Vítejte u dalšího rozhlédnutí. Dnešní nabídka odkazů a článků je poněkud širší, ale snad jsou to všechno důležité a zajímavé věci.
Tento týden začíná svátkem Svaté rodiny. Z dalších svátků a výročí je třeba připomenout především oktáv Zjevení Páně, kterým 13. ledna končí Vánoce, a památku sv. Hilaria z Poitiers (14.) Jako Češi bychom taky neměli propásnout památku českoitalského misionáře bl. Odorika z Pordenone (rovněž 14.)
Z dění ve světě bych upozornil na sílící pronásledování křesťanů v Nigérii a vyzval vás tak opět k modlitbám za naše bratry. (Pokračování textu…)
Občas člověk narazí na článek, kde neví, zdali se smát, nebo plakat. Jeden takový nedávno vytvořil Ing. Valentin Kusák, jeden z předních mluvčích agnosticko-ateistických antiislamistů v ČR. Jmenuje se Zničí sexuální revoluce islám? a měli bychom si ho pozorně přečíst. Připomene nám, že přece jen existuje řada cenných hodnot, které s muslimy sdílíme. Mimo jiné se s nimi jistě shodneme na tom, že Kristína Kočí pro nás není následováníhodný vzor úspěšné ženy a světlo na konci tunelu… (Pokračování textu…)
Dnes bych připomněl jednu sice starou a pozapomenutou, ale zdá se, že dnes bohužel velice aktuální publikaci, kterou v roce 1996 vydala Matice cyrilometodějská. Brožura Reforma, nebo nové štěpení?, jejímž autorem je biskup Andreas Laun, se zabývá rozborem požadavků a cílů odpadlického hnutí Wir sind Kirche (My jsme církev), které vzniklo v roce 1995 v Rakousku a získalo silný vliv v německy mluvících zemích.
Biskup Laun, jeden z nejvýznamnějších rakouských morálních teologů, ve své útlé knížce přesvědčivě dokazuje, že Wir sind Kirche požaduje věci neslučitelné s katolickou vírou, že vzešlo z částečné ztráty víry a že jím navrhovaná „terapie“ je ve skutečnosti samotnou nemocí. Také demonstruje agresivitu hnutí a jeho zákeřné a hanlivé útoky na ty, co s ním nesouhlasí, nemluvě o urážkách, pomluvách a dezinterpretacích katolického učení obratně skrytých přímo v jeho požadavcích. (Pokračování textu…)
Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. (J 16,23)
Jaké je to blaho a potěšující skutečnost, že Bůh vyslyší všecko, o cokoliv ho budeme prosit ve jménu Ježíše Krista! Spasitel nám nejen dovoluje modlit se k Bohu, ale dokonce nám to nařizuje a prosí nás o to, protože řekl apoštolům: „Už tři roky jsem s vámi a o nic jste mě neprosili. Proste tedy, aby vaše radost byla úplná a dokonalá.“ Modlitba je pramenem veškerého dobra a štěstí na zemi. Jestliže jsme doposud ubozí, zbaveni světla a milostí Božích, je to vinou toho, že se nemodlíme nebo se modlíme špatně. Opravdu, s bolestí v srdci musíme přiznat, že velká část lidí vůbec neví, co to znamená „modlit se“. Jedni k tomuto úkonu – pro dobrého křesťana tak milému a posilňujícímu – cítí odpor. Jiní se modlí, ale nic nedostávají, protože jejich modlitba je špatná, modlí se bez přípravy a sami dokonce neznají způsob, jak se modlit k milosrdnému Stvořiteli. Opravdu všechna pozemská neštěstí, která na nás dopadají, pocházejí ze zanedbání modlitby nebo z jejího špatného odříkání. Kdybychom neurazili Boha, byli bychom šťastni tak, jako Adam před pádem. Je zcela nemožné, aby Boha nezarmoutil ten, kdo se vůbec nemodlí nebo se modlí špatně. Teď bych vás chtěl povzbudit k časté a dobré modlitbě, a proto vás poučím: za prvé, že bez modlitby nelze dojít spásy, za druhé, že modlitba je u Boha všemohoucí, a za třetí, jaké musí splňovat podmínky, aby se líbila Bohu a byla pro nás užitečná. (Pokračování textu…)
V Iowě proběhla první bitva republikánských primárek, v nichž se bojuje o republikánskou nominaci do příštích prezidentských voleb v USA. A nutno říci, že má dva vítěze. Prvním je Mitt Romney, který získal 30 015 hlasů a (patrně) 13 delegátů. Radovat se ovšem příliš nemůže. Jen o osm hlasů méně a (patrně) 12 delegátů totiž získal médii dosud programově opomíjený Rick Santorum. Nad 10 % hlasů ještě získali Ron Paul (22 %), Newt Gingrich (14 %) a Rick Perry (11 %). Podrobnější výsledky naleznete v angličtině ZDE.
Magazín ChristNet.cz zveřejnil rozhovor s otcem Markem Váchou, kde tento mluví o tom, že druhá polovina 20. století přidala ke třem tradičním rozměrům, kterými se vždy etika zabývala (vztah k Bohu, k ostatním lidem a k sobě), ještě čtvrtý rozměr, kterým má být vztah k přírodě. Mluví též podivným způsobem o „právech zvířat“. Domnívám se, že nemá pravdu a že jeho pohled je z hlediska křesťanství minimálně extremistický, spíše ale přímo křesťanství cizí…
Už samotné dělení objektu etiky na výše zmíněné tři typy vztahů je dle mého soudu značně účelové a zavádějící, neboť pokud půjdeme do hloubky, rychle zjistíme, že ve všech třech případech jde především o vztah k Bohu. Neboť náš vztah k ostatním lidem i k sobě stojí na našem vztahu k Bohu. Koneckonců veškeré směřování člověka, veškerá jeho cena, se odvíjí od toho, že byl stvořen Bohem, jehož je obrazem, majetkem a služebníkem. Jinými slovy, tyto tři typy vztahů nejsou nezávislé nebo rovnocenné, náš vztah k lidem i k sobě samému je jen podmnožinou a odvozeninou našeho vztahu k Bohu. (Pokračování textu…)
Po tom, co celebrant nechá smísit část hostie přepodstatněné na Kristovo Tělo s jeho Krví v kalichu, přikryje kalich pallou, poklekne na pravé koleno a povstane, sepne ruce a skloněn recituje Agnus Dei:
Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi, miserére nobis.
Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi, miserére nobis.
Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi, dona nobis pacem.
Předpokládáme sice, že český význam těchto slov je notoricky znám, pro všechny případy však přesto doplňujeme, že první dvě věty znamenají „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi“ a třetí věta v překladu zní „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj“. Při každé z uvedených tří vět se celebrant bije pravou rukou v prsa. (Pokračování textu…)
Jelikož zde máme dobu mimořádně hektickou, bude toto rozhlédnutí stejně jako předchozí poněkud zkrácené. Následující by se už měla vrátit ke klasické struktuře. Tedy stručně o tom, co nás v prvním týdnu roku 2012 čeká a nemine:
Máme zde neděli 1. ledna a s ní slavnost Panny Marie, Matky Boží, památku sv. Zdislavy z Lemberka a první den občanského roku. Další významné svátky v týdnu jsou svátek Nejsvětějšího Jména Ježíš (2. nebo 3.) a slavnost Zjevení Páně (6.) Příští týden započne svátkem Svaté rodiny, resp. Křtu Páně (8.)
Z akcí bych upozornil na přednášku Petra Hájka na téma Křesťané v obklíčení médií, která proběhne 3. ledna v Praze.
Dnes je poslední den roku 2011, dobrý čas k bilancování a výhledu do budoucna. Byl to těžký rok a obávám se, že bude ještě hůř. I když – kdož ví? Zamysleme se dnes nejen nad tím, co se stalo a co nás čeká a nemine, ale taky nad tím, co dělat lépe a kde je řešení. (Pokračování textu…)
Na konci předminulé – desáté – části výkladu k tridentské mši svaté jsme uvedli, že mešní kánon končí celebrant slovy Per omnia saecula saecolorum, na které se odpoví Amen. Při zpívané, resp. slavné mši svaté celebrant ta slova zazpívá a sbor nebo lépe všichni přítomní věřící zazpívají odpověď Amen, při tiché mši svaté vysloví celebrant uvedená slova nahlas a odpověď Amen je na ministrantech, při recitované mši svaté odpovědí Amen všichni přítomní.
V případě zpěvu jsou nápěvy toho, co zpívá celebrant, i odpovědi Amen stejné jako v podobném případě na začátku preface (či – přesněji – na konci obětování; viz část VII. Preface a Sanktus v prvním čísle letošního ročníku) a jde také o stejný umělecký prostředek k vyjádření jednoty mešního obřadu: jako u dialogu před prefací šlo o vyjádření přechodu z obětování na následující mešní kánon, tak nyní jde o vyjádření přechodu z mešního kánonu na další část mše svaté, totiž přijímání. (Pokračování textu…)
Vítám Vás u posledního letošního rozhlédnutí, které je v důsledku zahájení hektické doby vánoční omezeno pouze na stručný přehled akcí a výtah z Kalendária. Přeji veselé a požehnané Vánoce!
Pornografie je (společně s bulvárem) velikým prokletím dnešního světa. Lámou v lidech stud, slušnost a cit pro intimitu a cenu lidské důstojnosti. I nejeden křesťan má s pornem problém.
Možná teď, na konci Adventu a začátku Vánoc, či s příchodem Nového roku, je ten správný čas se vytrhnout z osidel Ďábla, z nichž pornografie je jedno z těch nejefektivnějších. Ale je to vůbec nutné? Jak je velké a v čem vlastně spočívá její zlo? (Pokračování textu…)
komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou. (J 20, 23)
Kolik utrpení musel snášet Spasitel, kolik pohrdání; jak bolestně musel umírat, aby tato slova dostala skutečnou moc. A my jsme často tak zaslepení, tak nerozhodní, že se nám zdá, jako by to záleželo na knězi, zda udělí nebo neudělí rozhřešení. Drazí bratři, velmi se mýlíme. Ten, kdo uděluje svátost pokání, je pouze správcem milostí a zásluh Ježíše Krista (srv. 1Kor 4,1), proto je musí rozdělovat podle přesně stanovených pravidel. Svatá bázeň provází nejednou ubohého kněze při vykonávání tohoto nelehkého úřadu, protože když chce zachraňovat jiné, snadno může zahubit sebe samého. Hrozný účet ho čeká na Božím soudě za všechna udělená rozhřešení, jestli byl rozmařilým nebo skoupým správcem nebeských milostí. Jak je zde snadné zmýlit se! V takové chvíli by mnoho kněží volilo být raději ve stavu světském než v duchovním! Ale také mnoho světských lidí čeká tvrdá odpovědnost za to, že se možná nikdy nemodlili za své pastýře, za ty, kteří se pro jejich záchranu vydali do záhuby… (Pokračování textu…)
Musím říci, že v souvislosti se smrtí Václava Havla je třeba pogratulovat časopisu Te Deum za přesný a cenný zásah. V jeho zatím posledním čísle (2011/5), které spatřilo světlo světa v listopadu, vyšla série skvělých článků o očistci. Oslavné chóry po smrti Václava Havla krásně podtrhují především článek Trenta Beattieho Krutost bezstarostných kanonizací – je smutné, že nejen řadoví věřící, ale i leckteří kněží potvrzují jeho aktuálnost, když Havla posílají přímou cestou do Nebe, čímž předvádějí přesně ten přístup, který článek zcela oprávněně tvrdě kritizuje. (Pokračování textu…)
Po čtvrté části výkladu mše svaté podle tridentského ritu jsme učinili jakýsi oddech při sledování její dynamiky a zařadili jsme výklad o paramentech a o bohoslužebných nádobách. Tento oddech ve výkladu oddělil už dokončený výklad bohoslužby katechumenů od nastávajícího výkladu bohoslužby oběti a v něm jsme naznačili, že někdy později bude vyložena i struktura církevního roku (církevní kalendář) odpovídající tridentskému ritu. To činíme tentokrát a zařadili jsme tedy jakýsi další oddech, právě mezi mešní kánon a – v širším slova smyslu – svaté přijímání.
Církevní kalendář není nějaká zcela univerzální organizace roku. Abychom ukázali, kam až rozdílnost může jít (a je přípustná), poznamenejme, že např. církevní kalendář odpovídající arménskému ritu (přijatý s tímto ritem i do sjednocené arménsko-katolické církve) přiřazuje sice význačným svátkům jakási pevná data, ale s výjimkou Vánoc nechává každý jednotlivý rok takové datum „zaokrouhlit“ na nejbližší neděli, takže na příklad svátek Nanebevzetí Panny Marie, kterému je přiřazeno datum 15. srpna jako v latinských ritech, se dle polohy neděle slaví mezi 12. až 18. srpnem. Nadto tentýž kalendář dělí církevní rok na čtyři období, a to adventní spolu s vánočním, velikonoční, období od Nanebevzetí Panny Marie a období od Povýšení svatého Kříže. Jiným příkladem je milánský ritus (tedy jeden z latinských ritů), jehož advent má ne čtyři, ale šest nedělí a jehož církevní rok se dělí (nebo alespoň do koncilní reformy dělil) na „zimní část“, začínající první adventní nedělí, a „letní část“, začínající přibližně po čtení proroctví při liturgii velikonoční vigilie. (Pokračování textu…)
Obraz "Adorazione del Bambino" od bratra Angelica (1395-1455)
Vítejte u posledního rozhlédnutí před koncem Adventu a počátkem Vánoc. Tento týden začíná čtvrtou nedělí adventní a končí na Štědrý den památkou Adama a Evy (24.) Z dalších svátků v jeho průběhu je třeba připomenout zejména svátek Tomáše Apoštola (21.) Následující týden pak započne slavností Narození Páně.
Upozorňuji na sbírku, kterou vyhlásila katolická organizace Human Life International. Má z ní být uhrazena naprosto neopodstatněná pokuta, kterou rakouský soud udělil řediteli její rakouské pobočky.
Přichází osmé kolo naší soutěže. Pokud jste na ni narazili až teď, tak se klidně můžete zařadit, pořád máte ještě slušnou šanci se zapojit do boje o oceněná místa. Jelikož v sedmém kole nikdo odpovědi nezaslal, vede i nadále pan Kučera, po něm následují pánové Mach a Hoffmann.
Nebojte se odpovídat jen na jednu otázku, či pouze částečně. Na odpovědi máte čas do soboty 24. 12. 2011 do 12:00, zasílají se na e-mailovou adresu [email protected]. Tři nejúspěšnější účastníci součtu všech deseti kol budou odměněni (kdo ale chce soutěžit o odměnu, musí uvést v mailu adresu, na kterou je možné ji poslat). Redaktoři soutěžit nemohou.
Soutěžní otázky:
Obr. 8a: Identifikujte znak a jeho nositele, určete zvíře v zeleném poli a sdělte nám, na základě čeho se do znaku dostalo.
Obr. 8b: Určete, co obraz znázorňuje a kde se nachází.
Správné odpovědi sedmého kola: 1. obrázek: sv. Nuno Álvares Pereira (podrobnosti viz odkaz), 2. obrázek: Dílo Johna Everetta Millaise ukazuje Ježíše v domě rodičů, neměl by pro vás být problém ukázat na něm Ježíše, Pannu Marii a sv. Josefa.
Tak prý se nic neděje a k žádným dramatickým změnám religiozity nedochází. Alespoň to ve svém prohlášení k předběžným výsledkům Sčítání lidu 2011 tvrdí Česká biskupská konference. Je to smutné, ale nepřekvapí to, na strkání hlavy do písku a hledání výmluv coby dominantní strategii české části Církve jsme si už zvykli. Tentokráte se s nadšením sáhlo po výmluvě, kterou poskytla změna metodiky společně s 5 miliony tajnůstkářských občanů. Bohužel jde o postoj naivní a dlouhodobě neudržitelný… (Pokračování textu…)
Běda mi, protože jsem v životě mnoho zhřešil. (Sv. Augustin, Vyznání 2,10)
Tato slova řekl sv. Augustin, když po letech v myšlenkách procházel dávné chvíle svého života. Když na ně vzpomínal, srdce mu pukalo žalem. Není divné, že s tak velkou vroucností v duši volal: „Ó Bože, promarnil jsem svá léta, když jsem tě nemiloval. Ó Pane, nevzpomínej na mé dávné poklesky.“
Jak blahoslavené, jak cenné jsou slzy, které velkého hříšníka proměnily ve světce! Srdce zlomené bolestí znovu získalo ztracenou přízeň Boží. Kéž bychom i my, když vzpomínáme na viny, které jsme nadělali, mohli se sv. Augustinem zopakovat: „Běda mi, neboť jsem mnoho zhřešil v dřívějších letech svého života! Bože, buď milosrdný mé duši!“
Všichni jsme hříšní, všichni potřebujeme Boží milosrdenství. Máme velké štěstí, že je můžeme nalézt, že jako marnotratný syn přijmeme odpuštění, když padneme na kolena před nejlepším z otců. Jestli chceme přijmout odpuštění, musíme mít upřímnou lítost a pevné předsevzetí nápravy. Dnes vám tedy budu mluvit o lítosti a o pevném předsevzetí napravit se. (Pokračování textu…)
Při pohledu na dění okolo „záchrany EU a eurozóny“ se mi v mysli zosnovala rada, kterou tímto zdarma a ochotně doporučuji politikům nejen křesťanským. A taky voličům. Nejen křesťanským. Ta rada se možná nakonec bude někomu zdát nekřesťanská, ale myslím, že tomu tak není… (Pokračování textu…)
