Štítek: Fiducia supplicans

V říjnu 2023 se ve Vatikánu konalo shromáždění biskupské synody o synodalitě. Rozsáhlá závěrečná zpráva je zajímavá tím, co neobsahuje. Oddíl 16 sice zmiňuje lidi, kteří se cítí marginalizovaní nebo vyloučení z Církve kvůli své sexualitě, a v oddíle 15 se mluví o určitých kontroverzních otázkách týkajících se mimo jiné identity a sexuality, jejichž komplexnost nedokážou naše antropologické kategorie uchopit, samostatné pojednání na téma LGBT (ani tuto zkratku) však v dokumentu nenajdeme.

Přesto se toto téma vynořilo v plné síle ještě před Vánoci, když katoličtí věřící dostali od Dikasteria pro nauku víry „dárek“ v podobě deklarace Fiducia supplicans (česky zde), povolující žehnat stejnopohlavním párům. Ačkoli tato deklarace zdůrazňuje, že nemění učení ohledně manželství a že cílem není stejnopohlavní či jiné neregulérní svazky schvalovat, setkala se s nebývalou opozicí, a to nejen od obvyklých „potížistů“. Z obsahu deklarace je zřejmá snaha přenést problém na pastorační úroveň, a lze ji tedy nejlépe chápat jako další logický projev přesvědčení, že teorii lze oddělit od praxe (nebo že teorie je oddělena od praxe), přičemž přednost má praxe. Tím se nijak nevymyká z celkového zaměření současného pontifikátu. Tímto směrem míří už úvodní „Představení“, ve kterém kardinál Fernández deklaraci prezentuje jako „inovativní příspěvek k pastoračnímu významu žehnání“. Část II/25 obsahuje požadavek oddělit pastorační praxi od pevných doktrinálních a disciplinárních schémat, která mohou vést k „narcistickému a autoritářskému elitářství“, v části II/37 se mluví o životu Církve přesahujícím normativní ukotvení. Tomu odpovídá hlavní „poselství“ dokumentu, a sice rozlišení mezi liturgickým a spontánním žehnáním. Spontánní, pastorační žehnání, které se má vztahovat právě na neregulérní páry, má podobu prostého gesta, je krátké, postrádá formální náležitosti a nevyžaduje posouzení, v jaké situaci se dvojice nachází a zda je svazek v souladu s naukou. (Pokračování textu…)