„Prodej plášť a kup si meč!“ Tato Kristova slova (Luk 22,37) se mi honí hlavou, když registruji 2 potěšující zprávy z Latinské Ameriky. První se týká beatifikace 15letého mexického chlapce jménem José Sanchéz del Rio v neděli 16. října letošního roku. Byl to mladý cristeros, účastník povstání obránců katolické víry proti zednářsko-komunistické Callesově diktatuře, která připravila katolíkům krvavou lázeň. Mladý José poznal v dětství ušlechtilého kněze a svého dobrodince, potom byl ale svědkem jeho brutálního zavraždění vládními vojsky. Přihlásil se ke cristerům jako vlajkonoš a trubač, upadl však do zajetí, byl nucen k odpadu od víry, zůstal ale pevný a s výkřikem „Viva el Cristo Rey!“ skonal r. 1928 na popravišti pod výstřely pušek vládních vojáků.
Druhá zpráva pochází rovněž z tohoto kontinentu. Kolumbijci díky Bohu odmítli v referendu 2. října letošního roku v kubánské komunistické Havaně podepsanou dohodu mezi vládou a guerillovými marxistickými bojovníky z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Mezinárodní zednářsko-liberálně-neomarxistická klaka na to reagovala se zděšením. V médiích se objevily komentáře o „spiknutí katolických a evangelikálních fundamentalistických věřících“.
Kardinál Robert Sarah, prefekt vatikánské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, nepřestává volat po prohloubení posvátna v liturgii. Nově přichází s kritikou slabiny moderních kněží – hluku. Abychom se s Bohem skutečně setkali, musíme podle kardinála volit docela jinou cestu.
Velmi krátce : Kdo je kardinál Sarah?
Letos 71letý kardinál je nepřehlédnutelnou postavou soudobé Církve. V roce 2014 jej povolal do Kongregace papež František. Podle pozorovatelů zvolil František konzervativního Saraha pro určité vyvážení svého překvapivého odvolání dosavadního prefekta a rovněž „konzervativce“ – Španěla Antonia Canizarese. Předtím působil kardinál Robert Sarah jako papežský zvláštní vyslanec na Blízkém Východě a jako prezident Papežské Rady „Cor unum“, která mimo jiné organizovala pomoc Svatého stolce do katastrofami postižených oblastí. Papež Benedikt XVI. přijal Raberta Saraha do Kolegia kardinálů coby kardinála diakona v roce 2010.
„Papež z černé Afriky“, tituloval kardinála vatikanolog Sandro Magister v dubnu 2015. Svým vystupováním Robert Sarah skutečně potvrzuje názory, že by se mohl stát nositelem naděje v postbergogliánské Církvi. (Pokračování textu…)
Největší hrozbou pro učitelský úřad papeže je dnes papež sám.
Specialitou papeže Františka jsou zneklidňující výroky – jak se zdá, nejčastěji při rozhovorech s novináři v letadle. Povinností římského pontifika však je uklidňovat: něco, co papež František evidentně odmítá dělat. Nejnovější neformální prohlášení – zabývající se naléhavou otázkou, leč neposkytující autoritativní odpověď – mě nutí se ptát, zda Svatý otec svůj vlastní učitelský úřad nerozvrací úmyslně.
Robert Royal v článku na portálu The Catholic Thing [1] přesvědčivě vysvětlil, proč poslední překvapení z Vatikánu považuje za „bizarní krok papeže“ (slovenský překlad ZDE). Katolický svět už více než dva roky diskutuje o tzv. „Kasperově návrhu“, aby znovusezdaní rozvedení katolíci mohli být připuštěni ke svatému přijímání, a až do minulého týdne na tuto otázku nebyla žádná jasná, definitivní odpověď papeže. Ta se teď konečně objevila: nikoli v oficiálním dokumentu nebo veřejném prohlášení, ale v soukromém dopise, který unikl do médií a jehož pravost byla později potvrzena. (Pokračování textu…)
Informace, dezinformace, pravda, polopravda i lež jsou v komunikační strategii Svatého stolce dokonale promíchány. Dějiny dnešní církve se píší různými interview, improvizovanými promluvami, články na polooficiálních blozích a mediálními indiskrecemi, kdy se přenechává pole všem myslitelným interpretacím, takže vzniká podezření, že jde o plánovaný zmatek.
Dva nejnovější příklady:
Ten první se týká propuštění prezidenta vatikánské banky IOR Ettore Gotti Tedeschiho v roce 2012. V nejnovějším vydání knihy rozhovorů Petra Seewalda s Benediktem XVI. bere „emeritní“ papež odpovědnost za propuštění Tedeschiho zcela na sebe. Šlo – dle jeho slov – o nutnost „obměnit“ vedení vatikánské banky.
Sekretář odstoupivšího papeže mons. Georg Gänswein však prohlásil, že Benedikt XVI. o tomto sesazení Tedeschiho nic nevěděl a „byl velmi překvapen nedůvěrou, která byla tomuto profesorovi vyslovena.“ Andrea Tornielli o tom pojednává ve svém článku 22. října 2013 pod názvem „Benedikt XVI. byl velmi překvapen odvoláním Tedeschiho“. (Pokračování textu…)
Polský episkopát nedávno deklaroval, že v otázkách podávání sv. přijímání znovusezdaným neuhne ani o krok, nicméně jak to vypadá, není vše tak růžové, jak by se z tohoto předsevzetí mohlo zdát. Svědčí o tom reakce hlavy polského episkopátu arcibiskupa Stanisława Gądeckého, z níž je cítit jisté pochopení pro nešťastnou adhortaci „Amoris laetitia”.
Nejprve se tetelil blahem nad skutečností, že František rozmlouval s každým polským biskupem „jako otec se svým dítětem“, což je podle něj „typický rys jeho pontifikátu“. Pak odpověděl na otázku stran svatého přijímání pro znovusezdané, jak je „AL“ otevřeně připouští. (Pokračování textu…)
„Nemějme strach říkat tuto pravdu: svět je ve válce, protože přišel o mír,“ pravil papež k novinářům na palubě letadla z Říma do Krakova. (Řeč byla o mučednické smrti P. Jacquesa Hamela.] „Je to válka zájmů, válka o peníze, válka o přírodní zdroje, je to válka o vládu nad národy: toto je ta válka. Někdo si může myslet, že mluvím o náboženské válce. Nikoli. Všechna náboženství chceme mír. Válku chtějí jiní.“1
Nejvýraznějším rysem tohoto pontifikátu je vulgarita. Používám to slovo v jeho technickém významu „populistický“, „lidový“. Zásadní výroky tohoto papeže jsou výroky vulgárního všeobecného konsensu. (Pokračování textu…)
Nejhorší na současném stavu Církve je zmatek. Jak se mají věřící v tom všem vyznat, konkrétně v navzájem si odporujících vyjádřeních čelných kardinálů za situace, kdy papež se vyslovuje nejasně a vyhýbavě?
Konkrétně: Ohledně exhortace papeže Františka Amoris laetitia, která otevírá možnost přijímání Těla Páně „za určitých okolností“ lidem žijícím v hříšných svazcích, prohlásili opakovaně kardinálové Raymond L. Burke, Carlo Caffara a Walter Brandmüller, že se nejedná o závazný dokument učitelského úřadu Církve. To ovšem vyvolalo kategorický nesouhlas vídeňského kardinála Schönborna, známého zastánce přístupu znovusezdaných rozvedených ke sv. přijímání. V rozhovoru pro italský list Corriere della Sera (informace o něm poskytuje portál www.katholisches.info 7.7.2016) důrazně připomíná, že AL je dokumentem řádného magisteria velké důležitosti a veškeré předchozí dokumenty magisteria týkající se tématu manželství a rodiny (např. Casti Connubii Pia XI. nebo Familiaris Consortio Jana Pavla II.) „musí být čteny ve světle AL“, prý podobně jako dokumenty I. vatikánského koncilu „musí být čteny ve světle II. vatikánského koncilu“, neboť to nové, aktuální, je prý závažnější než to starší. Výše zmínění kardinálové naopak zdůrazňují, že aktuální dokumenty musí být v souladu s předchozí naukou a podle ní poměřovány a hodnoceny. Pokud jí odporují, postrádají závaznost učitelského úřadu. (Pokračování textu…)
Nová služba tiskové kanceláře Svatého stolce pro novináře a další zájemce!
OBITER DICTA aneb Co chtěl papež ve skutečnosti říci
Unavuje vás čekat na to, až dorazí P. Lombardi a vyprodukuje zredigovanou verzi papežských výroků? Toužíte vědět, co chtěl František svými nepřipravenými projevy skutečně říct?
OBITER DICTAvyužívá nejnovější technologie a přináší vám jasnou a autoritativní verzi Vatikánské informační službysimultánně, tj. ještě během papežovy řeči. (Pokračování textu…)
Nedávno se v tisku objevil další kontroverzní rozhovor s papežem Františkem, tentokrát ve francouzském deníku La Croix. Papež František řekl, v rozporu s naukou předchozích papežů, např. Lva XIII. v encyklice Libertas a Pia XI. v Quas primas: „Státy musejí být sekulární. Konfesní státy končí špatně. To jde proti charakteru dějin.“ Ve stejném rozhovoru František srovnával křesťanství s příznivci islámu, kteří svou víru prosazují dobýváním. „Je pravda, že myšlenka dobývání je duši islámu vlastní,“ uvedl. „Úkol v Matoušově evangeliu, kde Ježíš posílá své učedníky ke všem národům, je však také možné interpretovat stejnou ideou dobyvačnosti.“
Šokující výroky mi připomněly úplně první otázku a odpověď, která Františkovi na počátku jeho pontifikátu unikla do médií. Na tento rozhovor se vzpomíná především proto, že v něm papež připustil, že ve Vatikánu existuje „homosexuální lobby“. Přestože taková výbušná zpráva by byla pro LifeSiteNews jako dělaná, tento první rozhovor tam v době, kdy byl zveřejněn, nenajdete. Nemohl jsem totiž uvěřit, že je autentický či přesný, ne kvůli zmínce o „homosexuální lobby“, ale protože se v něm papež vyjádřil pohrdavě o duchovní kytici růženců, kterou dostal ke svému zvolení. Citujeme:
Jde o mě. Když jsem byl zvolen, dostal jsem dopis od jedné z těchto skupin, v němž stálo: „Vaše Svatosti, chceme Vám věnovat tento duchovní poklad: 3525 růženců.“ Proč neřeknou „modlíme se za Vás, prosíme“? … ale tohle počítání… A tyto skupiny se vracejí k praktikám a metodám, které jsem zažil – vy ne, protože nejste dost staří – k metodám, k věcem, které tehdy existovaly, ale dnes, teď už neexistují…1
Pamatuji se, že jsem si pomyslel: „To není možné, že by papež kdy řekl něco, co znevažuje růženec.“ Tato stránka rozhovoru mě přiměla pochybovat o tom, že cokoli v něm je autentické. Proto jsem odolal tlaku na to, abych zveřejnil článek o papežových výrocích týkajících se „homosexuální lobby“ ve Vatikánu. Několik týdnů poté jsem navštívil Řím a konečně jsem měl možnost se na tento rozhovor zeptat někoho informovaného. Šokovalo mě, že jsem uslyšel: „Samozřejmě, je to pravda.“ Bylo mi řečeno, že to je první příklad nové komunikační metody, kterou uplatňuje papež využívající různých způsobů komunikace. (Pokračování textu…)
Neuvěřitelný úvod k oficiální zprávě Vatikánského rozhlasu o ranní promluvě papeže Františka z 9. 6. uvádí: „Chtít »toto anebo nic« není katolické, ale heretické – poznamenal papež František v dnešní homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty, když mluvil o »zdravém realismu«, ke kterému Ježíš vedl svoje učedníky.“1
Celá tato pasáž promluvy zní:
„Toto je zdravý realismus katolické církve. Katolická církev nikdy neučí »buď to, anebo tamto«. To není katolické. Církev říká »to a také to«. Buď dokonalý, smiř se se svým bratrem. Neurážej ho. Měj ho rád. A jestliže se vyskytne nějaký problém, alespoň se dohodni, aby se nerozpoutala válka. To je zdravý realismus katolicismu. Není katolické žádat »buď to anebo nic«, to není katolické, to je heretické. Ježíš dovede putovat spolu s námi, podává nám ideál a doprovází k ideálu, vymaňuje nás z uvíznutí v rigidnosti zákona a říká nám: »dělejte, co můžete«. On nás dobře chápe. Je to náš Pán a tomu nás učí.“
Přesně interpretovat, co vlastně říká papež František, je vždy obtížné, avšak téma „rigidních“ katolíků, kteří se neochvějně drží ideálů, jež učí Kristus, a absolutně platných pravd, se v jeho výrocích objevuje opakovaně. „Fundamentalismus je nemoc, která se nachází ve všech náboženstvích,“ řekl papež v listopadu na palubě letadla při návratu z Afriky. „My katolíci máme několik – spíše mnoho – těch, kdo si myslí, že mají absolutní pravdu a jdou a hází špínu na druhé pomluvou, utrhačstvím, a ubližují jim…A je třeba proti tomu bojovat.“2(Pokračování textu…)
Radomír Malý Rozhovor, který papež František poskytl 9. května pro La Croix, vyvolal – jako už mnohokrát – vlnu kritiky ze strany autentických katolíků. Jde především o 3 pasáže. Pokusím se o jejich rozbor:
La Croix: Ve svých promluvách o Evropě mluvíte o kořenech kontinentu, avšak bez toho, že byste je označil za křesťanské. Evropskou identitu nazýváte spíše multikulturní a dynamickou. Je snad podle Vás výraz křesťanské kořeny pro Evropu nepatřičný?
Papež: „Je třeba mluvit o kořenech v množném čísle, protože je jich víc. V tomto smyslu, když slyším mluvit o křesťanských kořenech Evropy, se tohoto tónu někdy obávám, protože může znít triumfalisticky nebo nevraživě. Zavání potom kolonialismem.“
František se tady bohužel staví otevřeně na stranu neomarxistické levice, která již dříve odmítla zmínku o křesťanských kořenech v evropské ústavě. Přitom právě křesťanství vytvořilo vše hodnotné, co v Evropě existuje, evropská civilizace se začala rozvíjet teprve poté, co nově příchozí národy po zániku Západořímské říše r. 476 jeden po druhém začaly přijímat křest. Bez epochálního civilizačního díla benediktinských mnichů a katolické Christianitas (křesťanský charakter státu) si nelze představit Evropu v pozitivním slova smyslu jako kulturní a civilizační velmoc. (Pokračování textu…)
Papežovu migrační politiku podrobil tvrdé kritice arcibiskup pražský, kardinál Dominik Duka. František podle něj nerozumí evropské migrační krizi, protože pochází z Latinské Ameriky. Na rozdíl od Spolkové republiky Německo a Rakouska církevní představitelé visegrádské skupiny tzv. „vítací politiku“ Bruselu a Berlína nepodporují.
Dne 7. května zveřejnil český deník Lidové noviny rozhovor s pražským arcibiskupem. V něm kardinál uvádí, že způsob, jakým papež František rozumí migrační krizi, která v Evropě probíhá, odráží jeho latinskoamerický původ.
Františkovo uvažování se liší od jeho předchůdců, kteří byli Evropané
Společnost a historie Jižní Ameriky mají velký vliv na myšlení papeže, které se tak výrazně liší od myšlení Jana Pavla II. a Benedikta XVI., kteří byli Evropané, soudí pražský kardinál.
Rozhovor s kardinálem Dukou byl zveřejněn den poté, co papež František obdržel Cenu Karla Velikého. V předmluvě k jejímu udělení zdůvodnil prezident Evropského parlamentu Martin Schultz (SPD), že papež František je „velkým Evropanem.“ (Pokračování textu…)
Nebohý P. Lombardi! Svatý otec je schopen zničující spontánnosti, i když je bezpečně na terra firma.
Když byl vatikánský mluvčí dotázán, co měl papež na mysli komisí, která má zkoumat otázku svěcení žen na jáhenky, zmohl se jen na odpověď: „Dosud není jasné, co má papež v úmyslu.“
Což ovšem nastoluje sugestivní otázku: nikdo rozumný snad nemůže pochybovat o tom, že se ukáže, že jáhenky nejsou nic víc než zástěrka pro kněžské svěcení žen. (Pokračování textu…)
ROM/STUTTGART , 28 April, 2016 / 9:05 AM (CNA Deutsch)
Jan Pavel II. si ho cenil jako poradce, Benedikt XVI. jako přítele. Jde o jednoho z nejhodnotnějších německých filozofů posledních desetiletí: Roberta Spaemanna. V exkluzivním rozhovoru pro CNA se vyjadřuje tento emeritní profesor filozofie velmi kriticky o Amoris laetitia, téměř 300 stránkovém posynodálním listu papeže Františka, který byl veřejně představen 8. dubna.
Pane profesore Spaemanne, svou filozofií jste byl průvodcem pontifikátů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Mnozí věřící nyní diskutují o tom, jak lze Amoris laetitia papeže Františka číst v kontinuitě s naukou Církve a těchto papežů. Jak to vidíte vy?
Z největší části je to možné, i když směřování tohoto dokumentu vyvolává závěry, které nemohou být kompatibilní s naukou Církve. Článek 305 spolu s poznámkou 351, kde se píše, že věřící „v objektivní situaci hříchu“… „na základě zmírňujících faktorů“ mohou být připuštěni ke svátostem, přímo odporuje článku 84 listu Familiaris consortio Jana Pavla II.
O co tady Janu Pavlu II. šlo?
Jan Pavel II. vysvětluje lidskou sexualitu jako „reálný symbol pro celistvé vydání sebe samého druhé osobě“ a to „bez jakéhokoliv časového nebo jiného omezení“. V článku 84 formuluje zcela jasně, že rozvedení žijící v novém svazku se musí sexuálního styku zřeknout, jestliže chtějí přistupovat ke sv. přijímání. Změna v této praxi by proto nebyla vůbec žádným „dalším rozvinutím Familiaris Consortio“, jak říká kardinál Kasper, ale zlomem v antropologické a teologické nauce o lidském manželství a sexualitě. Církev nemá žádnou pravomoc neuspořádané sexuální vztahy hodnotit pozitivně udělením svátostí a tím předbíhat Boží milosrdenství. Na tom nic nemění, jak my konkrétní situace klasifikujeme lidsky a morálně. Dveře jsou tady – jako kněžství pro ženy – zavřeny. (Pokračování textu…)
Zatímco mezi členy britské Konzervativní strany a ministry stoupá napětí v souvislosti s možností, že Velká Británie opustí Evropskou unii, vyšlo najevo, že presbyteriánská Skotská církev se po zásahu papeže Františka zapojila do kampaně za setrvání.
„Odtrhnout se od Evropy a všechno, co by to znamenalo, by bylo zkrátka nekřesťanské. Měli bychom společenství a mosty budovat, nikoli je bořit a rozbíjet,“ řekl papež letušce společnosti American Airlines při podávání koktejlu v letadle. „Bylo by to jako za Jindřicha VIII. a víte, k čemu to vedlo.“
Vatikánští činitelé toto přímočaré papežské vyjádření rychle poupravili. (Pokračování textu…)
ŘÍM 8. dubna 2016 (LifeSiteNews) – Nejkontroverznější moment nové apoštolské exhortace papeže
František I.
Františka Amoris laetitia (Radost z lásky) se možná omezuje na pouhou poznámku pod čarou, ale to, co z ní vyplývá, je jasné: papež otevírá dveře návrhu kardinála Waltera Kaspera, aby rozvedení a znovusezdaní katolíci mohli být za určitých okolností připuštěni ke svátostem včetně Eucharistie.
Zdá se, že papež tím zaujal pozici, která odporuje postoji jeho předchůdců, zejména papeže Jana Pavla II., který myšlenku připuštění rozvedených a znousezdaných katolíků ke sv. přijímání rozhodně odmítl ve své apoštolské exhortaci Familiaris consortio. Také papež Benedikt XVI. se tímto sporem zabýval v době, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku víry [1], a definitivně se vyslovil proti liberalizaci církevní praxe.
Papež František se přímo otázkou, která v uplynulých dvou letech vyvolávala diskuse v celé už od chvíle, kdy kardinál Kasper na osobní pozvání papeže Františka nastínil svůj kontroverzní návrh v klíčovém projevu před konzistoří kardinálů ve Vatikánu, zabývá až v 8. kapitole historicky nejdelší apoštolské exhortace. (Pokračování textu…)
23. února 2016 (LifeSiteNews) – Výroky papeže Františka o antikoncepci na palubě letadla při zpátečním letu z Mexika, které potvrdil i mluvčí Vatikánu P. Federico Lombardi, vyvolaly bezprecedentní vlnu veřejného znepokojení katolíků a představitelů hnutí pro život, z nichž někteří žádají od papeže vysvětlení. Výňatky z komentářů významných činitelů uvádíme níže spolu s odkazy na celá jejich vyjádření.
Profesor E. Christian Brugger (profesor etiky a ředitel postgraduálního programu nadace Culture of Life Foundation ve Washington, profesor morální teologie na teologické fakultě sv. Jana Maria Vianneye v Denveru, kde je vedoucím Staffordovy katedry morální teologie) napsal na portálu National Catholic Register:
Některé lidi, možná mnohé, papežova slova nadchnou. Avšak ti z nás, kdo podporují a hájí Magisterium a zejména Petrova nástupce, jejichž nejvlastnější úlohou je být strážci a vykladači pokladu víry, považují slova papeže Františka a P. Lombardiho za matoucí a znepokojivá. Zdá se, že papež tvrdil něco, co není pravda a co odporuje spáse. Velice doufám, že jsem situaci špatně pochopil.
Ať tomu tak je nebo ne, rád bych řekl dvě věci. Za prvé, nepřipravené výroky papeže v interview a komentáře jeho tiskového mluvčího nepředstavují Církev učící. Proto tato tvrzení nechrání Duch svatý a nejsou obdařena církevní autoritou. Katolíci nemají žádnou povinnost se papežovým slovům podřídit „s poslušností rozumu a vůle“ (Lumen gentium 25).
Za druhé, papež František je náš milovaný otec. Ctíme ho pro jeho úřad a budeme za ním stát, kdykoli by ho někdo lživě napadl. Přejeme dobré jemu i celé Církvi. Jistě nikdy nepůjdeme cestou Martina Luthera k odmítnutí papežského primátu a apoštolské posloupnosti. Avšak Církev je Ježíšova, nikoli papežova nebo biskupů (a určitě ne moje).
Výroky Svatého otce na portále Catholic Culture pod titulkem „The damage done – again – by the Pope’s interview” („Škoda, kterou – opět – způsobil rozhovor s papežem“) komentuje známý katolický novinář Phil Lawler. Konstatuje, že i když katoličtí obhájci papeže Františka budou jistě argumentovat tím, že slova Svatého otce byla vytržena z kontextu, je zřejmé, že tentokrát senzacechtiví novináři za problém nemohou: je nepochybné, že papež skutečně vyvolal dojem, že je připraven diskutovat o morálnosti antikoncepce v souvislosti s virem Zika, a jeho slova jsou v nejlepším případě matoucí.
Phil Lawler výstižně píše: „Není pochyb, že obhájci papeže budou argumentovat – a někteří tak již učinili – že papež ve skutečnosti neřekl, že antikoncepci lze ospravedlnit. To je do značné míra pravda. To, co řekl, bylo, že ‚antikoncepce není absolutní zlo’. Ale jaké jiné sdělení si v tomto kontextu měli novináři z tohoto prohlášení vyvodit? Jestliže se mě zeptáte, je-li ospravedlnitelné vykrást banku, a já odpovím, že bankovní loupež není absolutní zlo, nenaznačuji tím snad, že jsem ochoten k diskusi o tom, zda je bankovní loupež za určitých okolností přípustná? Zcela jistě jsem tím nevyvolal dojem, že si myslím, že bankovní loupež je vždy nemorální. Církev však učí, že umělá antikoncepce, je-li použita ke zmaření účelu manželského aktu, je vždy nemorální. Představitelé OSN nyní tvrdí, že manželé by měli kvůli epidemii viru Zika rutinně používat umělou antikoncepci. V papežově prohlášení nic nenaznačovalo, že v tomto přístupu je nějaký podstatný morální problém. Všiml jsem si, že někteří obhájci papežova výroku podotýkali, že světští novináři obecně nauku Církve o antikoncepci nechápou. To je pravda – a nic z toho, co papež řekl, jejich informovanosti nijak nenapomohlo.“ (Pokračování textu…)
ŘÍM, 19. února 2016 (LifeSiteNews) – Mluvčí Vatikánu P. Federico Lombardi potvrdil, že Svatý otec měl skutečně na mysli „kondomy a antikoncepční prostředky“, když při zpátečním letu z Mexika řekl, že kvůli hrozbě viru Zika se mohou manželé oprávněně „vyhýbat otěhotnění“.
P. Lombardi dnes Vatikánskému rozhlasu řekl: „Antikoncepční prostředek nebo kondom může být v konkrétních nouzových nebo závažných případech předmětem rozlišování z vážných důvodů svědomí. To je to, co papež řekl.“ Podle Lombardiho papež mluvil o „možnosti uchýlit se k antikoncepci nebo kondomům v případech nouze nebo ve zvláštních situacích. Neříká, že tato možnost se akceptuje bez rozlišování, avšak řekl jasně, že ve zvlášť naléhavých případech je možné o ní uvažovat.“ Lombardi zopakoval příklad, který papež František uvedl, podle něhož Pavel VI. údajně „povolil použití pilulky řeholnicím, které byly ve vážném nebezpečí“ znásilnění. „To znamená, že se to zvažovalo v situaci, která nebyla normální.“
Ve čtvrtek v letadle se jedna novinářka papeže zeptala, zda může Církev „vzít v úvahu koncepci menšího ze dvou zel“, když dojde na otázku prevence otěhotnění, aby se zabránilo přenosu viru. Papež svou odpověď zahájil kategorickým odsouzením potratu jako řešení problému, ale k otázce zabránění těhotenství dodal: „Mluvíme o konfliktu mezi pátým a šestým přikázáním.“
„Velký Pavel VI. v obtížné situaci dovolil sestrám v Africe v případě znásilnění použít antikoncepci,“ řekl reportérům. „Bránění otěhotnění není absolutní zlo,“ dodal. „V určitých případech, jako byl ten, který jsem uvedl u bl. Pavla VI., to bylo jasné.“(Pokračování textu…)
NA PALUBĚ PAPEŽSKÉHO LETADLA, 18. února 2016 (LifeSiteNews) – Papež František uspořádal další kontroverzní tiskovou konferenci během zpátečního letu z papežské návštěvy, přičemž jedna z jeho odpovědí způsobila, že svět obletěly titulky, které tvrdily, že papež otevřel v některých případech dveře k antikoncepci – konkrétně v jihoamerických zemích snažících se zabraňovat těhotenství kvůli obavám z viru Zika.
Jedna novinářka se papeže zeptal, zda může Církev „vzít v úvahu koncepci menšího ze dvou zel“, když dojde na otázku prevence otěhotnění, aby se zabránilo přenosu viru. Papež svou odpověď zahájil kategorickým odsouzením potratu jako řešení problému, ale k otázce zabránění těhotenství dodal: „Mluvíme o konfliktu mezi pátým a šestým přikázáním.“
„Velký Pavel VI. v obtížné situaci dovolil sestrám v Africe v případě znásilnění použít antikoncepci,“ řekl reportérům. „Bránění otěhotnění není absolutní zlo,“ dodal. „V určitých případech, jako byl ten, který jsem uvedl u bl. Pavla VI., to bylo jasné.“(Pokračování textu…)
.JPG)
.jpg)
