Popravdě řečeno, nic jsem od polemického semináře na téma Bůh nebo Evoluce, který proběhl 8. září ve Šlapanicích u Brna, neočekával. Možná jsem však jako člen jednoho z pořadatelů byl skeptický až příliš. Byl jsem si vědom, že seminář sotva vyřeší spor, táhnoucí se dějinami dlouhá tisíciletí – neboť ve skutečnosti nepůjde tolik o diskusi nad pravdivostí či omylností v časovém úseku poměrně mladé teorie darwinismu, ale nad věčnou otázkou existence Boha.
V konečném výsledku mohu říci, že jsem se nemýlil. Přesto nemohu napsat, že by se moje skepse potvrdila. (Pokračování textu…)
„… a večer sme robili tisíce poklôn pred ikonami, aby sme neupadli do pokušenia.“ Zmienka o veľkom množstve poklôn ma upútala v knihe Rozprávanie ruského pútnika. Po prečítaní tejto knihy o vnútornej modlitbe som si zaobstarala čotky a Filokaliu, prvý diel z piatich, ktorý zatiaľ na Slovensku vyšiel. Túžila som tiež spoznať, či je Rusko a ruský človek taký, ako sa píše v knihe. Pútnik sa po smrti manželky vydáva sa na púť: „Pôjdem najprv do Kyjeva, pokloním sa tam Božím svätým a požiadam ich, aby mi pomáhali v mojom nešťastí.“ Dostať sa do Ruska nie je celkom jednoduché teraz, keď sa opona posunula zo západu na východ a naša vláda sa viac kamaráti so západom ako s východom. Potešila som sa, že predsa len nazriem do krajiny, ktorá bola Ruskom ovplyvnená, kde žijú pravoslávni, kam viedli aj nohy nášho pútnika: na Ukrajinu a do Kyjeva.
Skupina, s ktorou som mala ísť, akoby mala zvláštnu pomoc a ochranu zhora. Zažila som to s nimi už na inej púti. Myslím si, že túto zvláštnu neviditeľnú milosť sme obdržali kvôli úmyslu putovania: za život. Cyklopúť už 15.krát organizovali manželia Hudáčkovci, ktorí prijali od Pána Boha 10 detí. Tentokrát za cieľ cesty vybrali Kyjev. Púte sa zúčastnil aj pravoslávny kňaz Libor Halík z Brna. Na Ukrajinu sme išli 13 s 11 bicyklami. Pôvodom Ukrajinka Zuzana, bývajúca v Košiciach, nám vopred dohodla miesta ubytovania prevažne v katolíckych farnostiach. Po Slovensku sme prešli 500 a po Ukrajine 1000 km. (Pokračování textu…)
Zde Vám představuji malou fotogalerii z obláčky Jana Šimka, nyní bratra Bernarda, k níž došlo o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie (tj. 15. srpna 2012) ve vyšebrodském klášteře (stručná zpráva ZDE). Za laskavé poskytnutí fotografií tomuto časopisu děkuji panu Pavlu Adamcovi (PA) a rodině Kindlových (K).
Včera dopoledne, na slavnost Nanebevzetí Panny Marie, proběhla ve vyšebrodském klášteře obláčka Jana Šimka, který v zaplněné kapitulní síni završil svoji kandidaturu, když obdržel hábit a řeholní jméno Bernard a stal se novicem. Nyní jej, dá-li Bůh, čeká roční noviciát, pak časné sliby a za čtyři roky i sliby věčné.
A když už jsme u dobrých zpráv ze vzkvétajícího kláštera vyšebrodského, tak je třeba říci, že nedávno získal další „přírůstek“, když se v něm stal kandidátem otec Jan Franta. (Pokračování textu…)
Pod záštitou bosých karmelitánov sa uskutočnilo 28.7.2012 vôbec prvé celoslovenské stretnutie ctiteľov karmelitánskeho škapuliara na mariánskom pútnickom mieste v Starých Horách.
Podľa ústneho podania prameň Starých Hôr vytryskol na mieste úkrytu sochy Panny Márie, ktorú obyvatelia skryli pred protestantským vojskom, ktoré v 17. storočí obliehalo celé okolie.
Dlhé roky bol prameň zanedbávaný, zmenilo sa to zázračným vyzdravením starohorského farára Mateja Hrivnáka, ktoré sa udialo 1.9.1886. Z vďačnosti za toto uzdravenie jej dal postaviť dôstojný stánok s drevenou sochou Panny Márie, ktorá bola neskôr prenesená do starohorského kostola Navštívenia Panny Márie vyznamenaného titulom Bazilika minor. Rekonštrukcia pútnického miesta sa uskutočnila v roku 1941 kedy sa pristavili ružencové schody vytesané zo slovenského červeného kameňa. Počet schodov je zhodný s počtom zrniečok na ruženci. (Pokračování textu…)
Vpředu novokněží P. Franz Amberger a P. Luděk Čekavý, vpravo za nimi světitel Mons. Alfonso de Gallareta…
V semináři Kněžského bratrstva sv. Pia X. v Zaitzkofenu přijali 1. července od biskupa Alfonsa de Gallarety FSSPX kněžské svěcení abbé Luděk Čekavý z Čech a abbé Franz Amberger z Německa. Svěcení se zúčastnili četní čeští věřící, z nichž mnozí vytvořili z akce fotoreportáže, které jsou postupně vystavovány na internetu.
Jak již bylo řečeno, otec Čekavý odcelebruje svoji primiční mši 7. července 2012 v kapli Královny Posvátného růžence v Brně-Černovicích (začátek v 10:00). Umístěn bude jako kaplan do Jaidhofu, odkud ale bude dojíždět do Českých Budějovic.
Jednou z doprovodných akcí, probíhajících v Miláně v rámci Světového setkání rodin, byl celosvětový summit těch, kdo se věnují problematice přirozeného plánování rodičovství. Smyslem setkání bylo vzájemně se informovat o současných zkušenostech, o práci, i o představách o budoucnosti.
V Evropě již více než 20 let působí organizace „Evropský institut pro vzdělávání rodiny“ (IEEF/EIFLE), která zastřešuje organizace, věnující se podpoře zodpovědného rodičovství a přirozeného plánování rodičovství. Z České republiky je aktivním členem této mezinárodní občanské sdružení Centrum naděje a pomoci (CENAP). Již na předchozích setkáních jsme vnímali potřebnost vzájemně se informovat i o aktivitách mimo hranice Evropy. Proto jsme uvítali příležitost mezinárodního kongresu v Miláně jako možnost společně se sejít, společně se informovat, obnovit dřívější osobní známosti a především vzájemně se podpořit se po stránce lidské i odborné. (Pokračování textu…)
Uplynulý víkend jsem strávil v Bělči, kde proběhlo setkání přátel Institutu sv. Josefa, časopisu Te Deum a Kněžského bratrstva sv. Pia X. V tomto příspěvku bych si dovolil trochu o této akci poreferovat, nicméně zdržím se podrobnějších popisů přednášek: jednak je Institut sv. Josefa časem zveřejní, jednak jejich poměrně podrobné výtahy naleznete v konkurenčním popisu setkání z klávesnice Ney Brkičové. Tak proč to zdvojovat.
Setkání se letos uskutečnilo v Bělči v „areálu Jana Ámose Komenského“, který patří evangelíkům. Přiznám se, že jsem si tu zajímavou ironii řádně vychutnával… (Pokračování textu…)
Posvícení nezažíváme každý den. A ještě více nás potěší, spojí-li se naše radost s návštěvou osobnosti, na jejíchž bedrech leží spoluzodpovědnost za budoucnost naší Matky Církve.
V sobotu 19. května Léta Páně 2012 navštívil brněnskou kapli Královny posvátného růžence v Černovicích generální představený Kněžského Bratrstva sv. Pia X. J. E. Bernard Fellay, aby udělil svátost biřmování přibližně třiceti věřícím. Je to počet velmi potěšující a mnohé moderní farnosti by ho mohly FSSPX tiše závidět. (Pokračování textu…)
Včera jsem slíbil, že Duše a hvězdy zprostředkují čtenářům pohled na sobotní Pochod pro život očima jeho účastníků. Dva se nám skutečně ozvali a svůj pohled nám v písemné podobě zaslali, tudíž je zde s radostí zveřejňuji. Musím konstatovat, že jsou pojaty opravdu velice rozdílně. Autorem prvního je Pavel Horáček, místopředseda jihomoravských MKD a organizátor brněnské větve pro-life pochodu Odvahu k životu, autorem druhého je Hamish, internetový debatér na těchto stránkách velmi dobře známý. Hamish také laskavě poskytl fotografie, které jsou v článku použity.
Každoroční pouť v Hamiltonech na předměstí Vyškova zakončila i letos svatá liturgie sv. Jana Zlatoústého, kterou sloužil rodák z nedalekých Drnovic P. František Kozár, jenž v současnosti působí jako římskokatolický farář v Mikulčicích na Hodonínsku.
Cyrilometodějská úcta, která byla v povědomí moravského národa po celý středověk a byla zaznamenána v mnoha legendách, získala na intenzitě v druhé polovině 19. století, kdy se slavilo jubileum tisíciletého výročí příchodu svatých soluňských bratří na Moravu. V rámci této myšlenky začaly v tomto období vznikat na mnoha místech různé pomníčky, kostely i kaple. Mezi významné patří kaple sv. Cyrila a Metoděje na vrchu Strachotínka u obce Hamiltony, které jsou dnes součástí města Vyškova. Zde podle ústního podání, jak mnohokrát tradoval otec Kozár, svatí Cyril a Metoděj působili asi kolem roku 865 na nedalekém hradišti. Odsud však byli místními pohany vyhnáni, a proto se usadili na protějším kopci, kde jak dále legenda tvrdí, vytryskl pramen, na kterém následně křtili obrácené pohany. Tento pramen, který v pozdějších časech je znám jako dějiště několika zázraků, je dodnes na tomto kopečku přítomen a naši zbožní předkové proto na něm postavili onu památnou kapli. (Pokračování textu…)
Na Květnou neděli 17. dubna 2011 se konala tradiční pobožnost pašijové cesty v jihočeském Římově. Na cestě krajinou, dlouhé cca 6 km, je celkem 25 zastavení, počínaje kaplí Loučení a konče kaplí Božího hrobu. Procesí vyšlo ve 13.00 hod odpoledne od památné lípy Jana Gurreho, jezuitského bratra, jemuž se zde v 1. polovině 17. století dle tradice zjevil Ježíš Kristus a Bolestná Panna Maria. Tato událost se stala podnětem k založení poutního místa, jež má sloužit ke spáse lidu, který sem bude putovat. (Pokračování textu…)
20. července 2010 jsem se zúčastnil poutní Mše svaté v Královicích (asistovaná podle Misálu z r. 1962). Tam jsem se poznal se sympatickým knězem, který projevil zájem naučit se tomuto ritu. Byl to pater Vojtěch Protivínský, farář z Třebíče – Jejkova. Po nějakém čase jsem byl zvědavý, jestli se k tomu kroku odhodlal a začal se římský ritus učit. Zatelefonoval jsem mu, abych se na to zeptal. Jeho odpověď mě náramně potěšila – ANO. A nejen to. Rozhodl se, že první tradiční Mše svatá v jeho farnosti po 40 letech bude sloužena 14. 9. 2010 na svátek Povýšení svatého Kříže jako oslava třetího výročí vstupu motu proprio Summorum pontificum v platnost. (Pokračování textu…)
