Drsný pád německé demokracie

 „Chraňte své ženy a ne naši demokracii!“ – tak zní vzkaz, který vyvěsili polští volejbaloví fanoušci na zápase Německo-Polsko. Teď už by mohli napsat „své ženy a svoji demokracii“, protože těžce ohroženo je jednoznačně obojí…

Nelze než souhlasit, že Němci by se měli věnovat více ochraně pořádku a demokracie ve vlastní zemi, než údajnému převratu v Polsku. (Odkdy se střídání stran u moci podle výsledků řádných voleb říká převrat, opravdu netuším, ale němečtí a beneluxští politici by to jistě nějak dokázali vysvětlit – stejně jako polští eurohujerští liberálové, kteří prostě neunesli fakt, že byli drtivě poraženi, a teď si chodí ke svým západním eurokámošům fňukat na rameno, jak ti hnusní euroskeptičtí konzervativci zabírají všechny ty lukrativní a vlivné posty, co si dřív obsadili sami. Krásně to ve svém otevřeném dopise rudému Schulzovi vystihl biskup Mering.)

Obavy německých politiků o polskou demokracii vypadají při pohledu na tristní trosky, v něž se změnil v posledních dnech obraz jejich vlastní „demokracie“ a „právního státu“, opravdu mimořádně směšně. Když se na oslavách nového roku ve čtvrtém největším německém městě (přes milion obyvatel) objeví tisícovka imigrantů, co masově napadají, okrádají, sexuálně obtěžují a znásilňují německé ženy (poslední zprávy mluví už o 370 ženách, co jen v Kolíně podaly trestní oznámení, z toho tři pro znásilnění), německá policie to není schopná zvládnout. Zadržené v těchto chvílích maximálně perlustruje a pak pustí (protože i kdyby je chtěla zadržet, nemá je kam dát). Není schopná ani zabránit jejich návratu k řádění. (Pokračování textu…)

Drsný pád německé demokracie Read More

Státní zástupce žádá pro uvězněnou obhájkyni života Mary Wagnerovou devět měsíců nepodmíněně

Linda Gibbons a Mary Wagner

TORONTO, 4. ledna 2016 (LifeSiteNews) – Proces s obhájkyní života a vězeňkyní svědomí Mary Wagnerovou se bude konat 10. a 16. března 2016 v budově Staré radnice v Torontu. Wagnerová je obviněna ze dvou porušení podmínky a způsobení škody ve výši 5000 dolarů.

Jednačtyřicetiletá Wagnerová byla zatčena 12. prosince v Ženském centru Bloor West Village, které se nachází ve 4. patře kancelářské budovy na adrese 2425 Bloor Street West, když se pokoušela odrazovat ženy od potratu.

Podle luteránského pastora Toma Steerse, který byl přítomen, když byla Wagnerová 24. prosince předvedena před soud, bude státní zástupce žádat devítiměsíční nepodmíněný trest a další dobu probace. Při hlavním líčení, které má trvat jeden a půl dne, má v úmyslu předvolat čtyři až pět svědků. Steers řekl portálu LifeSiteNews.com, že mezi svědky budou dvě ženy, které byly na ten den objednány na potrat, a probační úředníci Wagnerové. Dále uvedl, že Wagnerová při slyšení před soudem na Štědrý den potvrdila, že se bude zastupovat sama, a že i když „by s radostí přijala propuštění na kauci“, nepodepíše podmínky kauce, které by od ní požadovaly, aby nevstupovala do zařízení provádějících potrat. (Pokračování textu…)

Státní zástupce žádá pro uvězněnou obhájkyni života Mary Wagnerovou devět měsíců nepodmíněně Read More

Jak němečtí politici i úředníci zrazují německé občany

Stále podrobnější zprávy o silvestrovském dění v Německu, zejména pak v Kolíně nad Rýnem, ukazují nejen katastrofální důsledky nezvládnuté masové imigrace, ale i neuvěřitelnou a bezbřehou aroganci a zradu německých politiků, která je dalším obrovským zločinem páchaným na občanech (a především občankách) Německa…

Že se masové sexuální násilí, dlouhodobě páchané imigranty na uprchlických ubytovnách uvnitř imigrantské komunity, časem přelije do ulic a zasáhne i samotné Němky, bylo předem jasné. Koneckonců zkušenosti ze severských zemí jsou jednoznačné. Byla to prostě jen otázka času. Jestli jsou zodpovědní němečtí politici tak hloupí a zatvrzelí, že si to nepřipustili, nebo tak cyničtí, že to považovali za přijatelné, případně kteří jsou kteří, si netroufám odhadovat (každopádně obojí možnost by je měla doživotně diskvalifikovat ze všech zodpovědných funkcí). Mnohem děsivější je fakt, jak se němečtí politici, úředníci i policisté k tomuto problému postavili, když se stal nepřehlédnutelným a nepopiratelným… (Pokračování textu…)

Jak němečtí politici i úředníci zrazují německé občany Read More

K vítězství knihy „Cena, kterou zaplatíš“ v anketě KT

Koupil jsem si Katolický týdeník. To nedělám příliš často – obvykle věnuji čas a peníze četbě periodik, která by si přídomek „Katolický“ zasloužila mnohem více (pročež ho minimálně v nejbližších době nemají šanci získat – taková už je doba)… A co že mne vedlo k tak neobvyklé investici těžce vydělaných peněz? No, hlavně zvědavost a očekávání legrace…

Jak jsem se totiž dověděl, v inkriminovaném čísle je možno nalézt vyhlášení výsledků pravidelné ankety KT Kniha roku. A že překvapivě a s nemalým náskokem vyhrála nikoliv nějaká bezobsažná či nekatolická slátanina, ale dílo, které má opravdu smysluplný obsah – autobiografická kniha Josepha Fadelleho Cena, kterou zaplatíš, což redaktora informujícího o výsledcích zjevně nijak zvlášť nepotěšilo. (Pokračování textu…)

K vítězství knihy „Cena, kterou zaplatíš“ v anketě KT Read More

Je islám horší než euroatlantická civilizace?

Mohamed nechává vyvraždit židovský kmen Banú Kurajzá

Tato provokativně znějící otázka by snad mohla vyvolat dojem, že podceňuji nebezpečí islámu pro Evropu. Omyl! Islám pokládám za hrozbu pro nás pro všechny. Vražedně znějící výzvy Koránu a Hadithu a především pak vlastní, přímo muslimy sepsaný život Mohameda, který byl masový vrah, lupič, smilník a pedofil, jsou přímým varováním. Principem duchovního i veřejného života islámu je následovat Mohameda, což muslimové neustále slyší ve svých mešitách. V tom případě ale – potěš nás Pán Bůh!

Ale položme si otázku, jestli naše euroatlantická bezbožná osvícensko-liberálně-neomarxisticko-genderistická civilizace je méně vražedná a zločinná než islám. Muslimští atentátníci v Paříži se odvolávali na krvavé súry Koránu – jenže Francie, kde vraždili, hrdě zpívá svoji hymnu Marseillaisu, kde v refrénu zní: „Nechť krev nečistá napojí brázdy našich polí!“ A můžeme pokračovat: Mohamed, ctěný od muslimů jako Alláhův prorok a světec, po dobytí Mekky vraždil bez slitování, rovněž tak poté, co jako absolutní vládce podnikal vojenské výboje na Arabském poloostrově. Republikánská a demokratická Francie však uctívá svoji „velkou“ revoluci let 1789-1799 a její vůdce. Řada ulic se jmenuje po Robespierrovi a Dantonovi, přičemž oba dva byli stejnými masovými vrahy jako Mohamed. Georghes Danton po zářijových masakrech r. 1792, kdy bylo ve vězeních sadisticky utýráno a povražděno 1340 zcela bezbranných a nevinných lidí, mezi nimi přes 300 katolických kněží, prohlásil: „Bylo zúčtováno s davem konspirátorů a bídáků… Chtěl jsem, aby všechna pařížská mládež přišla do Champagne poskvrněná krví…“ Oficiální úctě se rovněž těší císař Napoleon, původně jeden z bojovníků revoluce, jenž pro svoji dobyvatelskou slávu neváhal pustit se do agresivní zločinné války proti celé Evropě a zaplavit ji řekami krve a utrpení. (Pokračování textu…)

Je islám horší než euroatlantická civilizace? Read More

Turecko na straně IS

Mapa s incidentem dle Turků

Jak již asi všichni čtenáři vědí, Turecko sestřelilo ruský bitevník při údajném porušení turecké hranice. Osádka se sice katapultovala, ale byla vzápětí povražděna „umírněnými“ turkmenskými povstalci podporovanými Tureckem a USA, kteří svůj čin řádně oslavili s řevem Alláh Akbar! Rusko ovšem narušení hranice popírá a tvrdí, že letoun se nad tureckým územím vůbec neobjevil.

Skutečnost je taková, že zatím zveřejněné turecké materiály (které ovšem mohly být Turky upraveny) sice ukazují narušení hranice, ovšem jen velmi lehké (několikasekundový přelet nad hraničním výběžkem), přičemž letoun byl s největší pravděpodobností sestřelen už nad syrským územím (už protože je technicky nemožné, aby ho pozemní baterie stihla sestřelit ještě nad Tureckem – pokud tedy nepálila už dlouho před tím, než tam Rusové vletěli). Nehledě k tomu, že turecké letouny asi rovněž narušily hranice, když během akce pronikly nad Sýrii, kde (na rozdíl od ruských letadel, které mají svolení Sýrie) nemají co dělat… Takže ať už to bylo jakkoliv, Turecko nepochybně samo hrubě porušilo mezinárodní právo a jeho jednání lze s naprostým klidem označit za nelegitimní válečný akt. (Pokračování textu…)

Turecko na straně IS Read More

Slovo předsedy Akce D.O.S.T. k 17. listopadu

Petr Bahník

Zhruba před měsícem jsem na stránkách webového magazínu Neviditelný pes zaznamenal názorovou přestřelku Alexandra Tomského s profesorem Tomášem Halíkem. Tomský v ní reagoval na jednu z Halíkových filipik o „dobrodiní“ masové imigrace a trefně odhalil sofistický charakter její argumentace. Natolik trefně, že měl Halík potřebu v následné reakci Tomskému podkuřovat udělováním titulů „gentlemanský kritik“, „oponent na úrovni“ a podobně, aby tak obratně neutralizoval dopad Tomského kritiky, celou diskusi „přátelsky“ zahrál do autu a ještě měl poslední slovo. Tomský naštěstí dokázal Halíkovu šmajchlování odolat a odpověděl opět razantní kritikou. (Inu signatář Manifestu D.O.S.T., to máte marné.)

Ale proč o tom teď píšu? Připomnělo mi to datum sedmnáctého listopadu. Tomáš Halík se o něm totiž v té diskusi s Tomským zmiňuje a dojemně líčí, jak zvonil klíči. V témže textu ovšem jen o několik řádků níže píše (vlastně vyhrožuje) všem konzervativcům, aby si prý zvykli na to, že „svět už nebude jako dřív“! Dobrá, jenže většina těch lidí, kteří v listopadu 1989 řečeno s Halíkem „zvonili klíči“, si přála právě jenom to, aby svět byl zase n o r m á l n í, tak jako dřív. Aby k snídani byly křupavé rohlíky z pekárny pana XY, domy byly udržované (a obydlené), aby sedláci sedlačili, křesťani se modlili, universitní profesoři se těšili oprávněné úctě a policisté chytali zloděje a nemlátili lidi po hlavě kvůli názorům. Halík evidentně zvonil z jiného důvodu, zvonil pro „krásný nový svět“, který definitivně dorazí i to málo, co z naší kultury a civilizace ještě zbylo. (Pokračování textu…)

Slovo předsedy Akce D.O.S.T. k 17. listopadu Read More

Terorismu v Evropě ještě přibude…

Zprávy o nadmíru úspěšných teroristických útocích v Paříži jsou už samy o sobě dost děsivé, ale mám pro čtenáře ještě horší zprávu: podobných útoků, jako byly ty v Paříži či na letadlo s ruskými cestujícími, bude teď mnohem víc…

Skutečnost je prostá – Islámský stát (a nejen on, taky an-Nusrá a další islamistické skupiny) konečně začal (i díky Rusku) dostávat pořádně „na prdel“. A to má dva vcelku snadno předvídatelné důsledky:

  1. Snahu Islámského státu a jeho příznivců napadnout státy zodpovědné za jeho úpadek. Nejen kvůli pomstě, ale též za účelem ochlazení nadšení nepřítele pro blízkovýchodní angažmá a podrytí pozic těch, kteří to angažmá vyvolali a podporují.
  2. Snahu bojovníků a příznivců IS zavčas zmizet a uchytit se jinde. A Evropa je ideálním cílem jak pro tisíce až desetitisíce původem evropských bojovníků IS, tak i pro ty neevropské. Vlna migrantů je pro ně ideálním úkrytem a jen skutečný blázen si může myslet, že se z nich v Evropě náhle stanou „hodní hoši“, co by mouše neublížili. Nebo že je snadno pochytáme – ta hrstička migrantů-teroristů, co se zatím podařilo zadržet, představuje nepochybně jen velmi malý zlomek skutečného počtu těch, co už dorazili.

(Pokračování textu…)

Terorismu v Evropě ještě přibude… Read More

Jste pro mne jen idioti!

Ministryně Valachová

„Vážení rodičové, vážení voliči, jste pro mne jen idioti…“ Ač tuto větu ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) během svého nedělního vystoupení na Primě samozřejmě vůbec nevyslovila, přesto jí nepochybně zvonila někde hluboko v hlavě. Jinak se to, co tam předvedla, ani vykládat nedá…

Seděl jsem u televize, nevěřícně poslouchal její vpravdě šílenou obhajobu zavedení povinné předškolní docházky a ptal jsem se sám sebe, jestli se mi to nezdá. Už dlouho jsem nezažil, aby politik tak ostentativně dával najevo své absolutní pohrdání voliči, aby ze sebe sypal takové nehorázné kraviny a nepřímo tím všem sděloval, že má lidi tak totálně na háku, že necítí potřebu se alespoň pokusit najít nějakou alespoň trochu smysluplnou argumentaci pro své konání… (Pokračování textu…)

Jste pro mne jen idioti! Read More

VORP: Pište našim poslancům, co si o tom myslíte

Výbor na obranu rodičovských práv (VORP) se obrací na všechny občany a zejména rodiče s prosbou, aby psali zákonodárcům a sdělili jim svůj názor na návrh zákona, který má u nás zavést povinný rok školky.

Krom toho, že ho považuje za hrubý zásah do práv rodičů, který nejen ukládá povinnost roční návštěvy školky, ale zásadně též  omezuje svobodu rodičů si školku vybrat, upozorňuje též na to, že výrazně znevýhodňuje lesní školky, které nedávno tak halasně zachraňovali vládní lidovciVORP rovněž kritizuje fakt, že návrh zavádí jednotné přijímací zkoušky na střední školy.

Osobně musím souhlasit s tím, že zákon především hrubě zasahuje do práv rodičů a zásadně znevýhodňuje soukromé, církevní a lesní školky, což je něco zcela nepřijatelného. Jednotné přijímačky na střední školy rovněž nejsou optimální. Proto doporučuji VORP podpořit a poslancům psát. Seznamy poslanců a jejich adresy naleznete na stránkách Sněmovny, hodně pozornosti bych věnoval poslancům z patřičného výboru a vládním poslancům a politikům (ANO 2011, ČSSD a KDU-ČSL).

Zde je text výzvy a návrh dopisu, který samozřejmě můžete dle svého gusta pozměnit:

(Pokračování textu…)

VORP: Pište našim poslancům, co si o tom myslíte Read More

Príďte podporiť Národný pochod za život!

Sme súčasťou Európy, ktorá pácha samovraždu. Podľa jednej štúdie renomovanej americkej organizácie Pew Research Center bude Európa jediným vymierajúcim regiónom sveta, v ktorom počet obyvateľov klesne, zo 742,55 miliónov v roku 2010 na 696,33 miliónov v roku 2050. Ešte rýchlejším tempom sa však v období rokov 2010-2050 zmenší kresťanská populácia z 553,28 miliónov na 454,09 miliónov. (Porov. The Future of World Religions: Population Growth Projections, 2010-2050. Dostupné na internete: <http://www.pewforum.org/2015/04/02/religious-projections-2010-2050/)

Všade inde vo svete bude pribúdať tak obyvateľov ako aj kresťanov. Je to smutné a bolestivé. (Pokračování textu…)

Príďte podporiť Národný pochod za život! Read More

Imigranti a láska k bližnímu

PhDr. Radomír Malý

Jaký má být katolický postoj k imigrantům z muslimských zemí? Víme, že evropská společnost se zmítá mezi většinovým odmítáním a menšinovým nadšeným přijímáním, zastávaným hlavně liberálními a levicovými intelektuálními elitami. U nás v posledních dnech zveřejnily cca 2 tisíce univerzitních pracovníků svou výzvu proti údajné „xenofobii“ a dostalo se jim pokárání od prezidenta Zemana (resp. od jeho mluvčího Ovčáčka). Jak se ale mám k této problematice postavit já, český katolík, jemuž jsou drahé Písmo sv. a nauka Církve?

Neposkytnout pomoc bližnímu, který je v nouzi, je hřích, kvůli němuž mnozí nebudou spaseni, jak vyplývá zejména z 25. kapitoly Matoušova evangelia a z listu sv. Jakuba. Jenže jsou ti, kteří se k nám a poté dále do Evropy masově hrnou, opravdu těmi bližními, kteří potřebují pomoc?

Mimo jakoukoliv diskusi je poskytnutí pomoci iráckým, syrským a jiným křesťanům, kteří utíkají před pronásledováním a dokonce před hrozbou kruté smrti. Teroristický Islámský stát už řadu Kristových vyznavačů surovým způsobem popravil. Ujmout se toho, kdo je ohrožen na životě, zdraví a majetku, kdo je pronásledován z náboženských, politických, rasových, národnostních nebo třídních důvodů je reálným aktem pomoci bližnímu a křesťanského milosrdenství. Proto nelze než plně souhlasit s naší ČBK, která chce katolická charitativní zařízení otevřít přednostně křesťanům ze zemí ohrožených teroristy Islámského státu. Samozřejmě se nejedná pouze o křesťany, ale o všechny, kterým nespravedlivě kvůli pouhým názorům hrozí vězení a smrt.

(Pokračování textu…)

Imigranti a láska k bližnímu Read More

Cesta k plnému šťastiu

Dnešná doba je charakterizovaná túžbou mnohých ľudí mať sa dobre. Tomuto cieľu podriaďujú všetky svoje snaženia, činy, vzťahy aj hodnoty. Pozemské šťastie za každú cenu, tu a hneď teraz, je im najvyššou prioritou a pritom nehľadia na to, čo tým spôsobujú ľuďom okolo nich a prírode, a aké následky to prináša pre iných ľudí, pre spoločnosť, pre svet i pre nich samotných. Jednať podľa momentálnych chúťok sa stalo trendom súčasného človeka. Akoby človek odpísal akýkoľvek pohľad do minulosti a budúcnosti a už celkom pohľad na hodnoty trvalé, nadčasové, večné. Takýto povrchný spôsob života je propagovaný i predstaviteľmi spoločnosti, väčšinou, médiami ba i niektorými v Cirkvi. Keď sa zvrátené stáva legálnym podľa toho, že si to v parlamentoch či referendách ľudia odhlasujú, neznamená to, že je to aj normálnym. A tak egoistické ciele dominujú, popierame základné hodnoty, devastujeme nimi medziľudské vzťahy, človeka, rodinu, prírodu, svet… Cieľom a zmyslom života nemôže byť momentálne ľudské šťastie. Človek je stvorený Bohom a postavený do ľudských dejín a do tohto sveta, preto jeho život má byť v súlade s Božím plánom a v spolupráci s inými ľuďmi, na ktorých sme všetci odkázaní. Ježiš prišiel na tento svet, aby naučil ľudstvo životu v plnom šťastí, ktoré nespočíva v napĺňaní jeho momentálnych egoistických túžob a materiálnych potrieb, ale v šťastí večnom, ktoré pramení z lásky prejavovanej službou Bohu i ľuďom. Jedine takto možno prísť k šťastiu osobnému, rodinnému aj spoločnému.

Nie je možné podriaďovať šťastie časné, šťastiu večnému. Tiež nie je možné podriaďovať šťastie iných vlastnému šťastiu. Nemáme právo robiť si z iných otrokov. Nie je možné všetko devastovať len preto, že mne to momentálne vyhovuje. Na tom spočíva tragédia súčasného sveta, že niekoľkí jednotlivci ovládajú obrovské majetky a prírodné zdroje, ktoré majú patriť všetkým a cez ich vlastníctvo manipulujú obrovskými skupinami ľudí. Oni sa cítia byť povolaní rozhodovať o tom, čo je dobré pre iných a takto sa aj správajú. Čoraz viac sú zo života ľudskej rodiny odsúvané základné pravidlá dané Bohom a ľudia nebudujú Božie Kráľovstvo, k čomu boli povolaní tým, že sa narodili. Ale komplikujú život sami sebe, iným ľuďom a vytvárajú neznesiteľné podmienky pre život spoločnosti, že sa dôstojný život v nich pre mnohých stáva nemožným. Problémy, ktoré má súčasný svet, máme všetci možnosť poznať a sú nám cez manipuláciu médií alebo rozličné podvody násilne vnucované, aby sme ich prijali tiež za svoje a takto si komplikovali život. Človek dnes musí byť veľmi silný a mať silnú oporu v Bohu i v čestných, spravodlivých, morálne žijúcich a zodpovedných ľuďoch, aby uprostred zložitého a manipuláciou ovládaného sveta obstál a nepodľahol tlaku klamných informácií a nezapredal svoje večné šťastie za misu šošovice, za trochu chvíľkovej radosti a trvalé otroctvo. Je ťažké zostať slobodným, verným Bohu a nenechať sa vtiahnuť do umelo nadhadzovaných pseudoproblémov manipulatívnych médií a mediálnych manipulátorov a tlčhubov, bezbrehých egoistov, ktorí propagujú pomýlené názory, hovoria o slobode bez zodpovednosti, aby mnohých poplietli a zviedli. Usilujú sa odviesť človeka od jeho vlastného poslania daného mu Bohom a cesty k skutočnému šťastiu. Ak človek denne otvára Božie Slovo a žije sviatostným životom a tam čerpá informácie a silu pre život, určite nezblúdi. Nie je možné podporovať ani tolerovať hriech v žiadnej forme. Ak človek má na zreteli večné dobro a tak smeruje svoj život, koná a podporuje dobro, to mu prináša radosť šťastie i osoh. (Pokračování textu…)

Cesta k plnému šťastiu Read More

Zas jednou tleskám Bělobrádkovi

Vicepremiér Pavel Bělobrádek

Stráže i úředníci na Stadionu mi sami řekli, že malé děti umíraly stoprocentně. Také v Raisově škole, neboť matky je s nedostatečné výživy nemohly kojit. (Přemysl Pitter)

Tak zas jednou tleskám vicepremiérovi Pavlu Bělobrádkovi. Nestává se to často a mezi tím mu poměrně často i laju, leč dnes ho budu hájit. Za svou návštěvu Sudetského domu a projev úcty obětem tzv. Odsunu (má čest mi velí používat pravdivější termíny vyhnání či etnická čistka) si zaslouží pochvalu. Kéž bychom měli více politiků schopných se takto jasně postavit na stranu spravedlnosti…

Nikdy jsem se netajil tím, že považuji už i jen samotné poválečné vyhnání Němců za zločin, za naprosto neospravedlnitelnou etnickou čistku a ukázkový příklad ze samé své podstaty vždy nespravedlivé aplikace kolektivní viny. Ovšem i kdybychom otázku oprávněnosti hlavní idee tohoto aktu nechali stranou, dokonce i kdybychom přijali myšlenku, že etnická čistka může být ospravedlnitelná, že kolektivní vina může mít v tomto případě svoji logiku a oprávněnost (za sebe mohu čtenáře ujistit, že si nic takového nemyslím), nic to nezmění na tom, že zacházení s Němci po válce bylo neospravedlnitelné a barbarské, že jejich internace a vyhánění doprovázeli strašné zločiny zcela srovnatelné se zločiny nacistů – a nemluvím jen o zločinech jednotlivců, ale i o nepopsatelných zvěrstvech a donebevolajících nespravedlnostech, které páchaly a na nichž se přímo podílely československé ozbrojené síly, úřady a soudy… (Pokračování textu…)

Zas jednou tleskám Bělobrádkovi Read More

Morales, papež a „komunistický kříž“

„Jelikož komunismus je zevnitř zvrácený, opravdu mu nemůže pomáhat nikdo, kdo má v úmyslu uchránit před zkázou křesťanský a slušný způsob života. Kdyby však někdo tak pobloudil, že by mu pomáhal uchytit se v jeho zemi, pak on první by byl potrestán za svůj omyl.“Pius XI., Divini redemptoris (58)

Prezident Evo Morales vyvolal rozruch, když papeži během návštěvy daroval sošku Ježíše Krista ukřižovaného na srpu a kladivu. Tento poněkud svérázný a vysoce kontroverzní dárek nutí k zamyšlení. Člověk si musí v prvé řadě položit otázku: „Co tím chtěl básník říct?“ Odpověď nemusí být jednoduchá…

Takovéto sošce lze jistě snadno přičíst i významy přijatelné a navýsost pozitivní. Třeba může být chápána jako nanejvýš správný poukaz na uplynulé století – těžko bychom v něm hledali vražednější a zvrácenější ideologii, než je komunismus. Nikdo – ani nacisté – nedokázal povraždit tolik křesťanů jako komunisté, nikdo v něm nedokázal způsobit tak strašné a dodnes nenapravené škody na společnostech, kde komunismus dominoval. Kříž v podobě srpu a kladiva je z tohoto pohledu velmi výmluvným a dobrým symbolem komunistického zla a zločinů (byť tedy do kostela se rozhodně nehodí). Zde je ovšem třeba vznést námitku, že by bylo poněkud naivní předpokládat, že by se nám radikálně levicový prezident Bolívie pokoušel sdělit právě toto…

(Pokračování textu…)

Morales, papež a „komunistický kříž“ Read More

„Zapomenutý holocaust“ nežádoucí

PhDr. Radomír Malý

Jak oznámilo internetové vydání časopisu „Polonia Christiana“ (pch24.pl 15.6.2015), americký historik a spisovatel polského původu Richard Lukas měl dostat prestižní literární Cenu Janusze Korczaka za publikace o nacistické genocidě židovského národa, kterou uděluje židovská Liga proti hanobení. Jenže ouha! Tento autor čerstvě vydal svoji nejnovější knihu „Zapomenutý holocaust“, kde nepíše o hitlerovské perzekuci Židů, ale katolických Poláků, mezi nimiž dominují duchovní osoby. To rozzlobilo židovskou Ligu natolik, že na poslední chvíli změnila své rozhodnutí. Lukas cenu nedostal.

Proč ten hněv? Pan Lukas totiž v knize předložil dokumenty, že nacistická nenávist nesměřovala pouze proti Židům, ale také proti Polákům, zejména proti katolickému duchovenstvu. Počet polských kněží a řeholních osob, popravených nebo umučených v německých koncentrácích, činí cca 3 tisíce osob, mezi nimi jsou 4 biskupové. Velmi často se tak stalo právě za pomoc Židům (v okupovaném Polsku byl za to stanoven trest smrti). Tisíce dalších biskupů, kněží a řeholníků byly odvezeny do koncentračních táborů. Není náhodou, že v památníku Yad Vashem v Jeruzalémě převažují na tabulce věnované Arijcům, kteří s nasazením vlastního života pomohli Židům, polská jména. Přitom osud Poláků se od osudu Židů příliš nelišil. V Generálním Gouvernementu (Němci okupované území bývalé Polské republiky, dále jen GG) byly zavřeny všechny polské vysoké i střední školy, Poláci směli vykonávat jen méně kvalifikované práce. Tvrdě byly pronásledovány všechny projevy náboženského cítění na veřejnosti, když policie našla při pouliční razii u někoho růženec nebo svatý obrázek, putoval dotyčný do koncentráku. Když Němci v září r. 1939 vtrhli do Polska, elitní oddíly SS hromadně vraždily polské civilisty. Západní část Polska, tzv. Povartí, byla přičleněna k říši a polské obyvatelstvo odtud vyhnáno do GG. Ti, kteří zůstali, byli zařazení do zvláštních pracovních táborů, ve skutečnosti likvidačních, většina jich tam zahynula nebo je esesáci povraždili. Americký historik Timothy Snyder uvádí ve své knize „Krvavé země“, že němečtí nacisté vyvraždili celkem 2 miliony Poláků, další 2 miliony jich vymordovali Sověti ve své okupační zóně na východ od řeky Bug (Molotov-Ribbentropův pakt), zbývající 2 miliony potom zahynuly v důsledku válečných operací. (Pokračování textu…)

„Zapomenutý holocaust“ nežádoucí Read More

Rozhovor s Lucií Cekotovou (2): O VORPu

Zde je pokračování rozhovoru s Lucií Cekotovou. První část, která se točí okolo tzv. „knihy pěti kardinálů“ naleznete ZDE.

Nyní bych přešel k druhému tématu tohoto rozhovoru – Vy, krom toho, že jste překladatelkou a hájíte manželství a rodinu překladem této knihy, jste také členkou Výboru na obranu rodičovských práv, dokonce snad členkou jeho vedení, pokud se nemýlím, což je zase jiná forma obrany rodiny. Jak jste se k VORPu a práci v něm dostala?

Jsem jeho spoluzakladatelkou a od ledna tohoto roku opět i členkou předsednictva. Výbor na obranu rodičovských práv vznikl v dávných dobách, na sklonku roku 1995, nebo na úplném začátku roku 1996, kdy se v České republice poprvé objevila snaha o zavedení jednotné, shora naoktrojované sexuální výchovy povinné pro všechny žáky základních škol a k našemu nesmírnému překvapení a zděšení byl jedním z jejích spoluautorů MUDr. Antonín Brzek, který tehdy byl tuším místopředsedou české zemské organizace KDU-ČSL. Byl to tedy úder, který přišel ze strany, odkud bychom ho nečekali. Sešla se nás tehdy skupina katolických rodičů, která cítila potřebu snažit se to nějak zvrátit, a proto založila Výbor na obranu rodičovských práv. Bylo to v době krátce porevoluční a název měl evokovat Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, který se zabýval obhajobou stíhaných disidentů v konečné fázi totalitního režimu. Začali jsme se cílevědomě snažit, aby Brzkova koncepce neprošla, což se podařilo.

Pokud si vzpomínám, tak kdysi jsem četl vyjádření některého z předních členů VORPu, nevím už kterého, že Josef Lux nejdříve tu Brzkovu koncepci sexuální výchovy podporoval, ale později od toho ustoupil a tvrdil, že to bylo tím, že původně nevěděl, co v ní přesně je, že kdyby to věděl od počátku, nepodporoval by ji nikdy. Viděli jste to taky tak, totiž že to lidovci podporovali z nevědomosti, nebo byli mezi nimi kromě Brzka i jiní, co tu koncepci skutečně podporovali z ideových důvodů?

Nevím, jestli to Josef Lux nevěděl, to si netroufnu tvrdit. Je možné, že o věci jako takové nic nevěděl a nechal si od lidí, kteří ji podporovali, vysvětlit, že to je dobrá věc. Následně, když se seznámil s postojem lidí z opačné strany názorového spektra, prostě změnil názor.

V KDU-ČSL byla celá řada lidí, kteří to prosazovali z ideových důvodů. Mezi lidovci je i dnes skupina lidí, kteří chtějí mít tzv. prst na tepu doby, a proto hledají takováto témata, která se potom snaží prosazovat, protože mají dojem, že lid si to žádá, že křesťanství jako takové už není „in“ a jako volební program jim nestačí. Jsou přesvědčeni, že když se budou ke křesťanským hodnotám hlásit příliš principiálně, ztratí voliče. Proto se čas od času vyskytne někdo, kdo v nějaké takové oblasti, ať už jde o potraty, sexuální výchovu nebo jiné podobné záležitosti, začne prosazovat něco, o čem se domnívá, že to přinese nové voliče. Brzek určitě nebyl sám, ale řekla bych, že byla řada lidovců (i ve vedení), kteří o tom nevěděli, nebo jim to bylo vysvětleno tak, že to prostě bez detailní znalosti věci vzali za své. Domnívám se, že postoj KDU-ČSL v této věci zdaleka nebyl jednoznačný… (Pokračování textu…)

Rozhovor s Lucií Cekotovou (2): O VORPu Read More

Cirkev v slepej uličke?

V piatok 22. mája 2015 sa v Írsku konalo referendum, ktoré v krajine podporilo sobáše homosexuálov. Zo 60,5 % zúčastnených voličov, za hlasovalo 62% t. j. asi 1,2 milióna obyvateľov a 38% bolo proti. Referenda sa v tejto krajine, kde sa asi 84% obyvateľov pokladá za katolíkov, zúčastnil vysoký počet voličov a bolo podporované všetkými politickými stranami, médiami a rozličnými iniciatívami.

Írsko, ktoré sa pokladá za jednu z krajín s najvyšším percentom katolíkov, kde donedávna ešte nemali vôbec legalizované problémy sekularizovaných krajín, si ako prvé demokraticky odhlasovalo nekresťanský spôsob života spoločnosti. Nikdy som v tejto krajine nebol, preto nie som kompetentný vyjadrovať sa k príčinám a dôvodom, ktoré obyvateľov Írska priviedli k tomuto nešťastnému kroku. Ale pýtam sa, čo robila Írska Cirkev a jej predstavitelia, že väčšina obyvateľov, teda aj katolíkov, prišla vo svojom vnútri k takémuto rozhodnutiu?

Je známe, že o Pravde nemožno hlasovať. Ale ako môže fungovať spoločnosť, ktorá spochybní vlastné základy, na ktorých je stáročia budovaná? Načo je taká Cirkev, aký má zmysel, ktorá prestáva byť soľou, ktorá nevedie k večnému šťastiu? Kde môžu byť kresťanské hodnoty ponúkané ako model pre život, keď to nejde v Írsku, a zdá sa, že ani na Slovensku? Zostáva nádej, že snáď ešte kresťania v Poľsku a na Malte dokážu udať smer života spoločnosti. (Pokračování textu…)

Cirkev v slepej uličke? Read More

Proč máme povinnost přijímat křesťanské uprchlíky

Tábor pro syrské uprchlíky v Jordánsku

Když sleduji všechny ty diskuse o tom, zda přijímat uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, kolik a jaké, občas se nestačím divit, co všechno z lidí vypadne. Můj názor je jasný – měli bychom přijímat uprchlíky, v prvé řadě ty křesťanské! A troufám si dokonce tvrdit, že je to v současné situaci naše jednoznačná povinnost. Proč? No, dovolím si to rozvést…

A) Proč přijímat uprchlíky?

A1) Protože na to máme.

Je to tak. Jsme na tom tak dobře, že si můžeme dovolit pomáhat. A – tady není žádných pochyb – kdo může pomáhat, ten pomáhat musí. Tím více, že:

A2) Západ je zodpovědný za neštěstí, které ty lidi potkalo.

Ano, JE! To USA a část EU rozbordelily Irák tak, že se stal líhništěm terorismu a ideálním podhoubím Islámského státu. Stejně totéž platí u Lybie. A i Sýrie, kde by – nebýt systematické podpory protibašárovského terorismu ze strany USA a části EU – žádné občanské války a Islámského státu rovněž nebylo. Rád bych připomněl, že ČR nejenže neodsoudila žádnou z těchto nedomyšlených agresí a nezodpovědností, ale dokonce některé z nich hlasitě a explicitně podporovala. (Pokračování textu…)

Proč máme povinnost přijímat křesťanské uprchlíky Read More

Duda vyhrál první kolo

Andrzej Duda

První kolo polských prezidentských voleb překvapivě vyhrál kandidát opoziční strany Právo a spravedlnost, europoslanec Andrzej Duda (cca 35 % hlasů), těsně následovaný úřadujícím prezidentem a kandidátem vládní Občanské platformy Bronisławem Komorowským (cca 33 % hlasů). Za nimi už s výrazným odstupem zůstává poslední kandidát s významným podílem hlasů, zpěvák Paweł Kukiz (cca 21 % hlasů). (Pokračování textu…)

Duda vyhrál první kolo Read More