Navedení k životu zbožnému XXII.: Že je třeba očistiti se také od náklonnosti ke hříchům všedním

Sv. František Saleský

Tou měrou, kterou se víc a víc rozednívá, můžeme jasněji a jasněji rozeznávati v zrcadle skvrny a chyby svého obličeje; tak také touž měrou, kterou vniterné světlo Ducha svatého osvěcuje naše svědomí, spatřujeme zřetelněji a jasněji hříchy, náklonnosti a nedokonalosti své, které by nám překážely, že bychom nedospěli k pravé zbožnosti. A totéž světlo, které nám zjevuje naše chyby a skvrny, také v nás rozehřívá touhu, abychom se od nich očistili a osvobodili.

Ty tedy, milá Filotheo, shledáš, že mimo smrtelné hříchy a náklonnosti k nim, které snad jsi měla a od kterých jsi se očistila tím způsobem, který jsem ti v předešlých kapitolách naznačil, máš ve své duši ještě také rozmanité náchylnosti a náklonnosti ke hříchům všedním. Nepravím tedy, že najdeš ve své duši hříchy všední, nýbrž pravím, že tam najdeš náklonnosti a náchylnosti k nim; neboť jiná věc jest hřích a jiná věc jest náklonnost a náchylnost ke hříchu. Zde na světě nikdy nemůžeme být býti úplně prázdni hříchů všedních neb aspoň nemůžeme zůstávati jich dlouho prázdni; ale zajisté můžeme se zhostiti náchylnosti ke hříchům všedním. Jistě jiná věc jest, tu a tam v rozveselení zalhati, když jde o věc malé váhy, a jiná věc jest libovati si ve lhaní a býti ke lhaní náchylným.
(Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému XXII.: Že je třeba očistiti se také od náklonnosti ke hříchům všedním Read More

Jak je to s rozhřešením druhého „manželství“

Svatý John kardinál Fisher – nebojácný obhájce manželství Kateřiny Aragonské

Odpadlý padlý kněz Jan Jandourek zveřejnil na ChristNetu článek Církev rozhřeší vraždu, ale druhé manželství ne. Něco je špatně, ve kterém napadá nauku Katolické Církve o manželství.

Jako obvykle jde o snůšku nesmyslů a demagogií, která by mi normálně nestála za komentář. Nicméně vzhledem k tomu, že článek obsahuje některé velmi populární nesmysly a ne všichni katolíci jsou tak vzdělaní, aby si s nimi mohli z fleku poradit, několik poznámek si neodpustím…

1. Církev rozhřeší vraždu i „druhé manželství“

Prvním populárním nesmyslem, či spíše velmi hrubou demagogií, je tvrzení obsažené už v nadpisu, které tvrdí, že Církev rozhřeší vraždu, ale nikoliv tzv. druhé manželství. Samozřejmě to není pravda.

Nejdříve si musíme uvědomit jednu věc: manželství je prostě – z Kristova výslovného ustanovení – nerozlučné a zaniká pouze smrtí, což znamená, že není možné se „znovu oženit“, pokud první manžel(ka) žije. S tím nikdo nic udělat nemůže, dokonce ani papež nebo koncil. Z tohoto důvodu je takové „druhé manželství“ před Církví a před Bohem vždy neplatné, je vždy hříšným svazkem – konkubinátem a manželský život v něm je vždy cizoložstvím a parodií na skutečné manželství. Žádný civilní „sňatek“ na tom nic nezmění. (Pokračování textu…)

Jak je to s rozhřešením druhého „manželství“ Read More

Navedení k životu zbožnému XX.: Prohlášení, kterým se má hluboko do duše vštípiti rozhodnutí sloužiti Bohu, a kterým se zavírají kajícné úkony

Sv. František Saleský

Já podepsaná, klečíc před tváří Boha a všeho nebeského dvorstva a pilně uváživši nesmírné milosrdenství jeho božské dobroty vůči mně, nehodnému a bídnému stvoření, jež on z ničeho stvořil a až dosud zachovával, podporoval a vysvobozoval z tolikerých nebezpečenství a zahrnoval tolikerými dobrodiními; uváživši přede vším jiným nepochopitelnou laskavost a shovívavost, s níž tento můj předobrý Bůh mne tak dobrotivě snášel ve všech mých nepravostech, nepřestávaje zváti mne skrze hojná a milostivá vnukání ku polepšení a trpělivě vyčkávaje mého pokání a obrácení až do tohoto …tého roku věku mého, a to přes všecku mou nevděčnost, proradnost a nevěrnost, pro niž jsem odkládala své polepšení den ode dne, a pohrdajíc jeho milostmi, jej tolik nemoudře urážela; uváživši také, že při křtu svatém byla jsem posvěcena o odevzdána Bohu svému, abych byla jeho dcerou, a že proti slibu, který tenkráte byl učiněn ve jménu mém, já tak častokráte a tak nešťastně a bídně jsem zneuctila a poskvrnila svou duši, užívajíc jí a obracejíc ji proti jeho božské Velebnosti, nyní konečně jsem se vzpamatovala  a padajíc s celou pokorou srdce svého na tvář svou před trůnem boží spravedlnosti, uznávám a vyznávám, že jsem se opravdu dopustila urážky a zrady božské Velebnosti. že jsem vinna utrpením a smrtí Ježíše Krista svými hříchy, kterých jsem se dopustila a pro něž on nevýslovně trpěl a umřel na dřevě kříže, a že tedy jsem si zasloužila, abych byla na věky zavržena a odsouzena.  (Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému XX.: Prohlášení, kterým se má hluboko do duše vštípiti rozhodnutí sloužiti Bohu, a kterým se zavírají kajícné úkony Read More

Navedení k životu zbožnému XIX.: Jak sluší vykonati generální zpověď

Sv. František Saleský

Hle, Filotheo, takto jsem ti tedy předložil látku k rozjímáním, která jsou potřebna, abychom provedli svá předsevzetí. Až je všechna vykonáš, srdnatě jdi a se vší pokorou vykonej svou generální zpověď; ale prosím tě, aby ses nedávala másti žádnými strachy. Škorpion jest jedovatý, když žahne člověka; ale když se rozpustí v oleji, bývá lékem proti vlastnímu svému užehnutí.

Podobně hřích nám dělá hanbu, když se ho dopouštíme; ale když se obrátí ve vyznání a v kajícnost; činí nám čest a je spasitelný. Zkroušenost a zpověď jsou tak krásné a mají tak líbeznou vůni, že zahlazují ohyzdnost hříchu a zapuzují puch jeho. Šimon, u něhož náš Pán byl hostem, když tam přišla Magdalena, pravil, že Magdalena je hříšnice. Ale Pán Ježíš řekl, že nikoliv, a nemluvil o jiném než o vůni kajícnosti, jež se od ní rozlévala, a o její veliké lásce. (Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému XIX.: Jak sluší vykonati generální zpověď Read More

Cesta k plnému šťastiu

Dnešná doba je charakterizovaná túžbou mnohých ľudí mať sa dobre. Tomuto cieľu podriaďujú všetky svoje snaženia, činy, vzťahy aj hodnoty. Pozemské šťastie za každú cenu, tu a hneď teraz, je im najvyššou prioritou a pritom nehľadia na to, čo tým spôsobujú ľuďom okolo nich a prírode, a aké následky to prináša pre iných ľudí, pre spoločnosť, pre svet i pre nich samotných. Jednať podľa momentálnych chúťok sa stalo trendom súčasného človeka. Akoby človek odpísal akýkoľvek pohľad do minulosti a budúcnosti a už celkom pohľad na hodnoty trvalé, nadčasové, večné. Takýto povrchný spôsob života je propagovaný i predstaviteľmi spoločnosti, väčšinou, médiami ba i niektorými v Cirkvi. Keď sa zvrátené stáva legálnym podľa toho, že si to v parlamentoch či referendách ľudia odhlasujú, neznamená to, že je to aj normálnym. A tak egoistické ciele dominujú, popierame základné hodnoty, devastujeme nimi medziľudské vzťahy, človeka, rodinu, prírodu, svet… Cieľom a zmyslom života nemôže byť momentálne ľudské šťastie. Človek je stvorený Bohom a postavený do ľudských dejín a do tohto sveta, preto jeho život má byť v súlade s Božím plánom a v spolupráci s inými ľuďmi, na ktorých sme všetci odkázaní. Ježiš prišiel na tento svet, aby naučil ľudstvo životu v plnom šťastí, ktoré nespočíva v napĺňaní jeho momentálnych egoistických túžob a materiálnych potrieb, ale v šťastí večnom, ktoré pramení z lásky prejavovanej službou Bohu i ľuďom. Jedine takto možno prísť k šťastiu osobnému, rodinnému aj spoločnému.

Nie je možné podriaďovať šťastie časné, šťastiu večnému. Tiež nie je možné podriaďovať šťastie iných vlastnému šťastiu. Nemáme právo robiť si z iných otrokov. Nie je možné všetko devastovať len preto, že mne to momentálne vyhovuje. Na tom spočíva tragédia súčasného sveta, že niekoľkí jednotlivci ovládajú obrovské majetky a prírodné zdroje, ktoré majú patriť všetkým a cez ich vlastníctvo manipulujú obrovskými skupinami ľudí. Oni sa cítia byť povolaní rozhodovať o tom, čo je dobré pre iných a takto sa aj správajú. Čoraz viac sú zo života ľudskej rodiny odsúvané základné pravidlá dané Bohom a ľudia nebudujú Božie Kráľovstvo, k čomu boli povolaní tým, že sa narodili. Ale komplikujú život sami sebe, iným ľuďom a vytvárajú neznesiteľné podmienky pre život spoločnosti, že sa dôstojný život v nich pre mnohých stáva nemožným. Problémy, ktoré má súčasný svet, máme všetci možnosť poznať a sú nám cez manipuláciu médií alebo rozličné podvody násilne vnucované, aby sme ich prijali tiež za svoje a takto si komplikovali život. Človek dnes musí byť veľmi silný a mať silnú oporu v Bohu i v čestných, spravodlivých, morálne žijúcich a zodpovedných ľuďoch, aby uprostred zložitého a manipuláciou ovládaného sveta obstál a nepodľahol tlaku klamných informácií a nezapredal svoje večné šťastie za misu šošovice, za trochu chvíľkovej radosti a trvalé otroctvo. Je ťažké zostať slobodným, verným Bohu a nenechať sa vtiahnuť do umelo nadhadzovaných pseudoproblémov manipulatívnych médií a mediálnych manipulátorov a tlčhubov, bezbrehých egoistov, ktorí propagujú pomýlené názory, hovoria o slobode bez zodpovednosti, aby mnohých poplietli a zviedli. Usilujú sa odviesť človeka od jeho vlastného poslania daného mu Bohom a cesty k skutočnému šťastiu. Ak človek denne otvára Božie Slovo a žije sviatostným životom a tam čerpá informácie a silu pre život, určite nezblúdi. Nie je možné podporovať ani tolerovať hriech v žiadnej forme. Ak človek má na zreteli večné dobro a tak smeruje svoj život, koná a podporuje dobro, to mu prináša radosť šťastie i osoh. (Pokračování textu…)

Cesta k plnému šťastiu Read More

Hřích opilosti a nadměrného pití

Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun;

kdo se v něm kochá, ten moudrý není.

(Přísloví 20,1)

Mezi křesťany se setkáváme s různými přístupy k alkoholu. Na jedné straně stojí zapřísáhlí abstinenti, na straně druhé skuteční milovníci alkoholu, kteří pijí opravdu často a hodně, prý „pro slávu Boží“. Je zřejmé, že oba tyto krajní extrémy vybočují z biblického diskursu, přičemž ten druhý překračuje hranice katolické morálky a stává se hříchem…

Přísný abstinentismus

Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít,

už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.

(Lukáš 1,15)

Přísný abstinentismus, který prohlašuje pití alkoholu za hříšné samo o sobě, nemůže ve světle Bible obstát. Už protože sám Ježíš Kristus pil víno (byť tehdy bylo podstatně méně alkoholické než to, co za víno označujeme dnes, takže zlískat se s ním bylo podstatně obtížnější), a pokud tedy nechceme tvrdit, že Ježíš hřešil, což by bylo opravdu hodně heretické tvrzení, je zřejmé, že pít alkohol hřích není. Koneckonců víno bylo tehdy běžným pitivem, rozhodně zdravějším než povětšinou více či méně kontaminovaná voda.

Tím ale nechci říci, že člověk nemá být abstinentem – je to jistě legitimní přístup a výše uvedený citát oznamující narození sv. Jana Křtitele prokazuje, že už Bible jej hodnotí docela pozitivně. A koneckonců takový vyléčený notorik nemá ani jinou možnost, než být abstinentem, nemá-li znovu upadnout do tenat své závislosti. Nicméně abstinentismus není postoj, který je možno vnucovat všem s tím, že je jediný správný. Pít alkohol se tedy zjevně „může“. Jenže… (Pokračování textu…)

Hřích opilosti a nadměrného pití Read More

Navedení k životu zbožnému: XV. Rozjímání 7.: O pekle

Sv. František Saleský

Příprava

1. Živě si uvědom, že Bůh ti jest přítomen.

2. Pokoř se před ním a pros, aby ti byl nápomocen.

3. Představ si jakési město, plné noční mrákoty, hořící, sírou a smolou odporně páchnoucí, plné obyvatelů, kteří nemohou odtamtud utéci.

Úvahy

1. Zavržení jsou v pekelné propasti jako v tomto nešťastném městě, které jsi si představila, a snášejí tam nevýslovné muky na všech smyslech a údech svých, protože jako zde užívali svých smyslů a údů k hřešení, tak budou na všech smyslech a údech zakoušeti trestů, které se sluší na hříchy.

Oči budou za své zlé a neupřímné pohledy snášeti vidění ďáblů a pekla, uši za to, že mívaly zalíbení v oplzlých řečech, nebudou slyšeti nic jiného než nářky, pláč a zoufalé křiky; a tak i ostatní smysly budou míti své tresty.
(Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému: XV. Rozjímání 7.: O pekle Read More

Navedení k životu zbožnému: XII. Rozjímání 4.: O hříších

Sv. František Saleský

Příprava

1. Živě si uvědom, že Bůh ti jest přítomen.

2. Pros ho za osvícení.

Úvahy

1. Vzpomínej si, jak dávno již jest, co jsi se dopustila prvního hříchu, a viz, jak se od oněch prvních začátků hříchy v tvém srdci rozmohly, jak jsi je den co den rozmnožovala, hříchy proti Bohu, proti sobě, proti bližnímu: skutky, slovy, žádostmi, myšlenkami.
(Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému: XII. Rozjímání 4.: O hříších Read More

Navedení k životu zbožnému: VIII. Kterak se má díti toto nové očišťování

Sv. František Saleský

Pravím tedy, že chceme-li se dokonale očistiti od náklonosti ke hříchu, nejprve se musíme vynasnažiti, abychom živě a jasně pochopili, jak veliké zlo nám hřích způsobuje. Pochopíme-li to, tenkráte nás pojme veliká a pronikavá lítost a zkroušenost. A jestliže i obyčejná lítost a zkroušenost, jen když je opravdová, a zvláště když je s ní spojena moc svátostného rozhřešení, nás dostatečně očišťuje od hříchu, bude-li lítost veliká a prudká, očistí nás také ode všech náklonností, které s hříchem souvisejí.

Má-li někdo v srdci jakési záští nebo odpor proti některému člověku, bývá mu takový člověk protivný, a on se mu vyhýbá; ale bude-li záští to hluboké a prudké, tenkráte bude se mu protiviti netoliko člověk sám, jehož nenávidí, ale i všecko, co s ním souvisí, bude se vyhýbat také stykům s jeho domácími, příbuznými a přáteli, bude nenáviděti i obrazu a všech věcí jeho. Stejně, když kajícník nenávidí hřích jenom jakousi lehkou, ačkoliv opravdovou, lítostí a zkroušeností,  jistě si pevně umíní, již nehřešiti; ale nenávidí-li jej lítostí velmi prudkou a mocnou, tenkráte zatracuje netoliko hřích sám, nýbrž také všelikou náklonnost a příležitost ke hříchu, i vše, co s ním souvisí. (Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému: VIII. Kterak se má díti toto nové očišťování Read More

Navedení k životu zbožnému: VII. O druhém očišťování, to jest od náklonnosti ke hříchu

Sv. František Saleský

Všichni Izraelští vyšli z Egypta co do skutku, ale ne všichni vyšli co do nákonnosti. Proto se stalo, že potom na poušti mnozí litovali, že nemají cibule a plných hrnců masa jako v Egyptě. Tací bývají ti kajícníci, kteří co do skutku vycházejí ze hříchu, ale nevycházejí z něho co do nákonnosti; jinými slovy, oni si umiňují, že již nebudu hřešit, ale umiňují si to jaksi neradi, jako s lítostí, že se musejí zříkati a vzdalovati oněch neblahých hříšných radostí. Jejich srdce se odříká hříchu a zanechává ho, ale přece často jakoby se obracelo v tu stranu, kde jest hřích, jako žena Lotova se obrátila k Sodomě. Zdržují se od hříchu, jako někteří nemocní se zdržují od některých věcí a nejedí jich proto, že lékař jim pohrozil, že zemrou, budou-li je jísti; ale trápí je, že se od nich musí zdržovati, stále o tom povídají a vyjednávají, bylo-li by přece možno jísti je, chtí alespoň vůni takových pokrmů cítiti, a pokládají za šťastné ty, kteří je smějí jísti. (Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému: VII. O druhém očišťování, to jest od náklonnosti ke hříchu Read More

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (4): Konfrontace: pastorační perspektivy (2)

Pastorační pozornost věnovaná osobám homosexuálně zaměřeným

V bodě 55 se vyskytuje v sekulárním světě používaný výraz „homosexuálně orientované osoby“, který je vadný, předstírá hodnotovou neutralitu a nezměnitelnost takové „orientace“[i]. Je třeba tu hovořit o homosexuálních sklonech některých lidí.


Je vhodné, že v tomto bodě je odkaz na dokument „Úvahy o plánech na legální uznání svazků mezi homosexuálními osobami“[ii] vydaný Kongregací pro nauku víry. Bylo by však zapotřebí zdůraznit, že „respekt a ohleduplnost“ se týká těch, kdo bojují s pokušeními vůči hříchu proti přirozenosti, ne tedy všeobecně vůči sodomitům, a že existuje také spravedlivá diskriminace (tj. rozlišování) osob s takovými sklony.

V bodě 56 by bylo zapotřebí připomenout povinnost biskupů, kněží i laiků klást odpor vůči zákonům, které zavádějí svazky homosexuálů, ať již takové zákony byly schváleny nebo se teprve připravují, a klást odpor schvalování a deklarování těchto svazků ze strany mezinárodních organisací jakoby to bylo „lidské právo“. Vůči osobám, které schvalují takové svazky nebo jen příležitostný homosexuální pohlavní styk, je třeba aplikovat potřebné tresty dle CIC (can. 1364 a 1369), neboť se jedná o odpad od víry nebo její zapírání. Bylo by rovněž vhodné zopakovat učení církve, že sodomie je těžký hřích do nebe volající. (Pokračování textu…)

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (4): Konfrontace: pastorační perspektivy (2) Read More

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (3): Konfrontace: pastorační perspektivy (1)

Hlásat evangelium rodiny v dnešních různých podmínkách

V bodě 29 se uveden odkaz na Jan 3,16-17. Ten je však selektivní. Evangelium totiž pak v dalších verších pokračuje „kdo nevěří, je již odsouzen“ a „lidé si zamilovali více tmu než světlo“.


V bodě 30 se správně zdůrazňuje svědectví, tj. dobrý příklad, manželů a rodin a varuje se před „mořem slov“. Opomíjí se však hlásání jednoznačné nauky církve nemnoha, ale jasnými slovy.

V bodě 32 se správně upozorňuje na důsledky „krize víry“ a konstatuje se, že „při silné víře nemají některá vnucovaná kulturní hlediska oslabující rodinu a manželství žádný dopad“. Bylo by tu vhodné vysloveně odsoudit bludy (eufemisticky nazývané „kulturními hledisky“), které jsou proti křesťanskému manželství a správnému užívání lidské sexuality a někdy vyvěrají z nesprávného pojetí přirozenosti člověka (jako je teorie genderu).

V bodě 33 je řeč o „nejhlubší očekávání lidské osoby“. Tou je však i v přirozené rovině blaženost, jejíž součástí je harmonický rodinný život. Nelze také naznačovat protiklad mezi „normativem“ a „hodnotami“. Hodnoty jsou něčím subjektivním, a proto je lépe se na ně moc neodvolávat[i]. Vždy je třeba ukazovat to, co být má a jak je dobré, a zároveň odrazovat od toho, co tomu odporuje. Je třeba si všimnout, že desatero (Ex kap. 20; Deut kap. 5) má především formu zákazů.

V bodě 34 je zmíněno „slovo Boží“ jako „kritérium pro posouzení“. Bylo by vhodné doplnit, že ne vše, co je závazné pro lidský život, se v něm nachází. Dalšími zdroji jsou apoštolská tradice, závazné učení církve a přirozený zákon (např. o nepřípustnosti umělého oplodnění v Písmu nic nenajdeme).

V bodě 35 se píše o „pozitivnějším přístupu k bohatství různých náboženských zkušeností“. Jistě že v nekřesťanských náboženstvích se nenacházejí jen omyly; přílišné zdůrazňování pravd v nich obsažených může však vést k synkretismu. Lépe by se bylo se tu odvolávat na lidský rozum, který správným uvažováním může dospět k základním pravdám o manželství a rodinném životě.

Bod 38 se zabývá vnějšími okolnostmi, které „brání rodinnému životu“. Správně volá po jejich „otevřeném odsouzení“. Snad by bylo vhodné v této souvislosti zde odkázat na sociální učení církve včetně nauky o vztahu státu a církve. Zapomíná se tu také, že s některými lidmi a „strukturami společnosti“ nelze vést smysluplný dialog, protože se staví nepřátelsky nejen k církvi, ale i k tomu, co patří k správnému lidskému životu na přirozené úrovni, a nemají zájem o pravdu. (Pokračování textu…)

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (3): Konfrontace: pastorační perspektivy (1) Read More

Příprava na pokračování synody o rodině: Laici brání Kristovu nauku před kardinálem Baldisserim

Kardinál Baldisseri

Přípravné práce k biskupské synodě o rodině v říjnu r. 2015 pokračují. Papežská rada pro rodinu pozvala na dny 22.-24.1. představitele nejdůležitějších laických prorodinných hnutí do Říma, aby vyslechla jejich názor na 46 otázek nové ankety, které se mají stát podkladem pro „Instrumentum laboris“ synody.

Výsledek ale nedopadl tak, jak si kardinál Baldisseri, generální sekretář synody, představoval. Tento hodnostář, který působil na loňské mimořádné synodě jako prodloužená ruka papeže Františka, se nakonec neudržel a vyvolal u zástupců laických hnutí svými výroky pobouření.

Laická hnutí: Ano k láskyplnému přijetí, ale ne k přijímání bez stavu milosti

Všechno probíhalo zcela diskrétně. Generální sekretář synody kardinál Lorenzo Baldisseri, dosazený papežem Františkem, nenechal nic zveřejnit. To souvisí s tím, že výsledek neodpovídal očekávání generálního sekretariátu synody. Španělský kněz Santiago Martin, zakladatel „Františkánů Panny Marie“, shrnul stanoviska laických sdružení do krátkého výroku: „Katoličí laikové: Sleva? Ne, děkuji.“ (Pokračování textu…)

Příprava na pokračování synody o rodině: Laici brání Kristovu nauku před kardinálem Baldisserim Read More

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (3): Pohled na Krista: evangelium rodiny

Pohled na Ježíše a božská pedagogika v dějinách spásy


V bodě 12 zmíněná „kontemplace a adorace“ Ježíše Krista nás jistě činí vnímavější ke Kristovu poselství a ochotnější jej přijmout. Avšak rozhodnutí, jaké kroky činit s ohledem na „současné problémy“, vyžaduje znalost učení církve; nemůžeme obvykle očekávat, že sám Bůh nám zjeví, co máme činit. Učení církve je neměnné, ale připouští růst s ohledem na nové aktuální otázky, ke kterým je třeba, aby se vyjádřil učitelský úřad církve. Zmínka o „nových cestách a netušených možnostech“ navozuje mylný dojem, jakoby Bůh nás mohl překvapit něčím novým, co není v souladu se starým.

V bodě 13 zmíněné „různé stupně, jimiž Bůh sděluje lidstvu milost smlouvy“ by bylo žádoucí upřesnit; snad se tu jedná o smlouvu Boha s Noem (Gen kap. 9), s Abrahamem (Gen kap. 17), s izraelským lidem prostřednictvím Mojžíše (Ex kap. 34) a konečně novou smlouvu potvrzenou Kristovou krví (1 Kor 11,25).

Nelze souhlasit s tvrzením, že se „řád stvoření postupnými kroky vyvíjí v řád spásy,“ neboť není nějakého středního stupně mezi přirozeným a nadpřirozeným řádem, do kterého náleží spása[i]. (Pokračování textu…)

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (3): Pohled na Krista: evangelium rodiny Read More

Vzkaz 30 % občanů ČR

Rodina Gonzálesových (Mexiko, poč. 20. století).

Koho se to netýká, nemusí se rozčilovat, nehážu všechny lidi do jednoho pytle a vím, že jsou vyjímky, které potvrzují pravidlo…

Milovaní, také jste měli svatbu v kostele? Odpovídali jste svým „ANO“ knězi na otázku v rámci manželského obřadu: „Slibujete, že budete přijímat ochotně děti od Boha?“ Tak proč mají křesťané méně dětí než ,měli naši předkové? A Bůh požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (1Gn 28) Neplatí snad tento Boží příkaz i pro nás křesťany? V době, kdy národy Evropy vymírají na blahobyt, otevírám toto citlivé téma, které by nemělo být soukromou záležitostí protože: Národ bez dětí je bez budoucnosti.

Do roku 2045 má Evropě chybě 129 miliónů lidí. Kdo přijde na jejich místa? Myslíte si, že je to za dlouho a že se toho už nedožijeme? Potom se zamysleme, zda máme rádi své již narozené děti a nežijeme způsobem po nás potopa. Protože kdo uvažuje způsobem po nás potopa, ohrožuje budoucnost našich i vašich dětí a jeho konzumní vzorky chování jsou hodné opovržení. Každý, kdo to ze sobeckých důvodů odmítá mít více dětí, není naším přítelem protože ohrožuje budoucnost příštích pokolení. Taková je realita. Milujme však a odpouštějme svým nepřátelům, nenáviďme a opovrhujme jejich hříchem! (Pokračování textu…)

Vzkaz 30 % občanů ČR Read More

Navedení k životu zbožnému: VI. O prvním očišťování, to jest, od hříchu smrtelného

Svatá zpověď

Nejprvé je nutno očistiti se ode hříchu smrtelného; to pak se děje skrze svátost pokání. Vyhledej si zpovědníka co nejhodnějšího (odvozeno od slova hoden, ne hodný – pozn. red.), vezmi nějakou knihu, modlitební neb jinou, která ti bude moci býti nápomocna k dobré zpovědi, čti v ní pomalu a vzpomínej si, čím jsi se kdy provinila, počnouc od doby, kdys přišla rozumu, až do této chvíle. A nevěříš-li své paměti, můžeš si poznamenávati, nač si vzpomeneš. Když takto připravíš a shromáždíš všecky hříšné šťávy a svého svědomí, zatrať a zavrhni je ošklivostí a zkroušeností tak velikou a bolestnou, jakou tvé srdce dovede snésti, uvažujíc čtvero věcí: Že jsi hříchem ztratila milost boží, opustila svůj podíl v ráji, vyvolila si věčné tresty v pekle a zřekla se věčné lásky boží. (Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému: VI. O prvním očišťování, to jest, od hříchu smrtelného Read More

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (2): Naslouchání: podmínky a problémy rodin

Tato část se snaží podat sociologické postřehy týkající se některých otázek souvisejících s rodinou. Chybí v ní však kvantitativní údaje o tom, v jaké míře se některé jevy vyskytují, což je zásadní vada jakéhokoliv sociologického zkoumání. Zaměřuje se především na vnější faktory, které nepříznivě ovlivňují rodinu, a ohledně potřebných vnitřních disposic zmiňuje jako negativní blíže dále nespecifikovanou „krizi víry“. Chybí tu údaje o tom, jak mnoho katolíků nevěří v některá učení církve, jako jsou nerozlučitelnost manželství, těžká hříšnost potratů, antikoncepce, umělého oplodnění a sodomie atd., a údaje o rozdílech v tomto mezi různými oblastmi světa.

Společensko-kulturní kontext

V bodě 5 se vyskytuje několik výrazů, jejichž význam není příliš jasný. Jedná se o „komplexnost“ rodiny, „větší svobodu výrazu“[i]. Rovněž není zmíněno, v čem spočívá „antropologicko-kulturní změna“ vyžadující „diversifikovaný přístup“. Kromě toho řeč o antropologické změně naznačuje bludné tvrzení, že by se mohla měnit i sama lidská přirozenost.

V tomto bodě je též vzpomenuta „krize víry“, která často přispívá ke krizím rodiny. To je správná poznámka; ne tedy „nové letnice“ po Druhém vatikánském koncilu. Ohledně „krize víry“ není jasné, zda se jedná obecně o nepřijímání existence Boha, božství Ježíše Krista a dalších známých pravd víry nebo o nepřijetí učení církve vztahující se nějak k manželství či lidské sexualitě (jako je nerozlučitelnost manželství; hříšnost smilstva, antikoncepce, umělého oplodnění, potratů, sodomie). Myslím, že v soužití manželů a rodiny se negativně projevuje obojí, přičemž to druhé se stává snadno zdrojem konfliktů mezi manžely. (Pokračování textu…)

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (2): Naslouchání: podmínky a problémy rodin Read More

Navedení k životu zbožnému: V. Že jest potřebí započíti očišťováním své duše

Sv. František Saleský

„Kvítí ukázalo se v zemi naší,“ dí božský ženich, „čas řezání (vinic) přišel.“ (Píseň Šal. 2, 12.) Co jiného jsou květy srdce našeho, Filotheo, nežli dobré žádosti? Jakmile tedy se ukáží, třeba vzíti do ruky nůž a uřezávati s našeho svědomí všecky skutky mrtvé a  zbytečné. Dívka cizího národa, kterou Izraelita chtěl pojmouti za ženu, byla povinna svléci roucho, v kterém byla jata, ořezati si nehty a ostříhati si vlasy. (5 Mojž. 21, 13.) Tak duše, která zatoužila po cti, býti nevěstou Syna božího, musí se sebe svléci starého člověka a obléci nového (Kolos. 3, 9), zanechávajíc hříchu, potom ořezati a ostříhati cokoliv ji odvrací a odvádí od milování Boha.

Chceme-li se uzdraviti, nejprve se musíme vyčistiti od veškerých škodlivých šťáv. Svatý Pavel v jediném okamžiku došel dokonalého očištění, jako ho také došla sv. Kateřina Janovská, sv. Máří Magdalena, sv. Pelagie a někteří jiní svatí; ale takové očištění jest v oboru milosti tak zázračné a neobyčejné, jako zmrtvýchvstání v oboru přirozenosti, a my ho nesmíme očekávati. Obyčejné očištění a uzdravení, ať tělesné, ať duchovní, děje se ponenáhlu, krok za krokem, s obtížemi a potřebujíc času. (Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému: V. Že jest potřebí započíti očišťováním své duše Read More

Je dovoleno ničit pornografické a magické materiály?

Dr. Radomír Malý

Je dovoleno ničit pornografické a magické materiály? Nad touto problematikou se na polském portálu Fronda zamýšlí církevní právník a moralista Miroslaw Salwowski (vizte ZDE). Záležitost je aktuální v celé Evropě. Jak mají katolíci reagovat? Mohou tyto jedovaté plody satanismu ničit? Pokud ano, tak kdy a za jakých okolností?

Pro ilustraci bude dobré uvést tři příklady posledních let. V USA v jednom kině dávali Scorseseho rouhačský film „Poslední pokušení Ježíše Krista“. Rozhořčení místní křesťané vtrhli dovnitř a kino zdemolovali. Ve Velké Británii praktikující katolík David Atkinson navštívil jednu přednášku, po níž byly prodávány pornočasopisy. Sebral je prodejci ze stolku a roztrhal. Ve Vídni zase známný bojovník proti pornografii, dnes už zesnulý Martin Humer, přišel do muzea na výstavu, kde visel rouhačský obraz na plátně představující Pána Ježíše a apoštoly, jak smilní se středověkými i novověkými světci, mj. i s Matkou Terezou. Pan Humer to postříkal červenou barvou a tím toto svinstvo zničil. (Pokračování textu…)

Je dovoleno ničit pornografické a magické materiály? Read More

Tertullianus o zdobení žen

Tertullianus

Úvod

Církevní otcové jsou prvými svědky apoštolské tradice. Jejich četba nám ukazuje, jak se zjevená pravda beze změny jejího smyslu ve svých formulacích zpřesňovala, jak vykládali Písmo svaté a jaká byla jejich zbožnost. Pokud se v něčem všichni nebo skoro všichni shodují, je to známka, že se jedná o pravé učení. Proto se odkazy na církevní otce užívají v učebnicích dogmatiky na důkaz předkládané nauky. Jejich spisy někdy obsahují učení dnes polozapomenuté a opomíjené. Je ovšem nutné připustit, že jednotliví církevní otcové se někdy mýlí, dokonce někteří v něčem pobloudili (např. odmítání věčnosti pekla). Presto však zájem o ně a jejich četba je výrazem lásky k církvi.

Mezi latinsky píšícími církevními spisovateli nejstarších dob vyniká Tertulián (Quintus Septimus Tertullianus Florens) svým břitkým stylem, pevností svého charakteru a rozsahem svého díla. Je konvertitou z pohanství, působí jako učitel katechumenů a později se stává příslušníkem sekty montanistů vyznačující se nejen příchylností k některým proroctvím, ale především nepřiměřeným rigorismem ohledně některých morálních postojů (odmítnutí druhého manželství ovdovělých, nedovolenost útěku před hrozícím pronásledováním či nepřipouštění znovupřijetí křesťanů, kteří po křtu upadli do některých zvlášť těžkých hříchů). Pojednávaný spis ale patří do jeho katolického období. (Pokračování textu…)

Tertullianus o zdobení žen Read More