Postní doba je skutečně dobrou příležitosti k rozjímání, kým je pro nás Pán Ježíš Kristus. Jakou roli hraje v našem životě? Jakým způsobem se naše přináležitost k  Němu projevuje? Nejdojemnější scénou a nejvíce usvědčujícím okamžikem pro nás je Jeho osamělé bdění v Getsemanské zahradě. Okamžik bdění s Kristem není pro nás nadobro ztracen – ještě stále si můžeme vybrat, zda Ho necháme třást se a potit úzkostí samotného, nebo přidáme trochu ze svého času a zálib pro setrvávání jenom v Jeho společnosti. Básně napsala Nea Marie Brkičová a Bohuslav Reynek.

V zahradě

Ustanovil jsi mě do mezery prázdna

Každým dnem kličkuji mezi suchem a mlhou

Ó kéž by mlhou!

Její napodobeninou

Mezi zuby a rty drolí se zbytečná vyznání

Krutá hra dvou tvorů beze jména

A Ty jen čekáš, kdy ze rtů nám budou padat perly

Kdo umí rozmlouvat s Tvým Křížem, Pane?

Je někde taková dívka, žena, muž nebo dítě

Jež hovoří s tímto Znakem veškeré slávy

Srozumitelným jazykem?

Nikdo nezůstává v zahradě s Tebou

Nikdo není strážcem Tvých úzkostí

Po celou noc celé dlouhé věky

Čekáš, až Tě někdo občerství

Pohlédne Ti do Tváře podle pravdy

Zatímco sedíš, smutný

A přece plný milostivého pokoje

Malí přátelé z nebe

Rozsvěcují nepatrný jas

Aby každý, kdo Tě přece někdy zavolá

Byl na okamžik pohlazen

Tvou svatou tísní

Zahrada malých modravých světel

Něžně Tě kolébá, můj milý Pane

Když připraven vzdát se všeho

Co rukama svíráme a upustit nechcem

My z  Tebe vzešlí

Dáváš se všemu, co dostalo jméno

Tak jako slunce rozvírá spánek

Kříž

Hle, kostra z jeslí,

už není slámy,

ven jesle vynesli,

kříž sám je s námi.

zbyla jen holá

se hřeby břevna,

bez osla, vola

kříž, bída zjevná.

noc bez andělů,

den bez koledy,

ran křídla tělu:

kam vzlétnou bědy –

kdy naposledy?

*

Zdroj: REYNEK, Bohuslav. Básnické spisy. Archa: Zlín, 1995.