Tag Archives: katolicismus
Katolická cesta J. Durycha XII – Ještě o Katolicitě a věcech přidružených
„Nic není pohodlnějšího a svůdnějšího pro lenivý lidský rozum, než omezovati se na udržování statu quo. A nic není zhoubnějšího. V té chvíli, kdy si strážci nějakého ideálu řeknou, že už mají dosti, jest rozvrat zajištěn. Obzory se začnou úžit, oči vidí jen na několik kroků, už se nezdá nutno státi na stráži před domem, už snad stačí jen občas vyhlédnouti oknem do ulice, a snad ne ani do ulice, jen na dvorek, či na práh. Nastává stagnace všech bojovnických ctností i vlastností, z knížat se stávají domácí páni, pak domovníci a naposledy jen podomci, inteligence tuční, a lampa sebeskvělejší záře se pokrývá mastnými skvrnami a prachem. Tak se připravují rozvraty, schismata a – což jest nejhoršího – odpady, jichž z opatrnosti jejich strůjci nikdy oficielně neoznámí.“
Katolík a Panna Maria
Jednou, nedlouho po vysvěcení na kněze, jsem zastupoval v jedné farnosti na Slovensku. Měl jsem také za úkol navštívit dětský domov. Bylo to poprvé v životě, co jsem se setkal s takto postiženými dětmi. Překvapilo mne, že na otázku, zda vědí, že mají maminku, většina z nich odpověděla, ano. Ačkoliv někteří z nich svou matku neznali a někteří ji možná nepoznali jako láskyplnou maminku, většina z nich si byla vědoma toho, že ji mají. Bohužel, ne vždy máme toto vědomí my, katolíci. Pro některé se zdá být mariánská úcta něčím dodaným, nějakým přílepkem k víře v Ježíše Krista, něčím nepodstatným. Nebo je to mariánská úcta jen vnější, bez vědomí, že Panna Maria je mou skutečnou matkou v řádu milosti a bez vydanosti a poslušnosti jí.
Katolická cesta Jaroslava Durycha II – Počátky
Nikterak není zapotřebí vyhledávat počátky katolické cesty Jaroslava Durycha. Ta začala, tak jako u mnoha jiných, svatým křtem. Byl pokřtěn deset dnů po svém narození, uprostřed adventu roku 1886, dne 12. prosince. Ďábla se tehdy za něho odřekli kmotři: babička Josefa Žabková a knihtiskař Ladislav Pospíšil. Jsou svědky právě tak cennými a hodnověrnými, jako Jaroslav Voráč, jediný Durychův přítel z mládí, který byl povolán k tomu, aby uslyšel Durychovo závažné vyznání se z příslušnosti ke Kristově Církvi. Stalo se tak necelé čtvrtstoletí po Durychově křtu, „někdy před rokem 1912 – když autor ještě nebyl autorem“.
„…svěřil se svému nejlepšími příteli Jaroslavu Voráčovi, že mu nezbývá jiného než úplně se oddati katolické církvi, k níž měl dosud vztah jen mladicky neustálený a nepřesný.“ (Váhy života a umění, Melantrich, 1933, str. 82.)
Četba a duchovní formace (nejen) konvertitů
Obdržet dar víry, objevit cestu ke spasitelné Církvi, přijmout Trojjediného Boha za Pána a ochránce vlastního života je krásná a nejdůležitější věc v životě člověka, který dosud žil v temnotě nevíry, nejistoty a útrpného hledání. Takový člověk mnohdy z velké vděčnosti a radosti, kterou prožívá, pociťuje potřebu vzdělávat se více a více, pořizovat si knihy, které o Bohu hovoří a setkávat se s lidmi, kteří s konvertitou sdílejí velký úžas z nalezeného pokladu. V tomto okamžiku ovšem muže nastat velký problém, jenž ovlivní následný vývoj věřícího.
Nepodceňujme nepřítele…
Několikrát jsem se poslední dobou setkal s tvrzením typu: „Český ateismus/antikatolicismus není ateismus/antikatolicismus, ale náboženský analfabetismus“. Pořád mi to tak ňák nešmakuje. Nevěřím tomu. Prostě to tak není…
Katolická elita
Veškerá literatura, jakož i všechno umění, ale též věda, je činnost lidská, třebaže ať se to komu líbí nebo nelíbí; jediným umělcem a vědcem, nebo při nejmenším alespoň autorem impulsu k veškerému umění či k vědě je tu DUCH SVATÝ a člověk je jenom jeho pozemským zprostředkovatelem. Duch svatý mluví právě tak ústy katolickými jako buddhistickými a samozřejmě i ústy zcela bezvěreckými.
Manhattanský ekumenismus
Existují dva druhy ekumenismu, které mají dle mého soudu jednoznačně smysl i výsledky. Ten, který láme historické bariéry, a ten, který pracuje s univerzálními hodnotami spojujícími dané skupiny, mezi kterými se děje.
Jsou ateisté chytřejší než katolíci?
Nijak příjemně se nečtou, tato slova Jaroslava Durycha:
„Téměř celá česká literatura, ať je to básnictví, beletrie, filosofie a vědy theoretické, je téměř úplně atheistická, a pokud jsou v ní výjimky, nejsou zpravidla takové, aby je katolíci mohli přijmout s úplným zadostiučiněním.“
