Všeobecné volby ve Spojeném království skončily nečekaným drtivým vítězstvím pseudokonzervativců Davida Camerona, kteří získali asi 37 % hlasů a ve Sněmovně budou mít absolutní většinu křesel (podle průběžných výsledků minimálně 330 z 650). Druhými velkými vítězi voleb jsou skotští nacionalisté, kteří naprosto ovládli kdysi labouristické Skotsko, kde získali asi 50 % hlasů a 56 z 59 křesel (tj. o padesát více než dosud).
Pak jsou tu ovšem poražení. V prvé řadě jde o liberály, kteří spoluvládnutí s Konzervativní stranou zaplatili většinou voličů a drtivou většinou křesel. Ve druhé o labouristy, kteří namísto předpovídaného plichtového výsledku zůstali daleko za Konzervativní stranou a byli doslova vymeteni ze Skotska. (Pokračování textu…)
Západ dnes nenávidí sebe samého tou samou nenávistí, jakou živí vůči němu islámští teroristé. Islám kráčí cestou šílených vražd, Západ cestou nihilismu a sebevraždy. „Hvězdy nových mučedníků září na obloze Církve,“ píše Roberto de Mattei na stránkách Corrispondenza Romana. „Nelze litovat těch 148 mladých studentů, kteří padli za oběť na Květnou neděli islamistům v Keni, je třeba jim závidět, protože se jim dostalo mučednické palmy,“ pokračuje historik.
De Mattei vysvětluje, že tito lidé se stali mučedníky, protože zemřeli jako křesťané z rukou vojáků Mohameda. „Mučedníka nedělá krutá smrt sama o sobě, ale fakt, že byla důsledkem nenávisti ke křesťanské víře. To nikoli samotná smrt vytváří mučedníka, píše sv. Augustin, ale to, že jeho utrpení a smrt byly podřízeny pravdě. Ne všechny oběti pronásledování lze nazvat mučedníky, ale pouze ty, které potkala smrt z rukou vrahů nenávidících jejich víru,“ píše de Mattei. (Pokračování textu…)
Proces s někdejším dobrovolníkem jednotek SS, třiadevadesátiletým Oskarem Gröningem, který je obviněn z podílu na provozu vyhlazovacího tábora Osvětim, přinesl jednu neočekávanou scénu, která vyvolala velké emoce a spory mezi účastníky žaloby.
O co šlo? Oskar Gröning na počátku procesu přiznal morální zodpovědnost a požádal za odpuštění, ovšem rozhodnutí o kriminální vině nechal na soudu. Dlužno dodat, že Gröning nebyl žádný kápo a nijak se přímo nepodílel na krutém zacházení s vězni či dokonce jejich vraždění. Jeho úkolem bylo probírat zavazadla vězňům zabavená a hledat v nich peníze a cennosti. V reakci na jeho žádost o odpuštění mu jedna z vedlejších účastnic obžaloby, jedenaosmdesátiletá Eva Korová, která prošla Osvětimí coby pokusný králík doktora Mengeleho, podala ruku a veřejně mu odpustila. (Pokračování textu…)
Evropa dostala v nedávných dnech další varování před přijímáním muslimských uprchlíků. „Mírumilovní“ umírnění muslimové, prchající před zmatky a „radikálními“ muslimy v Africe, si zpestřili nudnou cestu do Itálie tím, že z lodě naházeli do moře a nechali utopit se prchající křesťany (viz ZDE). Italové je pozatýkali s tím, že budou potrestáni. Mám ale za to, že když srovnáme podmínky v Africe a podmínky v italském vězení, těžko budou mít důvod nějak moc litovat…
Není to první případ, kdy muslimští uprchlíci na útěku vraždili jinověrce. Je to velmi drsný a jasný podklad pro úvahy, co za svoloč se dere do Evropy. Ostatně Němcům už to do značné míry došlo. Ukázalo se, že uprchlíky bude třeba v azylových domech separovat podle náboženského klíče, neboť např. u uprchlíků ze Sýrie je běžné, že muslimové, pokud mají v daném zařízení (či později komunitě) početní převahu, naprosto samozřejmě zavádějí režim terorizování a šikany jinověrců (tj. především křesťanů). (Pokračování textu…)
Jsem nanejvýš znechucen návrhem novely branného zákona, který včera prošel vládou. Nejenže zavádí spoustu zásadně nepraktických a zbytečných opatření (některé zásadní námitky zmiňuje poslankyně za ODS Jana Černochová – vizte ZDE), ale především přichází s jednou nebetyčnou zhůvěřilostí: odvody se mají týkat i žen.
A to je velmi zlé. V civilizovaných společnostech se za normální situace povinné odvody žen týkat nemají, jedinou přijatelnou výjimkou jsou svobodné bezdětné ženy pracující ve zdravotnictví. Samozřejmě, pokud ta která žena chce pomoci při obraně státu, může se přihlásit jako dobrovolnice. To je ale něco jiného. (Další věc je, že ženy nepatří do bojových jednotek.) (Pokračování textu…)
Konferencia biskupov Slovenska vydala dnes na svém 80. plenárním zasedání, které proběhlo v Mělčicích, prohlášení, ve kterém vyzývá slovenskou vládu, aby pomoc pronásledovaným křesťanům zařadila mezi své priority, a zároveň vyhlásila sbírku na pomoc pronásledovaným křesťanům, která se uskuteční o všech katolických bohoslužbách na Slovensku o Květné neděli.
Vyhlásenie Konferencie biskupov Slovenska k prenasledovaniu kresťanov
Konferencia biskupov Slovenska s veľkým znepokojením sleduje rastúce prenasledovanie kresťanov a iných náboženských skupín na Blízkom a Strednom východe i v niektorých afrických štátoch. Sme šokovaní brutalitou, ktorej sú vystavení kresťania zo strany radikálnych islamských fundamentalistov.(Pokračování textu…)
Evropský parlament ve Štrasburgu odhlasoval v úterý 10. března r. 2015 rezoluci o rovnoprávném postavení mužů a žen. Diskuse se týkala dvou zpráv, které obsahovaly mj. i paragraf Právo na potrat. Hlasování proběhlo odpoledne a pro zmíněná „práva“ se vyslovilo 441 poslanců, 205 hlasovalo proti a 52 se zdrželo.
Jako důležité opatření proti „nespravedlnosti“ uvedla zpráva belgického socialisty Marca Tabarelly realizaci „práva žen disponovat svým tělem“. Tato formulace se setkala v diskusi od pondělka se souhlasem i s odporem. Druhá zpráva italského socialisty Piera Antonia Panzeriho zdůrazňovala právo na bezpečný a legální potrat.
Evropský zastřešující Svaz katolických sdružení pro rodinu (Fédération des Associations Catholiques Familiales en Europe/FAFCE) varoval poslance před schválením rezoluce. Zdůraznil, že dokument se zabývá citlivými otázkami, které jsou v kompetenci 28 členských států a tam musí i zůstat. Odsouhlasením zprávy se ignoruje princip subsidiarity, jak uvedl dotyčný svaz pro rodinu. Proti zprávě bylo shromážděno 60 000 podpisů. (Pokračování textu…)
Mons. Jacques Behnan Hindo, syrsko-katolický arcibiskup z Hasaky-Nisibi, obvinil Turecko, že nechává bojovníky tzv. Islámského státu a jeho zásobovací jednotky bez kontroly překračovat hranice a umožňuje jim i vývoz a rozprodej kořisti, zatímco pro uprchlíky hranice zcela uzavřelo:
„Hranice s Tureckem jsou zablokované. Nechávají projíždět pouze kamiony Islámského státu a jeho jednotky, dále ukradenou syrskou ropu, obilí a bavlnu. To vše může přes hranice, ale lidé nikoliv.“
Arcibiskup zároveň dodal, že se ke křesťanům v Sýrii nedostane od Červeného kříže žádná humanitární pomoc, neboť ten ji k distribuci do oblasti předává Červenému půlměsíci, který ji ovšem distribuuje výhradně muslimům: (Pokračování textu…)
Nedávný atentát muslimských teroristů na redakci Charlie Hebdo v Paříži právem znepokojil i mnohé zbožné českomoravské věřící. Vyhlašují se modlitební iniciativy za ochranu naší země – resp. celé Evropy – před muslimským terorismem. Já ale některé z vás budu nejspíš šokovat svým vyjádřením, že se k těmto aktivitám nepřipojuji a na tento úmysl se modlit odmítám.
Proč? Poněvadž tato modlitba je v rozporu s Boží vůlí. Čtěme Písmo sv. a dozvíme se snadno a rychle důvod. O co se vlastně máme modlit podle těchto iniciativ, zajisté subjektivně zbožných a dobře míněných? O to, aby Bůh zachoval tuto Evropu s jejími liberálně socialistickými pořádky!!! Evropu, v níž je těžký hřích zákonem povýšen na „lidské právo“ (potrat, homosexualita, promiskuita) a obrana ctnosti klasifikována jako „extrémismus“, někdy dokonce jako trestný čin.
Státníci téměř celé Evropy se sjeli do Pařiže, aby tam – zavěšeni do sebe – demonstrovali při smutečním pochodu svou vůli hlásit se k tomu hnoji, prezentovanému časopisem Charlie Hebdo, a glorifikovali jeho redaktory jako světce a hrdiny, ačkoliv jejich rouhačské karikatury Nejsvětější Trojice, Svaté rodiny, Církve a papeže nelze nazvat ani žumpou, to by bylo urážkou tohoto jinak užitečného zařízení. (Pokračování textu…)
RC Monitor požaduje, aby Česká republika poskytla azyl křesťanským rodinám s malými dětmi, které prchají před tzv. Islámským státem a nemají naději na návrat domů. Zároveň vyzývá české katolíky, aby (ať už jako jednotlivci, nebo jako celá farní společenství) nabídli premiéru Sobotkovi pomoc s péčí o tyto uprchlíky a s jejich integrací do české společnosti.
Nabídněte premiérovi české vlády svoji pomoc s integrací křesťanské rodiny s malými dětmi do naší společnosti: s osvojením si jazyka, kulturních zvyklostí nebo třeba i pomoc s nalezením zaměstnání – vše dle vašich možností. Zároveň ho poproste, aby česká vláda umožnila přijetí těchto pronásledovaných křesťanských rodin s malými dětmi.
Domluvte se a nabídněte totéž jménem vaší farnosti nebo sboru.(Pokračování textu…)
Lidé reagující v rychlosti pod velkým emocionálním dojmem se často dopouštějí velkých zkratů a (zejména pokud se vše ještě podpoří nedostatkem vědomostí) sypou ze sebe výroky, které by normálně neřekli. Podobné reakce vyvolal i včerejší teroristický útok na redakci týdeníku Charlie Hebdo.
Naprosto souhlasím s tím, že podobné věci se stávat nesmějí a doufám, že útočníky chytí. V lepších dobách by dodal „a pověsí“ či “ a gilotinují“, ale bohužel trest smrti Francie nemá. Ale pokud jde o zmínky o samotném časopisu, měli bychom si zachovat zdravý rozum. (Pokračování textu…)
Loni byla po 23 měsících vězení propuštěna na svobodu praktikující katolička Mary Wagnerová, statečná obhájkyně nenarozeného života, která se dostala do vězení jen za to, že navštěvovala potratové kliniky, kde se buď před nimi, nebo v jejich ambulancích modlila růženec, rozdávala ženám jdoucím na potrat bílé růže a přesvědčovala je, aby své dítě nezabíjely. Soud to kvalifikoval jako „narušení práva svobodného podnikání“, protože paní Wagnerová odrazovala klientky klinik od potratu a tím ohrožovala zisky těchto na vraždách vydělávajících firem.
Mary Wagnerová po svém propuštění přijela na návštěvu Polska, kde byla nadšeně přijata tamními prolife organizacemi i některými církevními hodnostáři. Přednášela na řadě míst, mimo jiné i v Radiu Maryja a v televizi Trwam. Jenže po návratu do Kanady těsně před vánočními svátky byla znovu zatčena – a to z toho samého důvodu jako předtím: Navštěvovala potratové kliniky, modlila se, rozdávala ženám růže a rozmlouvala jim úmysl dát své dítě pod srdcem zabít. Její matka Jane Wagnerová napsala nyní list jejím polským přátelům, který je ale ve skutečnosti adresován široké veřejnosti. Zde je jeho redakčně zkrácený překlad: (Pokračování textu…)
Nestydím se za to, že jsem byl u nás v Brně aktivistou listopadových událostí r. 1989. Mohu dokonce říct, že jsem na to i hrdý. Boj s bezbožeckým komunismem vždycky byl, je a bude – řečeno slovy sv. Pavla – „dobrým bojem“. Každý, kdo se tehdy takto angažoval, může proto s apoštolem národů právem konstatovat: „Dobrý boj jsem bojoval…“ (2 Tim 3,7). Jinou otázkou ovšem je, jak tento boj nakonec dopadl a kdo v něm vlastně zvítězil.
Nebyl jsem sám, kdo si bezprostředně ještě ve víru událostí a všeobecné euforie neuvědomil zákeřnou zradu a ránu do zad, kterou nám tenkrát zasadili ti, o nichž jsme se mylně domnívali, že jsou našimi spojenci. Ano, nemýlíte se, pokud si myslíte, že mluvím o vedoucích představitelích Charty 77 v čele s Václavem Havlem a dalších ikonách Listopadu 89. My, aktivní katolíci, jsme opravdu chtěli převrat, ne krveprolití a násilí, ale konec bolševismu, který jsme pokládali právem za satanský systém ve smyslu proslulé encykliky Pia XI. „Divini Redemptoris“. K tomu ale nedošlo a namísto toho příšla „dohoda o předání moci“. Před pár dny se k tomu otevřeně přiznal v televizním rozhovoru s Václavem Moravcem sám jeden z tvůrců a účastníků této dohody Petr Pithart, jenž s nečekanou upřímností popřel, že by se tenkrát jednalo o revoluci, sametovou či nesametovou. Byla to prostě dohoda, jíž vedoucí složky disentu i komunistického režimu pouze realizovali to, na čem se již dávno předtím domluvili vedoucí představitelé USA a SSSR, potažmo režiséři ze zákulisí. Tak vyznělo zmíněné doznání Pitharta.
My jsme si tenkrát naivně nějakou dobu mysleli, že se jedná opravdu o pád ďábelského komunismu. Teprve vývoj dalších dnů a týdnů nám odhalil strašlivou pravdu: Byli jsme zrazeni, naše nasazení bylo podle využito a zneužito, když Havel a jeho klika usedli s Marianem Čalfou a dalšími reprezentanty komunistického režimu k jednacímu stolu a domluvili se na Havlově prezidentství, které jednomyslně odhlasoval tehdejší ještě plně komunistický parlament, tentýž parlament, jenž pár týdnů předtím vyzýval k tvrdému postupu proti disidentům, mezi nimiž právě Havel vévodil. (Pokračování textu…)
Značka, která by dnes měla viset i u vchodů na norské úřady.
Vážení pracovníci norského velvyslanectví v Praze,
tento otevřený dopis je určen Norsku. A tudíž vám, protože vy Norsko v této zemi reprezentujete. Budu jen rád, když ho zprostředkujete svým nadřízeným a úředníkům z Bernevernetu.
Považuji za svoji povinnost vyjádřit vám i světu své nezměrné pobouření nad zhůvěřilostmi, jichž se soustavně dopouští norský Bernevernet („Úřad na ochranu dětí“), který ovšem má s ochranou dětí a jejich práv společného asi tolik, co měl nechvalně proslulý Výbor pro veřejnou bezpečnost, organizující teror v revoluční Francii, společného s péčí o práva a životy Francouzů. Nebo co mělo společného Orwellovo Ministerstvo Pravdy s pravdou.
Až donedávna jsem se domníval, že pogermánšťování dětí Slovanů zmizelo spolu s nacistickým Německem a v současné době je jediným velkým státním obchodníkem s dětmi Čína, která s oblibou loupí a prodává děti z rodin, co neměly tolik „uvědomění“, aby respektovaly zločinnou politiku jednoho dítěte. Nyní už vím, že „pokrokové a lidských práv tak dbalé“ Norsko se dokázalo poučit od obou těchto zemí a státi se na této smutné úrovni jejich „důstojným“ následovníkem, resp. konkurentem. Jo, jste nejhůře „dvojky“ ve státním obchodu s dětmi a řádění nekontrolovatelné a mafiózní juvenilní justice. Daleko dnes předstihujete Anglii a dokonce možná i tu Čínu – a to už je opravdu „výkon“. (Pokračování textu…)
Pokud jde o popis a vnímání reality, stojím (až na detaily) na stejné pozici jako pan Jiří Fuchs (byť tedy čas pokročil a národní demokraté od té doby udělali pár dalších velkých kroků mimo směr, který mohu schvalovat – a hádám, že pan Fuchs na tom bude podobně). V teoretické rovině se pochopitelně nesejdu ani s jedním diskutujícím, protože (narozdíl od pana Fuchse) katolický stát neodmítám a demokracii nepovažuji za automaticky nejlepší státní zřízení. (Pokračování textu…)
S tím, jak se blíží přelom října a listopadu, sílí v katolických kruzích diskuse o Halloweenu a o tom, zda ho mohou katolíci slavit a zda je vhodné, aby se katolíci a speciálně děti z katolických rodin účastnili haloweenských rejů. Tato problematika je složitější, než se mnohým z nás zdá. Zkusme se na to podívat střízlivě a bez emocí.
Jeden ze základních argumentů katolických odpůrců Halloweenu je tvrzení, že jde původně o pohanský svátek na počest irského boha smrti Samhaina. Ten argument by byl jistě velmi pádný, pokud by byl skutečně pravdivý. Jenže on není. Halloweeen je zkrácenina termínu All Hallows‘ Eve (= předvečer Všech Svatých) a jako takový je to svátek křesťanský. Vznikl stejně jako Štědrý večer na základě toho, že oslavy svátku mohou začít už večer před ním. V řadě protestantských zemí byl proto Halloween dokonce zuřivě napadán a zakazován jako bytostně katolický svátek.
Z hlediska původu tedy Halloween není o nic méně křesťanský a o nic víc pohanský, než jsou Velikonoce a Vánoce. Vzdělaní katolíci se chtě nechtě musí smát snahám ateistů, pohanů a některých obzvlášť švihlých protestantů a z křesťanství se oddělivších kultů vydávat Vánoce a Velikonoce za pohanské svátky ukradené křesťany. Proč by ale tedy měli přijmout zhruba stejně relevantní a stejně staré argumenty v případě Halloweenu? (Pokračování textu…)
Hrozivá epidemie eboly, která zachvátila Západní Afriku a nyní ohrožuje celý svět, je velikou tragédií. Nejen z pohledu lokálního, ale i celosvětového, neboť minimálně její ekonomické dopady zasáhnou celý svět. Ne-li něco horšího. A můžeme si za to sami.
Je zřejmé, že Západní Afrika sama není schopna řešit problém takového rozsahu. Ponechme stranou, nakolik si za to může sama a nakolik si dává civilizovaný svět záležet na tom, aby v takovém nemohoucím stavu zůstala, protože mu to vyhovuje. Podstatné je, že včasný a dostatečně rázný zásah OSN a civilizovaného světa mohl epidemii zadusit (či alespoň výrazně omezit) už v zárodku. Na jejím začátku ale nepřišel. A vlastně nepřišel dodnes. (Pokračování textu…)
Španělští lidovci otevřeně a nanejvýš hnusně podvedli své voliče: 23. září španělský premiér Mariano Rajoy Brey oznámil, že stahuje návrh zákona omezujícího potraty, který během své předvolební kampaně sliboval navrhnout a jehož konkrétní návrh byl představen v prosinci 2013.
Stalo se tak jen dva dny po statisícových demonstracích, v nichž pro-life aktivisté a lidovečtí voliči protestovali proti neustálým odkladům naplnění lidoveckých pro-life slibů a požadovali jejich rychlou realizaci. Ministr spravedlnosti Alberto Ruiz Gallardon, který návrh zákona napsal a představil, na protest proti tomuto nanejvýš podlému jednání svého premiéra rezignoval. (Pokračování textu…)
Nedivte se tomuto na první pohled zeměpisně nelogickému úvodu, zjistíte totiž, že je perfektně logický. Pokusím se zde podat poněkud jiný popis událostí v těchto zemích, než na jaký jste zvyklí z mainstreamových médií.
Nyní na Ukrajině panuje jakés takés příměří, které si ovšem nezvolená junta v Kyjevě vykládá po svém a posiluje své pozice na území Novoruska, aby do zimního období získala opět kontrolu nad východem země. Čas totiž pracuje proti ní a je zjevné, že zimu nemusí přečkat. Množí se protesty proti válce, lidé hromadně pálí své povolávací rozkazy a dříve všemocní náčelníci vojenských orgánů musí vysvětlovat rozzuřeným rodičům, kam a proč mají jejich syny odvádět. Dost těžko se jim přitom objasňuje, proč synové úředníků a boháčů na vojnu a do války nemusí. Cynik by poznamenal, že se Ukrajinci učí demokracii opravdu za pochodu…
Proč se tzv. ‚Antiteroristická operace i přes veškerou snahu kyjevské junty nedaří, se pokusím stručně vyložit v následující úvaze.
Vím, že za tento článek mne budou asi někteří ze čtenářů DaH kamenovat, ale nevadí, jsem na to zvyklý. Je zvláštní, kolik vášní může vyvolat obyčejný šátek, nebo chcete-li „hadr“ na hlavě, který muslimové nazývají „hidžáb“. Ředitelka střední zdravotní školy zakazuje studentkám muslimského vyznání nosit je do vyučování, případem se zabývá až ombudsmanka Šabatová, jež vehementně hájí toto jejich právo, teď se k problematice vyjádřil i předseda ODS prof. dr. Petr Fiala, byl proti, ale nemastně neslaně.
Já se zde držím katolického hlediska. Islám je falešným náboženstvím a – jak dokazují nejnovější bestiality proti křesťanům v Iráku a v Sýrii – hrozbou pro celý svět. Bohužel bezbožecká liberální a socialistická Evropa otevřela dokořán dveře muslimským přistěhovalcům, což se týká i naší republiky.
Jenže když už se nešťastně řeklo a), musí se doříct i b). Tito imigranti jsou muslimského vyznání a není v dohledné době naděje, že z nich budou křesťané (rovněž tak ne ateisté). Podle současného zákonodárství všech států (s výjimkou většiny muslimských a komunistické Severní Koreje) platí náboženská svoboda, proto tito evropští vyznavači proroka luny, ať už se nám to líbí či nikoliv, mají právo toto náboženství vyznávat, účastnit se svých bohoslužeb a řídit se v soukromém životě svými náboženskými předpisy. Toto respektovala i středověká katolická Christianitas, která aplikovala nikoli bludný princip náboženské svobody, odsouzený encyklikou „Mirari Vos“ Řehoře XVI. a „Syllabem“ bl. Pia IX., nýbrž princip tolerance ve smyslu „bonum commune“ podle definice sv. Tomáše Akvinského. Proto v tomto „temném středověku“ židé měli v ghetech své synagogy a muslimové v katolických knížectvích Španělska své bohoslužebné prostory. Papežové bránili mnoha dokumenty tato jejich práva, židé např. s naprostou samozřejmostí chodili na trhy mimo gheto s jarmulkami na hlavě a s modlitebními řemínky. (Pokračování textu…)
