Tag Archives: Robert Sarah

Kardinál Sarah je „velmi hrdý“ na africké biskupy za to, že odmítli žehnání homosexuálním dvojicím

Kardinál Robert Sarah, bývalý prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, řekl, že je velmi hrdý na to, že afričtí biskupové naprosto odmítli kontroverzní vatikánský dokument Fiducia supplicans, který navrhuje kněžská požehnání párům v neregulérních situacích a homosexuálním dvojicím. 

„Myslím, že Fiducia supplicans se setkala s reakcí afrických biskupů – velice jasnou,“ uvedl Sarah. Zdůraznil, že dokument nemá žádnou oporu v Písmu, a pokračoval: „A nejen afričtí biskupové, ale i mnozí v Evropě, v Kazachstánu, v Polsku ho odmítli, protože nemá žádný biblický ani teologický základ.“  

„Byl jsem velmi hrdý, když jsem se dozvěděl, že afričtí biskupové tento text naprosto odmítli, i mnoho dalších, dokonce v Brazílii, a tak mi připadá nemožné ho akceptovat,“ uzavřel kardinál Sarah. Tyto komentáře pronesl 23. února na Východoafrické katolické univerzitě v Nairobi v rámci sekce otázek a odpovědí na teologickém sympóziu. Cílem konference, kterou pořádala katedra dogmatiky, bylo objasnit Kristovo misijní poslání v náboženském, kulturním a společenském kontextu dnešní Afriky. Sarah, věrný obhájce katolického pravověří v nauce i ve svátostné disciplíně, byl hlavním řečníkem. Sympózium přilákalo v průběhu dvou dnů nejméně 700 účastníků. Mnohé z nich sem z celé východní Afriky přivedla přítomnost kardinála Saraha a arcibiskupů z Nairobi a Kisumu. 

Kard. Sarah: Evangelizace je křesťanská povinnost

Kardinál Sarah

8. dubna 2019 (LifeSiteNews) – Kardinál Robert Sarah řekl, že katolíci mají povinnost evangelizovat a že přinášet nepokřtěným Krista je „naléhavým úkolem“ Církve. Prefekt Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí to uvedl v odpovědi na otázku, jak mají katolíci obracet druhé a přitom neupadat do „proselytismu“, který nedávno kritizoval papež František. Ten při návštěvě Maroka koncem března vyzval křesťany, aby aktivně neusilovali o konverze ke své víře, neboť „cesty misijního poslání nevedou proselytismem“. Papež nevysvětlit, co „proselytismem“ míní. [1]

Portál Aleteia v rozhovoru z 5. dubna položil kardinálu Sarahovi otázku: „Jak můžeme obracet druhé, aniž bychom se uchylovali k proselytismu, který během své cesty do Maroka kritizoval papež František?“ Kardinál odpověděl, že Církev dostala „od Pána Ježíše poslání: ,Byla mi dána všechna moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získávejte mi za učedníky všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.ʼ Tohoto naléhavého úkolu se Církev nemůže zříci,“ dodal. Africký prelát dále citoval svatého Pavla: „,Běda mi, kdybych nehlásal evangelium,ʼ řekl svatý Pavel. To dělali misionáři v Africe i na jiných kontinentech. Při svém prvním setkání s lidmi jim ihned vyložili evangelium a jeho požadavky, aniž by někoho k něčemu nutili. Neznám žádného misionáře, který by lidi nutil stát se křesťany. Evangelizovat je však povinnost.“ Kardinál Sarah konstatoval, že Pán Ježíš je „jediná cesta ke spáse“. 

Ať jde o muslimy, buddhisty nebo animisty, každého musíme evangelizovat hlásáním Ježíše Krista, který je jedinou cestou ke spáse. Nejde tedy o proselytismus, protože pohany nebo muslimy nenutíme zbraněmi, nýbrž nabízíme jim cestu ke spáse. Naše náboženství je založeno na lásce a násilí zakazuje,“ řekl pan kardinál. [2] 

Kardinál Sarah na synodě: „Musíme odvážně hlásat mravní nauku“

VATIKÁN, 18. října 2018 (LifeSiteNews) – Kardinál Robert Sarah ve svém vystoupení na synodě energicky hájil nauku Církve o sexualitě a rodině.

Cindy Woodenová z tiskové agentury Catholic News Service (CNS) uvedla, že Sarah na synodě promluvil 16. října a ve svém příspěvku řekl, že Církev musí „odvážně hlásat křesťanský ideál odpovídající katolické mravní nauce, kterou nesmí rozřeďovat, ani nesmí skrývat pravdu kvůli tomu, aby do Církve přilákala mladé lidi.“ U prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, který se v posledních letech proslavil důraznou obranou katolického učení o manželství a rodině, to není nic neobvyklého.

Představitelé Církve z celého světa se sešli v Římě, aby diskutovali o „mladých lidech, víře a rozlišování povolání“. Vzhledem k tomu, že v pracovním dokumentu se objevuje termín „LGBTQ“, však začali obránci rodiny bít na poplach s tím, že synoda je zevnitř zmanipulována tak, aby prosazovala názory odporující autentické katolické nauce. Malé skupiny na synodě už také vyzvaly Církev, aby uznala „jiné formy rodiny“ a věnovala větší pozornost homosexuálům a „skutečnostem“, jimž čelí, přičemž konkrétně bylo zmíněno „manželství“, náhradní mateřství a adopce.

Kardinál Sarah odmítl zvolení do klíčového výboru synody o mládeži

VATIKÁN, 4. října 2018 (LifeSiteNews) — Kardinál Sarah byl na začátku synody zvolen členem informační komise odpovědné za zveřejňování zpráv z vatikánské synody o mládeži, tento post však „z osobních důvodů“ odmítl.

Biskup Fabio Fabene, podsekretář biskupské synody, řekl na čtvrteční tiskové konferenci ve Vatikánu novinářům, že kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, neupřesnil, co ho k odmítnutí funkce vedlo. Uvedl jen, že jde o „osobní důvody“. Guinejský kardinál Robert Sarah je rovněž autorem dvou vysoce oceňovaných knih Bůh, nebo nic a Síla ticha.

Fabene dodal, že místo kardinála Saraha se stal členem komise kardinál Wilfrid Napier z Durbanu v Jihoafrické republice.

Kardinál Sarah v Síle ticha tepe Františkův režim

Před časem jsem psal o neobyčejných duchovních radách v nejnovější knize kardinála Saraha Síla ticha. [Česky článek vyšel v 10. čísle časopisu RC Monitor z 20. 5. 2018, https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2018-10.pdf – pozn. překl.] Tehdy jsem si však ještě neuvědomoval, že kardinál Sarah také v knize na několika místech ostře, byť nepřímo, kritizuje Františkův pontifikát (papeže, jím jmenované hodnostáře a nejenergičtější následovníky). Sarah chápe tvrdá slova Ježíše Krista a posvátnou povinnost pastýřů napodobovat i v tomto směru svého Mistra, vyžadují-li to okolnosti.

Kardinál Sarah

Doufám, že si přinejmenším všichni naši čtenáři tyto konkrétní pasáže z knihy přečtou. V této době velké dezorientace v Církvi, která zdaleka nezasahuje jen katolíky ve světě, jsou velmi důležité.

Až do papeže Františka byla Katolická církev nejdůslednějším a nejjasnějším majákem pravdy ve věci křesťanské mravní nauky. Mnozí jiní křesťané a dokonce i nekřesťané spoléhali na to, že bude propagovat a hájit učení o přirozeném zákonu, který je nezbytným základem každé civilizované společnosti.

Nyní však, jak Sarah odhaluje, sama Církev rychle sklouzává do sebezničujícího zesvětštění a vzdaluje se klíčovému pověření, které jí dal Ježíš Kristus – hlásat Evangelium ke spáse duší.

Koncilová konstituce o liturgii: reforma, nebo revoluce?

Tento článek je překladem přednášky Wolframa Schremse, která se konala ve Vídni 2. dubna 2017 při příležitosti uvedení německého vydání knihy Petera Kwasniewského Povstávání z prachu. Schrems je teolog, filosof, katecheta, prolife aktivista a signatář Correctio filialis. Videozáznam z přednášky v němčině najdete na http://una-voce-austria.at/video/buchpraesentation-2017/

Důstojní otcové, dámy a pánové, drazí přátelé!

Jsem rád, že mohu přednést příspěvek na prezentaci německého vydání knihy prof. Kwasniewského Povstávání z prachu – Tradiční liturgie a obnova Církve [1]. Německý překlad jsem četl a mohu ho ze srdce doporučit, jakkoli s knihou nesouhlasím na sto procent, zejména s optimistickým hodnocením liturgických opatření papeže Benedikta. Patří nicméně k textům nejostřeji kritizujícím novus ordo Missae, jaké jsem kdy četl mimo FSSPX. Zdá se, že je již všeobecně známo, že misál Pavla VI. je pro Církev katastrofou. V tomto ohledu je velmi významná důrazná kritika kardinála Saraha na konferenci o liturgii v Herzogenrathu. Jeho prezentaci, která byla přečtena v jeho nepřítomnosti, jsem do svých komentářů bohužel nemohl zapracovat.[2]

Současný pontifikát povahu této katastrofy ještě podtrhává. Papež František dovádí ducha takzvané „liturgické reformy“ do krajnosti. Jeho způsob celebrace, již tak extrémně zkrácený, je chudý a znuděný. Chybí poklekání při proměňování. Někteří lidé si dokonce šeptají o nástupu ekumenické pseudomše, která se v této chvíli ve skrytosti plánuje. Vůbec by mě to nepřekvapilo.

Je jasné, že mezi mnoha věřícími katolíky vzrůstá nespokojenost s „obnovenou“ liturgií, (systematickými) liturgickými excesy i se současným pontifikátem. Stále větší je i rozladění nad zdůvodněními, která často slýcháme: „Papež má na mysli to či ono – a ne to, co říká. Musíte to interpretovat tak či onak.“ A tak dále a tak podobně. Totéž platí o liturgii. Stejná zdůvodnění posloucháme už mnoho let – a jsou čím dál tím nucenější a čím dál tím víc přitažená za vlasy.

Ne, „liturgická reforma“ je katastrofa. Její plody jsou už opravdu každému zřejmé.

Kardinál Sarah v Chartres: Svěcení ženatých mužů je rozchod s apoštolskou tradicí

Kardinál Sarah

V těchto dnech jsme svědky sílícího odporu konzervativních kardinálů proti progresivistické agendě, která se v Církvi prosazuje v současné době. Kardinál Gerhard Müller nedávno nazval pojem „homofobie“ nástrojem totalitní nadvlády a kardinál Walter Brandmüller v listě Die Tagespost prohlásil ty, kdo trvají na kněžském svěcení žen, za heretiky, kteří jsou exkomunikováni.

Kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, se v kázání na svátek Seslání Ducha svatého zabýval otázkou svěcení tzv. viri probati (mravně osvědčených ženatých mužů), varoval před ním a nazval je „rozchodem s apoštolskou tradicí“. Podle zprávy rakouských katolických stránek Kath.net kardinál Sarah celebroval pontifikální Mši svatou na závěr tradiční poutě do Chartres ve Francii. Ve svém kázání řekl:

Kardinál Sarah káral vatikánského poradce za odpor proti nauce Církve

Robert Sarah

ŘÍM, 31. srpna 2017 (LifeSiteNews) – Kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, v listu Wall Street Journal pokáral P. Jamese Martina SJ za jeho vytrvalou, ostře sledovanou kampaň proti nauce Církve o homosexualitě. V článku ho označil za „jednoho z nejvyhlášenějších kritiků poselství Církve o sexualitě“.

Martin byl v dubnu jmenován poradcem vatikánského Sekretariátu pro komunikace. V červnu vydal knihu Building a Bridge: How the Catholic Church and the LGBT Community Can Enter into a Relationship of Respect, Compassion, and Sensitivity (Budování mostu: Jak Katolická církev a LGBT komunita mohou navázat vztah respektu, soucitu a citlivosti), kterou velebí liberální katolíci i mainstreamová média. Vyšla s prominentními doporučeními nově jmenovaných amerických kardinálů Kevina Farrella a Josepha Tobina a biskupa ze San Diega Roberta McElroye.

10. výročí Summorum pontificum v břevnovském klášteře

Letošní 10. výročí od vydání motu proprio Benedikta XVI. Summorum pontificum si Církev připomíná různými způsoby na různých místech. Již koncem března se v Herzogenrathu v Německu k této významné příležitosti konalo mezinárodní kolokvium pod názvem „Zdroj budoucnosti“, 14. – 17. září se uskuteční v Římě každoroční pouť, jejíž součástí bude letos kongres „Motu proprio Benedikta XVI. Summorum pontificum: Obnovené mládí pro Církev“ na Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského. Mezi ohlášenými řečníky je i kardinál Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu svátosti (který se měl zúčastnit i kolokvia v Německu, ale nakonec svou účast zrušil).

Patrně jedinou akcí na toto téma u nás budou Hovory o víře, které v prvním zářijovém týdnu pořádá Kněžské bratrstvo sv. Petra v břevnovském klášteře. Půjde již o čtvrtý ročník této akce a jistě je třeba přivítat, že se ji letos organizátoři rozhodli věnovat právě liturgii. Široká škála přednášek zahrnuje nejrůznější témata související s liturgií a liturgikou od vymezení tradice Melchiorem Canem OP přes celebraci ad orientem a liturgický jazyk až po seznámení s různými tradičními rity Církve. Kromě řady dalších přednášejících přislíbil účast i P. Efrém Jindráček OP, proděkan Filosofické fakulty výše zmíněné Papežské univerzity sv. Tomáše Akvinského.

Jak nenávidí kardinála Saraha a on jim odpovídá noblesním mlčením

Hlavu kardinála Roberta Saraha požaduje stále víc hlasů. Když otevřete jakýkoli liberálně katolický časopis, máte velkou šanci, že narazíte na požadavek odvolat tohoto guinejského kardinála z čela Kongregace pro bohoslužbu a svátosti: „Kardinála Saraha měl [papež František] už dávno vyměnit“ (Maureen Fiedler, National Catholic Reporter); „Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti by prospělo nové vedení“ (Christopher Lamb, Tablet); „Představitelé kurie, kteří neakceptují Františkův program, by měli odejít. Nebo by je papež měl poslat jinam“ (Robert Mickens, Commonweal); „František musí trvat na svém. Kardinálové jako Robert Sarah … se možná domnívají, že mají povinnost házet klacky pod nohy papežství, které se podle nich ubírá špatným směrem. To ale neznamená, že František s nimi musí vycházet v dobrém“ (Redaktoři časopisu Tablet).

Sarah nebyl vždy považován za nejnebezpečnějšího muže křesťanského světa. Když ho papež František v roce 2014 do funkce jmenoval, i jeho dnešní kritici ho přijímali pozitivně. Mickens ho popsal jako člověka, který „není ambiciózní, umí pozorně naslouchat, ačkoli se po příchodu do Říma projevuje v určitých ohledech jasně konzervativně, … je to „muž 2. Vatikánu“. Lamb získal od svých zdrojů informaci, že Sarah by se mohl liberálům líbit, protože jde o biskupa příznivě nakloněného inkulturaci“. John Allen shrnul konsenzus, který ve Vatikánu panoval: Sarah je málo výrazný biskup, „přátelský, vtipný a skromný“.

Vše se změnilo 6. října 2015, třetí den kontroverzní synody o rodině. Synodní otcové byli rozpolceni mezi zdánlivě konfliktními požadavky vyjít vstříc lidem, kteří se cítí stigmatizovaní učením Církve ohledně sexuality, a neohroženě hlásat pravdu nepřátelskému světu. V proslovu, který dostal přezdívku „apokalyptické šelmy“, Sarah zdůraznil, že je možné vyhovět oběma požadavkům současně. „Nevedeme boj proti bytostem z masa a krve,“ řekl ostatním biskupům. „Musíme zahrnovat a vítat vše, co je lidské. Ale Církev musí přesto hlásat pravdu tváří v tvář dvěma závažným problémům. Na jedné straně jde o modlářství západní svobody; na druhé straně o islámský fundamentalismus: ateistický sekularismus proti náboženskému fanatismu.“