Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, slavíme třetí neděle po Velikonocích, je doba velikonoční.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: sv. Anselm z Canterbury (čt 21.), sv. Soter a Caius (pá 22.) a sv. Vojtěch a sv. Jiří (so 23.)
Příští týden otevře čtvrtá neděle po Velikonocích.
Nabídněme tento týden své modlitby Bohu coby smírnou oběť za urážky a zklamání, kterých se mu dnes a denně dostává od nejvyšších představitelů církve bojující, kteří zrazují Kristovo učení a ve jménu „milosrdenství“ zlehčují, odobřují, podporují a provozují těžce hříšná a svatokrádežná jednání. A modleme se za obrácení jak jich samých, tak i těch, které svedli na cestu k zatracení. (Pokračování textu…)
Koncem února byl v Českých Budějovicích promítán americký „dokumentární film“ Tichá inkvizice, který se týká protipotratového zákona v Nikarague a jeho dopadů. Pořadatelé promítání se obrátili na pana Lukáše Krutského, organizátora českobudějovického pro-life pochodu, zda by hnutí pro-life nevyslalo někoho, kdo by se zúčastnil následné diskuse.
Jelikož film se do značné míry zabývá lékařskou tematikou a v rámci jihočeských pro-life aktivit nevíme o žádném lékaři, obrátil se Lukáš nejprve na Hnutí Pro život ČR s nadějí, že by mohlo takového odborníka dodat, nebo že by nám někdo z jeho lékařských odborníků mohl film odborně orecenzovat. Bohužel v tomto jsme byli zklamáni, pročež jsme museli vystačit s vlastními silami. Za jihočeské hnutí pro život se promítání a následné diskuse nakonec zúčastnilo šest lidí, včetně Lukáše Krutského, otce Miroslava Šaška a mojí maličkosti, přičemž diskusi na naší straně po většinu času dominoval právě otec Šašek (kterému tímto ještě jedno děkuji). Diskuse se jen částečně týkala filmu a umělých potratů – do značné míry se odchylovala k tematice žen v nouzi, kde se diskutující obou stran cítili asi podstatně erudovanější. Koneckonců sám film tomu nahrává.
Ač se film Tichá inkvizice hrdě nazývá „dokumentární film“, ve skutečnosti představuje velmi jednostrannou a manipulativní potratářskou agitku. Jak názvem tak obsahem zuřivě napadá jak nikaragujský protipotratový zákon, tak i Církev jako jeho „příčinu“ a ukazuje pečlivě vybrané „negativní dopady“ zákona. Nicméně po jeho shlédnutí překvapivě zjistíme, že jsme se toho vlastně mnoho nedozvěděli. Ač Dr. Cerratová o zákonu hodně mluví a říká, že jde o pár větiček, nikde se nedozvíme jeho znění. Ony vzorové případy jsou prezentovány pouze Dr. Cerratovou, a to v tak osekané podobě, že si o nich nelze udělat objektivní názor. Za celý dokument nepotkáme nikoho, kdo by prezentoval opačný postoj a zákon hájil (ačkoliv z filmu jasně plyne, že takových je dost i mezi lékaři na oddělení, kde Dr. Cerratová působí…) (Pokračování textu…)
ŘÍM 8. dubna 2016 (LifeSiteNews) – Nejkontroverznější moment nové apoštolské exhortace papeže
František I.
Františka Amoris laetitia (Radost z lásky) se možná omezuje na pouhou poznámku pod čarou, ale to, co z ní vyplývá, je jasné: papež otevírá dveře návrhu kardinála Waltera Kaspera, aby rozvedení a znovusezdaní katolíci mohli být za určitých okolností připuštěni ke svátostem včetně Eucharistie.
Zdá se, že papež tím zaujal pozici, která odporuje postoji jeho předchůdců, zejména papeže Jana Pavla II., který myšlenku připuštění rozvedených a znousezdaných katolíků ke sv. přijímání rozhodně odmítl ve své apoštolské exhortaci Familiaris consortio. Také papež Benedikt XVI. se tímto sporem zabýval v době, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku víry [1], a definitivně se vyslovil proti liberalizaci církevní praxe.
Papež František se přímo otázkou, která v uplynulých dvou letech vyvolávala diskuse v celé už od chvíle, kdy kardinál Kasper na osobní pozvání papeže Františka nastínil svůj kontroverzní návrh v klíčovém projevu před konzistoří kardinálů ve Vatikánu, zabývá až v 8. kapitole historicky nejdelší apoštolské exhortace. (Pokračování textu…)
Dospěl jsem k závěru, že tzv. dohnalovci (jinak též „Byzantský katolický patriarchát“) v čele s Eliášem Dohnalem (jinak též „patriarcha Eliáš“), což jsou bývalí baziliáni, kterým se kritika krize církve bojující vymkla z ruky tak, že si založili vlastní „patriarchát“ a jejich boss se sám povýšil na „patriarchu“, s nejvyšší pravděpodobností nejsou a ani nemohou být schismatici či odpadlíci. K tomu, aby se člověk stal schismatikem a odpadlíkem, je totiž třeba vědomý volní úkon – a kdo si přečte byť i jen jejich tiskové výstupy, ten musí pochybovat o tom, že jsou natolik příčetní, aby vůbec byli takového úkonu schopni.
Jeden příklad za všechny: Dostal jsem do mailu text dopisu patriarchy Eliáše adresovaný České biskupské konferenci, nazvaný Kard. Duka a prezident ČLR? Byl mi zaslán zřejmě v naději, že ho zveřejním. Pokud někdo (i přes takové „perly“, jako je posmrtná „exkomunikace“ Jana Pavla II.) ještě pochybuje o tom, že dohnalovci jsou banda psychotiků, tak ať si ho přečte. (Pokračování textu…)
Z akcí upozorňuji na orelskou pouť ke sv. Václavu ve Stochově (so 16.)
Modleme se tento týden především za Evropu, smrtelně ohroženou islámem a sekularismem. Modleme se i za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
Krátký návod k modlitbě rozjímavé, a nejprve o přítomnosti boží jakožto prvním bodu přípravném.
Ale snad nevíš, Filotheo, kterak třeba konati modlitbu rozjímavou neboli rozjímání, neboť v našich dobách, pohříchu, málokdo je v té věci zkušený. Proto ti zde podávám krátký a prostý návod, očekávaje, že se doma dokonaleji naučíš pravému způsobu této modlitby, a to jednak čítajíc některé pěkné knížky, jednající o té věci, jednak pilným rozjímáním, tedy cvikem.
Nejdříve ti naznačuji přípravu k rozjímání, která záleží ve dvou bodech: první jest, postaviti se a vmysliti v přítomnost boží, druhý, prositi ho za jeho pomoc. Abys tedy dovedla živě se vmysliti v přítomnost boží, předkládám ti čtyři hlavní prostředky k tomu, jichž můžeš na počátku užívati. (Pokračování textu…)
V Chestertonově době byla jednou z palčivých otázek „kontrola porodnosti“. Chesterton měl nejen námitky proti této myšlence, ale proti samotnému termínu, neboť znamená pravý opak toho, co říká. Znamená žádný porod a žádnou kontrolu. Mohu si jen představovat, že proti „manželství gayů“ by měl stejnou námitku. Nejsou „gay“ a není to manželství.
Chesterton měl ve svých výrocích a proroctvích tak důsledně pravdu, protože chápal, že všechno, co ohrožuje rodinu, je špatné pro společnost. Proto se vyjadřoval proti eugenice a antikoncepci, proti rozvodu a „volné lásce“ (další označení, které se mu nelíbilo jakožto nepoctivé), ale také proti otroctví mezd a povinné, státem placené školní docházce i matkám, které platí jiné lidi za to, že dělají to, co mají matky dělat samy. Můžeme s jistotou říci, že Chesterton se stavěl proti každému trendu a módě, které nás sužují i dnes, a to proto, že všechny tyto trendy a módy podkopávají rodinu. Velká Vláda se snaží nahradit autoritu rodiny a Velký Byznys chce nahradit autonomii rodiny. Existuje trvalý komerční a kulturní nátlak na otce, matku i dítě. Jsou snižováni, marginalizováni a ano, i vysmíváni. Ale jak říká Chesterton, „tento trojúhelník trvalých pravd o otci, matce a dítěti nelze zničit; zničit se dají jen civilizace, které je ignorují.“ 1
Tento nejnovější útok na rodinu není ani poslední, ani nejhorší. Má pro ni ale šokující význam, navzdory procesu snižování citlivosti, kterému nás v posledních několika letech vystavuje informační a zábavní průmysl. Ti, kteří se snaží vystupovat proti normalizaci abnormality, se setkávají „buď s urážkami, nebo s mlčením,“ stejně jako Chesterton, když se pokoušel argumentovat proti módním filozofiím, které v jeho době podporovaly velké noviny. V roce 1926 varoval: „Další velkou herezí bude útok na morálku, obzvlášť na sexuální morálku“. Jeho varování zůstalo bez odezvy a sexuální mravnost progresivně upadala. Připomeňme si však, že to začalo kontrolou porodnosti, pokusem stvořit sex jen pro sex sám, změnit akt lásky v akt sobectví. Podpora a přijímání planého, sobeckého sexu bez života logicky postoupila k homosexualitě. (Pokračování textu…)
Z akcí upozorňuji na pražské Hovory na pravici (po 4.), zlínské modlitby před porodnicí (út 5.), pražský pochod Odvahu k životu (st 6.) a pražskou Mši sv. otce Fuchse (ne 10.)
Modleme se tento týden především za Evropu, smrtelně ohroženou islámem a sekularismem. Modleme se i za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
Toto je průběžně aktualizovaný seznam vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí, které mají proběhnout v ČR a na Slovensku během dubna 2016. Zahrnuje i výslovná upozornění na svátky I. třídy + svátky zvláště významné u nás či pro nás. Celý měsíc trvá doba velikonoční.
Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem ([email protected]), rád seznam doplním.
Dlouhodobější seznam akcí a seznam pravidelně sloužených tradičních liturgií v ČR naleznete nastránce Aktualit na Katopedii. Další bohulibé a užitečné vzdělávací akce naleznete např. na stránkách CENAPu, Ligy pár páru či Hnutí Pro život ČR. Akce a liturgie FSSPX si najděte na
Oficiální program odstartuje v 10:00 pontifikální mše svatá kardinála Duky ve svatovítské katedrále. Což je jistě sympatické, bohužel méně sympatické už je, že si kardinál Duka vymínil, že to bude jediná římskokatolická bohoslužba spojená s pochodem, takže letos nebude v programu žádná tradiční liturgie. (Dodatečná poznámka – k tomuto textu vznesl výhrady pan Ucháč, podle něhož se HPŽ ČR samo rozhodlo organizačně zaštítit jen službu v katedrále a že tradiční liturgie mohla být klidně domluvena. Celé jeho vyjádření i moji reakci si můžete přečíst v diskusi pod příspěvkem. (Pokračování textu…)
Česká politika je paradoxní. Člověk by řekl, že když na špičkového politika praskne dotační podvod, tak mu to uškodí, tak ho to pohřbí. Případ Babišova „Čapího hnízda“ však ústí do úplně jiného výsledku – do totální destrukce zbylého kreditu jeho koaličního partnera, který s Babišovými čachry nemá vůbec nic společného, leč přesto právě on nyní čelí hrozbě naprostého (sebe)zničení a definitivnímu pohřbení…
Nu, buďme spravedliví – může si za to sám… Kauza „Čapí hnízdo“ by KDU-ČSL sama o sobě nikterak neublížila. Tím skutečným a potenciálně smrtícím problémem se stala až díky gradující bezcharakternosti, chamtivosti a zbabělosti této strany (či respektive jejího vedení), kteréžto nedostatky znemožňují lidovcům správně reagovat a kompromitují je tak, že nemohou před voliči obstát… (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je pondělí velikonoční a my si užíváme Velikonoc. Zpravodajství zahrnuje posledních čtrnáct dní, neb minulý týden bylo (vzhledem ke Svatému týdnu) vynecháno.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: sv. František z Pauly (so 2.)
Příští týden otevře první neděle po Velikonocích, zvaná Bílá.
Modleme se tento týden především za Evropu, smrtelně ohroženou jak islámem, tak sekularismem. Modleme se i za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
Kristus vstal z mrtvých! Opravdu vstal z mrtvých! Tímto pozdravem se o Velikonocích zdraví východní křesťané, řeckokatolíci i pravoslavní. Je v něm úžasná duchovní síla. Na pozdrav „Christos voskres (Kristus vstal z mrtvých)!“, odpoví pozdravený „Voistinno voskres (opravdu vstal z mrtvých)!“ Původ tohoto zvyku tkví v evangeliu sv. Lukáše 24,34. Když se dva učedníci vrátili z cesty do Emauz k apoštolům a sdělili, že se jim vzkříšený Ježíš zjevil na cestě, že vstal z mrtvých, apoštolé odpověděli: „Pán opravdu vstal z mrtvých…“
Komunisté r. 1950 postavili řeckokatolickou církev na Slovensku mimo zákon. Kněží, kteří odmítli nucený přestup k pravoslaví, byli uvězněni. V kriminále se jim snažili agitátoři „vymýt mozek“ ateistickými přednáškami. Jednou, když jich shromáždili několik desítek a řečník „dokazoval“, že Bůh neexistuje, přihlásil se jeden starý kněz, že má dotaz. Přednášející mu udělil slovo. On se obrátil ke shromážděným spolubratřím s pouhými dvěma slovy: „Christos voskres!“ Všichni sborově odpověděli: „Voistinno voskres!“ A bylo po přednášce. Stačila pouhá tato dvě slůvka, aby rozmetala celou konstrukci bolševických neznabohů na padrť.
Zmrtvýchvstání je pečetí vykupitelského díla Kristova, důkazem jeho Božství a pravdivosti jeho nauky. Jedná se o nejlépe doloženou realitu v dějinách starověku. Prázdný hrob viděl každý obyvatel Jeruzaléma a každý návstěvník tohoto města. Vzkříšeného Pána neviděli pouze apoštolé a zbožné ženy, ale stovky lidí, možná i tisíce. Sv. Pavel píše v 1 Kor 15,6 o jeho zjevení „více než 500 bratří najednou…“ a aby nebylo žádných pochybností, dodává, že „většina dosud žije…“, čili můžete je navštívit a ověřit si to. Sv. Lukáš v úvodu ke Skutkům apoštolů zase uvádí, že Ježíš „po svém utrpení dal mnoho důkazů pro to, že žije…“ (Sk 1,3). (Pokračování textu…)
„Ježíš nebude nikdy překonán!“ Hádejte, milí čtenáři, kdo pronesl tento patetický výrok. Katolický biskup? Misionář? Teolog? Mučedník pro Krista? Nikoliv, byl to Ernest Renan, bojovný francouzský antiklerikál 19. století, který se netajil svým záměrem zlikvidovat Katolickou církev. Nepředstavoval mezi svými souputníky žádnou výjimku. I náš T. G. Masaryk, velký nepřítel katolicismu, umísťuje na konci svého spisu „Světová revoluce“ nadšený výkřik: „Ježíš, ne Caesar!“
Málokdo z odpůrců křesťanství na Ježíše plive (to se dá těžko, byl bez jakéhokoliv osobního hříchu), všichni osvícenci, marxisté i současní genderističtí neomarxisté, existencionalisté, liberálové, zednáři a další esa protikatolického boje – pokud přímo nepopírají Kristovu historickou existenci (tím by se dnes ale z vědeckého hlediska znemožnili), tak ho vychvalují jako velkého filozofa, lidového proroka a náboženského reformátora, kterého pro jeho odvážnou kritiku tehdejšího náboženského establishmentu poslal židovský sanhedrin na smrt.
Má to však jeden háček. Takový Ježíš nikdy neexistoval, Ježíš-pouhý člověk není historickou osobností. Tou je Ježíš-Bohočlověk, Vykupitel a Spasitel světa. Toho ovšem odpůrci zjevené pravdy odmítají stejně hněvivě jako tenkrát židovský sanhedrin v čele s Kaifášem, tento Ježíš jim dnes překáží stejně jako tenkrát. Ježíš filozof a náboženský reformátor jim nevadí, takových zná historie víc, on je pouze jedním z nich. Ježíš tohoto typu je k ničemu nezavazuje, je to člověk podrobený omylům tak jako všichni. Ale Ježíš Kristus, ten, který o sobě prohlásil, že pouze On je Cesta, Pravda a Život, a nikoli jenom jeden z myslitelů a zakladatelů světových náboženství, se pro ně stal „úhelným kamenem“, který zuřivě odhazují. (Pokračování textu…)
Jsou nyní zabíjeni, brutálně vražděni bezbranní nevinní; jsou utlačováni i lidé jiné rasy, jiného původu… Stojíme tváří v tvář neslýchanému vražednému šílenství národa! (biskup Galen, srpen 1941)
Před 70 lety zemřel bl. Clemens August kardinál hrabě von Galen (1878-1946), biskup Münsteru, kterému jeho ostrá vystoupení proti nacistickému režimu vynesla přezdívky „Lev z Münsteru“ či „Vestfálský lev“.
Jeho kázání proti nacistickým euthanasijním programům vyvolala v Německu takové pozdvižení, že je Hitler radikálně omezil a před veřejností předstíral jejich ukončení (byť je v omezené míře, zejména v zahraničí, prováděl dál). (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí. Je Květná neděle a začíná Svatý týden (jinak též pašiový či velký), po kterém zahájíme oslavami Zmrtvýchvstání Páně dobu velikonoční.
V tento posvátný čas se nerozptylujme nějakým zpravodajstvím či blbnutím a soustřeďme se na to podstatné – na umučení a Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, našeho Zachránce a Spasitele. Seznam tradičních liturgií sloužených ode dneška až po Velikonoční pondělí na území ČR a Slovenska naleznete ZDE.
Modleme se za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
Již čtvrtý ročník Setkání katolických dětí, které pořádají rodina Krutských a Ignác Pospíšil, se letos (2016) uskuteční v termínu 13. – 20. srpna na Lipensku u Frymburku. Přijímáme přihlášky dětí ve věku od 7 do 14 let (v odůvodněných případech můžeme dolní hranici trochu posunout). Čas chceme rozdělit mezi hry, zábavu, sport, práci, společnou modlitbu a Mši sv. v tradičním katolickém ritu.
Letos, stejně jako loni, setkání proběhne v lesích poblíž Lipenského jezera. Jelikož se osvědčila, zůstane zachována loni zavedená novinka – možnost strávit s námi několik společných dnů pro celé rodiny. Ty buďto budou mít vlastní program, nebo se budou moci i určitým způsobem zapojit do programu setkání. Samozřejmě ale děti, které budou přihlášeny na setkání, se ale budou řídit táborovými pravidly a jeho řádem a programem a budou tam celou dobu pobytu (byť s nimi přijel zbytek rodiny, který by to měl jinak). (Pokračování textu…)
Během večerních zpráv TV 2000, televize Italské biskupské konference, dne 11. března, byl zveřejněn poslední dopis Misionářek lásky, které byly s dalšími dvanácti lidmi zavražděny islamisty v jemenském městě Aden. Dopis, který psala sestra představená svým spolusestrám, se tak stal jejich nečekanou závětí.
Podává zprávu o válce v Jemenu, o velkém utrpení lidí, ale také o víře, která sestry zde nutí vytrvat přes všechna nebezpečí na straně nemocných, starých a sirotků. (Pokračování textu…)
S lítostí oznamuji, že včera zemřel po dlouhé a těžké nemoci pan Michal Kretschmer (1944-2016), známý katolický publicista, který v uplynulých letech přispěl do tohoto časopisu mnoha podnětnými články.
Jeho pohřeb se bude konat v úterý 22. března ve Starém Kníně, zádušní Mše sv. v místním kostele začne ve 14:00. Ještě jedno díky mu za jeho články a nechť odpočívá v pokoji. Modleme se za jeho duši.
Modleme se tento týden především za naše pronásledované bratry a sestry všude ve světě, od Kanady po Indonésii, jakož i za obrácení těch, co se na jejich pronásledování podílejí či proti němu nezasahují, ač by mohli.
Modleme se i za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
.jpg)
