Podobno je naše vzdělanstvo jedné paní. Byla to milující matka svého jediného syna. Nic nezanedbávala ze svých mateřských povinností. Oči její byly přeplněny jeho obrazem, srdce její v něm nalézalo rozkoš a  potěšení. A byl to syn dobrý, sličný a ušlechtilý, který jí oplácel vděčností, oddaností a příchylností. I dobrá ta paní byla ušlechtilá, uznalá a vděčná. Modlila se, aby syn její prospíval na duchu i na těle, aby byl uchráněn od nebezpečí a neštěstí, a děkovala za vše, čeho se mu dostalo. Bůh, ke kterému se modlila, nemluvil snad skrze proroky a lidem se nezjevoval, ale za to ta dobrá paní asi nemohla. Modlila se upřímně, a to přece je to hlavní.

Vypukly nakažlivé nemoci; děti umíraly. Ó jak se radovala, že jiné děti umírají, její syn však dosud je zdráv! A když nákaza se šířila stále hrozivěji, jak se modlila, aby toto neštěstí se obrátilo jinam, neboť dosti jest dětí, které mohou umříti, proč tedy by měl umříti právě její syn! Tato upřímná prosba byla vyslyšena. Její syn rostl, dobře se  učil, projevoval nadání, bystrost, píli. Byl ve škole druhým, ale první žák třídy byl jeho nejlepším přítelem, milovali se. Matka se radovala, že její syn má nejlepšího přítele, hocha dobrého, krásného, z rodiny zámožné. Ale jak teprve se radovala, když oba studenti o prázdninách po maturitě se šli koupat, jeden z nich se při tom utopil a byl to právě  přítel jejího syna! Jaké štěstí, že se neutopil její syn! Tím více se modlila, naznačujíc ve svých modlitbách, které neštěstí by se mělo obrátiti na toho či onoho jako výkupné za štěstí jejího syna! Její modlitby byly vyslyšeny.

Jiní si zlomili vaz, jiné potkaly nehody, neštěstí, bída, nevýhodné nebo nešťastné manželství, nemoci dětí. Její syn kvetl, prospíval, měl úspěch, jméno, sličnou, bohatou a milující ženu, vlivné a mocné přátele, skvělé bydlo. A byl k ní uznalý, uctivý, něžný; činil jí pomyšlení. Ona pak ho milovala stále úzkostlivějí, milovala všecky jeho věci a modlila se za něho vroucně. Bůh, ke kterému se modlila, nemluvil ovšem skrze proroky a nikoho neposlal, aby byl ukřižován, ale dobrá paní byla mu tím vděčnější. Všechny její prosby byly vyplněny. Zestárla ve zdraví a vážnosti. Její syn, dosáhnuv významných a výnosných úřadů a ode všech vážen, skončil sebevraždou až teprve v padesátém roce svého plodného života a jeho pohřeb v krematoriu byl neobyčejně slavný.

DURYCH, Jaroslav. Jedna paní. In Kněz a  baba. Votobia: Olomouc, 1999.

LIDOVÉ LISTY, roč. XIX, 14. dubna 1940

Vybrala Nea Marie Brkičová