Kardinál Burke: pracovní dokument amazonské synody představuje „apostázi“
13. srpna 2019 (LifeSiteNews) – Kardinál Raymond Burke uvedl v rozhovoru zveřejněném na YouTube (https://www.youtube.com/watch?v=yoUq6sWqaTE), že pracovní dokument nadcházející synody o Amazonii, kterou Vatikán pořádá na přání papeže Františka, se rovná „apostázi“. Na otázku, zda se Instrumentum laboris pro synodu konanou 6.-27. října může stát definitivním dokumentem Církve, kardinál odpověděl: „Nemůže. Ten dokument představuje apostázi. Nemůže se stát definitivní naukou Církve a dá Bůh, že se celá ta věc zarazí.“
Burke tento výrok pronesl v obsáhlém rozhovoru s katolickým moderátorem Patrickem Coffinem. Hlavní organizátoři amazonské synody jsou kritizováni za to, že tuto událost využívají k prosazování jáhenek a ženatých kněží.
Kardinál v diskusi s Coffinem o politicích a dalších lidech, kteří se veřejně odchylují od zásadních bodů nauky hlásané Církví, definoval herezi a apostázi. „Hereze je vědomé a úmyslné popření některé pravdy víry. Například kněz Arius popíral dvě přirozenosti v jediné osobě našeho Pána Ježíše Krista. Hereze se tedy zaměřuje na konkrétní pravdu, kterou heretik popírá, zatímco apostáze je celkové odpadnutí od víry, opuštění Krista a mnoha pravd víry obecně.“
V jiném rozhovoru Burke komentoval tvrzení, že organizátoři synody navrhují uvolnění kněžského celibátu pro amazonskou oblast. Řekl, že by to mělo dopad na Církev všude ve světě. „Není poctivé“ tvrdit, že říjnové setkání „se bude zabývat otázkou kněžského celibátu jen v této jediné oblasti,“ uvedl kardinál v červnu.
V roce 2017 papež František oznámil, že v Římě se v říjnu 2019 bude konat biskupská synoda o Amazonii, jejímž účelem má být „dobrat se nových cest k evangelizaci tamějšího Božího lidu, zejména domorodých obyvatel, kteří jsou často zapomenuti a postrádají příznivé vyhlídky do budoucnosti“.
Pracovní dokument amazonské synody kritizovali i kardinálové Walter Brandmüller a Gerhard Müller. Kardinál Brandmüller ho nazval „heretickým“ a „apostází“ od Božího Zjevení. Vyzval hierarchii, aby dokument „s veškerou rozhodností odmítla“.
Kardinál Gerhard Müller odsoudil nejednoznačnou terminologii a „falešné učení“ v dokumentu. Zpochybnil také to, co nazval „hermeneutikou vzhůru nohama“. Položil řečnickou otázku, zda je Církev hračkou v rukou biskupů a papežů, kteří ji chtějí přebudovat v nástroj sekulárních cílů, a řekl, že text „představuje radikální obrat o sto osmdesát stupňů od hermeneutiky katolické teologie“. Podle Müllera Instrumentum laboris se namísto zdůrazňování nauky Církve či citování Písma svatého „točí kolem nejnovějších dokumentů magisteria papeže Františka tu a tam s nějakým odkazem na Jana Pavla II. a Benedikta XVI.“
Leonardo Boff, brazilský teolog a laicizovaný kněz, který je obecně považován za „dobře informovaného teologa“ synody a význačného exponenta teologie osvobození, prohlásil, že volbu papeže Františka pokládá za „jaro katolické Církve“. V knize Francis of Rome and Francis of Assisi (František z Říma a František z Assisi) Boff hlásá přesvědčení, že papež František svou údajnou horlivostí pro chudé ztělesňuje teologii osvobození. Boff tvrdí, že výsledkem synody by mohlo být svěcení ženatých mužů. V rozhovoru s Deutsche Welt Boff papeže pochválil za to, že zahájil „revoluci“ v Církvi. Papež Jan Pavel II. v roce 1985 teologii osvobození výslovně odsoudil za snahu smířit marxistické zásady s katolickou naukou v zájmu údajné pomoci chudým, zejména v Latinské Americe.
Kardinál Burke řekl v rozhovoru s Coffinem, že sekulární i některá katolická média „plesají“ nad tím, že je papež František nazýván revolucionářem. Konstatoval, že papežský úřad není revoluční a jeho primárním úkolem je „chránit nauku víry a disciplínu Církve a být principem a základem jednoty v Církvi“. Dodal: „Kdybyste mi řekl, že papež je revolucionář, velice by mě to znepokojilo, protože to nemá s papežstvím nic společného.“
Martin M. Barillas
Překlad Lucie Cekotová
Předpokládám, že Instrumentum laboris k amazonské synodě má úkol vyděsit, aby pak, až bude ždibec z něj schválený, mohli jsme si oddechnout, že to nejhorší bylo zamítnuto. A tak se dosud nestravitelné se stane takřka vítaným výsledkem. Manipulace.
Jen tak mimochodem, v Instrumentum laboris se odkazuje mj. na přípravnou schůzku v Bogotě, kde parta teologů vydala dokument, který měl pomoci k vytvoření právě IL a v němž mj. stojí:
„Není správné zastávat názor, že pouze jeden živočišný druh má hrát dominantní roli. Naopak, všechny živočišné druhy jsou hodnotné a společně ukazují na tajemství života. Stejně nesprávné je tvrzení, že pouze jedno náboženství je pravdivé a jiná jsou zkažená, poněvadž všechna odhalují tajemství Boha i mnoho cest, po nichž k Bohu ve věrnosti a lásce kráčíme.“
Podle tvůrců dokumentu z Bogoty je nutné zanechat „netolerantního exkluzivismu“ a přijmout postoj „úcty, která akceptuje, že křesťanství nevlastní historický monopol na spásu“, neboť „pluralismus a různorodost náboženství jsou vyjádřením moudrosti Boží vůle“.
To jsou kecy jak od Štampacha.
Nemyslím si, že by Buonasera byl nějakým revolucionářem. Pravými revolucionáři jsou jeho „svatořečení“ a „blahořečení“ předchůdci, resp. ten, kdo je inspiroval (a byl za to po zásluze svržen s nebes).
Buonasera dle mého názoru jenom rozvíjí a upevňuje jejich odkaz.
Mylná domněnka. Jistěže není revolucionář, vždyť není ani křesťan, jak říká Bůh Otec (viz koment Obhajoba ignorování papeže). On je trojským koněm svého boha-Satana v jediné pravé Kristově Církvi. Její likvidátor. Ničitel, ďáblův nástroj a pravá ruka Antikrista. Je to biblický falešný prorok, který bude po právu, spolu s Antikristem, vržen do jezera hořící síry.
Je to teze, pak na synodě vytáhnout anititezi, a vyjde z toho nějaký kompromisní kočkopes. Koncilní konservativci budou jásat, že to zabrzdili, a Franta si dál pojede svou: Avanti popolo, bandiera rosa.
Metoda „jejich“ práce je pořád stejná – dialektická. Doporučuji jako klíč k pochopení dneška (nejen v politice, ale i v koncilní realitě) Rakovského protokoly.
Uvedu příklad: jáhenky nebudou, ale zavedou kompromis, akolytát žen a rozšíří tak řady tzv. mimořádných šašků. Ženy zatím ani dle nového kodexu lektorát a akolytát přijímat nemohou, bude to takový malý krůček.
I ženy podávají eucharistii.
Zloděj křičí, chyťte zloděje: Kardinál Gerhard Müller odsoudil nejednoznačnou terminologii a „falešné učení“ v dokumentu. Zpochybnil také to, co nazval „hermeneutikou vzhůru nohama“. Položil řečnickou otázku, zda je Církev hračkou v rukou biskupů a papežů, kteří ji chtějí přebudovat v nástroj sekulárních cílů, a řekl, že text „představuje radikální obrat o sto osmdesát stupňů od hermeneutiky katolické teologie“. Podle Müllera Instrumentum laboris se namísto zdůrazňování nauky Církve či citování Písma svatého „točí kolem nejnovějších dokumentů magisteria papeže Františka tu a tam s nějakým odkazem na Jana Pavla II. a Benedikta XVI.“
Müller není zrovna katolický lumen, spíše jednooký mezi slepými. Tendence synody nejsou v rozporu s tím, co koncilní preláti považují za katolickou hermeneutiku, spíše jsou odvážným dotažením nastoupeného směru – Asissi, ekumenismu, synkretismu …
Burke a spol. by konečně měli uznat, že měl arcibiskup Lefebvre pravdu a že je třeba se postavit mainstreamu na odpor pro uchování si víry. Vzhledem k tomu, že s Fellayovou partou se nedá nějak moc počítat, tam dochází k jedním s modernistickým Římem navenek a utužování moci uvnitř, což je smrtící koktejl, měli by pánové začít pro duše dělat něco více, než jen udržovat současný marast.
Je naivní a nespravedlivé očekávat od výše jmenovaných koncilových konservativců (konkonů) něco jiného, než volání po návratu ke koncilním textům jako k jedinému zdroji veškeré pravdy a posvěcení.
Btw. slyšel někdo, že by pan kardinál Müller odvolal své rouhavé zpochybňování skutečného panenství Nejsvětěší vždy Panny a Bohorodičky Marie? Já ne. Přijde mi, že proti tomu jsou Buonaserovy jáhenky a ženatí presbyteři se svátostí sboru v podstatě nezájmuhodnou banalitou.
Naprosto souhlasím s Panem Contrasem. Zloděj křičí, chyťte zloděje! Pokud někdo z těch slavných kardinálů a biskupů pojmenuje nahlas PŘÍČINU současného stavu Církve, tak začnu přemýšlet o tom, že se opravdu něco děje. Opatrnické komentáře pouhých následků je jen jakýsi folklór, který může u „neinformovaného“ vyvolat dojem zvedající se vlny odporu. Pomalé liberály, Jana Pavla II a Benedikta XVI, totiž vystřídal Bergoglio, který pouze šlápl na plyn. Nic víc, nic míň! Jestliže nedojde k zneplatnění nejednoznačných dokumentů DVK a nenaváže se opět na přerušenou tradici, bude revoluční běsnění pokračovat dál.
Ano , pro koncilní konzervu krize nastala před šesti lety. Velebení JPII , Benedikta , DVK…zažít koncil , soravne ho vyložit , hermeneutika kontinuity ,řádný , mimořádný ritus.
Kto z kardinálov konečne vylezie na strechu a zakričí:
Kráľ je nahý???
Toto sú len také korekcie a kopa slov, ktoré skoro nikoho nezaujímajú, pretože čas beží….
Ja, ako bežný kresťan, ktorý nemám až také teologické znalosti, už veľmi dlho vidím a vnímam, že niečo v Cirkvi je veľmi zle, že sa do nej dnes dostal jej odveký nepriateľ, dokonca sa posadil na pápežský stolec….a drví a dupe, a ničí. A tisíce kresťanov ho hltá a nedaju na neho dopustiť a on sa im odpláca tak, že ich za ich slepú poslušnosť vedie širokou cestou… A tí, čo by mali veci rázne pomenovať, na rovinu sa vyjadriť: áno-áno a nie-nie, sú opatrní. Koľko už bolo podobných kritík, ktoré nikam neviedli? ….
Aj tu je jedna z nich:
https://panamazonsynodwatch.info/it/2019/09/12/una-crociata-di-preghiera-e-digiuno-per-il-sinodo-sullamazzonia/
/Vidíte, koľko slov????, a pritom stačilo 1 slovo: HEREZA/
….Pretože sú oslovenými ignorované..ba …viedli – nepriateľ je ešte drzejší a viac si dovoľuje!
Pretože tí, čo cítia a vedia, čo sa deje, tým je to jasné a podobná kopa slov nie je pre nich žiadnym prínosom, žiadnou novou informáciou…a tí, čo hltajú nepriateľa a spol., tí to ani nebudú čítať.
Namieste je modlitba:
Pane, zošli svojej trpiacej Cirkvi svätca. Ty si vždy v historii zosielal kresťanom svätých mužov a ženy , najviac vtedy, keď bola napadnutá a ničená. Zľutuj sa nad nami a pošli nám svätých ľudí, ktorí rázne povedú tvoj ľud, tvojich verných, ktorí Ťa nikdy neopustia. A daj nám sily vytrvať až do konca. Amen.
Rozhodujúca sila protikatolíckej revolúcie v Cirkvi spočíva v rýchlosti zavádzaných zmien, ktorá je vždy menšia, než pripúšťa obava väčšiny priemerných laikov a kléru v danom čase. Dôležitá je skutočná obava tejto väčšiny v danom čase, nie obava menšiny expertov, prorokov, a pod.. Výstrelky revolučných extrémistov nie sú štatisticky podstatné, ale pomáhajú posunúť postupne v čase úroveň všeobecného súhlasu väčšiny priemerných laikov a kléru o potrebný krok k revolučným cieľom.
Heretické tendencie škodia už tým, že existujú na očiach väčšiny priemerných laikov a kléru, zvádzajú a majú potenciál k poškodeniu viery najväčšieho množstva katolíkov. Desaťročia úspechu protikatolíckej revolúcie v Cirkvi by neboli možné bez rezignácie väčšiny pastierov Cirkvi v boji s herézami a bludmi. Druhý vatikánsky koncil pootvoril dvere beztrestnej akceptácii nesprávnych a nebezpečných sklonov. Väčšina koncilových otcov si v tom čase pravdepodobne nepripúšťala pod vplyvom mnohých teologických poradcov, že skutočne dochádza k protikatolíckej revolúcii v Cirkvi z vnútra. Možno si mysleli, že Spasiteľ by nikdy nedovolil, aby zárodky otvorene šírených heréz mohli vzniknúť na koncile zameranom na pastoráciu. Lenže „duch koncilu“, teda tendencia chápať tento koncil ako prelom, bola všeobecne zjavná. Možno poukázať na G. Benelliho v pozícii zástupcu štátneho sekretára počas pontifikátu pápeža Pavla VI., ktorý v liste arcibiskupovi M. Lefebvrovi z roku 1976 používa už slovné spojenie „Koncilná cirkev“. Tento vtedy možno extrémny postoj je dnes akceptovaný väčšinou priemerných laikov a kléru. Cirkev akoby sa zrodila na tomto koncile. Len takáto zranená Cirkev môže priniesť prekvapenia typu amazonská synoda. Liečba bude pravdepodobne bolestná, a bude vyžadovať razantné odsúdenie myslenia a konania vo vnútri Cirkvi, ktoré Cirkev takto otrávili. Nemôžeme sa spoliehať na to, že Satan bude mať záujem na zrýchlení vnútrocirkevnej revolúcie, ktoré by väčšine priemerných laikov a kléru otvorilo oči. Ale modlime sa za to, aby Boh dopustil túto jeho „chybu“, ak by k náprave nedošlo inak.
Veci nemysliteľné pre katolíkov v čase pred Druhým vatikánskym koncilom sa stali akceptované v súčasnosti pre väčšinu katolíkov. Možno poukázať napr. na prijímanie na ruku. V našich podmienkach to bolo neakceptovateľné a pre mnohých z nás stále je. J. Ratzinger v pozícii pápeža Benedikta XVI. konštatuje: „Nie som zásadne proti prijímaniu na ruku, sám som ho tak rozdával a prijímal. Tým, že teraz nechávam prijímať Eucharistiu kľačiačky a do úst, chcem vyjadriť postoj hlbokej úcty a zdôrazniť Kristovu reálnu prítomnosť. V neposlednom rade aj preto, že práve pri veľkých liturgických zhromaždeniach, … , je veľké nebezpečenstvo spovrchnenia“. (P. Seewald, Svetlo sveta, 2010, str. 165). Práve v tolerovaní vzájomne protichodných postojov spočíva úspech každej revolúcie, pretože o pravdivosti postoja nerozhoduje väčšina, ale súlad postoja s pravdou. Preto sa možno stať aj nechtiac spolupracovníkom revolučných tendencií, ak sa pripustí, že cesty rôznym smerom môžu viesť k tomu istému cieľu. Nemôžu.
Veľmi dobrý komentár. Vystihuje jadro problému. Chcem sa opýtať, či je niekde prístupná verzia IL o amazonskej synode aj v slovenskom alebo českom jazyku. Ďakujem.
Tieto veci už boli ozrejmené v encyklike:
https://www.christianitas.sk/zabudnute-encykliky-i-gregor-xvi-mirari-vos-arbiramur/