Oficiální program odstartuje v 10:00 pontifikální mše svatá kardinála Duky ve svatovítské katedrále. Což je jistě sympatické, bohužel méně sympatické už je, že si kardinál Duka vymínil, že to bude jediná římskokatolická bohoslužba spojená s pochodem, takže letos nebude v programu žádná tradiční liturgie. (Dodatečná poznámka – k tomuto textu vznesl výhrady pan Ucháč, podle něhož se HPŽ ČR samo rozhodlo organizačně zaštítit jen službu v katedrále a že tradiční liturgie mohla být klidně domluvena. Celé jeho vyjádření i moji reakci si můžete přečíst v diskusi pod příspěvkem. (Pokračování textu…)
Česká politika je paradoxní. Člověk by řekl, že když na špičkového politika praskne dotační podvod, tak mu to uškodí, tak ho to pohřbí. Případ Babišova „Čapího hnízda“ však ústí do úplně jiného výsledku – do totální destrukce zbylého kreditu jeho koaličního partnera, který s Babišovými čachry nemá vůbec nic společného, leč přesto právě on nyní čelí hrozbě naprostého (sebe)zničení a definitivnímu pohřbení…
Nu, buďme spravedliví – může si za to sám… Kauza „Čapí hnízdo“ by KDU-ČSL sama o sobě nikterak neublížila. Tím skutečným a potenciálně smrtícím problémem se stala až díky gradující bezcharakternosti, chamtivosti a zbabělosti této strany (či respektive jejího vedení), kteréžto nedostatky znemožňují lidovcům správně reagovat a kompromitují je tak, že nemohou před voliči obstát… (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je pondělí velikonoční a my si užíváme Velikonoc. Zpravodajství zahrnuje posledních čtrnáct dní, neb minulý týden bylo (vzhledem ke Svatému týdnu) vynecháno.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: sv. František z Pauly (so 2.)
Příští týden otevře první neděle po Velikonocích, zvaná Bílá.
Modleme se tento týden především za Evropu, smrtelně ohroženou jak islámem, tak sekularismem. Modleme se i za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
Kristus vstal z mrtvých! Opravdu vstal z mrtvých! Tímto pozdravem se o Velikonocích zdraví východní křesťané, řeckokatolíci i pravoslavní. Je v něm úžasná duchovní síla. Na pozdrav „Christos voskres (Kristus vstal z mrtvých)!“, odpoví pozdravený „Voistinno voskres (opravdu vstal z mrtvých)!“ Původ tohoto zvyku tkví v evangeliu sv. Lukáše 24,34. Když se dva učedníci vrátili z cesty do Emauz k apoštolům a sdělili, že se jim vzkříšený Ježíš zjevil na cestě, že vstal z mrtvých, apoštolé odpověděli: „Pán opravdu vstal z mrtvých…“
Komunisté r. 1950 postavili řeckokatolickou církev na Slovensku mimo zákon. Kněží, kteří odmítli nucený přestup k pravoslaví, byli uvězněni. V kriminále se jim snažili agitátoři „vymýt mozek“ ateistickými přednáškami. Jednou, když jich shromáždili několik desítek a řečník „dokazoval“, že Bůh neexistuje, přihlásil se jeden starý kněz, že má dotaz. Přednášející mu udělil slovo. On se obrátil ke shromážděným spolubratřím s pouhými dvěma slovy: „Christos voskres!“ Všichni sborově odpověděli: „Voistinno voskres!“ A bylo po přednášce. Stačila pouhá tato dvě slůvka, aby rozmetala celou konstrukci bolševických neznabohů na padrť.
Zmrtvýchvstání je pečetí vykupitelského díla Kristova, důkazem jeho Božství a pravdivosti jeho nauky. Jedná se o nejlépe doloženou realitu v dějinách starověku. Prázdný hrob viděl každý obyvatel Jeruzaléma a každý návstěvník tohoto města. Vzkříšeného Pána neviděli pouze apoštolé a zbožné ženy, ale stovky lidí, možná i tisíce. Sv. Pavel píše v 1 Kor 15,6 o jeho zjevení „více než 500 bratří najednou…“ a aby nebylo žádných pochybností, dodává, že „většina dosud žije…“, čili můžete je navštívit a ověřit si to. Sv. Lukáš v úvodu ke Skutkům apoštolů zase uvádí, že Ježíš „po svém utrpení dal mnoho důkazů pro to, že žije…“ (Sk 1,3). (Pokračování textu…)
„Ježíš nebude nikdy překonán!“ Hádejte, milí čtenáři, kdo pronesl tento patetický výrok. Katolický biskup? Misionář? Teolog? Mučedník pro Krista? Nikoliv, byl to Ernest Renan, bojovný francouzský antiklerikál 19. století, který se netajil svým záměrem zlikvidovat Katolickou církev. Nepředstavoval mezi svými souputníky žádnou výjimku. I náš T. G. Masaryk, velký nepřítel katolicismu, umísťuje na konci svého spisu „Světová revoluce“ nadšený výkřik: „Ježíš, ne Caesar!“
Málokdo z odpůrců křesťanství na Ježíše plive (to se dá těžko, byl bez jakéhokoliv osobního hříchu), všichni osvícenci, marxisté i současní genderističtí neomarxisté, existencionalisté, liberálové, zednáři a další esa protikatolického boje – pokud přímo nepopírají Kristovu historickou existenci (tím by se dnes ale z vědeckého hlediska znemožnili), tak ho vychvalují jako velkého filozofa, lidového proroka a náboženského reformátora, kterého pro jeho odvážnou kritiku tehdejšího náboženského establishmentu poslal židovský sanhedrin na smrt.
Má to však jeden háček. Takový Ježíš nikdy neexistoval, Ježíš-pouhý člověk není historickou osobností. Tou je Ježíš-Bohočlověk, Vykupitel a Spasitel světa. Toho ovšem odpůrci zjevené pravdy odmítají stejně hněvivě jako tenkrát židovský sanhedrin v čele s Kaifášem, tento Ježíš jim dnes překáží stejně jako tenkrát. Ježíš filozof a náboženský reformátor jim nevadí, takových zná historie víc, on je pouze jedním z nich. Ježíš tohoto typu je k ničemu nezavazuje, je to člověk podrobený omylům tak jako všichni. Ale Ježíš Kristus, ten, který o sobě prohlásil, že pouze On je Cesta, Pravda a Život, a nikoli jenom jeden z myslitelů a zakladatelů světových náboženství, se pro ně stal „úhelným kamenem“, který zuřivě odhazují. (Pokračování textu…)
Jsou nyní zabíjeni, brutálně vražděni bezbranní nevinní; jsou utlačováni i lidé jiné rasy, jiného původu… Stojíme tváří v tvář neslýchanému vražednému šílenství národa! (biskup Galen, srpen 1941)
Před 70 lety zemřel bl. Clemens August kardinál hrabě von Galen (1878-1946), biskup Münsteru, kterému jeho ostrá vystoupení proti nacistickému režimu vynesla přezdívky „Lev z Münsteru“ či „Vestfálský lev“.
Jeho kázání proti nacistickým euthanasijním programům vyvolala v Německu takové pozdvižení, že je Hitler radikálně omezil a před veřejností předstíral jejich ukončení (byť je v omezené míře, zejména v zahraničí, prováděl dál). (Pokračování textu…)
Biskup Schneider se v exkluzivním rozhovoru pro nezávislého anglického novináře Daniela Blackmana zabývá celou řadou kontroverzních otázek, např. evangelizací ve vztahu k židům a muslimům, nedávnými výroky papeže o viru Zika a antikoncepci, svobodnými zednáři v řadách hierarchie, a hovoří o tom, proč odmítá dovolit, aby mu strach zabránil učit všechny pravdy katolické víry.
Cesta biskupa Schneidera, kterou organizoval zakladatel a vydavatel irského listu Catholic Voice Anthony Murphy, zahrnovala několik Mší sv., rekolekce pro kněze a přednášky v chrámu sv. Augustina v Ramsgate a ve vzkvétajících kostelech svěřených Institutu Krista Krále v New Brightonu a Kněžskému bratrstvu sv. Petra ve Warringtonu. Pan biskup se rovněž zastavil v oxfordské oratoři.
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí. Je Květná neděle a začíná Svatý týden (jinak též pašiový či velký), po kterém zahájíme oslavami Zmrtvýchvstání Páně dobu velikonoční.
V tento posvátný čas se nerozptylujme nějakým zpravodajstvím či blbnutím a soustřeďme se na to podstatné – na umučení a Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, našeho Zachránce a Spasitele. Seznam tradičních liturgií sloužených ode dneška až po Velikonoční pondělí na území ČR a Slovenska naleznete ZDE.
Modleme se za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
Již čtvrtý ročník Setkání katolických dětí, které pořádají rodina Krutských a Ignác Pospíšil, se letos (2016) uskuteční v termínu 13. – 20. srpna na Lipensku u Frymburku. Přijímáme přihlášky dětí ve věku od 7 do 14 let (v odůvodněných případech můžeme dolní hranici trochu posunout). Čas chceme rozdělit mezi hry, zábavu, sport, práci, společnou modlitbu a Mši sv. v tradičním katolickém ritu.
Letos, stejně jako loni, setkání proběhne v lesích poblíž Lipenského jezera. Jelikož se osvědčila, zůstane zachována loni zavedená novinka – možnost strávit s námi několik společných dnů pro celé rodiny. Ty buďto budou mít vlastní program, nebo se budou moci i určitým způsobem zapojit do programu setkání. Samozřejmě ale děti, které budou přihlášeny na setkání, se ale budou řídit táborovými pravidly a jeho řádem a programem a budou tam celou dobu pobytu (byť s nimi přijel zbytek rodiny, který by to měl jinak). (Pokračování textu…)
2. července 2016 bude v bavorském Heimenkirchu vysvěcen na kněze Jakub Zentner z Kněžského bratrstva sv. Petra. Hlavní primiční Mši sv. bude novokněz sloužit 6. 7. v kostele Všech svatých v Libochovicích, další Mše sv. v prvních dnech bude sloužit 3. 7. v kapli sv. Mikuláše v Untermooweiler, 4. 7. v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře u Příbrami a 5. 7: (soukromě) v Praze.
Během večerních zpráv TV 2000, televize Italské biskupské konference, dne 11. března, byl zveřejněn poslední dopis Misionářek lásky, které byly s dalšími dvanácti lidmi zavražděny islamisty v jemenském městě Aden. Dopis, který psala sestra představená svým spolusestrám, se tak stal jejich nečekanou závětí.
Podává zprávu o válce v Jemenu, o velkém utrpení lidí, ale také o víře, která sestry zde nutí vytrvat přes všechna nebezpečí na straně nemocných, starých a sirotků. (Pokračování textu…)
Modleme se tento týden především za naše pronásledované bratry a sestry všude ve světě, od Kanady po Indonésii, jakož i za obrácení těch, co se na jejich pronásledování podílejí či proti němu nezasahují, ač by mohli.
Modleme se i za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
Zde je průběžně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb sloužených tento rok o Svatém týdnu, Zmrtvýchvstání Páně a Velikonočním pondělí na území ČR a Slovenska.
Vytvářím ho z vlastní iniciativy jako službu pro čtenáře, kteří by si přáli oslavit tento svátek tradiční liturgií. Není v mých silách pořídit tento seznam sám, proto neváhejte pomoci a pokud víte o nějaké neuvedené liturgii, všimnete si nějaké chyby či vás napadá nějaká doplňující informace k uvedené bohoslužbě, prosím, upozorněte na ni v diskusi pod článkem, rád to do seznamu doplním.
Těm, kteří by toužili strávit s tradiční liturgií delší čas doby postní, Velikonoční triduum či Hod Boží velikonoční, doporučuji obrátit se na vyšebrodský klášter, který má i určité ubytovací kapacity pro ty, kdo by se chtěli zúčastnit klášterních bohoslužeb. (A pokud by tyto kapacity byly naplněny, ve Vyšším Brodě jsou další, které by zatím neměly být nikterak přeplněné). Další lokace umožňující prožít s tradiční liturgií celý Svatý týden a Zmrtvýchvstání Páně jsou Vejprty (omezené ubytování na faře, další v blízkém hotelu) a Plzeň. Alespoň celé Velikonoční triduum je tradiční liturgie dostupná v Praze a ve Frýdku.
Seznam bohoslužeb v ČR detailně dělím dle diecézí. Ty však jsou použity jako územně popisný prvek, nikoliv institucionální, takže jsou tam pod nimi uvedeny i bohoslužby organizované a sloužené na jejich území i mimo diecézní a oficiální struktury (tj. např. veřejnosti přístupné bohoslužby řeholních komunit). Zájemci o bohoslužby u FSSPX nechť si je vyhledají sami na patřičných stránkách. (Pokračování textu…)
Předevčírem zveřejněný příspěvek Marka Venuty nebyl jedinou odpovědí na stať paní Roubalové ve Znojemsku. Svou odpověď, deníkem rovněž odmítnutou, napsala i paní Iveta Černá. Rozhodl jsem se zveřejnit i ten…
Minulý týden (22. 2. 2016) vyšel ve Znojemsku velmi dobrý příspěvek pana Marka Venuty: „Nevyvyšujte Kristkovy takřka černé mše s prvky satanismu a zameťte si před vlastním prahem“. Redakce jej zveřejnila, ale doplnila úvodním slovem, jehož zjevným účelem bylo ve čtenáři navodit dojem, že názory pana Venuty se nedají akceptovat. Tendenční a zavádějící komentáře, popř. články členů redakce, nejsou v této tiskovině výjimkou a čtenáře, kterému je známá úroveň jmenovaných novin, nemohou překvapit. Druhý týden (29. 2. 2016) pak vyšel ve Znojemsku polemický článek paní Simony Roubalové s velikým nadpisem: „Kontroverzní výrok lidoveckého předsedy Marka Venuty o inkvizici“, jak se dalo čekat, aby „objektivitě“ v podání Znojemska bylo učiněno zadost.
Polemika se současnými médii, pokud se jim prezentovaný názor právě nehodí, je většinou bojem s větrnými mlýny a ztraceným časem, mám v tom pár zkušeností. Příspěvek paní Simony Roubalové je však blábol takového kalibru a zároveň ukázkový extrakt historického povědomí (resp. totálního nevědomí) velké části českého obyvatelstva, že jsem se rozhodla na něj reagovat. Bylo by dobré, kdyby paní Roubalová a podobní, kteří mj. sedí i v redakci Znojemska, alespoň otevřeli heslo „inkvizice“ na české wikipedii, než se pustí do sepisování obdobných polemik. Českou wikipedii nelze podezírat z příchylnosti ke katolické církvi, ale i z jejího stručného hesla lze zjistit, že názory pana Venuty jsou mnohem blíže objektivním faktům o inkvizici, na rozdíl od názorů paní Roubalové, která se pohybuje ve světě fantasmagorických předsudků vůči Církvi (z jejího kontextu plyne, že míní katolickou církev). I diskuse k tomuto wiki heslu je poučná, protože mnoho lidí tam údaje zpochybňuje (racionálněji než paní Roubalová), ale jaksi nejsou schopni sepsat toto heslo jinak (lépe) a z ověřených zdrojů. (Pokračování textu…)
V následujícím textu reaguje pan Marek Venuta, předseda znojemské KDU-ČSL, na článek paní Simony Roubalové, který vyšel 29. února v deníku Znojemsko a který hrubě napadá pana Venutu i Církev. Pan Venuta chtěl svou reakci původně zveřejnit v daném deníku, ale ten jeho reakci odmítl, pročež jsem se mu rozhodl dát prostor zde.
Bohužel se zdá, že článek paní Roubalové (který je součástí širší diskuse ohledně přednášky pana Lhoťana, kterou znojemská KDU-ČSL organizovala) na internetu není, takže na něj nemohu dát link, a zveřejnit ho zde by bylo problematické jak z hlediska autorských práv, tak pro jeho velmi nízkou stylistickou i obsahovou úroveň. Pokud se tedy s ním chcete seznámit, musíte si ho sehnat v papírové podobě. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevírá čtvrtá neděle postní (Laetare), při níž si zároveň připomínáme sv. Perpetuu a Felicitu, mučednice.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne doby postní: sv. Tomáš Akvinský (po 7.), sv. Jan z Boha (út 8.), sv. Františka Římská (st 9.), čtyřicet mučedníků ze Sebaste (čt 10.) a sv. Řehoř I. Veliký (so 12.)
Z akcí upozorňuji na pouť ke hrobu císařovny Zity (so 12.) a Mši sv. otce Martina Fuchse v Praze (ne 13.)
Modleme se tento týden především za naše pronásledované bratry a sestry všude ve světě, od Kanady po Indonésii, jakož i za obrácení těch, co se na jejich pronásledování podílejí či proti němu nezasahují, ač by mohli.
Modleme se i za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
Když německý kardinál Walter Kasper během mimořádného zasedání synody o rodině poskytl novináři Edwardu Pentinovi rozhovor, kde se nelichotivě vyjádřil o afrických účastnících synody, byl to skandál. Ačkoliv se Kasper za své poznámky omluvil, ne za dlouho vyšel na webu německé biskupské konference článek Björna Odendahla, který se o Afričanech vyjadřuje ještě drsnějším způsobem a jednoho přímo jmenuje: kardinála Roberta Saraha. Ne neprávem. Nikdo nezasazuje církevním liberálům tolik ran jako kanonýr z Guineje.
Pracovitý puntičkář se po dlouhá léta ukrýval v kurii, kde si jej roku 2010 všiml papež Benedikt XVI. Sarahův čas však přišel až s pontifikátem jeho nástupce, kdy se projevil jako neohrožený obránce čistoty víry. Od té doby je Saraha všude plno. Postavil se do čela afrických biskupů, odkud vytlačil na synodách nevýrazného Petera Turksona, byl nejhlasitější opozicí kardinála Kaspera, psal knihy, řečnil a nakonec k nelibosti liberálů ovládl i svou frankofonní pracovní skupinu. Těžkotonážní evropští biskupové mu nestíhali.
Sarah je představitelem africké církve, mladé a konzervativní, která tak na první pohled stojí v protikladu snad ke všemu, čemu čelí církev v západním světě. To je v jistém smyslu velmi revoluční. Zatímco papež František má, zdá se, nejblíže k názorům německých či belgických biskupů, kardinál Sarah je opravdu mužem z konce světa. Z černého kontinentu, jehož vliv na celosvětovou církev roste. A přestože reflektuje stejná témata jako papež, přistupuje k nim na první pohled odlišně. A jedno na něm milují příznivci a nenávidí odpůrci: je průzračný a nekompromisní. (Pokračování textu…)
Jeho Excelence biskup Athanasius Schneider, jeden z nejviditelnějších prelátů usilujících o obnovu tradiční Mše sv. a víry, poskytl nedávno portálu Rorate caeli rozhovor na celou řadu témat.
V tomto rozsáhlém interview Jeho Excelence promyšleně objasňuje problémy, které jsou pro Církev v této době velké krize velmi důležité. Přečtěte si rozhovor celý, aby vám neunikly jeho myšlenky k současnému postavení FSSPX, účasti žen při Mši a umývání nohou, zda Rusko bylo skutečně zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, Summorum Pontificum a antipastorační biskupové a mnoho dalšího.
CÍRKEV PO SYNODĚ A NEVĚŘÍCÍ V HIERARCHII
Rorate Caeli: Ještě nějakou dobu nebudeme vědět, jaký dopad bude mít na Církev nedávná synoda, protože teď je na papeži Františkovi, aby udělal další krok. V podstatě, bez ohledu na konečný výsledek, existuje už v Církvi schizma? A pokud ano, co to prakticky znamená? Jak se projeví vzhledem k obyčejným katolíkům v kostelních lavicích?
J. Ex. biskup Schneider: Podle definice Kodexu kanonického práva, kánon 751, schizma znamená „odmítnutí podřízenosti papeži nebo odmítnutí společenství s členy Církve papeži podřízenými“. Je třeba rozlišovat mezi schizmatem a odpadnutím od víry nebo bludem. Odpadnutí od víry nebo blud je jistě větší hřích než schizma, jak řekl sv. Tomáš Akvinský: „Nevěra je hřích proti samému Bohu, jenž je v sobě první pravdou, o niž se opírá víra. Avšak rozkol je proti jednotě církevní, která jest nějaké dobro sdělené a menší než Bůh sám. Proto je jasné, že hřích nevěry ze svého rodu je těžší než hřích rozkolu“ („Manifestum est autem quod infidelitas est peccatum contra ipsum Deum, secundum quod in se est veritas prima, cui fides innititur. Schisma autem est contra ecclesiasticam unitatem, quae est quoddam bonum participatum, et minus quam sit ipse Deus.“ II-II, q. 39, a. 2 c; překlad Krystal, http://summa.op.cz/sth.php).
Dnešní krize v Církvi spočívá v rostoucím fenoménu toho, že lidé, kteří plně nevěří a nevyznávají neporušenou katolickou víru, v životě Církve často zaujímají strategické pozice, např. profesorů teologie, vyučujících v seminářích, řeholních představených, farářů, a dokonce biskupů a kardinálů. A tito lidé se svou defektní vírou prohlašují, že jsou podřízeni papeži. (Pokračování textu…)
1. března r. 1966 vyšel v Holandsku nový katechismus s církevním schválením tehdejšího arcibiskupa Utrechtu kardinála Bernarda Alfrinka. Byl to revoluční manifest tehdejšího pokoncilního katolického progresismu ve prospěch autodestrukce Církve. Právě on byl součástí příprav na společenskou revoluci r. 1968, která tenkrát proběhla v západních zemích. S Holandským katechismem je spojeno důležité jméno teologa Edwarda Schillebeeckxe z dominikánského řádu. Holandský katechismus se vznášel na všech duchovních vlnách své doby od feminismu až po sexuální revoluci a přesvědčoval své čtenáře s náboženským zápalem o konečném vítězství marxismu.
Byl přeložen do mnoha jazyků. Náboženský sociolog Massimo Introvigne vzpomíná v souvislosti s rokem 1968 a vznikem organizované revolty uvnitř Katolické církve 3 prvky: odpor proti encyklice Pavla VI. „Humanae Vitae“ (dále jen HV), marxistickou „teologii osvobození“ a Holandský katechismus. Právě v jeho textech se objevily buď dvojznačné nebo přímo heretické výpovědi o hříchu, o spasení, o eucharistii, o panenství Marie, o úloze Církve a papeže, jinými slovy: byly napadeny téměř všechny základní pravdy katolické víry.
To bylo příliš i na tehdejší pokoncilní Vatikán. R. 1968 byla na popud papeže Pavla VI. vytvořena komise kardinálů, která měla za úkol vést rozhovory s holandskými biskupy a požadovat přepracování tohoto katechismu. Postupovala však velmi nedůsledně. Chválila jeho údajný „čtivý a inovační styl“ a prý „dobré úmysly“ autorů. Ty ale – jak dnes můžeme konstatovat bez jakéhokoliv podsouvání – tady opravdu chyběly. Výtky komise byly formulovány velmi opatrně a zdvořile. Přesto ale dokázaly vyvolat u většiny katolického establishmentu v zemi tulipánů lavinu pobouření a protestů. Do čela se postavil samotný arcibiskup Utrechtu kardinál Bernard Jan Alfrink (1900-1987), špičkový reprezentant mezinárodního katolického progresismu a hlavní obhájce Holandského katechismu. Lze říci, že toto odmítnutí římských korektur bylo proto tak jedovaté, poněvadž časově souznělo s odporem proti HV. (Pokračování textu…)
.JPG)