Před 65 lety, 30. března 1945, byl zrovna Velký pátek a město Győr, u nás známé též pod jménem Ráb, zažívalo velkou změnu. Vstupovala do něj Rudá armáda. Pro některé přicházelo osvobození, pro další výměna utlačovatelů. A pro další čas utrpení a mučednictví. (Pokračování textu…)
Včera začal Květnou nedělí Svatý týden, uzavírající dobu postní. Budeme si v něm připomínat utrpení a smrt Ježíše Krista, abychom následně o Velikonoční vigílii oslavili jeho Zmrtvýchvstání, čímž se končí čtyřicetidenní doba postní a začíná padesátidenní doba velikonoční. (Pokračování textu…)
Kde je Bůh, tam je krása. Není třeba se obávat nedostatku příjemných a lákavých výjevů, když se rozhodneme přijmout cestu Páně i s její nepohodlnou stránkou – holým a suchým dřevem kříže, které někdy umí zatlačit tam, kde bychom to chtěli snášet nejméně ochotně. Za vším tím umučeným, ztrápeným a pro naše hříchy ukřižovaným na nás hledí navždy věrná a nadevše krásná Božská Tvář.
U JIZERY
Jaroslavu Durychovi
Jak krásný je ten kopuletý křemenový val
proti ledům! Také řeka pod ním jako já
jej starodávně obdivuje,
je všechna od sebe, a když neví,
jak a k čemu jej přirovnat: zrcadlí jej prostě.
Srovnán s těmito balvany, nezhanobenými člověkem,
krutý byl osud náhrobních kamenů a oltářních desk…
Dnes ovšem lámou kámen jenom na žaláře…
KRÁSA BEZ RADOSTI
Naše smrtelnost je ustavičná. Není chvíle,
která by nám vyvrátila,
že jsme stále v pokušení a že mu stále podléháme,
takže i krása je nesmyslná,
protože je to krása bez radosti…
Jsme zlí… Byli bychom tak zlí
kdybychom byli bez svědků?
*
Zdroj: HOLAN, Vladimír. Les bez stromů. BBART: Praha, 2002. ISBN 80-7257-735-2.
V současnosti se ve sdělovacích prostředcích mimo jiné opět přetřásá téma kněžského celibátu. Téma jistě aktuální, ale pro lidi světa skýtající především možnost rýpnout si do Církve. Téma, které – jako mnoho jiných témat souvisejících s křesťanskou vírou – nemůže být právě bez správně chápané katolické víry dobře pochopeno. Toho jsem si všiml, když jsem o něm vícekrát diskutoval s nevěřícími přáteli či příbuznými. (Pokračování textu…)
Poslední dobou se tuze mnoho lidí zlobí, jestliže jen zaslechnou slovo ´národ´. Národy nejsou žádná chiméra; existují a existovaly vždy – pokud jen paměť sahá. A opět v poslední době spíše vznikají nové národy, než by zanikaly národy staré. Nebylo tomu tak vždycky. Mnohem víc národů zaniklo, než nových vzniklo, Není snadné jednoznačně vysvětlit, proč zaniklo takové množství národů. Snad to ani všecko národy nebyly. (Pokračování textu…)
Setkávám se mezi svými katolickými souvěrci v debatách o nutnosti šíření Evangelia s názorem, že „není nutno věci přepínat a svými postoji dráždit pohany a nevěřící“. Samozřejmě, šíření Boží zvěsti by mělo být věcí opatrnosti, mírnosti a neokázalosti. (Pokračování textu…)
Jak naši čtenáři dobře vědí, v sobotu 20. března proběhl v Praze X. Pochod pro život. O pochodu, hnutí pro-life a katolické církvi s redaktorem rozprávěl otec František L. Juchelka z českobudějovické diecéze, organizátor Jihočeského autobusu, účastník pochodu a jeden z 23 kněží, kteří koncelebrovali slavnostní Mši. (Pokračování textu…)
Pochybnosti proti víře se řadí mezi různé překážky, které se člověku staví do cesty v modlitbě a jeho duchovním životě vůbec. Mohou to být pokušení ďábelského původu, která Pán Bůh na lidi dopouští, aby vyzkoušel jejich věrnost a statečnost odolávat takovým léčkám. Ďábel je velmi rafinovaný nepřítel Boží, ale také náš. Jeho klamy dokážou vyvolat sugesci, která je zcela vzdálena realitě a také velmi zbožná duše může na sobě pocítit tyto výtvory otce veškeré lži a podvodu. (Pokračování textu…)
Papež Benedikt XVI. vydal pastýřský list o sexuálních skandálech v Irsku, v Praze proběhl X. Pochod pro život a Obamova administrativa zlomila Stupaka a poskytla mu záminku k ústupu ve věci zdravotnické reformy. Více čtěte dále v Rozhlédnutí. (Pokračování textu…)
Dnes se v Praze odehraje Pochod pro život, takže by se hodil nějaký mimořádný příspěvek na pro-life téma. Nuže, zde je rozhovor s gynekoložkou MUDr. Xenií Preiningerovou, která provozuje v Jaroměřicích nad Rokytnou katolickou gynekologickou ordinaci a je nepostradatelnou odbornou poradkyní Hnutí Pro život ČR.
Jako červená nit se vine Buchananovou knihou „Smrt Západu“ prastará zkušenost, že rozkvět, právě tak jako úpadek civilizaci je přímo úměrný populačnímu růstu, či naopak jeho útlumu. Tato úměra platí v obou směrech: roste a prohlubuje-li se civilizace v kladném smyslu, narůstá i populace. Skutečně tomu tak je, ale přece jenom… Růstem a zkvalitňováním civilizace vskutku šplhá vzhůru populační křivka, ale není tomu vždy, i když by tomu vždy být mělo. Buchanan nachází čtyři důvody, proč dochází k výjimkám, které mohou způsobit katastrofu. Na Západě, především však v Americe. (Pokračování textu…)
Zjevy krásných těles chápou ve příjemných pocitech naší smyslové zevnější, zvláště zrak a sluch, jakož i vniterný smysl povšechný. Od zjevů abstrahuje rozum náš, proniká k bytností tělesa, která ve zjevech se prokazuje, a shledává jí dokonalou, tj. idejí své odpovídající, a jednotnou, tj. s částí souladně v jeden celek složenou. (Pokračování textu…)
Dnes je 17. března a my si připomínáme 390. výročí umučení sv. Jana Sarkandera (1576-1620), moravského katolického kněze a mučedníka, patrona zpovědního tajemství. Uctěme jeho památku a zamysleme se nad tím, co nám jeho příklad může dát dnes. (Pokračování textu…)
Dnes si něco řekneme o světci, jehož svátek jsme slavili včera, sv. Longinovi. Voják původem z Kappadocie, tedy pohan sloužící v okupační posádce tehdejší římské provincie Judea, je osobností v historii Církve velmi důležitou. (Pokračování textu…)
Dnešní rozhlédnutí si všímá především vrcholícího boje o zdravotnickou reformu v USA a připomíná, že v sobotu se v Praze odehraje Pochod pro život. Z kalendária je třeba vyzdvihnout nadcházející 390. výročí mučednické smrti sv. Jana Sarkandera.
Místa nenápadná, skromná a vzdálená od hluku lidí a všelijakého světského provozu mívají mnohdy neobyčejný půvab. Na osamělém hřbitově nebo v opuštěném domě můžeme najít útěchu a slyšet Boží oslovení, které by jinde přes různé překážky a přehlušování nemuselo dospět k našim uším. Básně napsal Rainer Maria Rilke (4. prosince 1875, Praha – 29. prosinec 1926, sanatorium Valmont u Montreux ve Švýcarsku). (Pokračování textu…)
Když je člověk katolíkem, je zároveň pro-life. Je to tak a musí to tak být, neboť postoj pro-life se překrývá s nepominutelným kusem katolické víry (což ovšem nevylučuje pro-life ateisty). V dnešní době se bohužel částečně vracíme do dob starověku, kdy prvotní křesťané byli pro-life ostrůvkem v odpudivém pohanském světě, přetékajícím potraty a vražděním novorozenců. To na nás klade velkou zodpovědnost. (Pokračování textu…)
Mnohdy není snadné odlišit životní názory i jednání „matrikových katolíků“ od názoru a jednání lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou ateisté. Opravdových ateistů tak či onak mnoho není; kdo ví, zda vůbec nějací existují. Nejde dost dobře nevěřit v Boha. Lze snadno dokázat, že sice ateisté jsou o existenci Boha přesvědčeni, ale dali by za to nevím co, kdyby Bůh neexistoval. Jak by si oddychli! (Pokračování textu…)
Krása nadsmyslnou vlastností věcí, jediným rozumem poznatelnou.
Že krása jest nadsmyslnou vlastností věcí, jediným rozumem poznatelnou, vysvítá ze tří důkazů:
1. Že třemi nižšími smysly: čichem, chutí a hmatem neznamenáme krásy, o tom není pochyby. Ale krásnými nazýváme tělesa, jež zrakem vidíme nebo sluchem slyšíme, na př. duhu, píseň. (Pokračování textu…)
Nedávno jsem četl ve směsi nějakého časopisu, jak prý jsou některé květy ošklivé, když vadnou; zvláště ohyzdný prý jest zahradní zvonek a také růže. A tu jsem se styděl s těmito květinami před lidmi, zvláště před těmi, kteří mají tak vnímavé smysly pro ohyzdnost vadnoucích květin a takový smysl pro čistotnost a správnost, že je vadnoucí květiny pohoršují. Ale kdyby se chtěl člověk stydět pro každou takovou výtku, musil by se stydět po celý život, a to by bylo špatné. Proto jest dobré všímati si žen zcela starých a zvadlých, žen stárnoucích, žen, které se již blíží odkvětu; babiček, stárnoucích matek a tet, stárnoucích panen, ale i mladších žen, které jsou odděleny od všeho ostatního světa vysokou ohradou mateřství a jsou k tomuto vadnutí odsouzeny bez pomoci a léku. (Pokračování textu…)