Category Archives: Překlady Lucie Cekotové

Viganò biskupům světa: Otázka mravní a duševní způsobilosti Bergoglia jako papeže

(LifeSiteNews) – Při příležitosti návštěvy prezidenta Bidena ve Vatikánu 29. října vydaly tiskové agentury zprávu, že Joe Biden informoval o obsahu schůzky a uvedl, že ho František nazval „dobrým katolíkem“ a vybídl ho, aby „nadále přistupoval ke svatému přijímání“. Je znepokojivé, že vatikánská tisková kancelář k tomu doposavad nezveřejnila žádný vysvětlující komentář, což nás nutí předpokládat, že Bidenova slova jsou pravdivá a Bergoglio to skutečně řekl.

Třebaže to, co Biden tvrdil, dokonale odpovídá neuváženým průpovídkám Jorge Maria Bergoglia – který například radikální potratovou aktivistku nazval „velkou Italkou“ –, je evidentní, že tyto výroky představují neslýchané pohoršení, neboť neodsuzují postoje politika, který podporuje potraty, popírají magisterium Církve a znějí jako očividná výzva ke svatokrádežnému jednání, totiž znesvěcení Nejsvětější svátosti svatým přijímáním ve stavu veřejného a zjevného hříchu.

Každý katolík ví, že zabití bezbranného člověka v mateřském lůně je odporný zločin a že nejzávažnější pohoršení věřících působí nejen Joe Biden jako přesvědčený zastánce potratů, ale i sám Bergoglio, který je uznáván jako držitel úřadu nejvyššího pastýře Církve. Jeho ničivé dílo za udivujícího mlčení kardinálů a biskupů nezná oddechu.

„Legitimní ilegalita“: Rozhovor LSN s Martinem Mosebachem

LifeSite: Mohl byste pro naše čtenáře nejprve shrnout svou počáteční reakci na motu proprio Traditionis custodes a doprovodný dopis k němu?

Mosebach: Motu proprio Traditionis custodes (TC) doposavad analyzovalo tolik významných osobností, že je zbytečné se tím znovu podrobně zabývat. Proto bych rád zdůraznil jen dva body, jež představují problém, který budou muset řešit kanonisté – mně k tomu scházejí předpoklady v oblasti církevního práva.

Za prvé papežské rozhodnutí patrně vychází z nesprávných premis. Neustále se objevují zvěsti pocházející od lidí, kteří tvrdí, že příslušné dokumenty viděli a že průzkum mezi biskupy týkající se jejich zkušeností se starým ritem dospěl k přesně opačným výsledkům, než se říká v papežském dokumentu. Protože průzkum se drží v tajnosti, nelze tyto zprávy vyvrátit.

Za druhé jsou nesprávná také fakta uvedená v TC: Mešní obřad promulgovaný papežem Pavlem VI. koneckonců není jediným ritem katolické Církve. Papež František si pro sebe nárokuje údajné právo, na základě kterého i papež Pius V. měl údajně vytvořit římský ritus. Problém je v tom, že Pius V. nový mešní obřad nevytvořil, nýbrž jako univerzální zavedl ritus, jemuž v té době bylo již více než tisíc let, ritus Řehoře Velikého, který byl ritem papežů a ani Řehoř ho nevytvořil, ale pouze uspořádal.

Papež František navíc mnohé příznivce staré mše obviňuje z útoků na druhý vatikánský koncil, přičemž pravdou je pravý opak: většina z nich si stěžuje, že liturgická reforma Pavla VI. se nedržela pokynů druhého vatikánského koncilu, jak dávno prokázalo velké množství prací.

Nadto je zavádějící se neustále odvolávat na druhý vatikánský koncil, který nepředstavuje konečný stav nauky. Tu od té doby dále rozvíjí magisterium Církve tam, kde bylo zapotřebí ji vyjasnit. Mám na mysli například instrukci Dominus Jesus – v tomto ohledu je druhý vatikánský koncil již historií.

Liturgii také nelze posuzovat podle toho, zda ti, kteří ji v současnosti slouží, zastávají přijatelné politické názory. Jak je dobře známo, Otčenáš se modlí i heretici, a přesto je pro katolíky závazný.

Papež tvrdí, že motu proprio Benedikta XVI. bylo napsáno proto, aby zpět do plného společenství s Církví přivedlo členy Společnosti sv. Pia X., což je rovněž prokazatelně lživé. Papež Benedikt své motu proprio vydal, protože byl přesvědčen o vysoké duchovní hodnotě staré mše – nazval ji „zakopaným pokladem“, který je třeba opět vynést na světlo. Smíření s FSSPX hrálo v tomto kontextu jen podřadnou roli.

Nejdůležitější opomenutí papeže Františka však spočívá v tom, že nezmiňuje nauku svého předchůdce, že tradiční liturgie nebyla nikdy zakázána, protože zakázána být nemůže, což omezuje pravomoc papeže. Toto učení je stále platné bez ohledu na dokument, v němž bylo publikováno. V tomto smyslu se opakovaně vyjádřil sám papež Benedikt. Teprve nyní vychází najevo, že opatrná revize papolatrie, která odporuje tradici a která se objevila po prvním vatikánském koncilu, byla snad historicky nejvýznamnější iniciativou jeho pontifikátu. Nejdůležitější slovo, které papež může pronést, zní non possumus, vyjádření nepřekročitelných mezí, jež papežskému úřadu dává tradice.

Osobně důrazně odmítám tón TC. Papež nemusí být gentleman, ale je smutné, když do legislativního aktu Církve pronikne výsměch lidem, kteří jsou mu podřízeni. Nazvat dekret obsahující útok na Tradici Traditionis custodes je škodolibost, která je s vysokým úřadem neslučitelná.

Otevřený dopis tradičních věřících laiků katolíkům celého světa: Františku, je čas odvolat Traditionis custodes

DOPIS VĚŘÍCÍCH LNOUCÍCH K TRADIČNÍ MŠI

KATOLÍKŮM CELÉHO SVĚTA

Neboť kdo z vás dá vlastnímu synu kámen, když ho poprosí o chléb? (Mt 7,9)

Drazí bratři a sestry v Kristu,

s velkým smutkem jsme se dozvěděli o rozhodnutí papeže Františka zrušit hlavní ustanovení motu proprio Summorum pontificum promulgovaného papežem Benediktem XVI. 7. července 2007, které po desetiletích rozdělení a sporů přineslo všem katolickým věřícím pokoj a smíření.

Řím brutálně a nesmlouvavě porušuje slovo dané papežem Benediktem XVI. a k tolik vzývanému bratrskému přijetí má daleko.

Výslovnou vůlí papeže Františka vyjádřenou v motu proprio Traditionis custodes ze 16. července 2021 je postarat se, aby sloužení tradiční mše svaté Církve zmizelo. Toto rozhodnutí v nás vyvolává velké zděšení. Jak máme chápat tento rozchod s tradičním misálem, „ctihodným a starobylým“ vyjádřením „zákona víry“, který nesl ovoce v tolika národech, skrze tolik misionářů a světců? Jakou škodu působí věřící, kteří se prostě jen chtějí modlit tak, jak to po staletí činili jejich předkové? Jak je možné si neuvědomovat, že tridentská mše vede mnohé duše k obrácení, přitahuje mladé a horlivé věřící, že probouzí mnohá povolání, dala vzniknout seminářům a řeholním komunitám, že se o ni opírají mnohé školy, skupiny mládeže, katechetické činnosti, duchovní obnovy a poutě?

Mnozí z vás, našich katolických bratří a sester, kněží i biskupů, jste se nám svěřili s tím, že tomu nerozumíte, i se svým hlubokým smutkem. Děkujeme vám za mnohá svědectví podpory.

Společné komuniké generálních představených tradičních institutů

„Hospodin má slitování se všemi tvory“ (Sir 18,13)

Podepsané instituty chtějí především potvrdit svou lásku k církvi a věrnost Svatému otci. Tato synovská láska je dnes poznamenána velkým utrpením. Cítíme se být podezíráni, odsouváni na okraj, vyháněni. V popisu uvedeném v doprovodném listu k motu proprio Traditionis custodes ze 16. července 2021 se nicméně nepoznáváme.

„Řekneme-li, že nemáme hříchu… „ (1 Jan 1,8)

Ani v nejmenším se nepovažujeme za jakousi „pravou církev“. Naopak, svou matku, v níž nacházíme spásu a víru, vidíme v katolické církvi. Věrně se podřizujeme pravomoci Nejvyššího pontifika i diecézních biskupů, jak ukazují dobré vztahy v diecézích (a úřady člena kněžské rady, archiváře, kancléře či soudního vikáře, které byly svěřeny našim členům) i výsledky kanonických či apoštolských vizitací z posledních let. Opakujeme, že jsme věrni učitelskému úřadu církve (včetně druhého vatikánského koncilu a magisteria, které následovalo po něm) podle katolické nauky o přilnutí náboženskou poslušností, jež mu náleží (srov. zejména Lumen gentium 25 a Katechismus katolické církve 891 a 892), jak dokazují četné studie a dizertační práce vypracované některými z nás za posledních 33 let.

Došlo-li k pochybením, jsme jako všichni křesťané připraveni žádat o prominutí, jestliže se u toho či onoho našeho člena vloudilo nepřiměřené vyjadřování či nedůvěra vůči autoritě. Poskvrnil-li naše srdce duch předpojatosti či pýchy, jsme připraveni se obrátit. 

Úvodník RORATE CÆLI: Biskupové by měli dát kněžím i věřícím okamžitou dispens od hrůz Traditionis custodes

Schváleno doktorem církevního práva

Redaktory Rorate Caeli naplňuje vděčností a povzbuzením velkodušný otcovský a pastýřský postoj, kteří zaujali mnozí biskupové, zejména z anglicko-francouzské oblasti, v reakci na hrůzu, již představuje Traditionis custodes. Těm dobrým pastýřům, kteří toto čtou, vyjadřujeme z hloubi duše své upřímné díky. V době, kdy se o naše srdce pokouší hněv a zármutek a ruší náš pokoj, vaše správné, odvážné kroky tiší rozbouřené vody a brání vítězství nepřítele.

Je však také třeba říci, že tyto kroky jsou nepočetné a daleko od sebe. Urychleně potřebujeme další akci.

Prosíme všechny preláty dobré vůle, všechny pastýře, kteří milují své stádo a záleží jim na něm a na duchovním dobru všech věřících – kněží i laiků –, již po léta čerpají z nesmírného duchovního, modlitebního a teologického bohatství Missale romanum z roku 1962, aby nám udělili dispens od drakonických opatření v Traditionis custodes

Zasvěcení Panně Marii za zachování tradiční mše svaté

Anglickojazyčné tradiční weby a blogy vyzývají tradiční kněze, komunity a věřící celého světa k zasvěcení Neposkvrněné Panně Marii nadcházející neděli 15.8.2021. Tuto generační bitvu můžeme vyhrát jen skrze modlitbu a přímluvu naší vítězné Matky.

Svatá katolická Církev je v bezprecedentní celosvětové krizi. Jedinou nadějí věřících je Boží zásah na přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie. 

Dva kněží, kteří si přejí zůstat v anonymitě – jeden diecézní a jeden řeholník – a kteří oba slouží výhradně tradiční mši svatou, vyzývají k celosvětovému zasvěcení všech komunit spojených s TLM k zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie 15. srpna 2021, na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Doufají, že se k nim připojí i mnozí kardinálové a biskupové. 

Ať Neposkvrněné Srdce Panny Marie zvítězí a kraluje!

Společnost pro latinskou mši: Kanonické poznámky k aplikaci Traditiones custodes (příručka pro kněze a věřící)

V tomto dokumentu chceme na základě doporučení, která jsme obdrželi od více než jednoho kanonisty, stručně poukázat na to, co apoštolský list dělá a nedělá z pohledu kanonických povinností biskupů a kněží.

Autorita biskupa

Apoštolský list zdůrazňuje pravomoc diecézního biskupa nad liturgií.

Čl. 2. Diecéznímu biskupovi jako usměrňovateli, podněcovateli a strážci celého liturgického života jemu svěřené partikulární církve náleží usměrňovat sloužení liturgie v jeho diecézi. Je proto výhradně v jeho kompetenci povolit v diecézi užívání Římského misálu z roku 1962 podle směrnic Apoštolského stolce. [1]

V poznámce pod čarou k tomuto článku je (kromě jiného) uveden odkaz na dekret druhého vatikánského koncilu O pastýřské službě biskupů v církvi Christus Dominus, č. 15, kde se uvádí:

Biskupové jsou hlavní rozdělovatelé Božích tajemství a také správcové, podněcovatelé a strážci celého liturgického života ve svěřené církvi.“

Podobné vyjádření najdeme v koncilové konstituci o liturgii Sacrosanctum Concilium, č. 22.

Apoštolský list tedy přejímá zásadu, která je v disciplíně Církve již uznávána, a vyvozuje z ní („Je proto…“), že biskup má pravomoc nad užíváním misálu z roku 1962 ve své diecézi. To připomíná výrok papeže Benedikta XVI. v listě biskupům doprovázejícím Summorum Pontificum (2007):

Na závěr bych, drazí bratři., velice rád zdůraznil, že nové normy nezmenšují žádným způsobem vaši autoritu a odpovědnost, ani za liturgii, ani za pastoraci vašich věřících. Každý biskup totiž ve své diecézi řídí liturgii (srov. Sacrosanctum Concilium, 22). [2]

Apoštolský list v tomto bodě nezavádí žádnou inovaci ani nedává biskupům žádnou zvláštní pravomoc, nýbrž pouze opakuje dosavadní právní situaci, kterou jako takovou Summorum pontificum nezměnilo.

Práva kněží a věřících

Apoštolský list papeže Benedikta Summorum pontificum v článku 1 uvádí jako historický fakt, že misál z roku 1962 nebyl nikdy zrušen. Dále potvrzuje právní důsledky této skutečnosti: totiž že kněží latinského obřadu mají právo podle tohoto misálu celebrovat a věřící mají právo se těchto mší svatých účastnit.

Kardinál Burke k motu proprio Traditionis custodes

Mnozí věřící – laici, kněží i řeholníci – se mi svěřují s hlubokým znepokojením, které v nich vyvolalo motu proprio Traditionis custodes. Ti, kteří lnou k usus antiquior (starší úzus, UA), jenž papež Benedikt XVI. nazval „mimořádnou formou římského ritu“, jsou přísností disciplíny, kterou jim ukládá motu proprio, velice sklíčeni a jazyk použitý k popisu jich samých, jejich postojů a chování, je uráží. Jako věřící, který má k UA rovněž intenzivní vztah, jejich pocity intenzivního smutku plně sdílím.

Jako biskup a kardinál Církve ve společenství s římským papežem, který má zvláštní povinnost pomáhat mu v pastýřské péči o univerzální Církev a v jejím vedení, uvádím následující komentáře:

1. Úvodem je nutno se tázat, proč nebylo dosud zveřejněno latinské neboli oficiální znění motu proprio. Pokud je mi známo, Svatý stolec zveřejnil text v italské a anglické verzi a následně v překladu do němčiny a španělštiny. Protože anglická verze je označena za překlad, je třeba předpokládat, že originál je italština. Je-li tomu tak, pak významné pasáže v anglické verzi neodpovídají italskému znění. V článku 1 je důležité italské adjektivum unica přeloženo do angličtiny jako „jediný“, namísto „pouze“. V článku 4 se významné italské sloveso devono překládá do angličtiny jako „měl by“ namísto „musí“. (Pozn. překl.: Podle pana kardinála by tedy překlad článku 1 měl znít: „Pouze liturgické knihy promulgované svatým Pavlem VI. a svatým Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu jsou vyjádřením lex orandi římského ritu.“ Článek 4: „Kněží vysvěcení po zveřejnění tohoto motu proprio, kteří mají v úmyslu celebrovat podle Missale romanum z roku 1962, musejí podat oficiální žádost diecéznímu biskupovi, který před udělením souhlasu konzultuje Apoštolský stolec“.)

Kněží sloužící TLM: čtěte i nadále latinsky a přidávejte čtení v národním jazyce podle potřeby

Nový apoštolský list Traditionis custodes je z mnoha důvodů nezákonný a měl by se setkat s ignorováním či odporem, místo aby byl akceptován a realizován. Zdůvodnit tento postoj způsobem, který by většinu mých čtenářů přesvědčil, by však vyžadovalo mnohem delší článek. Kromě toto ať si o motu propio myslíme cokoli, je tady a nelze zabránit tomu, aby s ním alespoň někteří lidé zacházeli jako se zákonem, dokud tento akt násilí, který tolik odporuje společnému dobru Církve, nezruší některý příští papež.

Zatímco biskupové se snaží dát spěšně dohromady nějakou dočasnou politiku (neboť v rozporu s veškerými zvyklostmi, zdvořilostí i uvážlivostí motu proprio nedává žádné vacatio legis, jež by jim poskytlo čas připravit se na jeho realizaci) a potom rozhodnout o politice trvalé, my si musíme uvědomit některé problémy, které vzniknou a které jsou zčásti vyvolány něčím, co se jeví jako téměř naprostá neznalost způsobu, jak tradiční latinská mše svatá v praxi opravdu probíhá.

Názorným příkladem je článek 3 §3, který uvádí: „Při těchto celebracích se čtení pronášejí v lidovém jazyce za použití překladů Písma svatého, které pro užívání při liturgii schválila příslušná biskupská konference.“ Tento výrok je třeba interpretovat co nejvelkoryseji.

Úvodník RORATE CÆLI: Nenávistný a pomstychtivý útok na latinskou mši je třeba ignorovat

Třebaže jsme důvěřovali svým zdrojům, které předpovídaly, že tento pátek bude dnem zúčtování se Summorum pontificum a tradiční latinskou mší, jak ji známe, v hloubi duše jsme stále doufali, že jde o neopodstatněné fámy. Koneckonců Benedikt XVI. je nejen naživu, ale i naprosto při smyslech a oděný v bílé sutaně nadále přebývá ve vatikánských zahradách. Byl by vládnoucí papež tak arogantní, aby veřejně ponížil svého čtyřiadevadesátiletého předchůdce?

Odpověď zní naneštěstí „ano“. Jorge Mario Bergoglio je bezpochyby nejarogantnější papež v dějinách katolické Církve. Je jím od prvního dne, ne-li ještě dříve – ve všech směrech. Třebaže mu mainstreamová média dala nálepku „pokorný“, protože upoutával jejich pozornost tím, že si sám nesl zavazadlo a používal levná mešní roucha, Bergoglio je ve skutečnosti mužem pomsty. Papežem pomsty. Rozlíceným nenávistným jezuitou, který si pomstychtivě vyřizuje účty.

Co by měli tradiční katolíci dělat v reakci na nejnovější útok na mši a na všechny, kdo milují tradici? Jednoduše řečeno: ignorovat ho. Ignorovat jeho obsah. Ignorovat jeho motivy vyvolané čirou nenávistí a pomstou. Zůstaňte v klidu a pokračujte, jako kdyby neexistoval.