demokraté mají dál Senát, republikáni Sněmovnu a Bílý dům zůstává v rukou demokrata, který nemá mandát k naprosto ničemu…“ Takže jediným výsledkem jsou „čtyři další roky bez naděje na změnu…“ (Více anglicky ZDE).
Bohužel to není tak jednoduché, protože Obamovo přežití, byť hubené, nezůstane bez vážných následků… (Pokračování textu…)
Lidovci přicházejí o svůj senátní klub – namísto něj vzniká „Klub pro obnovu demokracie – KDU a nezávislí“, v němž budou tři lidovečtí senátoři (Čunek, Juránek a Šilar) a sedm nezávislých a jinostraníků (Brož, Horská, Krejča, Michálek, Okamura, Vágnerová a Veleba).
Druhé kolo senátních voleb proběhne na třetině území ČR (ve 27 obvodech) 19.-20. 10. 2012. Zde je přehled postoupivších kandidátů s několika postřehy, radami a doporučeními.
Nejčastějším duelem je střet oranžového a rudého komunisty. Obávám se, že v této věci nelze vydat nějaké obecné doporučení, protože sociální demokraté (a dokonce i liberálové) už dávno nejsou automaticky lepší než komunisté. V konkrétních případech mohou být klidně i horší, neboť někteří „klasické komunisty“ dávno předehnali ve zvrácenosti u bioetických a rodinných témat. (Pokračování textu…)
