Dnes odpoledne začínají krajské volby a první kolo voleb senátních. K volbách senátním jsem vydal speciální přehled. Ke krajským volbám ho dělat nebudu, neboť vytvoření takovéhoto přehledu je mimo mé síly a možnosti. Rád bych vám ale připomněl to, co zde bylo napsáno už dříve a co platí v každých volbách. Slovy biskupa Paprockého:
„Hlasem pro kandidáta, který podporuje jednání či akce, které jsou svojí vnitřní podstatou zlé a těžce hříšné, se volič stává jeho morálním spoluviníkem a vážně ohrožuje věčnou spásu své duše.“
A nedejte se mýlit tvrzeními, že na krajské úrovni jde pouze o krajská témata a nikoliv o témata celostátní. V krajských volbách se hraje o klíčové finanční prostředky pro strany (které se pak používají pro činnost strany celostátní) a o prestiž a vliv stran. Proto je nezbytné říci, že strany, které jsou pro křesťanského voliče ze své podstaty nevolitelné „na celostátní úrovni“ (z těch nejdůležitějších zelení, komunisté, piráti, sociální demokraté, VV), musí zůstat nevolitelné i na úrovni krajské a komunální. (Pokračování textu…)
První kolo senátních voleb proběhne na třetině území ČR (ve 27 obvodech) spolu s krajskými volbami 12.-13. 10. 2012. V obvodech, kde v prvním kole nezíská nikdo více jak 50 % hlasů (což bude asi drtivá většina), se uskuteční o týden později druhé kolo, do nějž postupují dva kandidáti s největším počtem hlasů. Zde je základní přehled všech zaangažovaných volebních obvodů s několika postřehy, radami a doporučeními.
Nazdar Ignáci. 1. popíráš svoje vlastní slova. Napadneš, že není pravda, že nejdeme s každým za každou cenu a vzápětí to popřeš, protože napíšeš se „skoro každým“. Buď tvé slovo ano, ano, ne, ne. S komunisty nikdy nejdeme, tedy nejdeme s každým, takže to laskavě nezpochybňuj. Navíc hovořím o vládě, nikoli o společné kandidátce, ale to už je věc marginální. 2. zcela se ohrazuji proti nepravdivému tvrzení I. Pospíšila, že tvrdím, že „bioetická témata nejsou na krajské úrovni důležitá“. To jsem neřekl a jedná se příkladnou manipulaci s mými slovy. 3. Na tom, že senátní volby jsou volby celostátní se právě neshodneme. Rozdíl mezi sněmovními a senátními volbami je evidentní.Volí se jen v 1/3 okrsků a v každém může kandidovat různá koalice, či nezávilí kandidáti, jedná se o jednu osobu, která kandiduje. Nehledě k dalším argumentům, včetně jiného volebního systému. 4. pan Rabas není náš kandidát, pouze sami nestavíme svého kandidáta a vyjádřili jsme mu podporu v rámci krajské koalice, stejně jako oni podporují našeho kandidáta v Litoměřicích Dr. Říhu, který ve svém životě prakticky ukázal boj proti interrupcím. A jeho zase podporují zelení, přestože mají jiný program. To, že pan Rabas podporuje euthanásii jsem nevěděl, pokud vím, SZ ji vždy odmítala. 5. Takže Ignáci, není to náš kandidát, aby bylo jasno! Na volebních lístcích název naší strany nebude. Tvůj názor na kandidáty je zajímavý, ale neměříš všem stejně. 6. Bezcharakternost strany? Nevidím jediný důvod k této jedovaté a nenávistné poznámce. Každopádně to, že někteří kritici KDU-ČSL se holedbají svým křesťanstvím a neštítí se v propagandě proti KDU-ČSL a jejím kandidátům, popř. kandidátům, které podporuje, použít lež, je smutným faktem. Zatím jsem si na to ale nezvykl. Ale to patří do jiného příběhu, zcela lživá výzva zrovna přišla nám, signatářům stop genocidě! 7. Za naprosto nefér považuji napsat, že jsem doposud nezareagoval, když píši odpověď 9 hodin po obdržené zprávě na FB. Žádným emailem jsem výzvu nedostal a nepatřím k lidem, kteří většinu dne tráví na internetu, natož na D a H. Navíc vrcholí kampaň. Takže dát pod článek, že jsem dostal možnost odpovědět a zatím to neudělal bezprostředně po jeho zveřejnění, je podivné. 8. Ano nepůjdeme s každým, rozhodně nepůjdeme s komunisty do vlády, ani do krajských rad, ani s jejich tichou podporou, rozhodně za mého vedení nebudeme dělat předvolební koalici se zelenými a ČSSD. Pokud i to znamená, že jdeme s každým, pak nelze než obrátit oči k obloze…
Jak jste jako organizátor spokojený s tím, jak se v Brně zaběhl pochod Odvahu k životu?
Pochod se bude na konci října konat už po sedmé a já mám obrovskou radost, že se stal už tradicí a že na něj lidi už chodí pravidelně. A že na něj chodí desítky lidí a ne třeba stovky, to si myslím, že vůbec nevadí. Důležité je, abychom na něj pořád chodili, aby se na to nezapomnělo, abychom lidi dokázali oslovit a dát jim ty informace. (Pokračování textu…)
Pan Bělobrádek, předseda KDU-ČSL, poskytl rozhovor pro ChristNet.cz, ve kterém hodnotí své předsednictví a vývoj KDU-ČSL v poslední době. Zajímavé je, jak mluví o tom, že se mu nepodařilo rozbít klišé, že lidovci jdou s každým. Problém je v tom, že to žádné klišé není a že lidovci pod vedením Bělobrádka opravdu jdou skoro s každým a křesťanství i křesťanskodemokratické ideály přitom letí do škarpy. Posuďte sami.
KDU-ČSL uzavřela v krajských volbách tři předvolební koalice se Stranou zelených a čtvrtá nevznikla jen z jediného důvodu, který ovšem nemá s křesťanskými ideály nic společného: podpora drancování Šumavy je pro jihočeské lidovce až příliš důležitý bod programu, aby se jí byli ochotni vzdát…
Nicméně pan Bělobrádek tvrdí, že bioetická témata nejsou na krajské úrovni důležitá. S tím sice nesouhlasím, ale OK, nechme to tentokrát být a podívejme se na úroveň senátní. Snad se shodneme, že Senát je úroveň celostátní a bioetické otázky se v něm probírají. Jakého to kvalitního kandidáta podpořila KDU-ČSL v okrese Chomutov? (Pokračování textu…)
Středočeská ČSSD, která se potácí pod nákladem skandálů spojených s uvězněným Davidem Rathem a jeho kamarilou, se rozhodla přitvrdit a nasbírat ještě nějaké body u voličů na tématu majetkového narovnání s církvemi. I vytiskla tedy další plakát (i s komentářem ZDE) ve stylu nacistické a komunistické propagandy. Ještě primitivnější, ubožejší a prolhanější, než ty předchozí. Co k tomu dodat?
Nová díla středočeské socdemácké propagandy jsou natolik ubohá, že manažer celostátní kampaně strany raději rychle ujistil média, že jde o lokální středočeskou kampaň, kterou strana rozhodně nehodlá používat v jiných částech republiky. Považuje celostátní vedení ČSSD obyvatele ČR za poněkud inteligentnější, než se zdají očím středočeských (a)sociálů? Nebo si jen myslí, že v jiných částech republiky by to nebylo bráno jako téma? (Pokračování textu…)
Hlasem pro kandidáta, který podporuje jednání či akce, které jsou svojí vnitřní podstatou zlé a těžce hříšné, se volič stává jeho morálním spoluviníkem a vážně ohrožuje věčnou spásu své duše.
Thomas Paprocki, biskup diecéze Springfield
Výše zmíněnými slovy biskup Paprocki před několika dny varoval věřící své diecéze, aby dobře zvážili, jak naloží se svými hlasy. V obsáhlém textu, z nějž je tento výrok vyňat, upozorňuje též na některé klasické a v USA aktuální příklady postojů politiků, které je nutno klasifikovat jako poporu jednání či akcí, které jsou svojí podstatou zlé a těžce hříšné. Především jde o podporu legálního přístupu k potratům, podporu homosexuálním manželstvím a potlačování výhrady svědomí a náboženských svobod. Zároveň neváhal zdůraznit, že právě tyto postoje jsou oficiálními postoji Demokratické strany… (Pokračování textu…)
Žádný publicista nevzpomenul, že na podzim roku 2005 uplynulo sto let od tzv. Judovy aféry, která se bezprostředně dotýká prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Je třeba, aby o tomto muži zazněly i trochu jiné hlasy, než jaké obvykle slyšíme. Není pochyb o tom, že Masaryk se zasloužil o vznik samostatné republiky (i když dosud nebyla náležitě zodpovězena otázka, jestli Rakousko-Uhersko nemělo přece jen raději zůstat zachováno, ale to by bylo na jiný článek). Za první republiky byl vytvořen kolem Masaryka „tatíčkovský kult“, který vyzvedával jeho údajnou čestnost, pevnost charakteru a lásku k lidem. Tuto úctu k „prezidentu Osvoboditeli“ pěstovali i někteří katolíci z lidové strany. O Masarykovi se hovořilo a psalo jako o křesťanovi, byť evangelického a nikoli katolického vyznání. Polistopadová demokracie se opět na základě iniciativy Václava Havla přihlásila k Masarykovu odkazu. Jeho pomníky, odstraněné komunisty, opět zdobí náměstí a parky našich měst, ulice a školy opět nesou jeho jméno.
Máme-li být objektivní, tak je nepochybné, že srovnáme-li celkový osobnostní profil T. G. Masaryka s profilem komunistických předáků Gottwalda, Slánského, Zápotockého, Novotného, Husáka nebo Jakeše, tak srovnáváme nesrovnatelné. Masaryk, univerzitní profesor, přece jen tyto reprezentanty zločinného bolševismu o mnoho převyšoval jak intelektuálně, tak morálně, zvláště pak ale na Masarykových rukou nelpí krev, neboť první republika při všech svých lumpárnách nebyla totalitním státem, neměla vyhlazovací koncentráky a nevynášela rozsudky smrti z politických důvodů. Masaryk jako symbol těchto hodnot byl po válce komunistům nepohodlný a proto památka na něj musela zmizet.
Nicméně nutno pravdivě konstatovat, že Masarykův prvorepublikový obraz byl značně zidealizovaný a jako takový zůstává do dneška. „Tatíček“ Masaryk měl své závažné nedostatky mravní povahy – a nebylo jich málo. O tom by mohli vydat svědectví katolíci z doby před cca sto lety. Masaryk, jak známo, se už ve studentském věku s Katolickou církví, v níž byl vychován, rozešel. Vstoupil do evangelické církve reformovaného směru, ale nikdy se nestal jejím praktikujícím věřícím, což mu vyneslo konflikt se superintendentem (nejvyšším duchovním této denominace) Císařem. Po svém sňatku s Američankou Charlottou Garriguovou, která byla unitářského vyznání, akceptoval její názory, ač formálně zůstával nadále reformovaným protestantem. Unitáři odmítali víru v Nejsvětější Trojici a v božství Ježíše Krista, jehož pokládali za proroka na stejné úrovni s Buddhou, Vivekanandou, Zoroasterem atd., přesně v duchu svobodného zednářství a zejména New Age. Že Masaryk tyto postoje doopravdy zastával, není třeba příliš dokazovat, stačí jen nahlédnout do knihy rozhovorů s ním od Karla Čapka a zejména od německého spisovatele Emila Ludwiga. V Ludwigových rozmluvách říká Masaryk o Ježíši Kristu: „Ježíš, neříkám Kristus, byl člověk, prorok…“ Masaryk sice věřil v osobního Boha a v existenci nesmrtelné duše, ne však v Boží Trojici a v božství a vykupitelskou úlohu Ježíše Krista. Pak ale vzniká otázka, jestli je možno ho považovat za křesťana? (Pokračování textu…)
V září loňského roku (2011) se konala v aule Právnické fakulty Masarykovy univerzity debata mezi senátory Petrem Pithartem a Jaromírem Štětinou. Tématem byl problém zákazu komunistické strany v České republice. Vydal jsem se na akademickou půdu poslechnout si argumenty obou zastupitelů, zvědav na to jaké argumenty předloží budoucí elitě právnického stavu.
Petr Pithart, premiér „sametové revoluční“ české vlády v úvodním slově prohlásil: „… nemohli jsme komunistickou stranu zakázat, protože to nikdo nechtěl – veřejnost to nežádala…“ Jaromír Štětina odpověděl, „…v iniciativě předložené vládě žádáme, na podkladě činnosti a programu Komunistické strany Čech a Moravy, pozastavení činnosti této strany…“
V takovém tónu se nesla celá debata obou pánů. Ani slovo o podstatě problému, že Strana – organizace s touto značkou, půl století ovládala náš stát a zemi, sloužila cizí mocnosti, že je ta strana odpovědná za stovky politických vražd, statisíce vězněných, okradených, za rozvrat hospodářství, morálky, za likvidaci mravní a intelektuální elity země. (Pokračování textu…)
Média napříč světem básnila nad projevem Billa Clintona při představení Baracka Obamy coby staronového stranického kandidáta na post prezidenta USA, který údajně vyděsil republikány a Obamovi vyhrál volby. Nu, na naprosto nekritický obdiv mediálních expertů vůči Clintonovi i Obamovi jsem už zvyklý.
A protože oni to neudělají, dovolím si vám stručně a snad i výstižně ukázat, jak vidí nejen průměrní republikáni, ale rovněž i velká část nezávislých voličů, onen báječný Clintonův projev a projev Barracka Obamy. A jak ho časem, až vystřízliví, uvidí i nejeden inteligentní demokrat… (Pokračování textu…)
K napsání tohoto rozboru možností dalšího vývoje situace na Blízkém a Středním východě mne “ponoukl“ jeden katolický přítel, který při diskusi na blozích a sociálních sítích různého charakteru upozornil na nutnost zvážení všech možných okolností, které z vývoje napjaté situace okolo tzv. „íránského jaderného programu“ mohou nastat.
Byl jsem též upozorněn, že jako uznávaný “war nerd“ bych se měl pokusit nezabřednout příliš do technických či strategických detailů a pokusit se výklad pokud možno zjednodušit na úroveň srozumitelnou i pro laika v moderní militarii. (Pokračování textu…)
Boj o narovnání mezi státem a „církvemi“ se blíží do finále. Projde vládní návrh? Neprojde? Odpor významné většiny národa, která chce, aby se stát nakradené ponechal, je pro mnoho poslanců jistě natolik silným „argumentem“, že jeho schválení je mnohem méně jisté, než by mělo být. A na poslední chvíli se do bojů zapojil ještě prezident Klaus, který chce záruku ve věci, která je v zákoně jasně a správně ošetřena, což mi připadá minimálně podivné…
Přiznám se, že nevím, projde-li narovnání, či ne. Dávám mu tak 25-30% šanci. Ne víc.
A vlastně ani nevím, jaký bude mít jeho případná realizace vliv na život české katolické církve. Docela se ho v jistém smyslu i obávám. Nebojím se přitom ani tak rojení a konverzí hochštaplerů či ztráty části majetku, jako spíše faktu, že vzhledem k současnému extrémně kritickému stavu české církve je téměř jisté, že většina prostředků bude využita způsobem nevhodným a víru poškozujícím – k opravám kostelům spojeným s jejich „modernizací“ a k podpoře dalšího postupu „modernizace katolické víry“. (Pokračování textu…)
Do jisté míry jsem vděčný ministru Schwarzenbergovi za jeho nadšenou podporu Pussy Riot, poněvadž jí krásně odhalil své pokrytectví… Možná si ještě vzpomenete, jak jsem s Ondřejem Vaněčkem, redaktorem Res Claritatis, a Petrem Jurčíkem, předsedou MKD, sestavil Petici na podporu pronásledovaných křesťanů. Pan Schwarzenberg se k ní postavil velice vlažně. Mimo jiné se vymlouval na to, že ČR je malá a slabá a měla by se tedy angažovat v podpoře pronásledovaných křesťanů skrze silnější iniciativy Evropské unie…
Kdo má nějaké ponětí o Evropské unii, ten ví, že žádné významné iniciativy tohoto typu nevyvíjí a to se nezmění minimálně do té doby, co bude v čele její diplomacie stát „rudá baronka“ Ashtonová. A nejspíše ani poté. Pravda, je třeba přiznat, že Schwarzenberg poté podpořil iniciativu ministra Frattiniho. Moc úsilí ho to nestálo – nebyl jejím předkladatel a jako ministr členské země EU se k ní vyjádřit musel. Deklarace, která byla pro odpor některých liberálů, socialistů a samé Ashtonové přijata až napodruhé, pochopitelně neměla žádný podstatný efekt. Čímž se Schwarzenbergovy síly vyčerpaly. (Pokračování textu…)
Několik let jsem čekal, kdy z Pavla Bělobrádka něco konkrétního vypadne. Za jeho předsednictví se dlouho nic nedělo, pominu-li raketový start, při kterém sliboval zatočit s politickými sviněmi. Byl to nejspíš mladický úlet, jenž byl brzo zapomenut. I přes, páně Bělobrádkovo, dlouhotrvající mlčení a mlžení, jsem tomuto sympatickému muži přál, aby dorostl do pevného křesťanského politika a státníka.
Dnes jsem se tedy dočkal. Díky postkomunistickému Právu, jehož téměř nulová prodejnost v sobotu, kvůlivá televizní příloze, stoupá do finančně téměř soběstačných rozměrů, byl můj hlad, po předsedově rozjezdu, ukojen. Nevím, jak jiní, ale já procitl z naivního snu do kruté reality. Šéf KDU-ČSL se řádně a viditelně odkopal. Zcela jsem ztratil iluze o tom, že v tomto člověku dříme pravý obhájce konzervativních hodnot. Dny, strávené po boku bezpáteřních, věčných mudrlantů, milců pravdy, lásky a funkcí, nepochybně udělaly své. Bělobrádek tancuje, jak kontroverzní Kmentová píská, spolu s havlistou Pithartem slyší trávu růst, souznění s eurohujerskou Roithovou si raději ani nebudu domýšlet. (Pokračování textu…)
Hnutí Pro život ČR rozeslalo svým členům a příznivcům email, ve kterém jim doporučuje podpořit kandidaturu Pavla Horáčka do jihomoravského krajského zastupitelstva. E-mail obsahuje i dopis Pavla Horáčka adresovaný přímo členům a příznivcům HPŽ ČR, který zde níže přetiskuji, protože myslím, že by měl být schopen oslovit všechny křesťany.
Já se připojuji k výzvě HPŽ ČR a rovněž vás žádám, abyste podpořili preferenčními hlasy i případně další pomocí tohoto kandidáta, který již v minulosti prokázal a i nyní prokazuje věrnost křesťanským hodnotám a ochotu je hájit. Škoda jen, že v současné době nevidím na lidovecké jihomoravské kandidátce vícero podobně zapálených osobností, které bych mohl podpořit takto razantně a bezvýhradně.
Českou republikou otřásá poprask nad odvoláním ministra Pospíšila. Několik lidí se mne ptalo, co na to říkám. Přiznám se, že jsem je dost zklamal, když jsem řekl, že mne to příliš nezajímá, protože na tom zas až tak nesejde. Je to jen zajímavý doklad toho, jak hluboko jsme klesli jako stát, jak hluboko klesla česká pravice. Nicméně pokud už vás to zajímá, je užitečné a správné sledovat toto dění v širších souvislostech…
Není to tak dávno, co byl lapen David Rath (s velkým přispěním paní zástupkyně Bradáčové). Vláda jásala (jak by taky ne, velmi se jí to hodilo) a snažila se z toho udělat důkaz nezávislosti policie a jejího nekompromisního přístupu padni komu padni. Což je samozřejmě nesmysl. Jak ukázal případ Drobil a v současnosti ukazuje případ Parkanová, pokud jde o vládní politiky, je jakákoliv snaha policie a státních zástupců o jejich vyšetřování a stíhání naprosto nežádoucí. Samozřejmě s výjimkou případů, kdy si klíčové osoby vlády přejí někoho zlikvidovat – viz Věci veřejné. (Pokračování textu…)
Počátkem června uspořádali polští europoslanci Miroslaw Piotrowski a Zbigniew Ziobro na půdě Evropského parlamentu veřejné slyšení na téma diskriminačních praktik polských orgánů rozhodujících o přidělování licencí na televizní vysílání. Ano, šlo o stanici TRWAM a o odmítnutí její žádosti o licenci pro pozemní digitální vysílání.
Z českých novinářů si akce povšiml jen David Klimeš z deníku E15 a asi jen proto, že o ní psal britský Guardian, jehož zpráva se vlastně licenčního řízení netýkala, protože tento deník se zjevně rozhodl toliko využít příležitost k připomenutí, jaký je zakladatel mediální skupiny kolem Radia Maryja P. Tadeusz Rydzyk „antisemita“, „homofob“ a „xenofob“, a jak se proto od tohoto kněze a od organizátorů slyšení distancují jiní europoslanci z „reformistického klubu“. Deník E15 zprávu doplnil o výroky předsedy frakce ODS Jana Zahradila: „Pozvání pana Rydzyka do Evropského parlamentu jedním z členů frakce ECR je nešťastné. Poslanci ODS se od akce pana Piotrowského distancují právě proto, že mnohé názory pana Rydzyka považují za nepřijatelné.“ (Pokračování textu…)
I tento rok Mladí křesťanští demokraté (MKD) uspořádají Pochod pro rodinu. Letos mu propůjčil svoji záštitu sám Mons. Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský a primas český. Cílem akce je poukázat na to, že zájmy tradiční rodiny nejsou dostatečně hájeny a slovo rodina jako hodnotový pojem čím dál více ztrácí na svém významu.
III. Pochod pro rodinu proběhne tentýž den, kdy sodomité pořádají tzv. Prague Pride, tj. 18. srpna 2012. Začne ve 12:00 na rohu ulic Washingtonova a Politických vězňů a přes Ovocný trh a Uhelný trh dojde až ke kostelu sv. Jiljí, kde bude zakončen bohoslužbou. (Pokračování textu…)
Dnes si připomínáme památku sv. Thomase Mora a sv. Johna Fishera, dvou velkých osobností tudorovské Anglie. Oba muži zemřeli jako mučedníci, když se odmítli sklonit před běsněním Jindřicha VIII., krvelačného odpadlíka na anglickém trůně, kterého odmítli uznat za hlavu anglické církve. Podíváme-li se na tyto dva muže, vidíme dva velké vzory, které jsou dnes mimořádně aktuální.
Ať již je to kardinál Fisher, ve své době jediný věrný katolický biskup v Anglii, či sir Thomas More, neúplatný a ve všem svém jednání důsledně katolický politik, představovali osamocené následováníhodné velikány ve zkaženém prostředí světské i církevní vlády Anglie. Jejich věrnost až za hrob a důsledné plnění požadavků víry velice ostře kontrastuje se zrádci a zbabělci, kterými byli obklopeni. A stejně ostře, či možná ještě ostřeji, kontrastuje i s těmi, kteří vládnou dnes. (Pokračování textu…)
