Universae Ecclesiae slovensky + kardinál Koch
Na webu je k dispozici slovenský překlad instrukce Universae Ecclesiae, kterou vydala papežská komise Ecclesia Dei za účelem objasnění výkladu a uplatňování motu proprio Sumorum pontificum. Překlad vypracoval jeden z nejuznávanějších slovenských znalců kanonického práva, Mons. Ján Duda. Instrukce především jasně vyvrací některé námitky, které byly házeny do cesty poutníkům či skupinám žádajícím tridentinu utvořeným z věřících vícera farností.
Zároveň doporučuji krátký článek na Radiu Vatikán, v němž je shrnuto vyjádření kardinála Kocha o Sumorum pontificum, tradiční liturgii a vážných vadách liturgické reformy, která proběhla po 2. vatikánském koncilu. Sice mám pochybnosti o jeho vizi, že obě formy nebudou koexistovat dlouho, a řekl bych, že kardinál Koch zapomíná na problém dnes relativně běžné svévole, která (i v České republice) místy likviduje kostely a připravuje NOM o zbytky důstojnosti a úcty k Bohu, které ani Bugniniho reformátoři mše nedokázali vymýtit. Nicméně oceňuji, že kardinál Koch jasně vidí alespoň některé vážné strukturální problémy, kterými NOM trpí, a nebojí se o nich veřejně mluvit.
Ignác Pospíšil
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce.
Příspěvky příliš vzdálené tématu a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou. To, že nějaký příspěvek přežívá delší dobu, neznamená, že je redakcí schvalován.
Také jsem si povšimnul zprávy na Radiu Vatikán, kde jsou podle Osservatore Romano vyjádřeny názory kardinála Kocha.
Zaráží mne formulace jako „vnitrokatolický ekumenismus“ či „reformování reformy“, i když chápu, jak to asi kard. Koch myslí. Přítomnost staré liturgie povede prý ke vzniku nového liturgického hnutí, kterému se ovšem pokoncilní nadšenci budou úporně bránit. Tyto výroky svědčí o tom, že Vatikán si je vědom toho, že výklad 2. Vatikánu nemusel být (a asi nebyl) správný, ale zároveň i o tom, že tvrdí (podle mého mylně), že je možné sladit chybné se správným. Jinými slovy, leze z toho opět dialektika, kterou se vyznačuje pontifikát B.XVI. Škody napáchané za posledních 40 let jsou totiž tak obrovské, že se je ani za dalších 40 let nepodaří pozvolnou, přirozenou, pohodlnou (nekonfliktní) cestou překonat, natož odstranit…
Já bych z teologického hlediska spíše viděl velmi důležitou věc: Sumorum pontificum a Universae Ecclesiae z hlediska „teologie kontinuity“ (t. j. kontinuity víry z období před a po Druhém vatikánském koncilu.
….
Změna struktury obřadu je z hlediska integrity víry, popř. katolicity časové vždy nebezpečný fenomén.
Znám např. podrobnosti změny ritu u pravoslavných v Rusku v době štěpení „Staroobrjadniků“ a tuším, jak nevelký zásah do sv. Liturgie sv. Jana Zlatoústého vedl k rozkolu.
…
U nás v ritu západním vždy docházelo např. v době reformace ke změně ritu společně se změnou obsahu víry. Lidově řečeno: nový ritus pro nové náboženství. (Luther, Calvin, Cranmer….)
…
Věřící jsou proto citliví na změny ritu. I na ty oprávněné a neškodné.
…
Vyhlášení o řádné a mimořádné formě TÉHOŽ ritu je důležitým krokem k tomu, aby bylo jasně řečeno – víra se nezměnila. Lex orandi, lex credendi. Mše svatá je „norma normans“ katolické modlitby. Je to „modlená katolická víra“. Současné dění lze proto zřejmě považovat za upevnění chápání kontinuity víry v kontextu 21. Všeobecného sněmu Církve (II. VK.) v současnosti.
…
„Novo-katolíci“:( už budou mít zcela ztíženou možnost tvrdit, že Církev „opustila“ již toto a toto, v současném ritu tak již není atd….
…Nic neopustila. Lze argumentovat „mimořádnou formou – „tridentinou“. Je stále pravým a živým vyjádřením víry Církve (každá forma ritu i každý katolický ritus jako takový – „východní – „uniatské“ nevyjímaje – vyjadřuje s větší či menší jasností konkrétní různé pravdy žité víry v různé podobě a intenzitě).
…
Teologie „diskontinuity“ (2. Vat. koncil, coby „tvůrce nové víry“:) je velkým svodem, patrně vyvolaný různými „neo- a post- katolickými:))))“ teology…
Tragédií ovšem zůstává i to, že do této pasti se paradoxně nechali chytit i někteří „tradicionalisté“. Jen poněkud obrátili znaménka v hodnocení před a pokoncilního zlomu – „revoluce“ v Církvi atd. Čertovo kopyto diskontinuity víry však přijali. Bohužel…
Pax
Jan
pro pochopení… „Jen poněkud obrátili znaménka v hodnocení před a pokoncilního zlomu – „revoluce“ v Církvi“
k t e r á n i k d y n e n a s t a l a (Deo Gratias)
Pax
Jan
Tak nevím, jestli si z nás děláte legraci, nebo opravdu žijete na jiné planetě.
V úvahu přichází ještě naivita.
Otázka stojí jinak. Opustila něco Církev nebo spíš někdo opustil Církev? Jestli ta kontinuita, o které se myslí, je to, že Církev sama sebe neopustila a že stále existovali a existují i navzdory koncilu duchovní a laici držící katolickou víru, pak ok. Ovšem těžko se dá tvrdit že nenastal zlom ve smýšlení a názorech mnohých, kteří se za katolíky stále vydávají…
Čili revoluce zcela prokazatelně nastala. Tvrdit opak je působit absurdně a asi mít zavřené oči.
Díky, pěkně sepsáno. Mám stený pohled na věc.
Máme se modlit za obrácení Ruska, které bylo nejen důtkami, ale bude i nástrojem obnovy po svém obrácení a naplněním poslání sv. Cyrila a Metoděje.
Chápu, že různí proameričtí jochové, židovstvo a sigfrídové nemají na tom zájem,ale zaslíbení z Fatimy se splní ať už se jim to líbí nebo ne.
Tvrdit, že revoluce nenastala, je zpozdilé. Hlavy (exkomunikace) padly, Církev s novocírkví tvoří dosud personální unii prostřednictvím společného papeže, avšak sebepojetí Církve se mezi katolíky a osvícenskými dialektiky podstatně liší. To jsou fakta. Pokud nastoupí statečnější papež (ať už jeho orientace bude jakákoliv), je schisma nevyhnutelné. Kéž by k němu bývalo bylo došlo už před DVK.