Sv. Jan Maria Vianney

Náš Pán je tady skrytý a čeká, až ho navštívíme a předneseme mu své prosby. Podívejte, jak je dobrý! Přijímá nás i v naší slabosti. V nebi, kde budeme slavit vítězství, ho uvidíme v plné slávě. Neodvážili bychom se před ním objevit, proto se nyní skrývá a je podobný člověku, který je ve vězení, a říká nám: „Přestože mě nevidíte, nic to neznamená, proste mě a o cokoli budete prosit, chci vám to udělit.“ On je zde ve svátosti lásky, vzdychá a prosí bez přestávky svého Otce za hříšníky. Co vše na sebe bere, když přebývá mezi námi. On je zde, aby nás těšil, proto ho máme hodně často navštěvovat. Jak je mu příjemná malá čtvrthodinka, kterou ušetříme ve svých často tak neužitečných činnostech, abychom se k němu modlili, jeho navštívili a potěšili za všechny urážky, kterých se mu dostává. Jestliže vidí, jak toužebně k němu směřují čisté duše, s úsměvem je zdraví. Přicházejí k němu, aby ho obyčejným způsobem, který se mu líbí, prosili za odpuštění pro všechny hříšníky. Jakou blaženost cítíme v přítomnosti Boží, když před jeho svatostánkem trávíme chvíle o samotě u jeho nohou! Tak tedy, má duše, buď velmi zapálená. Jsi tu sama, aby ses svému Bohu klaněla. Jeho pohled směřuje k tobě jediné. Ten dobrý Vykupitel je plný lásky k nám, že nás vyhledává všude.

Ach, milé děti, když se v noci probudíte, rychle se v duchu odeberte ke svatostánku a řekněte našemu Pánu: „Bože můj, hle, jsem zde. Jsem zde, abych se ti klaněl, tebe chválil, tebe velebil, tobě děkoval, tebe miloval, abych ti spolu s anděly dělal společníka!“ Říkejte modlitby, které znáte, a pokud se nemůžete modlit, pak se utíkejte ke svému dobrému andělu a svěřte mu, aby se modlil místo vás.

Když vstupujete do kostela a namáčíte prsty do svěcené vody, když kladete ruku na čelo, abyste udělali znamení kříže, pohlédněte na svatostánek: náš Pán Ježíš Kristus tím samým znamením v tutéž chvíli vám žehná.

Ach! Kéž bychom měli andělské oči a viděli svého Pána Ježíše Krista, který je přítomen zde na oltáři a hledí na nás! Jak bychom ho milovali! Nechtěli bychom se od něho už nikdy odloučit. Stále bychom setrvávali u jeho nohou, to by byla předchuť nebe. Všechno ostatní by se pro nás stalo nechutným. Tak tedy hleďte, víra, ach víra, ta chybí. A my jsme ubozí slepci, kteří mají mlhu před očima. Jedině víra by mohla tuto mlhu rozptýlit. Proto proste, milé děti, až za chvíli budu držet našeho Pána v rukou, proste ho, aby otevřel oči vašeho srdce, volejte k němu jako slepec u Jericha: „Pane, udělej ať vidím.“ Budete-li plni víry upřímně k němu volat: „Učiň, ať vidím,“ pak zajisté dosáhnete toho, zač prosíte, protože on chce vaše skutečné blaho. On má ruce zaplněné milostmi a hledá, komu by je mohl udělit. Ale ouvej. Jak málo lidí po nich touží! Ach, tolik lhostejnosti! Ach, tolik nevděku! Jak jsme nešťastní, milé děti, že toto vše nechápeme. Jednou to však pochopíme, ale to už bude pozdě!

Náš Pán je tady jako obětní beránek. A modlitba je Bohu velmi milá, pokud prosíte svatou Pannu, aby věčnému Otci obětovala svého božského Syna. Toto obětování Beránka za obrácení hříšníků je nejlepší modlitbou, jakou kdo může vykonat. Všechny modlitby bývají konány ve jménu a skrze zásluhy Ježíše Krista. Pamatujte si to, milé děti, kdykoli jsem dosáhl nějaké milosti, prosil jsem o ni právě tímto způsobem a nikdy nezůstala má modlitba nevyslyšena. Pokud jdete ke svatému přijímání, musíte přijímat vždy s tímto úmyslem, a v okamžiku, kdy přijímáte Tělo našeho Pána, říci: „Ach, můj dobrý Otče, který jsi na nebesích, obětuji ti v této chvíli tvého milovaného Syna. Tak jak byl sňat z kříže a položen do náruče Nejsvětější Panny a jak ona ho přinesla v oběť za nás. Obětuji ti jeho Nejsvětější Tělo a prosím tě ústy jeho svaté Matky za odpuštění svých hříchů, abych vykonal dobré svaté přijímání, a tím dosáhl té či oné milosti: víry, lásky, pokory.“ Musíme také Bohu děkovat za všechny odpustky, které nás očišťují od našich hříchů. Bohužel se na to málo dbá. Ale na konci svého života budeme velmi litovat.

Když setrváváme před velebnou svátostí, zavřeme své oči a svá ústa místo nějakého rozhlížení kolem sebe, otevřeme však své srdce a pak také otevře dobrý Bůh své srdce. Přijdeme k němu a on přijde k nám, dá se nám poznat. Vše, o co ho budeme prosit, nám dá. Jak šťastni bychom se cítili, kdybychom úplně zapomněli na sebe proto, abychom milovali pouze Boha! Svatí nemívali jiné záměry, než vidět pouze Boha, jen pro něj pracovat. Zapomínali na všechno stvořené, jen aby jej nalezli. To je také pravá cesta, jak přijít do nebe.

sv. Jan Maria Vianney

Text převzat z knihy P. Marek Dunda (ed.): Promluvy sv. Jana Marie Vianneye, ze „svobodné knihovničky“ A.M.I.M.S.u (dříve Tiskového apoštolátu FaTymu).