Tag Archives: politická korektnost
O čtyřech posledních věcech s Dantem Alighierim
Z evangelia 24. neděle po Duchu svatém: Neboť jako blesk vychází od východu a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka… A pošle anděly své s troubou a hlasem velikým; i shromáždí vyvolené jeho ode čtyř větrů, od končin nebes až do končin jejich. (Matouš 24,27 a násl.; překlad Schallerův misál)
Literární kritici jsou nedůtklivá a neústupná skupina, ale vždycky se shodovali na tom, že Dantova Božská komedie jako poezie i jako epika je jedním z největších děl západní literatury. Před několika lety jistá lidskoprávní organizace jménem Gherush 92, která působí jako poradní orgán OSN v oblasti rasismu a diskriminace, vyzvala k odstranění Božské komedie, zejména její první části nazvané Peklo, ze školních osnov. Dantovo dílo je „urážlivé a diskriminační“ a v moderních školních třídách nemá co dělat, pravila předsedkyně organizace Valentina Sereniová. Dále uvedla: „Nechceme propagovat cenzuru či pálení knih, ale rádi bychom, aby bylo jasně a jednoznačně uznáno, že Božská komedie má rasistický, islamofobní a antisemitský obsah. Umění nemůže stát nad kritickou úvahou.“ Školní děti, které dílo čtou, prý postrádají „filtry“, aby mohly posoudit jeho historický kontext, a živí se jedovatou stravou antisemitismu a rasismu.
Lepší ilustraci stavu postmoderní západní kultury, než je tato iracionální tiráda paní Sereniové, bychom si nemohli přát. Tuto neděli jsme slyšeli evangelium, které hovoří o posledních věcech a vyjadřuje se názorně ostrými a jednoznačnými slovy: toto všecko skončí a nedílnou součástí konce je soud, Boží soud nad každým člověkem, který, jak říkáme, je součástí tohoto světa. Pro mě je záležitost se zakazováním Božské komedie otázkou existenciálního zájmu, neboť jsem Peklo vyučoval v hodinách latiny pro pokročilé v naší škole spolu se šestou knihou Vergiliovy Aeneidy, neboť obě díla se zabývají líčením podsvětí neboli – řečeno bez obalu – pekla. Skutečností je, a to je pro katolíky významné, že obavy paní Sereniové, že studenti nemají filtry, jejichž pomocí by odfiltrovali brak v Peklu, jsou naprosto neopodstatněné. Ve skutečnosti žádné filtry, které by cokoli odfiltrovaly, neexistují, nebo spíše v kultuře, kde je jednotlivec a jeho touhy ústředním bodem pro chápání úplně všeho, fungují až příliš dobře. Většina studentů, včetně katolíků, bude k Peklu přistupovat jako k jakémukoli jinému literárnímu dílu minulosti, jako by četli Ztracený ráj, Dona Quijota, Huckleberryho Finna nebo ještě lépe Alenku v říši divů. Základní premisa Pekla, totiž že Boží spravedlnost vyžaduje existenci pekla, jehož obyvatelé jsou na věky trápeni různými tresty, je pro většinu studentů v dnešní západní kultuře nepochopitelná, včetně katolíků, kteří absolvovali „týrání“ výukou náboženství za účelem dosažení kýžené mety biřmování. Právě ti nás tu dnes zajímají, třebaže nemůžeme pustit z hlavy ani obavy o lidi, kteří jsou produktem denaturovaného a odkřesťanštělého protestantismu, jimž postmoderní kultura osten evangelia efektivně neutralizovala.
Rána politické korektnosti: Itálie chce zpět kříže a jesličky ve školách
ITÁLIE, 3. prosince 2018 (LifeSiteNews) – V „otevřené válce“ o jesličky ve školách, jak to popisují italská média, provedlo italské ministerstvo školství protiúder a schválilo instalaci křížů a návrat jesliček do italských školních tříd. „Krucifix je pro mě symbolem našich dějin, naší kultury, našich tradic,“ řekl ministr školství Marco Bussetti na výroční konferenci Federace katolických škol v Římě. „Nechápu, proč by to mělo v našich školách vyvolávat podráždění. Naopak to dětem může pomoci zamyslet se nad naší historií.“
Bussetti není sám. Když jedna škola ve městě Terni severovýchodně od Říma zrušila obvyklou vánoční hru o narození Páně, aby tím vyjádřila respekt k dětem z jiných kultur, italský ministr vnitra Matteo Salvini podle zprávy na portálu Voice of Europe toto opatření zkritizoval jako „idiotství“. „Nejde jen o náboženství,“ uvedl Salvini na Facebooku, „ale i o historii, kořeny, kulturu. Já se nevzdám. Ať žijí a šíří se naše tradice!“
Viktor Orbán: „Křesťanství je poslední naděje Evropy“
Viktor Orbán
BUDAPEŠŤ, 19. února 2018 (LifeSiteNews) – Maďarský ministerský předseda v projevu k národu v neděli 18. února odložil veškerou politickou korektnost a prohlásil, že „křesťanství je poslední naděje Evropy“. Viktor Orbán projevem oslovil svou zem i svět, vykreslil v něm obraz západní Evropy zaplavované v posledních letech proudy muslimských přistěhovalců a varoval, že evropské země, které podporují imigraci, „otevřely cestu úpadku křesťanské kultury a vzestupu islámu“.
„Odhaduje se, že v evropských zemích na západ od nás bude podíl imigrantů růst zvýšeným tempem,“ uvedl Orbán. „I rodilí Němci – nemluvě o Francii a Holandsku – jsou vytlačováni z většiny velkých německých měst, protože migranti vždy nejdříve míří do velkoměst.“ Orbán upozornil, že jakmile se západní Evropa naplní muslimskými obyvateli, začnou islamisté jak z Evropy, tak z islámských zemí proudit do Maďarska. „To znamená, že islámská civilizace, která vždy považovala za své poslání obrátit Evropu na jejich takzvanou ,víru pravouʻ, bude v budoucnosti bušit na dveře střední Evropy nejen z jihu, ale i ze západu.“
Je Donald Trump nový císař Konstantin?
.jpg)
Článek, v němž Blaise Joseph přirovnává Donalda Trumpa k římskému císaři Konstantinovi, poprvé vyšel na portálu MercatorNet 26. března 2016, dlouho předtím, než Trump získal nominaci za Republikánskou stranu a nakonec porazil Hillary Clintonovou. Tehdy se zdál být opovážlivý a nepravděpodobný. Dnes se jeví prorocky. Překlad zveřejňujeme se souhlasem MercatorNet. (Pozn. překl.)
Křesťané nemohou svobodně mluvit. Náboženská svoboda je terčem útoku. Společnost je materialistická a nemravná. Západní civilizace čelí velkým hrozbám zevnitř i zvenku. Jediný evidentní vůdce, který je na obzoru, není žádný světec.
Myslíte na Spojené státy roku 2016? Nikoli. Jde o Řím roku 312.
Tím vůdcem je Konstantin, který usiluje o to, aby se stal římským císařem. Má mnoho chyb: měl několik manželek a jednu z nich dokonce odsoudil k smrti, byl mimořádně ctižádostivý a jako vojevůdce i politik bezohledný. Legenda říká, že prožil svou verzi „cesty do Damašku“, měl vidění, obrátil se na křesťanství, zvítězil nad svými odpůrci a stal se velkým římským císařem.
Podprahové dezinformace uvnitř Církve
PhDr. Radomír Malý
Vánoční idyla a pohoda, které vyvolává něžné Jezulátko v jeslích, obvykle trvají od Štědrého dne až do Nového roku. Jenže církevní kalendář nám nedovoluje zabydlet se v nich. Hned 26.12. Církev slaví svátek prvomučedníka sv. Štěpána, ukamenovaného pro svoji věrnost Spasiteli. 28.12. zde máme svátek Mláďátek, kdy si připomínáme bestiální povraždění betlémských malých chlapců. Tento den je u katolíků obvykle spojován s myšlenkou na děti zavražděné umělým potratem. Hned následující den 29.12. Církev slaví svátek anglického biskupa sv. Tomáše Becketta, který hájil principy nezávislosti Církve na světské moci a katolické morálky až k prolití krve.
Takže Církev nás od roztomilých jesliček okamžitě uvádí do tvrdé reality zla a pronásledování Kristových vyznavačů. To má ale dnes svoji specifickou podobu, jaká se ještě v dějinách nevyskytla. Nejde ani tak o to, že mezi současnými katolickými hierarchy je málo Štěpánů a Beckettů, ochotných prolít pro Krista svoji krev (těch ostatně vždycky bylo jako šafránu – jak mezi duchovními, tak mezi věřícími), ale o to, že pokud se takoví vyskytnou, tak jsou trestáni – i když ne přímo popravou nebo vězením – nejen od světských orgánů a otevřených nepřátel Kristových, ale i od svých vlastních církevních představených.
Posvátné krávy církevní hierarchie
V této krátké glose bych chtěl poukázat na prohlášení čtyř českých a moravských biskupů a na interview arcibiskupa Müllera, ve kterých je kladen důraz na věci, které nenáleží k nauce církve ohledně víry a mravů.
Členové stálé rady Stálé rady České biskupské konference, pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP, olomoucký arcibiskup Jan Graubner, ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz a plzeňský biskup František Radkovský, vydali 3. října 2012 Prohlášení k nastávajícím volbám[i]. Prohlášení je velice nekonkrétní a jeho čtenář se z něj akorát tak dozví, že by měl být odpovědný, jít k volbám a dát svůj „hlas ve prospěch demokracie a svobody“. Ale o to mi tu tak ani moc nejde. I když by pochopitelně křesťané měli jít k volbám (tam, kde je nějaký aspoň částečně přijatelný kandidát), a dát hlas ve prospěch dobra, ne tedy demokracie o sobě samé.
Volit či nevolit?
Volit či nevolit? Tak zní jedna z horkých otázek letošního jara. Protože nespokojenost občanů, a to nejen katolických, se stavem věcí veřejných znatelně roste, mohlo by se zdát, že svou účastí ve volbách budeme moci dalšímu úpadku české národní politiky zabránit. Má to však jeden háček – existuje v současné české politice strana, jež by si zasloužila podporu katolických a autenticky konzervativních voličů?
