Kardinál Sarah je „velmi hrdý“ na africké biskupy za to, že odmítli žehnání homosexuálním dvojicím
Kardinál Robert Sarah, bývalý prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, řekl, že je velmi hrdý na to, že afričtí biskupové naprosto odmítli kontroverzní vatikánský dokument Fiducia supplicans, který navrhuje kněžská požehnání párům v neregulérních situacích a homosexuálním dvojicím.
„Myslím, že Fiducia supplicans se setkala s reakcí afrických biskupů – velice jasnou,“ uvedl Sarah. Zdůraznil, že dokument nemá žádnou oporu v Písmu, a pokračoval: „A nejen afričtí biskupové, ale i mnozí v Evropě, v Kazachstánu, v Polsku ho odmítli, protože nemá žádný biblický ani teologický základ.“
„Byl jsem velmi hrdý, když jsem se dozvěděl, že afričtí biskupové tento text naprosto odmítli, i mnoho dalších, dokonce v Brazílii, a tak mi připadá nemožné ho akceptovat,“ uzavřel kardinál Sarah. Tyto komentáře pronesl 23. února na Východoafrické katolické univerzitě v Nairobi v rámci sekce otázek a odpovědí na teologickém sympóziu. Cílem konference, kterou pořádala katedra dogmatiky, bylo objasnit Kristovo misijní poslání v náboženském, kulturním a společenském kontextu dnešní Afriky. Sarah, věrný obhájce katolického pravověří v nauce i ve svátostné disciplíně, byl hlavním řečníkem. Sympózium přilákalo v průběhu dvou dnů nejméně 700 účastníků. Mnohé z nich sem z celé východní Afriky přivedla přítomnost kardinála Saraha a arcibiskupů z Nairobi a Kisumu.
Stojí za zmínku, že na počátku ledna kardinál Sarah v dlouhém prohlášení, které zveřejnil ostřílený vatikanista Sandro Magister, svým hlasem podpořil africké biskupské spolubratry, kteří odmítli schvalování žehnání homosexuálním dvojicím ve Fiducia supplicans. (Francouzsky zde: https://www.diakonos.be/fiducia-supplicans-le-cardinal-sarah-on-soppose-a-une-heresie-qui-mine-gravement-leglise/) Postavil se v něm na stranu afrických biskupů a biskupských konferencí, které daly veřejně na vědomí své odmítnutí Fiducia supplicans. Vyzval k tomu, aby podobná prohlášení vydali i další biskupové, a poděkoval „biskupským konferencím, které toto dílo pravdy již vykonaly, zejména biskupským konferencím Kamerunu, Čadu, Nigérie atd., jejichž rozhodnutí a pevný odpor proti prohlášení Fiducia supplicans sdílím a ztotožňuji se s ním.“ Vysvětlil, že tento odpor není opozicí proti papeži Františkovi, nýbrž krokem, který se „pevně a radikálně staví proti herezi vážně podkopávající Církev, Kristovo Tělo, neboť odporuje katolické víře a Tradici.“
Rovněž kardinál Gerhard Müller nedávno prohlásil, že představitelé Církve musejí odmítnout žehnání homosexuálním dvojicím, jak to ve Fiducia supplicans podporuje papež František, protože protiřečí katolické nauce a „vedou k herezi“.
„Prohlášení Fiducia supplicans je třeba považovat za věroučně problematické, protože obsahuje popření katolické nauky,“ napsal 16. února v článku pro portál First Things, v němž kritizoval vážné vady dokumentu, který v prosinci schválil papež František. „Z tohoto důvodu je problematické i z pastoračního hlediska.“ (Anglicky zde: https://www.firstthings.com/web-exclusives/2024/02/does-fiducia-supplicans-affirm-heresy)
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
Jsem zvědavý, jestli biskupové, kteří odmítli heretickou deklaraci „Fiducia supplicans“, vystoupí stejně razantně proti dalším destrukcím, které má naplánované papež v rámci projektu svých „synod“, této „permanentní revoluce“ v Církvi.
Na říjnové „synodě o synodalitě“ (přestože se o tématu ještě nebude hlasovat) proběhne diskuse o ženském diakonátu. – Ale také o dalších tématech, jejichž „odhlasování“ má vzbudit zdání jakési legitimity…
Jorge Bergoglio nechal teď zřídit speciální komise, jež budou „pracovat“ minimálně do roku 2025 – mají připravit cestu ke změně postavení biskupů, k novému uplatňování autority v Církvi atd.
Cílem je modernistický „nekončící koncil“, který má z Kristovy Církve postupnými kroky učinit zesvětštělou, zprotestantizovanou anticírkev – jež bude dokořán otevřená všem, kromě autentických katolíků, věrných evangeliu a odvěké nauce Církve.
Říjnová „synoda“ bude prubířským kamenem toho, jak silní ve víře jsou biskupové a kardinálové – zda následují Krista, nebo Ducha tohoto světa, Satana.
„Cílem je modernistický „nekončící koncil“, který má z Kristovy Církve postupnými kroky učinit zesvětštělou, zprotestantizovanou anticírkev“
— Nechci Vám brát iluse, ale Koncilní Humanistická Sekta zcela jistě Kristovou Církví není — ba, je právě onou falešnou anticírkví, a proto cokoliv zlého se jí stane si plně zasluhuje.
A je tu další informace z Vatikánu. Papež se sešel s prefektem Dikasteria pro nauku víry Fernándezem a s jeho sekretářem Matteem. Stalo se 25. března 2024, o svátku, který je nám tak drahý…
Důvodem setkání je to, že dvojice Bergoglio – Fernández (plodem jejich spolupráce nebyla jen heretická „Fiducia supplicans“, ale i heretická „Amoris laetitia“) nás chce obšťastnit dalším dokumentem, který má zrcadlit „pohled papeže Františka“. Bude představen v dubnu. Téma: migrace, klima, „důstojnost člověka“, LGBT. – Co nás čeká, se lze jen domýšlet. Ale zřejmě to, co vždy: další krok k absolutnímu zesvětštění Církve.
….
Jorge Bergoglio si Církev zcela zprivatizoval – jeho „učení“ prostě není katolické učení. Jeho magisterium je vnitřně zvrácené – útočí proti neměnné nauce Církve, zpochybňuje Písmo svaté a snaží se celé roky přepisovat Katolický katechismus.
Kdo z biskupů a kardinálů to už konečně vysloví nahlas… Papež je heretik. Nezastává svůj úřad tak, jak je jeho povinností. Vede lidi k sobě, ke svým představám, nikoli ke Kristu. Povyšuje se nad Boha.
– Najdou se mezi biskupy a kardinály čestní muži, schopní zastavit tuto nedůstojnou černou vatikánskou komedii? Vždyť pád samotného papežství nebyl nikdy v historii tak hluboký, tak strašný.
„Quo usque tandem, Jorge Bergoglio?“
„ … pád samotného papežství nebyl nikdy v historii tak hluboký, tak strašný.“
Dokonce ani o Velikonocích tolik nevadí papežové smilníci a vrahové, jako vadí František? Bývá dobré juknout do zrcadla, zda nás chvátí hněv spravedlivý nebo jen hloupý. Věštit obsah dokumentu dřív než byl sepsán, je akt šamanismu, nikoli křesťanství.
Papeži Františkovi není lehké porozumět. Já mám problém s jeho výrokem o „bílé vlajce“ na Ukrajině. Rozumím, že jako křesťan volá po zastavení zabíjení. Nerozumím, že je to i za cenu zamlčení následné likvidace celého národa nepřítelem, kterému se to málem už podařilo před 90 lety pomocí hladomoru.
Papež František je papežem legitimním. Nelze tudíž odbýt otázku na roli Ducha Svatého při jeho volbě. Jako katolíci jsme povinni ji přinejmenším promýšlet, nikoli s urážkami odmítat. Jednu z odpovědí můžeme zahlédnout, zvedneme-li pohled od stohů encyklik a teologických ekvilibristik zpět k evangeliu. Žít víru jako osobní příklad a skutky po vzoru Ježíše. „Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi“. „Nebudete-li jako děti, nevejdete….“ Myslím, že smyslem Františkova pontifikátu je návrat k základním Ježíšovým nárokům na jeho církev.
Na otázku, zda je privatizací snaha přizvat ke stolu Páně i ty vyloučené a chybující nebo snaha zavrhnout nepohodlného papeže a prosadit selekci „obtížených“, lze odpověď hledat v historii. Ale, především, opět v Evangeliích.
Bergoglio je horší než papežové smilníci a vrahové středověku (mimmochodem, i ti byli legitimně zvoleni), protože on vraždí katolickou víru, což je mnohem horší zločin (který má ve svých důsledcích i těch mrtvých lidí na kontě mnohem více – viz např. kvanta povražděných nenarozených dětí).
František se nevrací ke Kristovým základním nárokům na jeho církev, naopak je popírá a Kristovo učení ohýbá, „opravuje“ či vyloženě vede církev proti němu – viz například nerozlučnost manželství, sodomie, svěcení žen etc.
Pokud jde o Bergogliovo ppapežství: Nejsem si jist, zda byl zvolen právoplatně, ale předpokládám, že spíše ano. Nejsem si jist, že je stále legitimním papežem (to, že církev momentálně nemá proces, který by právoplatně konstatoval, že není, neznamená, že je). A pro to, co dělá, jse si jist, že slouží Ďáblu a s Kristem bojuje.
Jak zde jeden diskutující výstižně poznamenal, Bergoglio je jako Saruman Mnoha barev.
Legitimní či nelegitimní?
FS obsahuje herezi, takže spíše nelegitimní, ne?
Má či nemá Církev proces k tomu, aby konstatovala, že je František nelegitimní?
Mohl byste to, prosím, trochu rozvést?
Paní Terezie, velikonoční pozdravení!
Pan Ignác Pospíšil vlastně konstatuje danou situaci: podle přesvědčení mnoha biskupů a teologů (patří mezi ně např. biskup Athanasius Schneider) papeže nelze soudit ani odvolat – protože údajně není nikdo, kdo by to mohl udělat. Tedy: podle těchto lidí nemáme kanonický postup k odsouzení a sesazení papeže.
Mé přesvědčení to není. – Pokud je papež zjevný heretik, neuznává a nehlásá učení Církve, automaticky přestává být členem Církve. Toto najdeme i ve spisech svatého Roberta Bellarmina, nesporné teologické autority.
K tomu, aby byl papež označen za heretika, pak postačí všeobecná známost jím hlásaných herezí – a veřejné prohlášení několika kardinálů či biskupů, že byla hlásána hereze – a že dotyčný přestal být členem Církve. A muž, jenž není členem Církve, nemůže být papežem. Takhle jednoduché to je.
Hlavně z důvodů obav, co by následovalo po vyhlášení Jorge Bergoglia za heretika, se do tohoto kroku (i těm, kdož jsou přesvědčeni o legitimitě kroku) vůbec nechce.
Ale podle mého názoru strach není na místě. Některé věci prostě v historii musí nastat poprvé. Ti, kdo váhají, udržují Jorge Bergoglia v čele Církve – a jsou spoluodpovědni za veškeré destrukce tohoto pontifikátu.
Jak se ale zdá, i kritičtí kardinálové jako Burke nebo Müller se raději rozhodli čekat na nového papeže…
Není pochyb o tom, že papeže nelze soudit ani odvolat. Avšak pochybná je platnost Benediktovy rezignace a Bergogliovy volby. Papeže notorického heretika taky nelze sesadit, on totiž on tacita renuntiatione rezignuje samým činem sám. Zůstává sice fakticky nikoliv de jure papežem a pro obecný omyl mu církev doplňuje výkonu moc, ale formálně papežem není.
Pánové,
oběma děkuji za odpověď, řekla bych, že se v podstatě shodujete: tedy František rezignoval svým činem, zůstává papežem fakticky, ale nikoliv formálně.
V případě jakéhokoli Františkova budoucího dokumentu nejde o věštění, ale o kvalifikovaný odhad na základě minulých zkušeností. Samozřejmě nikdy nelze vyloučit zázrak a obrátit se může každý, ale dosavadní zkušenost nás učí, že každý další dokument je horší než ten předchozí.
Pokud jde o přítomnost Ducha svatého při papežské volbě, už dost dávno o tom výstižně psal kardinál Ratzinger. Existuje pozitivní Boží vůle a Boží dopuštění. O který z obou případů se jedná v případě současného pontifikátu, je myslím celkem zřejmé.
Je dobře, že pan Rostislav Vlček celé roky přichází na stránky portálů „Duše a hvězdy“ či „Te Deum hodie“. – Je to dobře proto, že se na něm dá velice dobře demonstrovat mentalita mainstreamového katolíka současnosti.
Před delším časem proběhla na stránkách „Te Deum hodie“ diskuse o ostudném setkání v Assisi, kde Jan Pavel II. umožnil stoupencům pohanských věr a ritů zneužít pro jejich obřady oltáře katolických kostelů. Pan Rostislav na diskutující takřka křičel ve svých příspěvcích, že ze strany katolických kněží a prelátů nešlo o žádnou zradu, jak ctitelé Tradice popisují, protože katolíci se pohanských obřadů přece neúčastnili. – Redakce zareagovala prostým gestem: na diskusní vlákno umístila video, kde se pohanského obřadu účastní sám Jan Pavel II.
Ale „katolíci“ typu pana Vlčka už prostě nejsou schopni vidět a slyšet. Oni už absolutně nedokáží rozeznat herezi, útok proti učení, které nám odkázal náš Pán Ježíš Kristus. Tehdy to napsal na Vlčkovu adresu výstižně jeden z diskutujících – „žijete v bludu“.
Jen činností Ďábla v současné Církvi se dá vysvětlit to, že evidentní pošlapávání evangelia či odporné zneužívání pojmu Boží milosrdenství je lidmi chváleno jako „ochrana a osvobození vyloučených“. Pan Vlček už má zcela světské vyjadřování bojovníka „za práva LGBT“. Má světský slovník toho, kdo ho úspěšně svádí z cesty víry – Jorge Bergoglia.
Současný heretik na Petrově stolci nepřišel nikoho osvobodit. Přišel nás „osvobodit“ od svobody Kristova evangelia. A to je zjevně satanské.
Paní Lucie to vlastně vyslovila za mne…
Mé rozhořčení samozřejmě nemůže dopředu platit deklaraci „Dignitas infinita“, která bude představena v pondělí 8. dubna 2024. Mé rozhořčení platí něčemu jinému.
….
Jsem už opravdu alergický, když čtu o tom, že nějaký dokument zrcadlí „pohled papeže Františka“ nebo dokonce „učení papeže Františka“. – Modernisté, kteří teď použili tato slovní spojení v souvislosti s další deklarací z Vatikánu, vlastně zcela otevřeně přiznávají jednu důležitou věc, týkající se tohoto pontifikátu.
Rolí papeže, tak, jak ji ustanovil náš Pán Ježíš Kristus, je předkládat členům Církve autentickou katolickou nauku. Papež tu není od toho, aby prezentoval“svůj pohled“ či dokonce „svou nauku“.
V evangeliích ani v jiných částech Písma svatého se nedočteme nic o tom, že bychom měli oceňovat „vztah lásky“ mezi dvěma homosexuály nebo lesbičkami. Ale u Jorge Bergoglia je možné snad všechno… V jeho nejnovějším životopise se dočteme, že jako biskup v Argentině podporoval civilní sňatky homosexuálů – protože jde o „vztah lásky“… Nedivme se proto, že jako papež nám prostě není schopen předkládat katolické učení.
Po heretických deklaracích „Amoris laetitia“ a „Fiducia supplicans“ už je asi opravdu jedno, co teď zazní. Snad bude alespoň odsouzeno odporné obchodování s dětmi, ve kterém se ženy v odpudivé roli jakýchsi „nosnic“ zavazují, že za peníze ve svém lůně odchovají dítě pro homosexuální pár, který si chce hrát na rodinu…
….
Role papeže je přítomností Jorge Bergoglia na stolci svatého Petra stále znovu a znovu podrývána a špiněna. Napravit tento patologický chaos a vyslovené ataky proti katolické víře bude muset až příští pontifikát.
Co si ale poté, co budou odsouzeny zjevné bludy tohoto papeže, počnou jeho dnešní zaslepení stoupenci? – Nejspíš to „nebudou příliš řešit“. Kolektivní, „dutí lidé“ se vždy nechají naplnit tím, co je momentálně v kursu, co má „razítko shora“, tím, co si povinně, bez přemýšlení, „myslí většina“. Určitě zatleskají i novému papeži – ať jím bude kdokoli. – Otázkou ale zůstane, zda splnili Kristovu podmínku pro vstup do Božího království: „musíte se znovu narodit.“ – Nestačí mít katolický vnější nátěr – ten má kdekterý obílený hrob.
Nejen „kolektivní dutí lidé“ se často nechají naplnit…. Také ale platí blahoslavenství chudých duchem, neb do prázdné hlavy Bůh vchází snáze, než do parního kotle.
K termínům: Alergie je reakcí organismu na cizí látky. Mám ji na jívový pyl. Jívy jsou krásná Boží stvoření, problém je to můj. Samodestruktivní reakce na cizí myšlenky také existuje, zasahuje ale jinou část organismu než autoimunitní systém. Je také problémem jejich příjemce a diagnosticky nejde o alergii, nýbrž, tuším, o hysterii.
Poutníče,
ano, víra je dnes věcí osobního názoru / pohledu, a lidé se považují za náramně velkorysé, když dopřávají papeži jeho vlastní „učení.“
Nemyslím si, že se to týká jen nynějšího pontifikátu, ten to pouze dovedl „ad absurdum.“
Vyplývá to nejspíš z toho, že víra se stala soukromou záležitostí, do které mi nemá kdo co mluvit, jsem přece svobodná!
Z Písma sv. cituji,jen to, co se mi hodí, modlím se ke „svému“ Bohu – a tak bychom mohli pokračovat donekonečna, nemyslíte?
Ano, máte naprostou pravdu, paní Terezie. Církev je nemocná totálním relativismem.
A tento papež vygradoval veškeré předchozí neduhy – dříve jsme měli „laskavě mlčet“ na zjevné hereze protestantů či démoničnost pohanských náboženství. Dnešní papež už nám sděluje, že „je Boží vůlí, aby existovala mnohá náboženství“. Atd.
Tahle zjevná patologie napadá duše lidí, slabých ve víře. Církev dneška je opravdu promořena bludy – a děsivé množství z nich pochází z dnešního Vatikánu.
Modleme se za to, aby na očištění Církve poslal náš dobrý Bůh světce, veliké množství světců…
Ano, Poutníče, relativismus je to pravé slovo.
Slabé a nedostatečně poučené ve víře už diktatura relativismu pohltila, ale dnes jde o to umlčet ty, kteří se odváží pozvednout hlas.
Už k tomu není zapotřebí „světa,“ horliví „katolíci“ jsou daleko nebezpečnější, protože mluví naší vlastní řečí a nerozpakují se zpochybnit naše úsilí hájit Pravdu!
Jaké likvidace národa?
Co se tyce organizatoru hladomoru na Ukrajine ve 30. letech, tak bych Vam doporucil se seznamit s narodnosti jeho organizatoru:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lazar_Kaganovi%C4%8D
Takze bych vinu explicitne na Rusy neschvaloval, velkou cast rozhodnuti tehdy v SSSR cinil jiny narod.
Máte pravdu, přesnější by bylo jako zdroj (primárních) rozhodnutí napsat Kreml. K vašemu doporučení přidám i Dějiny Ruska 20. století – dílo cca 40 akademiků, převážně ruských, redigované Prof. Zubovem. Ve vztahu k orientaci DaH – obsahuje i podrobnou a velmi poučnou historii znásilněného Pravoslaví.
Kdo vládl v Kremlu? Jaké národnosti byla většina generálních tajemníků? Hladomor nebyl jen na Ukrajině. Zubov , Romancov , no comment. Kdo financoval a podporoval nezákonný puč v Kyjevě?
Vážený pane Poutníku, nejdříve odlehčeně: Děkuji vám za čestné 2. místo v kartotéce v komparaci počtu našich příspěvků. Vzhledem k vašim obavám sděluji, že žiji, bohudíky, v láskyplném tradičním manželství a ani hřeben na hlavě zatím na nic nenaráží. Většina z Vašich výtek se mne netýká, jde o projekce. Tudíž jen glosy:
V Evangeliích nestojí „že bychom měli oceňovat „vztah lásky“ mezi dvěma homosexuály nebo lesbičkami“. Taky tam není psáno, že bychom (jakýkoli) vztah lásky oceňovat neměli. S LGBT ale nemám jinak co do činění.
Děkuji Vám za ocenění, že se tu občas vmísím do diskusí. Nejlépe jedou soukolí, promazávaná hněvem. Ale kam??? I malý vhozený kamínek je příležitostí přibrzdit. Snad mi to bude jednou přičteno k dobru. Ne-li, zůstane aspoň dobrý úmysl jako polehčující okolnost. A naděje, že i dutá hlava je Bohu milejší než hlava plná zloby.
A nyní vážně, k Vaší zmínce o JPII. Buddhismus byl autentickou formou hledání spásy v době 500 let před příchodem Krista. Mnohé z jeho zásad byly bezesporu inspirovány Bohem, neboť jsou obsaženy i v Desateru a v křesťanství. Setkání a objetí Svatého otce JPII s Dalajlámou bylo proto jednou z vrcholných duchovních událostí minulého století. V záchvatu deliria z alergie je asi těžké to pochopit. Ale díky němu si tu píšeme bez obav, kdo nám zatluče na dveře. Až budeme mít za sebou miliony mladých, které tento svatý muž přivedl – nebo znovu nadchl – pro Krista, pak budeme mít (snad) jisté právo ho posuzovat. Do té doby je to jen tlachání, i kdybychom nosili kardinálský klobouk nebo si denně hubu máchali ve svěcené vodě.
Vaším problémem, pane Vlčku, je to, že Vy vždy píšete o něčem jiném, než ten, na koho reagujete.
Na tomto portálu se teď v mnoha a mnoha příspěvcích neřešilo žádné přijímání hledajících a bloudících LGBT Církví (jak uvádíte Vy), ale zneužití znamení Kristova kříže při ŽEHNÁNÍ VZTAHU DVOU HOMOSEXUÁLŮ ČI LESEB. Žehnání párům je výslovně zmíněno na několika místech deklarace Fiducia Supplicans, proti které se postavily stovky biskupů z celého světa. Víte o tom vůbec? A jak sám sobě vzpouru biskupů vysvětlujete? Taková situace v Církvi nikdy nenastala. Proč, když máme tak skvělého papeže?
Když se tolik oháníte evangeliem a Písmem, přečtěte si, jak „vztah lásky“ dvou mužů „oceňuje“ apoštol Pavel.
Neznáte Písmo svaté, v minulosti jste zesměšňoval dogma o papežské neomylnosti, na tomto portálu jste se přednedávnem vyjádřil, že Katolický katechismus je vpodstatě zbytečný…
Tajemstvím pro mne zůstává to, na základě čeho se nazýváte katolíkem.
Tajemstvím pro mne zůstává to, proč celé roky chodíte na portály, kde je ctěna Tradice. Opravdu nikdy jste tady nikoho nepřesvědčil. – I tak klidný a decentní člověk, jako je pan doktor Malý, musel v reakci na Váš příspěvek konstatovat, že „pletete páté přes deváté“.
Zkuste si přečíst ten Katolický katechismus – a srovnávejte bod po bodu, v jaké kolizi je současný pontifikát s učením Církve, s Písmem svatým.
Držím Vám palce, abyste se stal katolíkem.
Pane Poutníku, pro úspornost většinou reaguji jen glosami ke konkrétním větám. Často jich kousek i cituji. Odkazem na „zradu“ JPII, jednoho z největších papežů všech dob, obviněním, že bojuji za LGBT a jinými podobnými nesmysly, jste počastoval vy mne.
Jádro našeho sporu jste vystihl v předposlední větě. Ne, nebudu číst bod po bodu katechismus, v jaké kolizi je současný pontifikát s učením Církve, s Písmem atd. To bych nebyl katolík ale revizor. Katechismus má pomáhat abych zpytoval svědomí sám. Proč to zůstává tajemstvím pro vás, je tajemstvím pro mne. Přeji Vám vše dobré a z vlákna se loučím.
Pan Vlček se vyhnul (stejně jako předtím paní Lenka) odpovědi na otázku ohledně vzpoury biskupů proti papeži v kauze „Fiducia supplicans“ – a utekl.
Modernističtí návštěvníci tohoto portálu nemají ve věci současné krize papežství v ruce žádné argumenty ani odpovědi. Ale hlavně: oni si ani nechtějí klást žádné otázky, které by je, členy „církve pohody“, vyrušily že spánku.
„Bděte – a vaše lampy ať hoří.“
Buddhismus , jako všechna falešná náboženství, mezi níž se řadí i judaismus, jsou inspirovaná satanem.
No, já nevím, ale např. o proroku Mohamedovi se tvrdí, že trpěl epilepsií spánkového laloku, která vytváří halucinace často duchovní povahy,* paranoiou, narcismem, obsedantně-kompulzivní poruchou a schizoidní poruchou zároveň, a proto prý vymyslel takovou slátaninu, jako je islám. Tvrdil např., že hvězdy visí z nebeské klenby za zlaté řetězy, aby jimi mohl Alláh kamenovat ďábly, kteří stojí jeden na druhém, aby mohl ten nejvýše naslouchat rozhovorům v „radě nejvyšší“. Nadto Korán a hadísy, kromě takových blábolů, obsahují i řadu rozporů. Vypadá to jako výmysl pouštního negramotného omezence (Mohamed byl negramotný), ne nadlidské inteligence. Ta by už tehdy věděla, že hvězdy nevisí za řetězy z nebeské klenby a neslouží ke kamenování ďáblů, ale mezi lidmi byly takové představy běžné.
* Při miradž, výstupu na nebesa, prý Mohamed viděl anděla se 70000 hlavami, z nichž každá má 70000 úst, z nichž každá mají 70000 jazyků, z nichž každý neustále zpívá 70000 různých frází ku chvále Alláhově. Takové nesmysly zcela odpovídají megalomanským halucinacím.
Bergoglio si Církev zprivatizoval? Kdy k tomuto kroku došlo?
Je známé jeho vyjádření z rozhovoru s Il Messaggero (29.6.2014)
otázka: „kam směřuje Bergogliova církev?“
František: „díky Bohu, že žádnou církev nemám, následuji Krista.“
Z toho lze usuzovat, že ji po více než roce buďto:
a) opustil
b) nebyl právoplatně zvolen papežem
To je vtipná poznámka 🙂.
Náš papež tím chtěl jako vždy vyjádřit, že je velmi pokorný a že nemá Církev pro sebe, tj. že není „bergogliánská“. – Jorge Bergoglio patří k tomu typu lidí, kteří svůj vlastní hřích házejí na druhé (viz neustálé obviňování zastánců Tradice z nepřátelství vůči Církvi) – a kteří vám s úsměvem do očí tvrdí, že to, co právě dělají, přece vůbec nedělají…
Samozřejmě (ať tvrdí papež cokoli), že jeho ambicí je „předělat“ Církev podle sebe. Samozřejmě, že ona „synodální církev“ je Bergogliem znásilňovaná, podle přání Bergoglia a jeho heretických vzorů a souputníků znetvořovaná Církev. Oni, modernisté, ji chtějí vlastnit a ovládat.
….
Bergoglio připomíná Tolkienova Sarumana Bílého – bytost, která měla ochraňovat Středozemi. Saruman ale tolik toužil po moci… Nakonec došel k závěru, že se spojí se silami, které v jeho světě v danou chvíli vítězily. Spojil se se Sauronem, jenž je u Tolkiena symbolem Ďábla.
Saruman dovedl krásně promlouvat – jeho slovy, která převracela pravdu v lež, byli mnozí okouzleni… Nakonec mu ale jeho moc vypadla z rukou – a stal se navěky odstrašujícím příkladem lháře, pokrytce a zrádce. A tak se v budoucnu stane i lháři, pokrytci a zrádci, okupujícímu stolec svatého Petra.
Bohužel moc věřících ho neprohlédlo.
Děkuji Vám za věcný a nekonfliktní příspěvek 🙂.
(Takhle to vždy píše Vaše fanynka, paní Lenka.)
….
Pravda bolí, pane Vlčku, viďte? Ale láska bez pravdy v autentickém křesťanství neexistuje. „Láska“ bez pravdy – to je ono falešné „milosrdenství“, tak často omílané modernisty. K formování skutečného katolického životního postoje ani ke spáse nás nedovede.
P.S.: Výrazem „dutí lidé“ jsem neměl na mysli „hloupí lidé“ – jak vyplývá z kontextu celého mého příspěvku. Měl jsem na mysli lidi bez vlastního názoru, kteří jen opakují ve frázích to, co je momentálně v kursu. Pan Vlček to jaksi … nepochopil.
P.S.S.: Správné znění biblického citátu je: „Blahoslavení chudí v Duchu“. Náš Pán Ježíš Kristus hovoří o těch, kdo žijí v hmotné nouzi – a přitom dokáží být naplněni Duchem Svatým. Tvrzení, že jde o lidi „mdlého rozumu“, „chudé duchem“, je mylné.
….
P.S.S.: Pan Vlček celé roky, co pobývá na portálech „Duše a hvězdy“ a „Te Deum hodie“ hovoří o nenávisti, které jsou podle něj plní zastánci Tradice.
Drahý pane Rostislave, já opravdu necítím žádnou nenávist ani k Vám, ani k Jorge Bergogliovi. Toho muže na stolci svatého Petra je mi spíš líto – protože na jeho spásu a věčný život s Bohem bych nevsadil.
Vy jste za celé ty roky, co na portály chodíte, nepochopil vůbec nic. Nechápete vůbec, co se děje v katolické Církvi, postrádáte základní informace, neustále dokola píšete jen o svých dojmech, nikoli o faktech. Váš dojem, že zastánci Tradice „nenávidí papeže“, pramení z toho, že absolutně nechápete míru destrukce, která zasáhla Církev po Druhém vatikánském koncilu, kdy začala demontáž liturgie, víry i mravů.
Naprosto už nedokážete rozlišit, co je evangelní a protievangelní – stále dokola opakujete jedinou frázi, že „papež byl legitimně zvolen“.
Náš Pán nám dal jasné rozlišovací kritérium: „Poznáte je podle jejich ovoce“. – Jestliže papež kněze vyzývá, aby žehnali smrtelnému hříchu, je zcela antikristovskou postavou.
Na straně lidí, bránících učení našeho Pána, není žádná nenávist. Je to Vaše projekce člověka, který nedokáže překročit vlastní stín.
Ano, Poutníče, pravda – hlavně její hledání, ale i ochota zastat se jí – bolí, někdy fakt hodně!
Jenomže zastáváme-li se pravdy, zastáváme se Krista, a to většinou z lásky k Němu, takže to rozhodně stojí za to!
Snad se dočkáme doby, kdy milosrdenství, jedna z nejkrásnějších Božích vlastností, získá zase svoji původní „chuť, a přestane být zaměňováno za ustupování zlu či dokonce jeho schvalování!
Znovu: jako se dnes lidé považují za náramně velkorysé, když „dopřávají“ papeži jeho vlastní „učení,“ se stejnou „velkorysostí“ chtějí hříšníkům, které ovšem za hříšníky nepovažují (ba co víc: pohoršují se, když je někdo za hříšníky označí), dopřát milosrdenství.
Objevit, že tato mentalita odporuje Kristovu učení a postavit se jí, bývá někdy opravdu hodně složité a rozhodně to nepřináší jen potlesk.
Kdybyste chtěl v modlitbě vzpomenout na Terezku, která se ze všech sil snaží zůstat věrná Pravdě, byla bych Vám moc vděčná!
Napište mi, prosím, paní Terezie, jen stručně, kdo je ta, která bojuje za svou víru. Děkuji!
Za největší možnou pomoc, která vede duši pro ni tou nejlepší možnou cestou ke Kristu, považuji zasvěcení Matce Boží. Je možné zasvětit sebe – ale je možné zasvětit i druhého člověka.
Já sám jsem zasvěcen Panně Marii podle svatého Ludvíka Grigniona. Mnoho lidí se obává v jeho spisech výrazů jako „nevolník Panny Marie“ apod. Ne, obavy nejsou na místě, za tímto zasvěcením se skrývá hluboké oboustranné pouto: má Matka mě chrání opravdu jako své dítě – a pomáhá mi jít těmi nejlepšími cestami, vychovává mne. A já se snažím splnit Její vůli v těch situacích, do kterých mne postaví; na Její nadpřirozenou pomoc se v takových chvílích mohu vždy spolehnout.
Svatý Ludvík Grignion z Montfortu bude mít svátek 28. dubna. Na jeho přání je důležitým svátkem zasvěcených svátek Zvěstování Panně Marii…
+ Pokoj a Lásku Kristovu
Poutníče,
jsem to já, která prosí o Vaší modlitbu – to já ze všech sil bojuji o věrnost Pravdě, protože někteří z těch, jejichž duchovní cesty jsem si dosud vážila, zpochybňují mé rozhodnutí postavít se proti FS i to, že to mohu posoudit. Je to těžké a vyčerpávající!
Na zasvěcení Panně Marii podle Ludvíka Grigniona se pozvolna připravuji a ráda se stanu Její nevolnicí, ale ono hluboké oboustranné pouto chce svůj čas. Učím se s Marií kráčet ke Kristu!
Píšete, že se snažíte plnit Její vůli Ale není to spíše tak, že bychom měli plnit vůli Bož?
Co Vy na to? Moc a moc děkuji!
Paní Terezie, věřte, že i já jsem si musel kvůli své víře projít mnoha střety a bitvami – ale díky, opravdu Bohu díky za ně. – Vše, co se nám postaví do cesty a co musíme s Boží pomocí překonávat, slouží nakonec k našemu růstu, zrání, k tomu, že se postupně stáváme sami sebou. A náš Bůh chce, abychom tu stáli svobodní, sami za sebe.
V situaci, ve které jste se ocitla, jsou propleteny věci duševní a duchovní. Člověk, ke kterému jste tak trochu vzhlížela jako k autoritě i ohledně duchovního života, se postavil proti Vám.
Terezie, jste žena, která skvěle formuluje své myšlenky, která má silný a katolicky autentický sensus fidei, cit pro víru. To, čím Církev nyní prochází, vnímáte správně svým srdcem. A zároveň máte velmi bystrý úsudek.
Člověk, který byl dosud pro Vás duchovní autoritou, se postavil proti Vašemu hodnocení současné situace v Církvi. – Vpodstatě Vás násilím tlačí do role kohosi nedostačivého, do role podřízené, do role dítěte. Tento přístup je těžce manipulativní – a každý dospělý člověk ho musí odmítnout.
Pokud jde v tomto případě o kněze – bez sebemenšího zaváhání a jediné slzičky od něj odejděte – protože on Vám nepomáhá formovat Vaši duši, on Vás deformuje.
Že se současný papež evidentně dopouští herezí – to je přece jasné každému, kdo zná katolickou nauku. To, že dar rozlišování duchů nemají čeští a moravští biskupové a většina kněží u nás, není problém Váš – ale „těžce“ jejich.
Udělejte to, co psychologové nazývají „přerámováním“: celý obraz tohoto konfliktu zasaďte do nového rámu, nové perspektivy.
Zaprvé: není absolutně pravda, že jste povinna se před tímto člověkem hájit a ospravedlňovat.
Zadruhé: není absolutně pravda, že tohoto člověka musíte přesvědčit – aby byl poté opět na Vaší straně. On už přesvědčený je – a Vy pro něj nejste autoritou. Nesnažte se jí být – Váš život na tom nezáleží. Nesvádějte zbytečné boje, není to k ničemu.
Zatřetí: Vaše patronka, svatá Terezie z Lisieux, se nerozpakuje ve svých „Dějinách duše“ přiznat k tomu, že kdykoli cítila, že by nějakou situaci vnitřně nezvládla, raději utekla. – Myslím, že tuhle cestu má malá Terezie i pro Vás, paní Terezie.
Osvoboďte se prosím od všech závislostí, které Vám znemožňují svobodně věřit – a ve vnitřní svobodě hledat našeho Pána a život s Ním.
….
Ať Vás Matka Boží, Prostřednice všech milostí, doprovází na každé Vaší cestě. Ona nám dokáže zcela věrně tlumočit vůli svého Syna.
+++ Pokoj a Lásku Kristovu.
Celé Nebe je na Vaší straně.
V ustavičné modlitbě – J.
Jen taková poznámka – někteří to zasvěcení překládají ne jako nevolnictví, ale jako otroctví (ne ve zlém smyslu). Z mého pohledu otroctví takové Královně je nezasloužená čest a je velmi zavazující. Otroctví znamená, že již nepatříte sám sobě, ale Jí a že se jí člověk dal tak, aby Ona si s ním mohla dělat, co se jí zalíbí. Tolik duší je otrokem ďábla, a nikoliv nevolníkem, tak proč se nestát otrokem Mariiným?
Poutníče …
mnohokrát děkuji – jsem Vám vděčná za každé Vaše slovo!
Myslím, že jsem se obhájila tak, že moje stanovisko bude respektováno, a třeba povede k zamyšlení, ale to už není moje starost.
Pozvedla jsem hlas tam, kde bylo nezbytné vydat svědectví, stálo to hodně úsilí včetně slz, takže teď už se opět mohu stáhnout do svého obvyklého mlčení a soustředit se na další povinnosti, z nichž nejdůležitější je život s naším Pánem!
Kéž mému srdci stále více kraluje Matka Boží a dá mu pochopit, že Ona sama je tou, která dokáže zcela věrně tlumočit vůli svého Syna.
V modlitbě zůstáváme spojeni!
Dodatek k Ad Poutník 6.4.24 (19:44)
Rozloučil jsem se z ohleduplnosti k vaší psychické alergii. Velmi prosím, nevtahujte do sporu osoby, které vás přímo neoslovily. Není to slušné.
Máte pocit, že uhýbám a já naopak, že po všechny ty roky hovořím o tom stejném. V Tradici, na kterou se odvoláváte, jsem ministroval a přijal první Svaté přijímání z rukou kněze, jemuž budiž věčná sláva, protože musel snášet i naše vesnická alotria. Ale také proto, že nás, učil co je křesťanství. Nechodím sem proto, že je tu Tradice ctěna, ale proto, že je tu, podle mého cítění, zneuctěna výroky o „lháři, pokrytci a zrádci, okupujícímu stolec svatého Petra“ a jinými ze sarumanského slovníku.
Vzpoura biskupů? V tradici, ve které vyrůstal Ježíš, vedla k jeho ukřižování. Jedna z celoživotních otázek pro zpytování svědomí každého křesťana proto musí být: „Na které straně bych tehdy stál já? Pomohl bych nést kříž, nebo volal s ostatními „Ukřižuj“, nevěda, co činím? V zástupu na Golgotu to poznal správně jen Šimon. Nastane-li vzpoura biskupů, měli bychom zpozornět 2x.
„Fiducia..?“ Stejný kněz nás také učil, že udělat křížek znamená prosit o Boží milost, vedení a pomoc, svěřovat dotyčného Bohu. Neučil nás, že tím žehnáme hříchu, nýbrž člověku, aby mu odolal. Kdybychom přijali myšlenku, že křížkem nesmíme žehnat osobu zasaženou hříchem, kdo by si ho troufl udělat a kdo si pro ten křížek jít? Já ne. Vy ano?
Proč nereaguji na každý argument? Hájíme nerozlučitelnost manželství, ale na druhé rozvádíme bez váhání Církev k dalšímu schismatu. Kolika rozvody už nevěsta Kristova prošla – od Stolu Páně až po lože na rozdílných hřbitovech? Církev, podobně jako manželství, má být jednotnou v lásce a příkladem pro potomky. Náš spor, pane Poutníku, není o tom, zda – a které – paragrafy katechismu byly porušeny, nýbrž o terapii. O představě, že k vyléčení rozkolu Církve povede další tribunál a zmenšení počtu katolíků jejich odsunem do soukromé zbožnosti. Nepovede. Následkem jsou vždy jen další spory. Viz koncily, viz FSSP, FSSPX, Integrální…atd.. Neměli bychom učit potomky se soudit nýbrž milovat. Ještě jsem neslyšel o soudním rozsudku, jehož následkem by vznikl láskyplný soulad.
Neozvu-li se nadále k vašemu příspěvku, pak proto, že považuji za užitečnější formu komunikace poslat vám ten křížek. S nímž bych rád uzavřel i naši výměnu názorů. S Pánem Bohem.
Rozhodl jste se neslyšet: žehnání podle Fiducia supplicans NENÍ ŽEHNÁNÍ JEDNOTLIVCŮM, ALE PÁRŮM: HOMOSEXUÁLŮ, LESEB A NESEZDANÝCH LIDÍ, ŽIJÍCÍM VE SMRTELNÉM HŘÍCHU. Není to žehnání jednotlivcům, na které má opravdu nárok každý – a každému ho Církev poskytne. Ještě jednou: kvůli tomu a jen kvůli tomu se bouří biskupové a věřící po celém světě. Ověřte si to, píšete o něčem jiném.
Žehnání párům ve stavu smrtelného hříchu je důvod vzpoury biskupů – téma, od kterého jste opět utekl.
….
Pane Vlčku, katechismus opravdu neslouží jen ke zpytování vlastního svědomí, jak píšete (to si pletete se zpovědním zrcadlem). V katechismu máte sumu katolické víry – prostudujte si, co říká o mimomanželském soužití či o homosexuálních vztazích – ať víte, čemu teď podle papeže mají kněží žehnat. Proto se vzbouřily stovky biskupů po celém světě (nečetl jste zřejmě úvodní článek tohoto vlákna).
….
Ujišťuji Vás, že buddhismus opravdu není žádnou Bohem chtěnou vírou, jak uvádíte (to, že se domníváte, že je jakýmsi předstupněm křesťanství, je strašné a šokující). Exorcisté uvádějí, že vyznávání buddhismu (víra v reinkarnaci a další bludy) a aplikování rituálů s ním ideově spojených – je častou příčinou posedlosti.
„Hledejte – a naleznete.“
Všichni bohové pohanů jsou démoni.
Láska bez pravdy je jen slepý cit. Bůh je nejen Láska, ale také Pravda. Milovat bez pravdy znamená nevědět, co milujeme. Tradice a paragrafy katechismu jsou také onou pravdou. Pravda bez lásky je tvrdý pokrm, ale láska bez pravdy není o nic lepší. Když milujeme, musíme vědět, co, koho a proč milujeme. Slepá láska by mohla milovat i ďábla, že…
Máte naprostou pravdu, paní Michaelo. Na panu Vlčkovi je žel vidět to, jak dokázal totální relativismus, pěstovaný vedením naší Církve po Druhém vatikánském koncilu, semlít duše věřících – a zbavit je autenticky katolické víry.
Jestliže se budu objímat se všemi, vysílám vlastně zcela falešný signál: ti mnou objímaní jsou zcela v pořádku. Z hlediska víry, kterou nám odkázal náš Pán Ježíš Kristus, v žádném případě není v pořádku ani víra buddhistů, ani víra muslimů, ani víra současných Židů, vycházející z učení farizeů. Tohle není žádná konfliktnost ze strany katolíků, to je konstatování objektivní reality.
Politicky korektní gesta, jako je líbání Koránu, kde se zpochybňuje vykupitelská smrt Ježíše Krista na kříži, pronášení modlitby „Svatý Jane Křtiteli, ochraňuj Korán“ a nesmyslná prohlášení, že židé, muslimové a křesťané vyznávají jediného Boha, jsou ve skutečnosti těžkými hříchy a sváděním druhých ke hříchu. – Proto je svatořečení Jana Pavla II. jen modernistickým „svatořečením“ Druhého vatikánského koncilu – a jeho „pastorační praxe“, která zničila víru milionů lidí.
….
Jorge Bergoglio, kterého jeden z jeho obdivovatelů nazval „ztělesněním ducha II. vatikánského koncilu“, už tomuto relativismu propadl naprosto. Jeho útoky proti evangeliu (rozvedení cizoložníci smějí přijímat Eucharistii – „Amoris laetitia“; cizoložníci jako takoví smějí přijímat požehnání v páru – „Fiducia supplicans“ atd.) už se dá označit jako „ekumenismus s Ďáblem“.
Teď zřejmě následuje „politicky korektní“ pokus rehabilitovat homosexualitu a protlačit kněžské svěcení žen. – Vše zcela podle ducha světských relativistických ideologií, terorizujících současný svět.
Modleme se k svatému archandělu Michaelovi, ať padne tato vláda Tmy v Církvi.
Ekumenismus v dnešním pojetí, bratření se všech se všemi, by se dal charakterizovat takto:Ekumenismus je popření Kříže jako jediné cesty spásy.
Ekumenismus popírá spásnou moc Kříže.
Ekumenismus hlásá, že ke spáse není nutná životodárná Kristova oběť, že jsou i jiné cesty. Ekumenismus je výsměch oběti Božího Syna.
Ekumenismus staví na roveň cestu Spásy a dálnici do Pekla.
Ekumenismus je duchovní smilstvo
Ekumenismus je legalizace schismatu
Náboženský pluralismus je postavení bludů na roveň s Pravdou.
Za ty, kteří nepřijímají našeho Pána, se musíme modlit, protože se dá říci,že:
Nepřijetí Ježíše jako Mesiáše znamená popření potřeby spásy.
Nepřijetí Ježíše znamená odmítnutí plánu spásy.
Nepřijetí Ježíše znamená zatvrzelé setrvávání ve lži.
Odmítnutí Božího Syna znamená nejtěžší urážku Boha Otce a celé Trojice
Nepřijetí Ježíše znamená pohrdnutí Otcovým darem
Kdo toto nevidí, prakticky prohlašuje Boha za pomatence, který jedněm zjeví to, jiným ono a možná se baví, jak se to všichni marně snaží poskládat tak, aby to dávalo nějaký smysl. To ale není obraz našeho Pána, to je obraz někoho úplně jiného, toho, který by tím Bohem moc rád byl, ale není…
Paní Michaelo,
děkuji za Vaše slova, stojí za zamyšlení!
Sama pro sebe si shrnují, že hledání Pravdy je hledání Boha, který je Láska.
Zkušenost mě naučila, že láska roste a prohlubuje se neustále novým hledáním, a to i za cenu bolesti.
Srdečně Vás zdravím!
Ad paní Michaela:
Tohle bylo, paní Michaelo, naprosto skvělé shrnutí – a je to zároveň duchovně ostrá a oprávněná obžaloba modernismu. Myslím, že by nebylo marné ta slova jako plakát namnožit – a umístit je na nástěnkách kostelů, které se stále chtějí nazývat katolickými.
….
Můj známý se – ubožák – před několika lety ocitl v rámci přípravy ke křtu v jisté nejmenované farnosti, vedené salesiány. (Ubohý Don Bosco…)
Onen mladý člověk měl cit pro víru mnohem silnější, než ti, kteří ho měli „doprovodit“ ke křtu. – Na prvním setkání uslyšel tato slova: „Všechna náboženství jsou jako lodičky, které lidi vezou k Bohu – jen ta naše, katolická, je nejrychlejší.“ Poté, co uslyšel tento neuvěřitelný blábol, můj známý vstal a odešel. –
Tohle je esence děsivého úpadku víry po II. vatikánském koncilu – úpadku, na kterém se bez výjimky podepsali všichni pokoncilní papeži svým falešným ekumenismem.
….
Modleme se za naši matku Církev každý den.
Klidně to rozmnožte. Já už NOM nenavštěvuji. Nemám jistotu, že tam Pán skutečně je a odmítám se klanět chlebu jako protestantské sekty. Protože pokud ten kněz (nebo je to dnes předseda eucharistie či jak si říkají) nevěří v reálnou přítomnost Krista, pak je otázka, zda má úmysl činit to, co činí Církev a zda dojde k proměnění. Kvalifikovaný odhad je, že často ne. Představa, že klečím před prázdnou bednou mne docela děsí. Představa, že mi někdo bude Pána vnucovat jako hotdog do ruky, mne také děsí. Zeptejte se exorcistů, jaké mají dnes zkušenosti,(těch dobrých, kteří zbyli), ďábel velice dobře ví, kde Pán je a kde ne…
Jen bych ještě dodala na adresu protestantů, kteří neuznávají Matku Boží, že tak, jako je pro Otce tím nejcennějším Jeho Syn a pro Syna Jeho Otec, tak na druhém místě je pro Nejsvětější Trojici Matka Syna. Jak Bůh hledí na ty, kteří pohrdají matkou Syna, nechť si každý odpoví sám. Ona je nevěstou Ducha sv., tak nechť si každý odpoví na otázku, zda v těchto nekatolických sektách může být přítomen Duch sv. On, myslím, rád přichází tam, kde nachází Marii a nejen Parakét, ale i Otec a Syn…
Tady je namístě osobně znát kněze, sloužícího mši. Věřte, že mezi kněžími, kteří (i toho důvodu, že prostě momentálně nemohou dělat nic jiného) slouží NOM, je mnoho poctivých mužů, uvědomujících si hloubku úpadku uvnitř Církve. A oni, přestože objevují či objevili krásu a hloubku mše všech věků, zůstávají v dosavadních církevních strukturách – proto, že nechtějí opustit svěřené stádo svých oveček.
Já vím, pane Josefe. Asi to vyznělo jinak, než jsem měla v úmyslu, to nebyl žádný odsudek. Jen když má člověk jinou možnost, tak jí prostě využívám. A také vím, že odpor proti těm kněžím, které jmenujete, je veliký. Bohužel někdy i ze strany těch oveček, které oni nechtějí opustit.
Díky, Poutníče, že se zastáváte poctivých věřících a kněží, kteří jim oddaně slouží. Modleme se, aby jich co nejvíce našlo Pravdu a bylo ochotno za ní jít!
Díky, paní Michaelo, za vysvětlení!
Sama na sobě prožívám nepochopení těch, které nechci opustit, věrná mnohaletým vztahům, za to, že jsem začala navštěvovat i tradiční liturgii. A vůči kněžím, o kterých je řeč, nepanuje jen odpor, ale často přímo nenávist, až se srdce svírá a hodně mě to trápí!
Pro paní TeŠ – ano, mnohdy je to až nenávist. Víte, na tom je vidět, jak se velká část Církve vzdálila od pravdy. Oni už nesnesou pravdu, víte? Nevím, jaká díla třeba čtete, ale když se začtete do děl církevních otců, do děl středověkých, do děl okolo Tridentu i mnoha pozdějších, tam nenacházíte nic z toho, co se dnes káže a hlásá. Kdyby dnes některý kněz kázal jako sv. farář arský, farníci si budou stěžovat biskupovi a ten kněz bude odejit dřív, než pořádně začne. Lidé nesnesou nauku o Pekle, pravdu o ubohosti padlého člověka, o své bezmocnosti (beze Mne nemůžete nic platí doslova). Naplňují se slova sv. Apoštola o tom, jak přijdou doby, kdy lidé nesnesou zdravé učení a budou si hledat učitele, kteří budou šimrat jejich uši. Lidé nesnesou Pravdu, ale líbí se jim okultní praktiky, smilnění s démony prostřednictvím bratření se se všelijakými šamany. Dnes by Eliáš neuspěl. Dnes by měl k baalovým prorokům zaujmout ten správný ekumenický postoj v duchu „padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina“.
Jak může někdo po zkušenostech zachycených na stránkách starého zákona, po svědectví Španělů, kteří se na prahu novověku stali svědky indiánských kanibalských kultů, a po zkušenostech se zvěrstvy moderních ideologických kultů tvrdit, že všechno toto vede ke Kristu… Leda že by dotyčný byl teilhardovec.
Paní Michaelo, díky za reakci!
Velice ráda si s Vámi popovídám o své četbě – je vždy víceméně zaměřena k duchovnímu životu. Před časem jste na toto téma psala na TD hodie. Odpověděla bych Vám tam, ale už nevím, pod kterým článkem to bylo. Nevzpomněla byste si, prosím? Těším se Terezie
Snad jedině tento článek mne napadá:
K „ARCHA: SYNODA O SYNODALITĚ + FIDUCIA SUPPLICANS (2. ČÁST)“
Ano, díky, našla jsem – ozvu se, jakmile si to promyslím. Skrze Marii ke Kristu!
Jsem upřímně rád, že obavy tolika katolíků z nové deklarace se naštěstí nepotvrdily.
Dnes, 8. dubna 2024, představená „Dignitas infinita“ je dokonce jedním z „nejkatoličtějších“ dokumentů, vydaných za tohoto pontifikátu. Dík zřejmě patří hlavně bývalému prefektu Dikasteria pro nauku víry kardinálu Luisi Franciscu Ladariovi, za jehož vedení začala deklarace už před pěti lety vznikat.
Svět tentokrát Jorge Bergogliovi nezatleská: odsouzení potratů, eutanazie, genderové ideologie, ženoucí muže a ženy proti sobě. Odsouzení otřeseného hříchu: „pronajímání dělohy“, kdy ženy vlastně prodají po porodu své dítě. Deklarace dále pojednává o dnes tak děsivě „módním“ přeoperovávání na druhé pohlaví, sexuálním otroctví ap.
Chybí zde jediná věc: problematika homosexuality. – O tom, že ji nynější papež a jeho chráněnec, homosexuální prefekt Dikasteria pro nauku víry Fernández, chtějí v budoucnu protlačit jako jakousi „druhou přirozenou formu sexuality“, svědčí odpověď, kterou dal prefekt na přímý dotaz ohledně homosexuality (během tiskové konference při představování nové deklarace). – Fernández řekl, že dosavadní definice, obsažená i v Katolickém katechismu, že „homosexuální činy jsou ve své podstatě vnitřně neuspořádané a nelze je v žádném případě schvalovat“ mu připadá příliš tvrdá – a že možná jednou bude vyslovena „přesnější definice“. Boj evidentně nekončí.
Dobrý článek k tématu: https://christianitas.sk/kardinal-fernandez-chce-zmenu-definicie-homosexuality-uz-nema-byt-vnutorne-nezriadena-ako-doteraz/ „Z prvých dojmov sa však zdá, že dokument nepriniesol ohľadom bioetiky nič prevratné, čo by Cirkev netvrdila už dávno. Jedinou zmenou môže byť, ako sme si už na to v modernej Cirkvi zvykli, otupenie ostria a rozriedenie učenia do fráz a všeobecne známych banalít.“ Čili ono to s tou údajnou katoličností dokumentu nebude zase až tak žhavé. Leda bychom chtěli jásat nad tím, že projednou se dokument aspoň nepokusil nic převratně měnit. Dost málo, ne? „Vzniká tak dojem akejsi zásterky, ktorá má poslúžiť na presadenie zmien v učení okľukou. Akoby na potvrdenie tohto podozrenia sa pokúsil dnes kardinál Fernández počas tlačovej konferencie o dokumente Dignitas infinita […] posunúť nazeranie Cirkvi na homosexualitu a zrelativizovať ho. Vyzerá to tak, že katolíkom lačnejúcim po pravej náuke bola predhodená malá kostička, aby sa v jej tieni dokončil deštrukčný proces katolíckej morálky v jednom z najkontroverznejších bodov.“ … „Zdá sa, že nový dokument o ľudskej dôstojnosti, ktorý mimochodom morálnu problematickosť homosexuality (na rozdiel od otázky migrantov) pre dôstojnosť ľudského života vôbec nerieši, avšak nezabúda sa popritom zastať aj ľudskej dôstojnosti sexuálnych menšín, má skutočne poslúžiť skôr ako nejaký pláštik, nutná a pragmatická obeta pre rozčarovaných konzervatívnych katolíkov, aby sa mohlo za touto oponou ďalej nerušene pokračovať v deštrukcii tradičnej katolíckej morálky.“
Ano, paní Lucie, to je velmi dobrý odkaz. – Pan Braňo Michalka, autor článku, vnímá za naprostou absencí kritické zmínky o homosexuálních vztazích zcela přesně to, co mnozí další čtenáři deklarace.
Odkaz na homosexuální vztahy nutně chybí už jen proto, že bez něj je zcela nekompletní pasáž odsuzující tzv. „náhradní mateřství“. – Proč? Protože onen odpudivý „pronájem dělohy“ vychází v obrovském množství případů z poptávky homosexuálních párů, které stojí tak často za tímto nedůstojným a odporným obchodem s maličkými dětmi (kdy nechají ženu, oplodněnou spermiemi obou homosexuálů hrajících si na manželský svazek, odnosit v sobě jejich dítě). – Tohle je skutečná vzpoura proti Bohu, proti všem lidským hodnotám. Něco hnusného, protipřirozeného. Kde je důstojnost a ochrana práv maličkých dětí?
A zmínka o homosexualitě chybí rovněž v kapitole věnované sexuálnímu násilí. – Tzv. efebofilové, homosexuálové zaměření na chlapce ve věku 14-19 let, stojí za obrovským počtem obětí případů sexuálního násilí, mylně přikládaného pedofilům. Jorge Bergoglio by o tom měl něco vědět – vždyť jeho chráněnec, bývalý kardinál Theodore Edgar McCarrick, byl psychopatickým sexuálním predátorem právě tohoto druhu.
Děkuji, paní Cekotová, za tento odkaz i citací!
Naplňuje mě hlubokým smutkem, že když se jedná o tak závažné problémy naší víry/ mravů, je třeba „pragmatická oběť pro rozčarované konzervativní katolíky.“ Vždycky jsem si myslela, že je jedno, ke kterému názorovému proudu se člověk hlásí, protože přece pro každého katolického křesťana platí tytéž normy!
Ano, Poutníče, boj pokračuje! Kéž je především modlitební!
Hihihi, je přece úplně jedno, do jaké hloubky zvrácenosti se KHS ponoří. Spíš bych řekl, že čím hlouběji, tím lépe. Nikdo už teď nemůže říkat, že nevěděl, že je vlastně členem humanistické, tedy principiálně satanistické sekty.
Jak říká Kristus Pán: Pohoršení MUSÍ přicházet. Musí. Je nezbytné pro naši spásu a pro spravedlivé zatracení těch, kdo pohoršují.
V úterý 9.dubna 2024 kardinál Sarah (v rámci své návštěvy Kamerunu) pronesl velice ostrou řeč proti modernistickým proudům v Církvi. Odsoudil další pokračování „synody o synodalitě“ – a vyzval věřící katolíky z celé Afriky, aby vytvořili hráz proti úpadkovitému proudu, přicházejícímu že Západu, kde se Církev ocitla v roli služky světských mainstreamových ideologií.
Kardinál dokázal obvinit ze zbabělosti ty biskupy, kteří nehájí Krista, ale lísají se ke světu – a nechávají si od něj tleskat. Žel, ani nyní (jako např. ve všech prohlášeních kardinála Burkea či Müllera) nezaznělo jediné slovo o tom, že startérem všech herezí dneška je bludům propadlý Jorge Bergoglio.
„nezaznělo jediné slovo o tom, že startérem všech herezí dneška je bludům propadlý Jorge Bergoglio“
– Jestli to nemůže být tím, že Buonasera žádným startérem ve skutečnosti není? Startérem toho, co dnes vidíme, jsou přece „katoličtí“ teologové let třicátých až padesátých, kteří duchovně navazovali na osvícenskou ideologii konce osmnáctého a poloviny devatenáctého století.
Daleko spravedlivější by bylo říct, že „startérem“ byl např. Rahner a jeho snaživý žáček Ratzinger. Buonasera je jen dostatečně nemravný na to, aby jejich zvrácenou ideologii podle realizoval a bezohledně vynucoval.
Děkuji za tuto poznámku!
Nemohl byste, prosím, uvést jména některých těch teologů?
Myslel jsem na to samé, co Vy, pane Teilharde. – Už tenkrát jsem tomu mladému čekateli na křest řekl, že měl salesiánským „školitelům“ položit otázku, zda se domnívají, že náboženství Aztéků, kdy se lidským obětem zaživa vyrvávalo srdce z těla, byla „cesta k Bohu“.
Jedna renomovaná katolická psychiatrička označila kult Aztéků, klanějících se „Opeřenému hadu“, za kolektivní psychózu – natolik satanské bylo jejich náboženství.
….
Setkáváme se s tím v Církvi po II. vatikánském koncilu ve stále větší a větší míře: sami papeži a biskupové se stávají nositeli evidentních lží. Stav Církve se stává skutečně schizofrenním: svatý John Henry Newman mluví o Mohamedu jako jednom z antikristů, Jan Pavel II. líbá Korán. Exorcisté varují před buddhismem a jeho rituály a meditacemi jako formou tzv. channelingu, který může vést až k posedlosti démony – pokoncilní papežové se s dalajlámou objímají a Tomáš Halík (v době, kdy kardinál Vlk pásl své stádo) s ním pálí vonné tyčinky na oltáři svatovítského chrámu. Martin Luther byl za své bludy exkomunikován a díky vizi blahoslavené Marie Serafiny Micheli víme, že pro svou arogantní pýchu skončil v pekelné propasti – Jorge Bergoglio si vystavil heretikovu sochu ve Vatikánu a promlouval o ničiteli Církve jako o „léku své doby“.
….
Narážíme na to prakticky v každém příspěvku, týkajícím se Církve: je čím dál zřetelnější, že „pod hlavičkou“ katolické Církve celé roky existují církve dvě.
Já nemám stejnou víru jako pan Rostislav Vlček, který tu hájí buddhismus, nevidí nic zlého na klanění se modle Pachamamy ve Vatikánu – a odkývá papeži žehnání páru lidí, kteří žijí ve stavu smrtelného hříchu (a ještě to považuje za návrat ke kořenům evangelia).
Musíme se modlit, aby bylo ze samotných kořenů vyrváno vše, co svým jedem otrávilo duše lidí – a způsobilo toto vnitřní schizma v Církvi.
Domnívám se ale, že bude muset přijít nový pontifikát, aby se cokoli vůbec dalo do pohybu. Tento papež způsobuje naprostou paralýzu Církve – a nikdo z prelátů nenachází odvahu vyzvat Jorge Bergoglia, aby se ctí odstoupil.
Mluvil jsem o tom, co nyní zažíváme (a tohle by mohla být zároveň odpověď pro bojující paní Terezii) s několika přáteli. – Oni sledují totéž, co já. V totálním mravním a věroučném chaosu, který vnáší permanentně do Církve současný papež, se lidem začínají otevírat oči.
Člověku, který nechce rezignovat na svou víru a na zdravý přirozený úsudek, prostě musí dojít, že nemůže jít cestou, kterou před ním rýsuje papež a jeho zaslepení následovníci.
Pro mnohé katolíky dneška je to šok – probuzení z existence v jakémsi „matrixu“, v umělé realitě, ve které strávili celé roky života…
Ti, o kterých se v českém prostředí (hlavní poděkování patří primasu Vlkovi, který si „modernizaci“ Církve dal za životní úkol) hovořilo s obrovským despektem jako o „lefebvristech“, nepřátelích a pomatených reakcionářích, jsou najednou pro hledajícího člověka naprosto jinou „informací“.
Ctitelé Tradice a tradiční mše… „Je to strašné – oni měli pravdu…“
….
Celá současná krize v Církvi se nezrodila naráz. Autentickou víru a odpovědi hledající katolík musí nutně udělat sondu do historie – bez ní nemůže pochopit podstatu současného dění ve světové Církvi, v Církvi v Čechách a na Moravě. Bez ní nemůže pochopit genezi své vlastní cesty – a cesty těch, kdo byli jeho přáteli.
Hledající odkrývá vrstvu po vrstvě – a jeho rozum je často až zavalen množstvím toho, co je nové – a co je třeba pojmenovat úplně jinak.
Je pro člověka dost děsivé zjistit, že dosavadní „ikony“ typu Jana Pavla II. nebo Benedikta XVI. se dopouštěly skutků naprosto a zcela nepravověrných, jako je hříšné hlásání bludu, že Židé nepotřebují ke spáse Oběť našeho Pána Ježíše Krista – protože prý mají „svou vlastní cestu ke spáse“. – Právě pro tento blud je zcela nesmyslné nazývat Benedikta XVI. „učitelem Církve“.
A dál, a dál – ubohému hledajícímu katolíkovi se z toho až točí hlava…
Kam jít? – Ke Kristu a Jeho Matce. Protože oni hledajícího zavedli až sem – a ani v budoucnu ho nikdy neopustí.
– Náš dobrý Bůh je s námi, On sám nás povede tak, že dostaneme odpovědi na všechny otázky, že prožijeme důstojný a naplněný život s Bohem i druhými lidmi. A mnozí z nás spatří i počátky obnovy Církve. Amen.
Ano, Poutníče, já jsem ta, která nechce rezignovat na svou víru, a proto bojuji a odkrývám vrstvu po vrstvě a ano, jsem zavalena množstvím toho, co je nové a co je třeba pojmenovat (možná by se lépe hodilo sloveso „nahlédnout“) úplně jinak.
Děkuji za ujištění, že na tuto cestu mě přivedl Kristus a Jeho Matka a ani v budoucnu mě neopustí!
Díky i za Váš laskavý doprovod!
Paní Terezie, pozdravení.
Opravdu důkladnou studií, vypovídající o odklonu Církve z cesty, kterou jí určil náš Pán, je seriál příspěvků o II. vatikánském koncilu, jehož autorem je pan Radomír Tomeček.
Tento cyklus studií naleznete na slovenském portálu „ABC tradície“ [abc.tradi.sk], nazývá se „Druhý vatikánský koncil a revoluce šířená potleskem.
Pan Radomír Tomeček je trochu drsňák (vím, jak je pro Vás důležitý obraz Boha jako nekonečné Lásky), je zaměřen hodně na otázku přesného dodržování Tradice (koneckonců je povoláním právník 🙂). Ohledně některých témat jsem s ním občas i na tomto portálu polemizoval. Ale jeho studie o II. Vatikánu je opravdu dobrá – seznámíte se s důležitými jmény novodobé církevní historie.
Pan Radomír Tomeček má teď také nový příspěvek na portálu „christianitas.sk“ – je o tom, jak se z Církve bojující stala po koncilu „Církev putující“.
Jsou zde odpovědi na otázky, které si kladete.
+ Pokoj a Lásku Kristovu!
Díky, Poutníče, za tip!
Ano, Bůh je láska, jak praví sv. Jan, ale opravdová láska je náročná a spravedlivá! Místo slova „nekonečná“ bych spíše použila VĚČNÁ.
Ano, Boží láska je bez konce, a proto je třeba ji stále znovu hledat!