Lesbická premiérka Kathleen Wynne využívá své pozice k vnucování gender ideologie celému Ontariu.
TORONTO, 14. března 2017 (LifeSiteNews) — V kanadském státě Ontario prošel bez odporu druhým čtením návrh zákona, který podle varování právníků dává státu větší moc k odebírání dětí a může být využit k vnucování genderové ideologie rodinám. Osmdesát tři ze sto sedmi ontarijských zákonodárců hlasovalo pro to, aby byl tzv. „Návrh 89“ poslán Stálému výboru pro justiční politiku ovládanému liberály.
Předsedkyně organizace Rodiče jako první vychovatelé (Parents As First Educators – PAFE) Tanya Granic Allenová říká, že „je ostuda, že ani jeden poslanec [ve druhém čtení] nehlasoval proti tzv. zákonu na podporu dětí, mládeže a rodin“. „Čekám, že poslanci odolají politickému tlaku a budou dělat svou práci, to jest zastupovat rodiče obávající se zásahů státu do rodinného života,“ řekla portálu LifeSiteNews. (Pokračování textu…)
Moje čtyřletá dcera Ella dostala od někoho z příbuzenstva k Vánocům panenku v nadýchané růžové sukénce, tílku s tenkými, „špagetovými“ ramínky a svetříku. K jejímu ohromnému překvapení bylo pod stromečkem i stejné oblečení, jaké měla na sobě panenka, v Ellině velikosti. Okamžitě se do něj oblékla, aby vypadaly stejně. Říkám jim „dvojčátka“, protože dcerka se snažila nosit stejné oblečení jako její panenka ještě několik dnů po Vánocích.
I když se mi panenčino a dceřino oblečení jako takové líbí, nedovoluji jí ani jejím panenkám nosit trička na ramínka, pokud si přes něj neobléknou ještě něco. Někomu se může zdát, že přeháním, nebo mě může považovat za puritánku, ale to, oč jde, je náskok ve výchově. Dobře vím, jak fungují vztahy mezi rodiči a jejich dospívajícími dcerami. Protože s dospívajícími a jejich rodiči mluvím už patnáct let, důkladně jsem poznala vyčerpávající a nelítostné bitvy, které rodiče svádí s dcerami v tomto věku a jejich šatníkem. Jedna z těchto bitev se vede o tílka se špagetovými ramínky, která se nosí, aniž by je něco zakrývalo. Připouštím, že když se moje čtyřletá pokouší vzít si takové tílko na sebe, nevypadá neslušně. Stále se jí daří vypadat nevinně a důstojně. Proč jí tedy nedovolím, aby tento druh oblečení nosila, když jsou jí teprve čtyři? Protože bitvu, kterou na toto téma jednou nevyhnutelně vybojujeme, bude mnohem snazší vyhrát, když se standard nikdy nezmění. Totéž platí pro dvoudílné plavky a další oblečení, které v ženštější fázi jejího života nebude chránit její důstojnost a tajemství.
I když je zima, venku je chladno a jí jsou teprve čtyři, Ella už sonduje terén. Poprosila mě, aby si mohla vzít tílko bez svetru. Pokusila se mě obejít a zeptala se tatínka a babičky, jestli může. Je vážně docela zábavné sledovat, jak je někdy už docela dobře možné představit si ji jako puberťačku. Posadila jsem si ji k sobě a řekla: „Ello, tílko na ramínka nosíme, jen když přes něj máme svetřík, protože jsme krásné a samotné tílko nechrání naše ohromné tajemství. Maminka ho nenosí, když nemá něco přes něj, a nesmíš ho nosit ani ty, ani teď, ani až budeš starší.“ Ještě trochu jsme si o tom popovídaly a ona řekla: „Dobře, mami, chci chránit svoje tajemství, tak budu nosit svetr.“ Žádné slzy, žádný boj, jen nevinné pochopení a respekt k mamince. Jak vím, že to pochopila? (Pokračování textu…)
29. července 2016 (LifeSiteNews) – Tři přední představitelé mezinárodního hnutí pro život, kteří po desetiletí hájí katolickou nauku o manželství, sexualitě a životě, nazvali program sexuální výchovy, který nedávno zveřejnil Vatikán, „absolutně nemravným“, „zcela nevhodným“ a „naprosto tragickým“.
„Považuji za obludné, že oficiální orgán Církve nejen vytvořil program sexuální výchovy pro dospívající, ale že tento program obchází rodiče jako prvotní vychovatele svých dětí,“ uvedl dr. Thomas Ward, zakladatel a předseda Národní asociace katolických rodin z Velké Británie a člen korespondent Papežské akademie pro život.
I když tento program zpracovávaly manželské páry ve Španělsku několik let, podnětem k jeho dokončení se stala apoštolská exhortace papeže Františka Amoris laetitia. Papež v ní hovoří o „nezbytnosti sexuální výchovy“, kterou se mají zabývat „výchovně-vzdělávací instituce“. Tento posun vyděsil představitele hnutí bránícího život a rodinu na celém světě, neboť Katolická církev vždy uznávala a učila, často přes velký odpor mocností světa, že sexuální výchova je „základním právem a povinností rodičů“. (Pokračování textu…)
Jeho Eminence Raymond Leo kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů, poskytl tento rozsáhlý rozhovor americkému listu The Wanderer během své nedávné pouti do kostela Panny Marie Guadalupské v La Crosse v americkém státě Wisconsin. Zabývá se v něm celou řadou témat, včetně nedávné řádné synody o rodině, a uvádí svá doporučení, jak se mají věřící vyrovnávat s nejistotou a zmatkem, které v současné době vládnou mezi klérem i věřícími laiky. Rozhovor uveřejňujeme se souhlasem listu The Wanderer.
+ + +
Otázka: Od synody o rodině uplynulo několik týdnů. Předpokládám, že jste již měl čas pečlivě prostudovat závěrečnou zprávu. Jaké jsou podle vašeho názoru hlavní plody synody a jak je Církev může nejlépe využít?
Odpověď: Závěrečná zpráva je složitý dokument, sepsaný způsobem, kdy není vždy snadné pochopit přesný smysl toho, co se tam tvrdí. Například tři odstavce (č. 84-86) naznačují, že poslední zasedání synody nalezlo cestu, jak by lidé žijící v neregulérních svazcích mohli i přesto přijímat svátosti.
Nedostatečnou jasností dokumentu jsem se zabýval ve stručném komentáři k těmto odstavcům, který jsem napsal, abych objasnil, co Církev ve skutečnosti učí. [1] Po skončení synody P. Antonio Spadaro, jezuita, který byl jedním ze synodních otců a členem komise, která koncipovala závěrečnou zprávu, uveřejnil článek, v němž jako ústřední bod synody uvádí něco, čeho synoda nemohla dosáhnout, totiž otevření cesty ke svatému přijímání a svátosti pokání pro rozvedené a civilně znovusezdané. [2] Ve svědomí jsem cítil, že musím zveřejnit vysvětlení k tomu, co napsal.
V závěrečné zprávě je mnoho dobrých věcí, ale je tam i mnoho jiných, o nichž mám v úmyslu psát, abych objasnil učení Církve. Například si nemyslím, že výrok o odpovědnosti rodičů za výchovu je formulován adekvátně. Mohl by vyvolávat dojem, že rodiče nejsou první, kdo odpovídá za výchovu jejich dětí. (Pokračování textu…)
Pochod od ambasády k fondům (foto: Gabriela Sládková)
Asi pět set lidí se navzdory nepříznivému počasí sešlo dnes odpoledne před norskou ambasádou v Praze, aby protestovali proti loupení dětí a rozbíjení rodin Barnevernem, které tato norská organizace „na ochranu dětí“ provozuje v čím dál větším měřítku. Demonstrace pokračovala po sérii proslovů pochodem přes Karlův most k sídlu Norských fondů, kde byla po několika dalších proslovech ukončena. Akce byla součástí řetězu protestů napříč světem, jen tento den se proti Barnevernu demonstrovalo ještě v Aradu, Madridu, Moskvě, Rize, Suceavě a Vídni…
Vedle u nás zatím bohužel nepříliš známých českých i norských aktivistů (za všechny budiž jmenována organizátorka akce Jordanka Jirásková) bojujících proti zločinům Barnevernu, vystoupily před demonstranty i známé osobnosti, kterým není nezměrné zlo páchané na rodičích i dětech norskou sociálkou lhostejné. Především šlo o politiky, kteří se těmto kauzám dlouhodobě věnují – europoslance Petra Macha (Svobodní) a Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) a poslankyni Jitku Chalánkovou (TOP 09). Dále vystoupily též bývalá poslankyně Táňa Fischerová a známá ekonomka a podnikatelka Markéta Šichtařová. (Pokračování textu…)
Koho se to netýká, nemusí se rozčilovat, nehážu všechny lidi do jednoho pytle a vím, že jsou vyjímky, které potvrzují pravidlo…
Milovaní, také jste měli svatbu v kostele? Odpovídali jste svým „ANO“ knězi na otázku v rámci manželského obřadu: „Slibujete, že budete přijímat ochotně děti od Boha?“ Tak proč mají křesťané méně dětí než ,měli naši předkové? A Bůh požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (1Gn 28) Neplatí snad tento Boží příkaz i pro nás křesťany? V době, kdy národy Evropy vymírají na blahobyt, otevírám toto citlivé téma, které by nemělo být soukromou záležitostí protože: Národ bez dětí je bez budoucnosti.
Do roku 2045 má Evropě chybě 129 miliónů lidí. Kdo přijde na jejich místa? Myslíte si, že je to za dlouho a že se toho už nedožijeme? Potom se zamysleme, zda máme rádi své již narozené děti a nežijeme způsobem po nás potopa. Protože kdo uvažuje způsobem po nás potopa, ohrožuje budoucnost našich i vašich dětí a jeho konzumní vzorky chování jsou hodné opovržení. Každý, kdo to ze sobeckých důvodů odmítá mít více dětí, není naším přítelem protože ohrožuje budoucnost příštích pokolení. Taková je realita. Milujme však a odpouštějme svým nepřátelům, nenáviďme a opovrhujme jejich hříchem! (Pokračování textu…)
Tato část se snaží podat sociologické postřehy týkající se některých otázek souvisejících s rodinou. Chybí v ní však kvantitativní údaje o tom, v jaké míře se některé jevy vyskytují, což je zásadní vada jakéhokoliv sociologického zkoumání. Zaměřuje se především na vnější faktory, které nepříznivě ovlivňují rodinu, a ohledně potřebných vnitřních disposic zmiňuje jako negativní blíže dále nespecifikovanou „krizi víry“. Chybí tu údaje o tom, jak mnoho katolíků nevěří v některá učení církve, jako jsou nerozlučitelnost manželství, těžká hříšnost potratů, antikoncepce, umělého oplodnění a sodomie atd., a údaje o rozdílech v tomto mezi různými oblastmi světa.
Společensko-kulturní kontext
V bodě 5 se vyskytuje několik výrazů, jejichž význam není příliš jasný. Jedná se o „komplexnost“ rodiny, „větší svobodu výrazu“[i]. Rovněž není zmíněno, v čem spočívá „antropologicko-kulturní změna“ vyžadující „diversifikovaný přístup“. Kromě toho řeč o antropologické změně naznačuje bludné tvrzení, že by se mohla měnit i sama lidská přirozenost.
V tomto bodě je též vzpomenuta „krize víry“, která často přispívá ke krizím rodiny. To je správná poznámka; ne tedy „nové letnice“ po Druhém vatikánském koncilu. Ohledně „krize víry“ není jasné, zda se jedná obecně o nepřijímání existence Boha, božství Ježíše Krista a dalších známých pravd víry nebo o nepřijetí učení církve vztahující se nějak k manželství či lidské sexualitě (jako je nerozlučitelnost manželství; hříšnost smilstva, antikoncepce, umělého oplodnění, potratů, sodomie). Myslím, že v soužití manželů a rodiny se negativně projevuje obojí, přičemž to druhé se stává snadno zdrojem konfliktů mezi manžely. (Pokračování textu…)
Výbor na obranu rodičovských práv (VORP) vydal prohlášení, ve kterém vyzývá rodiče k jednotnému postupu proti svévolným snahám ministra školství Marcela Chládka (ČSSD) omezit alternativní způsoby vzdělávání i nestátní vzdělávací instituce.
Nikdy jsem se netajil tím, že považuji pana Chládka za bezkonkurenčně nejhoršího ministra školství v dějinách samostatné České republiky, který je velkou hrozbou pro domácí vzdělávání i nestátní školství, pro práva dětí i rodičů. Což ostatně pádně dokládají i jeho každodenní činy.
S prohlášením VORPu se proto plně ztotožňuji a doporučuji všem (a především pak samozřejmě rodičům, co mají děti a chtěli by je vyučovat doma či dát na církevní nebo soukromou školu), aby si je přečetli a zapojili se do aktivního odporu proti ministrovi, který si tak nějak odmítá přiznat, že komunistický režim už padl. Dokonce i ve školství…
Přinášíme písemný záznam projevu slovenské europoslankyně Anny Záborské, přednesený 30. června 2014 v Ženevě v rámci konference „Rodinné hodnoty a jejich vazby na ekonomický blahobyt a sociální vlivy“.
Vážené dámy a páni,
som veľmi rada, že dnes môžem s vami diskutovať o rodinných hodnotách. Je príznačné, že tieto hodnoty, ktoré sme akosi samozrejme považovali za piliere našej civilizácie, boli v posledných desaťročiach spochybnené. Medzinárodný rok rodiny a v jeho rámci aj táto konferencia sú príležitosťou, aby sme sa nad týmto vývojom zamysleli, pomenovali jeho príčiny a pokúsili sa aspoň načrtnúť možné riešenia.
V tomto bloku sa budeme snažiť charakterizovať súčasný stav rodiny. Budeme tiež skúmať, či existuje súvislosť medzi týmto stavom a verejnými politikami a ak áno, aká je to súvislosť.(Pokračování textu…)
Konferencia biskupov Slovenska dnes přijala na svém plenárním zasedání v Donovaloch prohlášení, v němž se vyjadřuje k pokračujícímu šíření gender-ideologie na Slovensku a k procesu přijímání tzv. Celoštátnej stratégie ľudských práv. Zde je její kompletní znění:
Rodová ideológia sa v našej spoločnosti naďalej šíri. Svedčí o tom napríklad nový vzor prihlášky na vysokoškolské štúdium, ktorý namiesto otca a matky hovorí len o rodičovi a rodičovi. Ďalším dôkazom je zákazka Ministerstva práce, sociálnych vecí a rodiny v hodnote viac ako 550 tisíc € na vytvorenie mediálneho priestoru pre publicitu a propagáciu rodovej rovnosti.
Konferencia biskupov Slovenska pozorne sleduje proces prípravy Celoštátnej stratégie ľudských práv, ktorá bola nedávno predložená do pripomienkového konania. S poľutovaním konštatujeme, že tento dokument je neúplný a ideologicky zaťažený.(Pokračování textu…)
Uwe a Hannelore Romeike jsou manželé pocházející ze spolkové země Bádensko-Württembersko. Oba jsou vysokoškolsky vzdělaní a hluboce věřící evangelikální křesťané. V době, kdy se začal jejich boj proti státnímu monopolu na vzdělávání, byli rodiči čtyř dětí (dnes jich mají šest) ve věku 3-11 let.
Své tři školou povinné děti odhlásili ze základní školy v Bietingheim-Bissingenu v roce 2006 a Hannelore coby žena v domácnosti začala své děti sama vyučovat.
Romeikovým se nelíbilo, jakým způsobem stát jejich děti vzdělává. Zkrátka, že německé školy již nevyznávají křesťanské hodnoty, na nichž oni zakládají výchovu svých dětí; nejstarší syn Daniel se učil z učebnice, jež obsahovala explicitní až vulgární popisy sexu, jiné učebnice vedly dle názoru Romeikových děti k neúctě vůči autoritám v rodině, nebo obsahovaly okultní praktiky.
Nelíbila se jim ale ani úroveň výuky, její způsob a vedení. Uwe Romeike, povoláním učitel hudby, uvedl: „Situace ve veřejném školství se od doby, kdy jsem sám navštěvoval základní školu, velmi změnila. Stát věří, že děti musí být socializovány, vyrůstat a jednat stejným způsobem, jinak by nezapadly do společnosti.” (Pokračování textu…)
Marcel Chládek (ČSSD) obsadil ministerstvo školství a obratem zahájil útok na práva rodičů, když oznámil, že do dvou let zlikviduje domácí vzdělávání na druhém stupni základních škol (viz Zprávy ČT, začátek reportáže ve 40:50). Nebude to pro něj problém – je zatím zavedeno pouze experimentálně. Sice se podle Národního ústavu pro vzdělávání osvědčilo, pročež on bude doporučovat jeho zachování, ale taková fakta samozřejmě nemohou zastavit marxistického radikála, kterého žene vpřed myšlenka, že dítě patří státu (a tudíž i do školy, kde si je stát může pořádně obrábět dle svého, rodičům navzdory).
Když tato vláda vznikala, upozorňoval jsem na to, že se na nás řítí katastrofa, protože ty z pohledu křesťanů a křesťanské politiky zásadní posty obsadí ti absolutně nejhroší možní lidé, a pana Chládka jsem jmenoval coby jednoho z těch nejhorších výlupků české radikální levice, kteří se derou do klíčových křesel. Je od pana ministra hezké, že takto briskně a přesvědčivě potvrdil, že mám pravdu. (Pokračování textu…)
Jmenuji se T.K.* a pracuji v jedné nadnárodní společnosti jako řadový zaměstnanec. Společně s manželkou vychováváme 3 děti. Vzali jsme velmi vážně slib, který jsme při křtu těchto dětí dali, a tak jsme se rozhodli, že budou navštěvovat i církevní základní školu.
Myslíte si, že děti dostanou v církevní základní škole kvalitnější vzdělání než ve škole státní?
Musím přiznat, že z počátku jsem o tom byl přesvědčen, zvláště po kladných ohlasech mnoha rodičů, jejichž děti na tuto školu chodí. Též jsme tak nějak předpokládali, že je-li to škola církevní, bude i prostředí nějak lepší.
A byli jste zklamáni?
To se říci nedá. V určitém ohledu je to škola kvalitní a co se týká výuky, jsem s ní spokojen, ale v některých aspektech odráží stav naší společnosti a bohužel i Církve. (Pokračování textu…)
Akce D.O.S.T. podpořila ruský zákon o zákazu propagace homosexuality mezi mládeží, který před nadcházejícím summitem skupiny G20 v ruském Petrohradu podepsalo více než sto křesťanských a konzervativních organizací z 33 států světa.
Prohlášení organizací z celého světa na podporu ruského federálního zákona na ochranu dětí před informacemi, ohrožujícími jejich zdraví a mravní vývoj
My, níže podepsaní, jsme vážně znepokojeni silnými útoky, jimž čelí Ruská federace v důsledku přijetí novely „zákona o ochraně dětí před informacemi, ohrožujícími jejich zdraví a rozvoj“, chránící nevinnost a mravní vývoj dětí zákazem propagace „netradičních sexuálních vztahů“ mezi nimi. (Pokračování textu…)
Níže uvádím stručnou tiskovou zprávu, kterou Výbor na obranu rodičovských práv reaguje na skandální návrh, který přednesly ženy ze sociálnědemokratického Oranžového klubu. Podle tohoto návrhu by se rodičovská dovolená musela rozdělit mezi oba rodiče. Návrh byl prvně prezentován jako návrh ČSSD, aby byl posléze po prudké odmítavé reakci velké části strany i celé české veřejnosti přeprezentován jako „podnět k debatě“…
18.-25. srpna 2013 proběhne na statku Kozinec u Vyššího Brodu setkání katolických dětí ve věku 6-12 let, které organizuje rodina Krutských a Ignác Pospíšil.
Duchovní vedení a mše svaté pro děti zajistí blízký vyšebrodský klášter, který rovněž poskytl statek, v němž se setkání odehrává. Děvčata a chlapci budou ubytováni odděleně, budou mít vlastní vedoucí a po většinu času i samostatný program. (Pokračování textu…)
Už víme, že nestačí mluvit s dětmi o Bohu, že je třeba zároveň učit děti, jak mají mluvit s Bohem – modlit se. Ale musí se vědět, jak na to, nebo už v předškolním věku dětem modlitbu znechutíme. Přidržování k příliš dlouhé modlitbě, nesrozumitelnost, násilné donucování, to jsme si minule uvedli jako hlavní chyby.
První modlitbou je děkování a radost z Božích darů. Později se připojí i prosby. Děti se večer rády modlí na způsob litanií nebo přímluv v kostele. Maminka i děti vzpomínají, co kdo pěkného v tom dnu zažil. Všichni odpovídají: „Děkujeme ti, Pane Bože.“ Potom se přidají i prosby a všichni odpovídají jako v kostele: „Prosíme tě, vyslyš nás.“ Může se tu objevit i projev lítosti malého násilníka, který se pral se sestřičkou. (Pokračování textu…)
Je třeba odpovídat dětem na jejich otázky pravdivě a přiměřeně jejich věku. Nesmíme je zesměšňovat, když se ptají naivně.
Maminka tohle vše vyslechne a plna dobré vůle začne odpovídat dítěti. „Mami, je v nebi také zmrzlina? Mami, proč měsíc svítí? Mami, z čeho se dělá tma? Mami, co dělá v nebi Pán Bůh – také tam tancuje?“ – Maminka chytí dech: „Ne, Pán Bůh v nebi netancuje, on se o nás všechny stará.“ „A jak se o nás stará?“ – „Drží nás všechny jako za ruku.“ – „Mami, a kolik má Pán Bůh rukou?“ – „A co dělá Pán Bůh v noci, když je v nebi tma?“ – Skončí to tím, že maminka zacpe zvídavou pusu makovou buchtou. Špatně odpovídat nechce, dobře nestačí. (Pokračování textu…)
Z předcházejících úvah už víme, že první náboženská výuka dětí se děje beze slov. V pocitu bezpečí, jistoty, sytosti, v maminčině náručí, tam už v kojeneckém věku prožívá dítě skrytost v náručí Božím. Je až s podivem, jak péče rodičů o dítě zobrazuje Boží otcovskou péči o člověka: Velcí i mocní se sklánějí k malému bezmocnému tvoru, ujímají se ho, pečují o něj, chrání ho. Jako dítě je zcela závislé na rodičích, tak je člověk závislý na Bohu. Rodiče svou láskyplnou péčí ukazují dítěti, jak hodný je Bůh Otec.
A pak přijde čas, kdy je třeba povídat dítěti o Bohu i slovem. Každá maminka, když o to má zájem, vycítí, kdy je ta nejvhodnější chvilka, prvně dítěti o Bohu povědět. Třeba si malý Tomáš hraje na koberci s odstřižky látky, kterou maminka stříhá na nové, větší gatě. Tomášek najednou vyskočí a úprkem se rozběhne mamince do náručí. Vyškrábe se jí na klín a chytí ji kolem krku. A v téhle tiché láskyplné blízkosti poví maminka Tomáškovi: „Jak je krásné, že se máme rádi?“ Tomáš teď prvně uslyší o Bohu: To je ten, kdo mu dal maminku. Jindy se doví, že i to krásné jablko, které dostane, nechal dobrý Bůh vyrůst pro něj na stromě. (Pokračování textu…)
Jako student jsem přiučoval francouzštině mladšího spolužáka, který byl předtím na církevní škole, kde francouzština nebyla. Oslňoval mne zato znamenitými vědomostmi z náboženství: ať se jednalo o životopisy svatých, data z církevních dějin, katechizmové otázky nebo citáty z Bible, sypal to ze sebe jedna radost. Ale vždy s jakýmsi posměšným, ironickým přídechem. Až jsem se ho jednou zeptal, jak je to s jeho vírou. Řekl mi: „Já mám za sebou tolik vyučování náboženství, tolik modlení, tolik hodin v kostele, že má potřeba po této stránce je už asi na celý život vyčerpána.“(Pokračování textu…)
