Monthly Archives: Duben 2010

Jedna paní

Podobno je naše vzdělanstvo jedné paní. Byla to milující matka svého jediného syna. Nic nezanedbávala ze svých mateřských povinností. Oči její byly přeplněny jeho obrazem, srdce její v něm nalézalo rozkoš a  potěšení. A byl to syn dobrý, sličný a ušlechtilý, který jí oplácel vděčností, oddaností a příchylností. I dobrá ta paní byla ušlechtilá, uznalá a vděčná. Modlila se, aby syn její prospíval na duchu i na těle, aby byl uchráněn od nebezpečí a neštěstí, a děkovala za vše, čeho se mu dostalo. Bůh, ke kterému se modlila, nemluvil snad skrze proroky a lidem se nezjevoval, ale za to ta dobrá paní asi nemohla. Modlila se upřímně, a to přece je to hlavní.

Odkřesťanštění

Samotné toto slovo je křesťanovi nepřijatelné. Dva tisíce let si lidé zvykali na pojem „pokřesťanštění“, tj. postupné přijímání víry v Krista po světě. Byly samozřejmě činěny pokusy zavrhování Krista a bylo jich za tu dobu dvou tisíciletí dost a dost. Kristovu víru lidé neustále přijímali, ale i odvrhovali, zpochybňovali, znevažovali. Tak jako Krista možno přijmout celým srdcem, tak ho možno přijmout i jen z části, tak aby nás to příliš neobtěžovalo.

Démant a slza

Roku 2007 vydalo Karmelitánské nakladatelství opět výběr z anglické duchovní poesie Démant a slza.[1] Autorem překladů je Mons. Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký a titulární biskup thunudrumský.

Potrat jako druhé znásilnění

Dostane-li se potratář do úzkých, když argumenty docházejí a on už i přiznal, že potrat je vlastně hodně špatná věc, instinktivně se snaží zahrát na city a neomylně hmátne po příkladech, kdy přece „každý slušný člověk“ musí uznat, že potrat musí být povolen. Jako první se nabízí případy početí ze znásilnění. Pomiňme teď fakt, že drtivá většina žen, které jdou na potrat, nepočala při znásilnění, a soustřeďme se jen na podstatu tohoto specifického dilematu.

Biblická abeceda svatosti

Svatý týden a Velikonoce jsou čas, který mimo jiné slouží k obnovení křestních slibů a duchovního života vůbec. Těm z vás, kteří se toho snaží využít, třeba nějak pomůže Biblická abeceda svatosti, sepsaná otcem Juchelkou.

Rozhlédnutí velikonoční

Máme Velikonoční pondělí. Proběhl Svatý týden, v němž jsme si připomněli oběť Ježíše Krista: jeho utrpení, smrt na kříži a Zmrtvýchvstání. Kristus vstal z mrtvých, HALLELUJA!!

Vítězná smrt

Ke slovům Jakuba Demla, pocházejícím ze souboru Tanec smrti a Solitudo, dodáváme toliko:
*
*
Raduj se, Královno nebeská, aleluja,
protože splnil Pán slova svá, aleluja:
z mrtvých vstal, Matko, Ježíš tvůj, aleluja:
u něho za nás oroduj, aleluja.
Maria, aleluja…
*
*

Bílá sobota

Bědování nad mrtvým Kristem podle Giotta di Bondoneho (1267-1337)

Je Bílá sobota, poslední den Svatého týdne. Aliturgický den rozjímání, bdění u Božího hrobu a čekání na Zmrtvýchvstání.

Přes den se neslaví žádné mše ani další svátosti, s výjimkou svátosti smíření či pomazání nemocných. S nadcházející nocí přicházejí oslavy nedělního svátku Zmrtvýchvstání Páně – tzv. Velikonoční vigílie. Světí se křestní voda, věřící obnovují křestní slib, udělují se křty katechumenům.

Velký pátek

Ukřižování podle Paola Veronese (1528-1588)

Dnes si připomínáme utrpení a smrt Ježíše Krista. Neslaví se eucharistie, výzdoba kostela je chudá, je den přísného postu. Více ZDE či ZDE.

Je den vhodný k rozjímání a pěstování sebezáporu, naopak naprosto nevhodný k radovánkám, veselicím a podobně.

Za nás za všechny, za naše viny Ježíš trpěl a zemřel.

Ignác Pospíšil

Zelený čtvrtek

Poslední večeře podle Simona Ušakova (1626-1686)

Dnes slavíme Zelený čtvrtek, první den velikonočního tridua. Dopoledne se  v katedrálách světí oleje. Večerní liturgie a rozjímání připomínají poslední večeři, na níž Ježíš ustanovil slavení Eucharistie, a následně jeho modlitby a utrpení v Getsemanské zahradě. Tradičními postními jídly pro tento den jsou špenát, luštěniny, kopřivová polévka a podobně.

Je to jistě velmi stručné shrnutí, ale jelikož pročtení si odpovídajících částí Bible, meditace nad nimi a návštěva večerních pobožností Vám jistě zabere celý den (či alespoň veškerý volný čas), je zde stručnost neocenitelnou výhodou. Utrpení, sebeobětování a zmrtvýchvstání Krista, to je středobod naší víry. Prožívání tridua se nesmí flákat, v něm více než kdy jindy platí „pomni, abys den sváteční světil“.

Ignác Pospíšil