Dnes je poslední den roku 2011, dobrý čas k bilancování a výhledu do budoucna. Byl to těžký rok a obávám se, že bude ještě hůř. I když – kdož ví? Zamysleme se dnes nejen nad tím, co se stalo a co nás čeká a nemine, ale taky nad tím, co dělat lépe a kde je řešení.

Ekonomické vyhlídky – špatné

Pokud jde o ekonomiku, není zde žádný prostor pro optimismus. Až se spojí nastupující recese založená stupňující se dluhovou krizí s v mnoha ohledech asociálními reformami dnešní vlády, spousta lidí zjistí, že jejich životní standart je neudržitelný. Chudých a sociálně potřebných prudce přibude. Stát jim samozřejmě nijak nepomůže, protože politici budou krást stejně intenzívně, jako dosud, takže na takové „zbytečnosti“ jim nezbydou peníze. A stále je zde riziko, že část našich státních rezerv skončí v bezedném chřtánu krachujících ekonomik eurozóny.

Křesťané, ať už ve formě oficiálních církevních institucí či soukromých spolků, hráli vždy důležitou roli v oblasti charity a podpory potřebných. Jsme dnes připraveni na krizi státu v této oblasti? Budeme schopni zvýšit svůj podíl ve zdravotnictví, školství s tím, že naše zařízení budou přístupná chudým a že budou opravdu katolická? Jsme připraveni navýšit péči o potřebné? Pokud ne, je nejvyšší čas se začít připravovat. Vlastně už včera bylo pozdě…

Pronásledování křesťanů

Druhým velkým tématem příštího roku je pronásledování křesťanů. Během uplynulého roku se situace křesťanů ve světě prudce zhoršila a lze říci, že se tak stalo plošně. Islamisté sílí napříč celým islámským světem. Jejich vítězství učinilo některé země pro křesťany dlouhodobě neobyvatelnými – viz například Irák, Afghánistán, Pákistán a půlka Nigérie. Egypt je bude brzy následovat, v Sýrii lze očekávat totéž, zejména když Západ intenzívně pracuje ve prospěch islamistů. Křesťany ovšem stále více pronásledují i komunisté v Číně a Vietnamu. V Severní Koreji se pronásledování nezhoršilo pouze proto, že už horší být prostě nemůže. A přestože v USA došlo v minulém roce v důsledku drtivého vítězství republikánů ve volbách na konci roku 2010 ke zlepšení na úrovni některých jednotlivých států, na federální úrovni a ve stále demokratických státech dochází k sílícím útokům na základní náboženské svobody. Měli bychom se modlit, aby se republikánům podařilo odstranit v nadcházejících volbách z prezidentského úřadu Obamu, protože pokud se to nepodaří, hrozí další likvidace klíčových náboženských svobod nejen v USA, ale i ve světě, protože Obama milerád podpoří podobná tažení i na mezinárodní úrovni.

V této souvislosti je třeba zesílit tlak na naše politiky, aby se křesťanů zastávali a neváhali jim nabídnout v ČR útočiště. Petice, kterou tento časopis v uplynulém roce uspořádal, byla pouze prvním krokem za tímto cílem. Sama o sobě nic nezmění – vyvolala jen omezený a krátkodobý mediální ohlas. Prosím, podpořte své pronásledované bratry a sestry modlitbami i konkrétní pomocí. Ptejte se svých politiků, co dělají pro pronásledované křesťany, ptejte se, co dělá vaše společenství pro pronásledované křesťany. A až půjdete k volbám, ptejte se, zda je správné, aby křesťan volil politika, který na toto téma trousí nejapné bonmoty a, ač ministr zahraničí, jako vrchol svého úsilí v tomto směru může vykázat jen podporu nezávazných a efekt postrádajících proklamací na celoevropské úrovni…

Svatý život je řešením všeho

Přes všechny potíže bychom neměli zapomínat, že dobrý život není jednoduchý život či život bez utrpení, ale prostě a jednoduše život svatý. Svatý život je řešení osobních krizí, krize církve, i krize světa. A svatý život, to není jen pravidelně se modlit a chodit na Mši. Je to život, celý život, každá sekunda našeho života. V kostele, v práci, ve volební místnosti i v posteli. Ve snaze o něj nesmíme nikdy ustat. Jistě jsme nedokonalí, ale Bůh je nejvýše milosrdný a odpustí těm, co zavčas projeví lítost a nápravu.

Je smutnou skutečností, že v dnešní době se až příliš často stává, že ti, co by nám měli ukazovat cestu svatého života, jsou svatému životu největší překážkou, protože namísto úzké a křivolaké svaté cesty ukazují onu širokou cestu do pekla. Tady zbývá jediné: co můžeme sami napravit, to napravme. Kde můžeme alespoň trochu pomoci, pomozme. A kde nemůžeme dělat nic, tam se alespoň modleme.

Ignác Pospíšil