Tag Archives: Traditionis custodes

Co když dojde k dalšímu omezení tradiční mše svaté?

Bez ohledu na to, jestli se skutečně chystá další papežský dokument omezující tradiční mši svatou, nebo zůstane jen u nedávného reskriptu, zdá se zřejmé, že situace není příznivá a je dobré být na ni připraven.

Rok po Traditionis custodes vloni v červenci jsme mohli vidět, že reakce biskupů se od reakce na nový misál Pavla VI. v roce 1969 liší jako „noc a den“: velká většina biskupů zákaz TLM odmítla zavést.

Ani nyní, v roce 2023, není Benediktův status quo stále dostatečně pod kontrolou, třebaže Papa Ratzinger je mrtev a zapomenut, přes všechny zprávy, že s TLM zatočily další diecéze.

Skutečně Jeho Svatost věří, že svou svévoli prosadí pomocí dalších akcí hodných „papeže diktátora“? Bez ohledu na pokusy tento nezákonný zákaz římského ritu ospravedlnit, argumentace, která je za tímto zákazem, dokazuje jeho nespravedlivost, slabost, dezinformovanost a tyranství. Protože se  však mnozí biskupové cítí být „náměstky římského papeže“ (v rozporu s Lumen Gentium, 27), poslechnou jakýkoli nový rozkaz, který přijde z Vatikánu. Musíme se tedy připravit.

Připravujme se na nejhorší a doufejme v nejlepší.

Nejprve se budeme zabývat duchovní stránkou věci.

Od Traditionis custodes k responsa ad dubia (2.)

2. Kritérium synodality

Druhým kritériem, které je třeba při výkladu a aplikaci TC a RAD používat, je kritérium synodality. Podle něj mají kněží do rozlišování aplikace předpisů TC a RAD zapojit věřící.

Synodalita především znamená naslouchání a následování Ducha svatého. Musíme „opustit pohodlné pastorační kritérium ,vždycky to tak byloʿ“ a místo toho „odvážně a tvořivě promýšlet cíle, struktury, styl i evangelizační metody svých společenství“ a „velkoryse a odvážně aplikovat podněty tohoto dokumentu [tj. Evangelii gaudium] bez zákazů a obav.“ [1] Synodální duch tudíž znamená opustit pohodlný pastorační postoj, který například říká „liturgie se už několik desetiletí slouží takto“, bez zákazů a strachu promýšlet metody a následovat Ducha svatého, který nás může inspirovat k tomu, abychom vyzkoušeli určitý ritus.

Někteří pokřtění, kteří sledují corpus prohlášení papeže Františka, mohou dojít k přesvědčení, že při výkladu a aplikaci TC a RAD je třeba brát v úvahu ještě další body: a) úmyslné dělání povyku; b) revoluční povahu víry; c) odsouzení proselytismu a d) odsouzení klerikalismu. Prozkoumejme tyto body podle papeže Františka.

Od Traditionis custodes k responsa ad dubia

Poznámky k hermeneutice právních předpisů papeže Františka

Úvod

Papež František vydal motu proprio Traditionis custodes (TC) a 18. 12. 2021 schválil responsa ad dubia (RAD) k uvedenému dokumentu.

Někteří se domnívají, že responsa znamenají, že římskému ritu zvoní hrana, ale následujícími řádky prokážeme, že tomu tak není. Svůj výklad podřizujeme soudu hierarchické autority a upřesňujeme ab initio, že naše práce má sloužit pouze jako podpůrný prostředek, jehož cílem je přispět k prohloubení hermeneutických kritérií, která by měla být využita při interpretaci různých norem promulgovaných Svatým otcem na základě pravidel, která Církvi milostivě dal on sám. Zbývá dodat, že budeme vděčni za jakýkoli komentář, který nám pomůže zlepšit či opravit eventuální vadné body v naší studii.

Třebaže mnozí mohou být v pokušení číst tyto texty (TC a RAD) fundamentalisticky, chceme-li být koherentní s výroky papeže Františka, je fundamentální Traditionis custodes a responsa ad dubia nevykládat a/nebo neaplikovat rigidně.

Dopis arcibiskupu Rocheovi: Pokus zrušit tradici je odsouzen k neúspěchu

Vážený pane arcibiskupe,

včera častě ráno byla s laskavým a velkodušným souhlasem místního biskupa v jednom farním kostele v Nové Anglii zde ve Spojených státech sloužena mše svatá Rorate. Nejedná se o „tradiční“ farnost ve vlastním slova smyslu.

Jak je u rorátů zvykem, mše svatá začala velice brzy, před svítáním, v kostele osvětleném pouze svíčkami. Krátce po proměňování se na nebi objevilo světlo úsvitu. Mše svaté se zúčastnilo téměř sto padesát lidí všeho věku, z nichž někteří nikdy předtím na tradiční mši svaté nebyli. Komentáře přítomných vesměs oceňovaly krásu mše svaté, někteří se divili, proč se neslouží častěji. Další se tázali, proč byla tato mše svatá tak nepodobná jejich zkušenostem z běžné nedělní mše. U oltáře bylo deset ministrantů, všichni mladí ve věku od devíti do třiceti let, několik seminaristů. Každý z nich objevil tradiční mši svatou jinak. Jejich zbožnost při mši byla inspirativní.

„Rocheův vánoční masakr”: Instrukce Kongregace pro bohoslužbu k Traditionis custodes má vyjít příští týden

Portál Rorate Caeli se dozvěděl a má potvrzeno, že instrukce Kongregace pro bohoslužbu a svátosti (jejímž prefektem je arcibiskup Arthur Roche) k aplikaci motu proprio Traditionis custodes má být zveřejněna příští týden, pokud zveřejnění již připraveného textu nezabrání něco mimořádného.

Instrukce se krom jiného má pokusit násilným a nelegitimním aktem vůle zákonodárce vnutit globální Církvi plán římské diecéze, jejíž kardinál vikář již před několika měsíci mimo jiné zakázal veškeré svátosti kromě mše svaté a všechny svátostiny podle starých liturgických knih i slavení velikonočního Tridua v tradičním ritu.

Podaří-li se získat před zveřejněním další podrobnosti, budeme o nich informovat.

***

MODLETE SE ZA RYCHLÉ UKONČENÍ TOHOTO TEMNÉHO A PONURÉHO OBDOBÍ V DĚJINÁCH CÍRKVE.

BRAŇTE SE.

PODPORUJTE VŠECHNY KNĚZE, KTEŘÍ BUDOU MÍT ODVAHU VZDOROVAT.

Mater Dolorosa, ora pro nobis!

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://rorate-caeli.blogspot.com/2021/12/urgent-exclusive-roche-christmas.html

Mírotvůrce, nebo pacifikátor? O motu proprio Traditiones custodes a papeži Františkovi

Politologie v anglosaském prostředí činí zajímavý rozdíl mezi pojmy peacebuilding a pacification. První z nich znamená budování míru a vztahuje se k procesu, který usiluje o dosažení míru pomocí dialogu mezi aktéry konfliktu. V druhém případě se k míru naopak dospívá donucovací vojenskou akcí, která účastníky hrozbou násilných represálií přiměje přestat vznášet požadavky.

Toto schéma lze aplikovat i na interpretaci toho, co se v posledních letech událo v Církvi v souvislosti s tradiční mší svatou. Konflikt, který se rozvíjel již od okamžiku promulgace nového misálu papežem Pavlem VI., se téměř vyřešil s motu proprio Summorum pontificum Benedikta XVI., který se tak stal „mírotvůrcem“. Překvapivým vydáním Traditiones custodes před několika týdny papež František nejen vyhodil do vzduchu dialog a mír, jehož bylo ve věci liturgie dosaženo, nýbrž stal se pacifikátorem v anglosaském smyslu slova: někým, kdo mír vnucuje silou a těm, kdo se s jeho plány nesmíří, vyhrožuje tresty.

Většina těch, kdo církevní a liturgickou situaci analyzují, například kardinál Müller, kardinál Burke, Mons. Rob Mutsaerts či P. Guillaume de Tanouärn, to chápou právě takto a docházejí k závěru, že Traditiones custodes (TC) je v zásadě dokumentem hluboce antipastoračním, který vytváří rozdělení a opět otevírá bolestný konflikt, jenž mnoha věřícím působí velké utrpení. To je bezpochyby nejdůležitější charakteristika posledního motu proprio, možná ale nebude nejzávažnější vzhledem k tomu, že z teologického hlediska TC demontuje konstrukci, již zbudoval Benedikt XVI., a vytváří ožehavý problém, který se stává neřešitelným.

Biskup Schneider: Modleme se za vysvobození Vatikánu z duchovních okovů zla

V nejnovějším rozhovoru pro katolický magazín The Remnant biskup Athanasius Schneider obrací pozornost k souvislosti mezi „aktem modloslužby ve Vatikánu”, jakým byla pocta jihoamerickému božstvu Pachamama, a všeobecným lockdownem kostelů a vznikem nového „náboženství tělesného zdraví“. „Volejme o pomoc k andělům, aby vyhnali vetřelce zla, kteří infikují Církev,“ říká konzervativní hierarcha.

Mons. Schneider vystoupil na konferenci věnované katolické identitě v americkém Pittsburgu. Při té příležitosti poskytl rozhovor Michaelu J. Mattowi, vydavateli magazínu The Remnant. V něm tento biskup z Kazachstánu uvádí, že v jeho diecézi nikdy nedošlo k lockdownu kostelů a k nucení věřících, aby nosili roušky. Sv. přijímání bylo rozdáváno výlučně vkleče a do úst. Biskup věří, že se tak stalo díky vrozenému zdravému rozumu u lidí Východu, ale hlavně díky Boží ochraně umocněné skutečností, že se tam nikdy nepřipustila urážka Boha skandálním zvykem podávání sv. přijímání na ruku.

Kazašský biskup dává najevo svůj hluboce kritický postoj k tomu, že Sv. stolec se připojil ke globalistické agendě realizované pod záminkou tzv. pandemie koronaviru. Vatikán přistoupil „k exekuci agendy světových mocností“, jejímž základem se staly „tzv. pandemie, kult země a protirodinné postuláty“. – Sv. stolec se stal jakýmsi kaplanem OSN, globalistické agendy, naturalistické, protikřesťanské, kompletně materialistické mentality a ideologie – zdůrazňuje. „Tělesné zdraví se stalo náboženstvím” – dodává a upozorňuje, že je to důsledek rozvoje komunistických bludů zrozených v Rusku, které zaplavily svět. To je v souladu s tím, co předpověděla Matka Boží ve Fatimě, jestliže se lidstvo neobrátí k Bohu. – Apoštolský stolec se stal promotorem materialistické ideologie, jež staví na první místo tělo s újmou pro zdraví ducha a perspektivu věčnosti.

„Legitimní ilegalita“: Rozhovor LSN s Martinem Mosebachem

LifeSite: Mohl byste pro naše čtenáře nejprve shrnout svou počáteční reakci na motu proprio Traditionis custodes a doprovodný dopis k němu?

Mosebach: Motu proprio Traditionis custodes (TC) doposavad analyzovalo tolik významných osobností, že je zbytečné se tím znovu podrobně zabývat. Proto bych rád zdůraznil jen dva body, jež představují problém, který budou muset řešit kanonisté – mně k tomu scházejí předpoklady v oblasti církevního práva.

Za prvé papežské rozhodnutí patrně vychází z nesprávných premis. Neustále se objevují zvěsti pocházející od lidí, kteří tvrdí, že příslušné dokumenty viděli a že průzkum mezi biskupy týkající se jejich zkušeností se starým ritem dospěl k přesně opačným výsledkům, než se říká v papežském dokumentu. Protože průzkum se drží v tajnosti, nelze tyto zprávy vyvrátit.

Za druhé jsou nesprávná také fakta uvedená v TC: Mešní obřad promulgovaný papežem Pavlem VI. koneckonců není jediným ritem katolické Církve. Papež František si pro sebe nárokuje údajné právo, na základě kterého i papež Pius V. měl údajně vytvořit římský ritus. Problém je v tom, že Pius V. nový mešní obřad nevytvořil, nýbrž jako univerzální zavedl ritus, jemuž v té době bylo již více než tisíc let, ritus Řehoře Velikého, který byl ritem papežů a ani Řehoř ho nevytvořil, ale pouze uspořádal.

Papež František navíc mnohé příznivce staré mše obviňuje z útoků na druhý vatikánský koncil, přičemž pravdou je pravý opak: většina z nich si stěžuje, že liturgická reforma Pavla VI. se nedržela pokynů druhého vatikánského koncilu, jak dávno prokázalo velké množství prací.

Nadto je zavádějící se neustále odvolávat na druhý vatikánský koncil, který nepředstavuje konečný stav nauky. Tu od té doby dále rozvíjí magisterium Církve tam, kde bylo zapotřebí ji vyjasnit. Mám na mysli například instrukci Dominus Jesus – v tomto ohledu je druhý vatikánský koncil již historií.

Liturgii také nelze posuzovat podle toho, zda ti, kteří ji v současnosti slouží, zastávají přijatelné politické názory. Jak je dobře známo, Otčenáš se modlí i heretici, a přesto je pro katolíky závazný.

Papež tvrdí, že motu proprio Benedikta XVI. bylo napsáno proto, aby zpět do plného společenství s Církví přivedlo členy Společnosti sv. Pia X., což je rovněž prokazatelně lživé. Papež Benedikt své motu proprio vydal, protože byl přesvědčen o vysoké duchovní hodnotě staré mše – nazval ji „zakopaným pokladem“, který je třeba opět vynést na světlo. Smíření s FSSPX hrálo v tomto kontextu jen podřadnou roli.

Nejdůležitější opomenutí papeže Františka však spočívá v tom, že nezmiňuje nauku svého předchůdce, že tradiční liturgie nebyla nikdy zakázána, protože zakázána být nemůže, což omezuje pravomoc papeže. Toto učení je stále platné bez ohledu na dokument, v němž bylo publikováno. V tomto smyslu se opakovaně vyjádřil sám papež Benedikt. Teprve nyní vychází najevo, že opatrná revize papolatrie, která odporuje tradici a která se objevila po prvním vatikánském koncilu, byla snad historicky nejvýznamnější iniciativou jeho pontifikátu. Nejdůležitější slovo, které papež může pronést, zní non possumus, vyjádření nepřekročitelných mezí, jež papežskému úřadu dává tradice.

Osobně důrazně odmítám tón TC. Papež nemusí být gentleman, ale je smutné, když do legislativního aktu Církve pronikne výsměch lidem, kteří jsou mu podřízeni. Nazvat dekret obsahující útok na Tradici Traditionis custodes je škodolibost, která je s vysokým úřadem neslučitelná.

Otevřený dopis tradičních věřících laiků katolíkům celého světa: Františku, je čas odvolat Traditionis custodes

DOPIS VĚŘÍCÍCH LNOUCÍCH K TRADIČNÍ MŠI

KATOLÍKŮM CELÉHO SVĚTA

Neboť kdo z vás dá vlastnímu synu kámen, když ho poprosí o chléb? (Mt 7,9)

Drazí bratři a sestry v Kristu,

s velkým smutkem jsme se dozvěděli o rozhodnutí papeže Františka zrušit hlavní ustanovení motu proprio Summorum pontificum promulgovaného papežem Benediktem XVI. 7. července 2007, které po desetiletích rozdělení a sporů přineslo všem katolickým věřícím pokoj a smíření.

Řím brutálně a nesmlouvavě porušuje slovo dané papežem Benediktem XVI. a k tolik vzývanému bratrskému přijetí má daleko.

Výslovnou vůlí papeže Františka vyjádřenou v motu proprio Traditionis custodes ze 16. července 2021 je postarat se, aby sloužení tradiční mše svaté Církve zmizelo. Toto rozhodnutí v nás vyvolává velké zděšení. Jak máme chápat tento rozchod s tradičním misálem, „ctihodným a starobylým“ vyjádřením „zákona víry“, který nesl ovoce v tolika národech, skrze tolik misionářů a světců? Jakou škodu působí věřící, kteří se prostě jen chtějí modlit tak, jak to po staletí činili jejich předkové? Jak je možné si neuvědomovat, že tridentská mše vede mnohé duše k obrácení, přitahuje mladé a horlivé věřící, že probouzí mnohá povolání, dala vzniknout seminářům a řeholním komunitám, že se o ni opírají mnohé školy, skupiny mládeže, katechetické činnosti, duchovní obnovy a poutě?

Mnozí z vás, našich katolických bratří a sester, kněží i biskupů, jste se nám svěřili s tím, že tomu nerozumíte, i se svým hlubokým smutkem. Děkujeme vám za mnohá svědectví podpory.

Postrádá Traditionis custodes právní způsobilost vzhledem ke svým zásadním nepravdám?

Článek 1 motu proprio Traditionis custodes zní: „Pouze liturgické knihy promulgované svatým Pavlem VI. a svatým Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu jsou vyjádřením lex orandi římského ritu.“ [Pozn. překl.: Protože oficiální překlad dokumentu do češtiny není dosud k dispozici a protože – jak se v poslední době stalo zvykem Vatikánu – latinská verze neexistuje, jsou všechny citáty v tomto textu přeloženy z angličtiny.]

Papež zde tvrdí, že novus ordo je jediným zákonem modlitby římského ritu. Nelze pochopit, jak to jde dohromady s dějinami Církve a s její úctou ke ctihodným ritům starověku a středověku, jejichž typickým představitelem je i Missale romanum z roku 1570 a jeho následná integrální vydání. Také tyto rity jsou lex orandi a nemůže tomu být jinak. Motu proprio pojem lex orandi místo toho neohrabaně používá jako právní, kanonický termín, který lze aplikovat ad libitum, jako by to byla nějaká vnějšková nálepka. Ve skutečnosti je lex orandi celý komplex historických modlitebních textů, obřadů a hudby, jež dohromady vytvářejí římský ritus.

Jediným způsobem, jak udržet fikci článku 1, je tvrdit, že mezi starým a novým misálem je tak velká kontinuita, že nový je jednoduše aktualizovanou verzí toho starého – že novus ordo je v podstatě totéž jako tradiční římský ritus, který mu předcházel. Přesně to činí Františkův list biskupům:

„Je proto třeba uvážit, že římský ritus, během staletí několikrát upravovaný podle potřeb doby, byl nejen zachován, ale i obnoven ,ve věrné poslušnosti Tradiciʼ. Ti, kdo chtějí zbožně sloužit podle předchozí liturgické formy, v Římském misálu reformovaném podle druhého vatikánského koncilu snadno naleznou všechny prvky římského ritu, zejména římský kánon, který je jedním z jeho nejcharakterističtějších rysů.“

Nad flagrantní nepravdivostí těchto několika vět lze jen ustrnout v úžasu.