Krize Církve – 5. stránka

Katolická obrana proti Traditionis custodes

27. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 50 Comments.

Jsem smutný z toho, že mezi komentáři k předcházejícím vynikajícím článkům na téma nejnovějšího dokumentu papeže Františka ve stejně vynikajících překladech pí mgr. Cekotové převažují spíše projevy vzteku, nevole a zoufalství. Podobá se to štěkání raněného psa – a nikoli připravenosti a ochotě k boji. Tím, co nejvíce zeslabuje bojeschopnost, jsou pak vulgarity a nadávky na adresu papeže, resp. celé současné Katolické církve.

Někteří, pokud dobře rozumím jejich komentářům, ji označují jako celek za „koncilní humanistickou sektu“ (KHS), aniž ukážou, kde se nachází ta pravá Kristova církev. Pokud nikde neexistuje, tak Kristus se svým ujištěním, že bude trvat až do jeho druhého příchodu, neměl pravdu a tudíž není pravým Synem Božím. Jenže pravá Ježíšova církev existuje – a aby ji člověk viděl, stačí k tomu jenom znát pravý katolický katechismus a jím se orientovat.

Jak on definuje Církev? Ať už vezmeme Tomáška, Podlahu nebo Kašpara, všude se dozvíme jedno a totéž: Pravá Kristova církev je společenstvím pokřtěných, kteří uznávají římského papeže jako viditelnou hlavu, mají sedmero svátostí a neomylnou neměnnou nauku tvořenou Písmem sv. a posvátnou Tradicí. Římský papež existuje (o něm níže). Co se týká svátostí, tak navzdory rozmělňování nauky o nich ze strany teologů i církevních hodnostářů není v oficiálních církevních strukturách obtížné najít místa, kde jsou platně udělovány. Taktéž v nich působí autority, které učí a vykládají pravou katolickou nauku hlásanou od prvopočátku existence Církve. Ať už se to tedy komu líbí nebo ne, tato nynější celosvětová organizace, jež se nazývá Katolická církev v čele s římským papežem, je a zůstává pravou Kristovou církví a žádnou KHS. Tím netvrdím, že KHS neexistuje. Ano, funguje zde jako nebezpečný protivník a satanův nástroj, který pronikl hluboko do pravé Kristovy církve jako rakovinný nádor a hrozí ji usmrtit zevnitř. Vyznavači KHS ovládli i nejvyšší posty v Církvi. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Liturgie / Překlady Lucie Cekotové

Kardinál Burke k motu proprio Traditionis custodes

25. 7. 202125. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 33 Comments.

Mnozí věřící – laici, kněží i řeholníci – se mi svěřují s hlubokým znepokojením, které v nich vyvolalo motu proprio Traditionis custodes. Ti, kteří lnou k usus antiquior (starší úzus, UA), jenž papež Benedikt XVI. nazval „mimořádnou formou římského ritu“, jsou přísností disciplíny, kterou jim ukládá motu proprio, velice sklíčeni a jazyk použitý k popisu jich samých, jejich postojů a chování, je uráží. Jako věřící, který má k UA rovněž intenzivní vztah, jejich pocity intenzivního smutku plně sdílím.

Jako biskup a kardinál Církve ve společenství s římským papežem, který má zvláštní povinnost pomáhat mu v pastýřské péči o univerzální Církev a v jejím vedení, uvádím následující komentáře:

1. Úvodem je nutno se tázat, proč nebylo dosud zveřejněno latinské neboli oficiální znění motu proprio. Pokud je mi známo, Svatý stolec zveřejnil text v italské a anglické verzi a následně v překladu do němčiny a španělštiny. Protože anglická verze je označena za překlad, je třeba předpokládat, že originál je italština. Je-li tomu tak, pak významné pasáže v anglické verzi neodpovídají italskému znění. V článku 1 je důležité italské adjektivum unica přeloženo do angličtiny jako „jediný“, namísto „pouze“. V článku 4 se významné italské sloveso devono překládá do angličtiny jako „měl by“ namísto „musí“. (Pozn. překl.: Podle pana kardinála by tedy překlad článku 1 měl znít: „Pouze liturgické knihy promulgované svatým Pavlem VI. a svatým Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu jsou vyjádřením lex orandi římského ritu.“ Článek 4: „Kněží vysvěcení po zveřejnění tohoto motu proprio, kteří mají v úmyslu celebrovat podle Missale romanum z roku 1962, musejí podat oficiální žádost diecéznímu biskupovi, který před udělením souhlasu konzultuje Apoštolský stolec“.) (Pokračování textu…)

Krize Církve / Kwasniewski, Peter / Liturgie / Překlady Lucie Cekotové

Kněží sloužící TLM: čtěte i nadále latinsky a přidávejte čtení v národním jazyce podle potřeby

23. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 3 Comments.

Nový apoštolský list Traditionis custodes je z mnoha důvodů nezákonný a měl by se setkat s ignorováním či odporem, místo aby byl akceptován a realizován. Zdůvodnit tento postoj způsobem, který by většinu mých čtenářů přesvědčil, by však vyžadovalo mnohem delší článek. Kromě toto ať si o motu propio myslíme cokoli, je tady a nelze zabránit tomu, aby s ním alespoň někteří lidé zacházeli jako se zákonem, dokud tento akt násilí, který tolik odporuje společnému dobru Církve, nezruší některý příští papež.

Zatímco biskupové se snaží dát spěšně dohromady nějakou dočasnou politiku (neboť v rozporu s veškerými zvyklostmi, zdvořilostí i uvážlivostí motu proprio nedává žádné vacatio legis, jež by jim poskytlo čas připravit se na jeho realizaci) a potom rozhodnout o politice trvalé, my si musíme uvědomit některé problémy, které vzniknou a které jsou zčásti vyvolány něčím, co se jeví jako téměř naprostá neznalost způsobu, jak tradiční latinská mše svatá v praxi opravdu probíhá.

Názorným příkladem je článek 3 §3, který uvádí: „Při těchto celebracích se čtení pronášejí v lidovém jazyce za použití překladů Písma svatého, které pro užívání při liturgii schválila příslušná biskupská konference.“ Tento výrok je třeba interpretovat co nejvelkoryseji. (Pokračování textu…)

Haynes / Krize Církve / Liturgie

ANALÝZA: Papež omezuje tradiční latinskou mši a tvrdí, že novus ordo je „jediným vyjádřením liturgie Církve“

19. 7. 202119. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 43 Comments.

VATIKÁN, 16. července 2021 (LifeSiteNews) – Papež František vydal nové motu proprio, které omezuje sloužení tradiční latinské mše svaté a tvrdí, že liturgie Pavla VI. neboli novus ordo je „jediným vyjádřením lex orandi římského ritu“.

Dokument s názvem Traditiones custodes je napsán „na základě zkušeností“ z průzkumu Kongregace pro nauku víry z minulého roku, který se týkal tradiční mše (nazývané též „latinská mše“, „mimořádná forma římského ritu“, „stará mše“.)

Článek 1 – Novus ordo je „jediným vyjádřením“ římského ritu

Papež dokumentem provedl několik dalekosáhlých změn v povolení sloužit latinskou mši, avšak jedním z nejnápadnějších bodů je především jeho prohlášení, že „liturgické knihy promulgované svatým Pavlem VI. a svatým Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu jsou jediným vyjádřením lex orandi římského ritu.” [Pozn. překl.: Protože oficiální překlad dokumentu do češtiny není dosud k dispozici a protože – jak se v poslední době stalo zvykem Vatikánu – latinská verze neexistuje, jsou všechny citáty v tomto textu přeloženy z angličtiny. SP je citováno podle oficiálního publikovaného překladu do češtiny.]

Zatímco Summorum potificum (SP) papeže Benedikta XVI. z roku 2007 nazývalo novus ordo „řádným vyjádřením“ lex orandi a ritus z roku 1962 (latinskou mši) „mimořádnou formou“, která však nebyla „nikdy zrušena“, František s takovýmto jazykem skoncoval a novus ordo nazývá jediným vyjádřením římské liturgie.

Článek 2 – Pod kontrolou biskupů

Papež František stanovil, že je úlohou a právem diecézních biskupů „usměrňovat sloužení liturgie v jejich diecézích“, což je řádně obsaženo v kanonickém právu (kán. 375 a 392). Papež nicméně dále uvádí, že každý biskup má „výhradní pravomoc dát souhlas s užíváním Římského misálu z roku 1962 ve své diecézi v souladu s pokyny Apoštolského stolce“.

I když se tato pasáž nejprve odvolává na kanonické právo, její druhá část je porušením dovolení zdůrazněného v SP, kde Benedikt XVI. konstatoval, že při mších svatých slavených bez účasti lidu může „každý katolický kněz latinského obřadu, ať již světský nebo řeholní“ použít buď novus ordo, nebo tradiční latinskou mši, a to bez jakéhokoli povolení ať od Apoštolského stolce, nebo od místního biskupa.

Každý kněz měl tedy právo sloužit mši svatou podle liturgických knih, jimž dával přednost, aniž by k tomu potřeboval souhlas biskupa. S tím je nyní konec. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Liturgie / Překlady Lucie Cekotové

Úvodník RORATE CÆLI: Nenávistný a pomstychtivý útok na latinskou mši je třeba ignorovat

18. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 27 Comments.

Třebaže jsme důvěřovali svým zdrojům, které předpovídaly, že tento pátek bude dnem zúčtování se Summorum pontificum a tradiční latinskou mší, jak ji známe, v hloubi duše jsme stále doufali, že jde o neopodstatněné fámy. Koneckonců Benedikt XVI. je nejen naživu, ale i naprosto při smyslech a oděný v bílé sutaně nadále přebývá ve vatikánských zahradách. Byl by vládnoucí papež tak arogantní, aby veřejně ponížil svého čtyřiadevadesátiletého předchůdce?

Odpověď zní naneštěstí „ano“. Jorge Mario Bergoglio je bezpochyby nejarogantnější papež v dějinách katolické Církve. Je jím od prvního dne, ne-li ještě dříve – ve všech směrech. Třebaže mu mainstreamová média dala nálepku „pokorný“, protože upoutával jejich pozornost tím, že si sám nesl zavazadlo a používal levná mešní roucha, Bergoglio je ve skutečnosti mužem pomsty. Papežem pomsty. Rozlíceným nenávistným jezuitou, který si pomstychtivě vyřizuje účty.

Co by měli tradiční katolíci dělat v reakci na nejnovější útok na mši a na všechny, kdo milují tradici? Jednoduše řečeno: ignorovat ho. Ignorovat jeho obsah. Ignorovat jeho motivy vyvolané čirou nenávistí a pomstou. Zůstaňte v klidu a pokračujte, jako kdyby neexistoval. (Pokračování textu…)

DiPippo / Krize Církve / Překlady Lucie Cekotové

Modlete se za papeže Františka

17. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 9 Comments.

Komentář vydáme později, po modlitbě, dlouhé procházce a spoustě kávy. Musíme zdvojnásobit své modlitby za papeže Františka: celý jeho pontifikát, každý úsměv, každé objetí nějakého postiženého, každá výzva k milosrdenství budou po zbytek dějin stejně jako sám Petrův stolec poskvrněny tímto bezprecedentním a absolutně bezdůvodným aktem pastorační krutosti, totiž pokusem o revokaci Summorum pontificum.

Dnes je svátek Panny Marie Karmelské, hlavní svátek karmelitánského řádu. Když se ve 13. století jako součást probíhajícího reformního hnutí v Církvi objevily žebravé řády, například karmelitáni, z různých důvodů na ně útočili představitelé zavedenějších církevních institucí, jimž se nelíbilo, že evangelní vitalita nového hnutí zpochybňuje jejich vlastní dekadenci a sebeuspokojení. Semper idem.

Milujete-li Církev a tradiční liturgii, začněte se modlit nějakou pobožnost k Panně Marii, pokud to ještě neděláte, a proste Pannu Marii, aby se přimluvila za rozvázání tohoto uzlu hrubé nespravedlnosti. Stejně tak bez ustání vzývejme o přímluvu svatého Josefa, jehož ctíme jako patrona univerzální Církve, která teď zoufale potřebuje jeho mocnou ochranu, a svatého Pia V., jehož misál zůstává nejautentičtějším vyjádřením lex orandi římské Církve.

Gregory DiPippo

Přeložila Lucie Cekotová

Zdroj:

Pray for Pope Francis (New Liturgical Movement)

Krize Církve / Liturgie / Pospíšil, Ignác / Zprávy

Bergoglio zrušil Summorum pontificum

16. 7. 202118. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 72 Comments.

Bergoglio vydal motu proprio Tradicionis custodes, kterým zrušil Summorum pontificum a uvalil brutální restrikce na sloužení tradiční liturgie. Biskupové dostali v podstatě volnou ruku k jejímu omezování (k povolování nikoliv, to jim bude schvalovat Svatý stolec, aby snad nebyli příliš vstřícní). Co k tomu říci? I kdyby se na hlavu postavil, Tradice a tradiční liturgie ho přežijí. A FSSPX má zaručeno další raketový růst.

Jinak ale autorům je nutno přiznat smysl pro humor. Bergoglio, jeden z nejúhlavnějších nepřátel katolické Tradice, se v ní opakovaně tituluje jako její strážce. 🙂

Ignác Pospíšil

(Pokračování textu…)

Cekotová, Lucie / Hnutí pro-life / Katolická morálka / Krize Církve / Westen, John-Henry

Katolický vědec: o etickou alternativu vakcín nemá Vatikán zájem

9. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 7 Comments.

Katolíky velmi znepokojuje, že z vakcín proti covidu vyvinutých za uplynulý rok jsou prakticky všechny, které jsou v současné době na trhu, tak či onak spojeny s potraty. Teprve v souvislosti s diskusí o těchto vakcínách si mnozí s překvapením – či zděšením – uvědomili, že zdaleka nejde jen o ně; buněčných linií z potracených dětí se v lékařském výzkumu a farmaceutickém průmyslu užívá léta a dnes snad dokonce většina běžně užívaných očkovacích látek byla vyvinuta či vyrobena neeticky, nemluvě např. o potravinách a kosmetických výrobcích, kde se o souvislosti s potratem obecně neví dodnes, neboť to výrobci (chlubící se jinak, že jejich výrobky nebyly testovány na zvířatech) pochopitelně příliš neventilují.

Šéfredaktor portálu LifeSiteNews John-Henry Westen v nedávném podcastu LSN hovořil s dr. Alanem Moyem, katolickým vědcem, generálním ředitelem společnosti Cellular Engineering Technologies a spoluzakladatelem neziskové organizace jménem Institut Jana Pavla II. pro lékařský výzkum (John Paul II Medical Research Institute). Cílem obou uvedených organizací je „vývoj buněčných linií a terapií konzistentních s naukou katolické Církve“ a vylučujících použití embryonálních kmenových buněk. Dr. Moy v rozhovoru vysvětluje, že k tomuto účelu využívá především kmenové buňky z pupečníkové krve odebrané po normálním porodu. Užívání buněčných linií spojených s potratem podle něj představuje (jistě nepřekvapivě) „mnohamiliardový globální byznys“, který však ohrožuje celé katolické chápání zdravotní péče.

Dr. Moy konstatuje, že buněčná linie HEK-293 je ve vědeckém výzkumu nejen „všudypřítomná“, ale její užívání také není dostatečně dobře dokumentováno, takže určit, kde přesně byla použita, často není snadné, zejména právě v kosmetickém průmyslu a při toxikologických testech. Uvádí, že k odporu proti těmto buněčným liniím nejsou jen mravní, ale i vědecké důvody. (Pokračování textu…)

Historie / Krize Církve / Malý, Radomír / Životy svatých

Liberální a ekumenické mýty o slovanských věrozvěstech

4. 7. 2021 - by Ignác Pospíšil - 33 Comments.

Pravděpodobně každý z nás slyšel v kostele nebo četl v oficiálním církevním periodiku (a bude i letos 5. července slyšet a číst) o sv. Cyrilu a Metoději jako o „průkopnících ekumenismu“, „předchůdcích II. vatikánského koncilu“ atd. Ani světská mainstreamová média zajisté nezůstanou pozadu s pozitivním oceněním soluňských bratří a budou vysoko hodnotit jejich přínos pro literaturu a kulturu, občas se určitě objeví i nějaká poznámka o jejich „toleranci“, jíž se prý vymykali ze striktní ortodoxie své doby. Není to nic neobvyklého, i největší nepřátelé křesťanství jsou schopni, když se jim to hodí, „přivlastnit si“ katolické světce, např. ekologisté sv. Františka, němečtí nacionální socialisté českého sv. Václava, ruští bolševici sv. Vladimíra, čeští komunisté svaté soluňské bratry, kteří prý orientovali naši kulturu a civilizaci politicky na východ a nikoli na západ atd.

Památku obou velikánů našeho katolického křesťanství zneužili v českých zemích již v 19. stol. katoličtí liberálové kolem kněze Františka Náhlovského, jenž uspořádal v revolučním roce 1848 v Praze dle německého vzoru samostatnou „synodu“, jež mimo jiné požadovala liturgickou reformu se změnou bohoslužebného jazyka z mrtvé latiny na živou češtinu. Prý je to odkaz sv. Cyrila a Metoděje, ti to na Velké Moravě provedli a prosadili.

Jenže jde o kolosální a účelově vytvořený nesmysl. Liturgickým jazykem, který k nám svatí věrozvěstové přinesli, byla církevní slovanština, nepřesně nazývaná „staroslověnština“. Konstantin Cyril, opravdový polyhistor a jeden z největších géniů své doby, ji vytvořil z už mrtvého dialektu slovanských kmenů na Balkáně, nepříliš odlišného od živého slovanského jazyka, který obohatil o katolickou náboženskou terminologii. Zmíněný dialekt totiž zanikl ještě předtím, než tamní slovanské obyvatelstvo přijalo křest, proto se v něm křesťanská náboženská terminologie nevyskytovala, Konstantin ji proto musel jaksi „doplnit“.

(Pokračování textu…)

Krize Církve / Liturgie / Pace / Překlady Lucie Cekotové

Omezení Summorum pontificum: Co papež řekl, důvěryhodné informace a riziko války v Církvi

19. 6. 2021 - by Ignác Pospíšil - 64 Comments.

Je možné, že se blíží zveřejnění dokumentu, který oslabí působnost motu proprio Benedikta XVI. Summorum pontificum. Informace, jež vyplynuly z „důvěrného“ oznámení papeže italským biskupům na schůzi italské biskupské konference 24. května na Via Aurelia v Římě, byly hojně komentovány, zejména významnými italskými listy.

Jak papež sdělil biskupům, základní normy dokumentu budou takovéto: kněží z komunit specializovaných na tradiční mši („komunity Ecclesia Dei“) ji budou moci sloužit i nadále, stejně jako diecézní kněží, kteří ji již slouží. Naproti tomu budou-li ji chtít sloužit další diecézní kněží, budou muset nejprve získat souhlas biskupa.

Další, dodatečné informace se objevily v podobě důvěryhodných komentářů mimo záznam: Tradiční mši svatou a komunity Ecclesia Dei bude mít napříště na starosti Kongregace pro bohoslužbu. V rámci kongregace, která právě dostala nového prefekta, arcibiskupa Roche, a nového sekretáře, arcibiskupa Violu, bude za svět tradice přímo odpovídat (tak jako dříve arcibiskup Pozzo) nový podsekretář na úrovni biskupa, a to biskup Aurelio García Macías, bývalý rektor semináře ve španělském Valladolidu. Tento ansámbl pracovníků kurie je vůči staré mši v zásadě nepřátelský. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Liturgie / Stannus

P. Reese a nebezpečná latinská mše

6. 5. 2021 - by Ignác Pospíšil - 12 Comments.

S progresisty byste měli soucítit. Pro ty, kdo usilují o novou Církev, nebyl život v poslední době zrovna procházka růžovým sadem. Alespoň to píše P. Thomas Reese, SJ ve svém nedávném článku o budoucnosti katolické liturgické reformy na stránkách Religion News Service. Je to dlouhá cesta – jeho zájem se soustřeďuje na osm liturgických otázek – a evidentně není dost mladých progresistů, kteří by se po ní chtěli vydat.

Co se stalo s příští generací, ptáte se? Inu, k zármutku P. Reese se houfně účastní tradiční latinské mše, jako by se druhý vatikánský koncil ani nekonal, ne-li všichni, pak alespoň dost na to, aby to P. Reese přimělo úpěnlivě žádat Vatikán: Dělejte něco! „Církev musí jasně říct, že chce, aby nereformovaná liturgie zmizela a že ji dovolí jen z pastorační laskavosti vůči starším lidem, kteří nechápou nutnost změny,“ píše. „Dětem a mladým lidem by nemělo být dovoleno se těchto mší účastnit.“ (Pokračování textu…)

Krize Církve / Překlady Dr. Malého

Totální zrada katolické víry

6. 5. 2021 - by Ignác Pospíšil - 9 Comments.

Arcibiskup Carlo Maria Viganò se vyjádřil k plánované konferenci ve Vatikánu 6.-8. května týkající se ochrany zdraví. Poukázal na to, že výběr přednášejících a moderátorů nabízí jednoznačné hodnocení. Má být „následným, skandálním potvrzením odchodu naší hierarchie od pravověrnosti, zvláště jejich nejvyšších římských představitelů. Apoštolský stolec se záměrně zřekl nadpřirozené mise Církve tím, že ji nahradil antikristovským kontramagisteriem, jež slouží Novému světovému řádu a zednářskému globalismu”.

„Michael Haynes z LifeSiteNews informoval o tématech, která tam budou projednávána a o účastnících konference, mezi nimiž je i smutně proslulý doktor Anthony Fauci, pro něhož skandální střet zájmů neznamenal žádnou překážku, aby řídil opatření proti pandemii v USA (pozn. překl.: Fauci má finanční podíly ve farmaceutickém průmyslu); dále je to Chelsea Clintonová, vyznavačka satanské církve a zarytá propagátorka potratů; guru New Age Deepak Choper; Jane Goodallová, expertka ochrany životního prostředí a šimpanzů; zástupci Pfizera a Moderny; představitelé Big Tech a celá řada všeobecně známých potratářů, malthusiánů a globalistů. K účasti na konferenci v roli moderátorů bylo vybráno pět novinářů z výhradně levicových médií jako CNN, MSNBC, CBS i Forbes” – píše abp Viganò. (Pokračování textu…)

Hnutí pro-life / Krize Církve / Překlady Dr. Malého / Schneider, Athanasius / Zprávy

Biskup A. Schneider píše italským organizacím prolife

26. 4. 2021 - by Ignác Pospíšil - 2 Comments.

Pomocný biskup kazašské Astany mons. Athanasius Schneider se obrátil dopisem na italské organizace prolife. Požaduje v něm ustavení nového hnutí pro život, které odmítá používat buňky potracených dětí v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu.

„Morálnímu chaosu, stále výraznějšímu úsilí o transhumanismus a kultuře smrti, která dominuje v legislativě dnešních států, je třeba energicky a rozhodně postavit integritu pravdy a nekompromisnost ve válce o Dobro,” – napsal bp Schneider v dopise představitelům sedmi organizací prolife v Itálii. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Kwasniewski, Peter / Liturgie / O víře / Překlady Lucie Cekotové

Pravdivost velkopáteční modlitby za Židy před rokem 1955

5. 4. 2021 - by Ignác Pospíšil - 34 Comments.

Ve svém pozemském životě byl Mesiáš poslán „jen k ovcím, které zahynuly z izraelského domu“ (Mt 15,24), mezi nimiž zahájil své veřejné působení, neboť „přišel hledat a spasit, co zahynulo“ (Lk 19,10). Zdá se tedy namístě zamyslet se nad kontroverzní velkopáteční přímluvou za Židy. Vždyť jak poznamenal arcibiskup Fulton Sheen:

„Každý jiný člověk, který kdy přišel na tento svět, se narodil, aby žil. On se narodil, aby zemřel. Pro Sokrata byla smrt kamenem úrazu – přerušila jeho učení. Pro Krista však smrt byla cílem a naplněním jeho života, zlatem, o něž usiloval. Jen málo z jeho slov anebo činů lze pochopit, nevezmeme-li v úvahu jeho kříž. Sám se prezentoval jako Spasitel, nikoli pouhý učitel.“

Přímluva za Židy podle misálu před rokem 1955 zní:

„Modleme se i za proradné Židy [perfidis Judaeis], aby Bůh a Pán náš odňal clonu z jejich srdcí, by i oni uznali Ježíše Krista, Pána našeho. [Lid není vybídnut k pokleknutí, ale ihned se říká:] Všemohoucí, věčný Bože, jenž ani proradnosti Židů [Judaicam perfidiam] ze svého milosrdenství nevylučuješ, vyslyš prosby naše. jež za zaslepenost onoho národa přednášíme, aby uznali světlo tvé pravdy, jímž je Kristus, a vytrženi byli ze svých temnost. Skrze téhož Pána našeho Ježíše Krista. Amen.“ [1] (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / O víře

Zmrtvýchvstalý Kristus dává věčné zdraví

4. 4. 2021 - by Ignác Pospíšil - 6 Comments.

Vzkříšení Pána je nejdůležitější událostí lidských dějin. Spasitel nám odhalil, že tento pozemský život není konečným cílem člověka, proto není ani tím nejpodstatnějším, co bychom měli klást na první místo. Tím je věčný život v nebi, nejprve ve formě nesmrtelné duše, od očekávaného druhého příchodu Krista na zem též v podobě oslaveného těla, takového, jaké měl Ježíš při svém vítězném výstupu z hrobu.

Není-li tedy náš pozemský život tou nejzávažnější hodnotou, potom jím není ani lidské zdraví, které se k pozemské existenci těsně váže. Ne, nepodceňujeme je, hraje pro nás významnou roli, je to dar od Boha. Sám Spasitel mu přisoudil značnou důležitost, zázračné uzdravování nemocných bylo při jeho veřejném působení hned po hlásání nauky nejčastější službou lidem. Tak jako nad pozemským pomíjivým životem stojí věčný život, tak i nad pozemským pomíjivým zdravím stojí věčné zdraví. V nebi se nemusíme bát, že onemocníme, tam ani nemoc, ani smrt nemají žádný důvod své existence. Vznikly jako důsledek dědičného hříchu – a spasení v nebi jsou od hříchu i jeho plodů osvobozeni. K věčnému životu a věčnému zdraví vede nejjistější cesta přes naše chrámy, v nichž je přinášena oběť mše sv., zpřítomnění Kristovy kalvarské oběti. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír

Jekill a Hyde papeže Františka?

28. 3. 2021 - by Ignác Pospíšil - 8 Comments.

Letošního 22. února vydala vatikánská Kongregace pro nauku víry dokument, který kategoricky prohlašuje žehnání homosexuálním a lesbickým párům za nepřípustné. Podepsal ho sám prefekt instituce kardinál Luís Ladaria. Kongregace tvrdí, že toto vyjádření schválil papež František. 15. března byla též zveřejněna odpověď kongregace na otázku: „Má Církev pravomoc žehnat homosexuálním párům?“ „Nemá.“ Konečně po dlouhé době nějaké prohlášení na obranu autentické víry a morálky! Tak si možná některý opravdový katolík s úlevou povzdechne. Jenže pozor, tak jednoznačné to vůbec není.

Jezuitský internetový portál „America“ publikoval článek redaktora Gerarda O´Connella, v němž on tvrdí, že papež sice dal souhlas k publikování uvedeného dokumentu, ale „ví svoje“, není prý o správnosti tohoto postoje zcela přesvědčen. Totéž píše i argentinská novinářka Elisabetta Piqué v deníku „La Nacion“. Oba žurnalisté jsou v blízkém, takřka důvěrném kontaktu s papežem Františkem. Connell se odvolává na promluvu papeže při poledním Anděl Páně v neděli 21.3., kde František vyzval k vydávání svědectví o Ježíši „ne teoretickým odsuzováním, ne projevy vyznačujícími se legalistickými požadavky nebo klerikálním moralismem, ale gesty lásky….“ Pontifik přímo nejmenoval kongregaci pro víru, nicméně oba zmínění novináři uvádějí, že právě její sdělení měl na mysli. „Nedivil bych se, kdyby se papež František k tomuto tématu v brzké době vrátil,“ píše Connell a připomíná známý Bergogliův výrok na adresu homosexuálů „kdo jsem já, abych soudil“.

Kdyby nešlo o žurnalisty, kteří jsou u něho „pečení vaření“, tak by se daly jejich články odbýt jako pouhá novinářská spekulace. Jenže právě oni v minulosti, když něco publikovali „z Františkovy kuchyně“, to s ním pokaždé osobně konzultovali a není důvod domnívat se, že by takový postup nyní opustili. Co si o tom máme myslet? Jde o jeden z pokusných balónků, aby ve Vatikánu zjistili, jak věřící budou na to reagovat? Nebo se František vůbec neřídí tím, co Církev vždy učila, ale reaguje tak, aby přizpůsobil její věroučná a mravoučná vyjádření náladám ve společnosti? A pokud se vyskytne nějaké prohlášení, které vyvolá kontroverze, tak není problém je nejprve zmírnit a potom zcela odvolat. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Lawler, Philip F. / Překlady Lucie Cekotové / Společnost

Když přichází čas na občanskou neposlušnost …

22. 3. 202122. 3. 2021 - by Ignác Pospíšil - 148 Comments.

Zde je otázka – TA otázka – kterou si v současné době kladu: Poněvadž úřady nadále zavádějí přísné restrikce pro bohoslužby, kdy katoličtí biskupové vyzvou k občanské neposlušnosti?

Zdá se, že portlandský arcibiskup Sample na tuto otázku už odpověděl, když se vyjádřil, že „k tomu nedojde“. Arcibiskup Cordileone ze San Franciska říká něco jiného: „Nevylučuji žádnou možnost.“

Ve Francii zašel biskup Ginoux z Montauban ještě značně dále a vyzval katolíky, aby přišli na mši: „Je snadné žádat biskupy, aby se ujali vedení, když za nimi nikdo nestojí,“ uvažuje. „Vtrhněte do kostelů v čas mše, žádejte mši a biskupové a kněží přijdou a budou ji sloužit.“ (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / O víře

Jsou svátosti odměnou, nebo lékem?

17. 2. 2021 - by Ignác Pospíšil - 39 Comments.

Od neomodernistů v polemice proti nepřipouštění osob v trvalém stavu těžkého hříchu ke sv. přijímání neustále čteme a slyšíme: Svátosti nejsou žádnou sladkou odměnou pana učitele za vzorné chování, svátosti jsou lékem.

Tvrdíme ale my, tradiční katolíci, něco jiného? Nauka Církve je jednoznačná a neměnná. Svátosti jsou nezaslouženým Božím darem hříšnému člověku, který na něj nemá absolutně žádný nárok. A jsou i lékem, svátost křtu, sv. zpovědi, Eucharistie a pomazání nemocných zcela určitě. Lékem nejen pro duši, ale často i pro tělo. Mám osobní zkušenost se sv. zpovědí, že vždycky zakusím nejen úžasný pokoj duše poté, co jsou mi odpuštěny hříchy, ale zároveň zmizí i stresy a napětí, stalo se též několikrát, že došlo po přijetí svátosti pokání i k odstranění mých zdravotních potíží. To se mi někdy stalo i po sv. přijímání.

Ano, svátosti skutečně jsou lékem. Zneužívat ale tuto pravdu k obhajobě života ve hříchu je rouháním. Objasníme to nejlépe na konkrétním příkladě samotného léku. Ten, aby mohl působit, musí se nejprve dostat do těla, většinou to bývá polknutím. Toto „polknutí“ v případě svátosti pokání představují zpytování svědomí, lítost nad hříchy, předsevzetí, vyznání všech těžkých hříchů od poslední zpovědi (lehké hříchy vyznávat nemusím, ale je to velice prospěšné), kněžské rozhřešení a vykonání uloženého pokání. Předsevzetí znamená vůli a pevné rozhodnutí s hříchem skoncovat a nepokračovat v něm. Když jsem získal majetek podvodem, musím s dalším jednáním tohoto druhu radikálně skoncovat a co jsem nabyl okradením jiných, dle možnosti vrátit. Zdravotník, jenž provádí potraty nebo se na nich podílí, musí s tím kategoricky přestat i za cenu potíží v zaměstnání. Osoba, která žije ve smilstvu nebo cizoložství, musí hříšný vztah okamžitě ukončit. Pro rozvedené a podruhé sezdané pouze na úřadě, když obnova původního církevně platně uzavřeného manželství není možná, platí, že musejí rezignovat na sexuální život. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír

V takové Církvi jsem nebyl ani křtěn, ani biřmován, ani nepřistoupil k první sv. zpovědi a k prvnímu sv. přijímání

22. 1. 2021 - by Ignác Pospíšil - 157 Comments.

Ve svém věku jsem už pamětníkem lecčeho. Proto mohu srovnávat. Zvláště pak to, co je mi nejdražší: Církev. A tady zjišťuji, že co se dnes nazývá Římskokatolickou církví, se diametrálně liší od toho, co se tak nazývalo v době mého dětství a dospívání.

Věrouka

Jako chlapec jsem chodil do náboženství, i když to v 50. letech bylo spojeno s obětmi pro mne i pro mé rodiče. Tam jsme se skutečně učili pravdy víry, nehráli si ani neřešili nějaké kvízy apod. První svatá zpověď, sv. přijímání, ministrování….. všechno bylo jasné mimo jakoukoliv pochybnost: v Eucharistii je přítomen Pán Ježíš, tentýž, který se vtělil do lůna Panny Marie, narodil se v Betlémě, učil lid, byl ukřižován, vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a seslal Ducha Svatého. Tohoto Ježíše jsem přijal při prvním sv. přijímání a poté v následujících. Toho Ježíše, který při mši sv. zpřítomňuje svoji kalvarskou oběť za spásu mou i mnohých, proto je rouhavé považovat liturgii za jakési show k oslavě jednoty společenství. Věčné světlo nad svatostánkem neustále člověku připomínalo: tady je Kristus, Spasitel. Chrámy byly otevřeny nejen ke mši sv., ale i k soukromé adoraci. Neexistovalo, aby se v kostele lidé bavili, kdo přišel, ihned zaklekl k modlitbě….. Všechno bylo jasné, jednoduché a srozumitelné.

Jenže dnes jakoby „to všechno vodnééés čas“, jak zní jedna starší píseň. V kostelech se lidé běžně baví jako na perském trhu (pak jdou ale klidně k přijímání), soustředit se k soukromé modlitbě není snadné. Že NOM vypadá úplně jinak než mše mého dětství a mládí, při níž jsem poprvé přijímal Spasitele, je zřejmé a bylo už o tom napsáno mnoho. Srovnání současného NOMu (zejména těch jeho extrémních podob, které se čím dál víc stávají normalitou) a mše svaté, při níž jsem jako 9letý chlapec přijímal r. 1956 svátostného Spasitele, ve mně vyvolává čím dál větší šok a zároveň rozhořčení, kdy musím konstatovat: ta dnešní liturgie je něco úplně jiného, co s mým prvním přivítáním Pána v srdci nemá již absolutně nic společného.

Kde je problém? V tom, že nauka, kterou jsem nasával v hodinách náboženství, byla tenkrát jasná. Dnes už není. Tenkrát jsem věděl s neomylnou jistotou, že konsekrovaná hostie je Tělem Spasitelovým, jenž je v Eucharistii dle definice tridentského koncilu přítomen „vere, realiter, substancialiter“ (pravdivě, skutečně, podstatně). V 60. letech Holandský katechismus tuto pravdu zpochybnil naukou o „transsignifikaci“ a „transfinalizaci“, chléb a víno po vyslovení konsekračních slov prý jenom mění své znamení a svůj účel. Další zmatené teorie následovaly, pravá nauka o transsubstanciaci (přepodstatnění) se dnes v NOM prostředí jen zřídkakde hlásá. Většinou uslyšíte, že jde o „symbol jednoty společenství“ apod., všechno dvojznačně a nesrozumitelně formulováno. Proč by potom věřící prožívali mši sv. s nábožnou úctou, když přítomnost Krista v Eucharistii je pouhým nejasným „symbolem“? Proč by se před svatostánkem nepobavili a nepostěžovali si, jak jsou nemožní jejich zeť nebo snacha?

(Pokračování textu…)

Krize Církve / O víře / Překlady Lucie Cekotové / Unterhalt

Falešný prorok z Apokalypsy

9. 1. 2021 - by Ignác Pospíšil - 22 Comments.

V jednom autentickém renomovaném zdroji se nachází proroctví sv. Františka z Assisi, kde světec hovoří o tom, že v době soužení (futurae tribulationis) se objeví odpadlický antipapež. [1]

Uvádí se tam, že „někdo, kdo není kanonicky zvolen a je nakažen heretickou ohavností, v rozhodujícím okamžiku tohoto soužení pozvednutý k papežskému úřadu, bude lstivě usilovat o to, aby mnozí pili smrt z jeho omylů“ (quod aliquis, non canonice electus et haeretica pravitate infectus, in articulo tribulationis illius ad papatum assumptus, multis mortem sui erroris sagaciter propinare moliretur). Svatý František z Assisi předpovídal, že tato osoba „tyransky uzurpuje papežský úřad“ (papatum usurpare tyrannice).

V tomto smyslu sv. Padre Pio v naší době svěřil svému duchovnímu synu, slavnému exorcistovi Gabrieli Amorthovi, tato dramatická slova: „Do lůna Církve pronikl satan a zakrátko bude vládnout falešné církvi.” [2] (Pokračování textu…)