Tag Archives: Česká republika
Vzpomínka na nenarozené 2015
Druhého listopadu, kdy slavíme památku Všech věrných zemřelých, je zároveň hnutím pro-life držena „Vzpomínka na nenarozené„. V ČR byl tento zvyk poprvé zaznamenán v roce 2009, kdy se k nám rozšířil ze Slovenska, a od té doby se k němu hlásí každoročně stovky lidí.
V rámci Vzpomínky na nenarozené zapalujeme večer svíčky na památku dětí povražděných při potratech a modlíme se za obrácení a lítost těch, kteří je k této smrti odsoudili. Rovněž se modlíme za nenarozené děti, kterým těmto osud hrozí. A také za matky, které potrat zvažují, aby odolaly pokušení a svodům zlého a zachovaly se správně. A za všechny, kdo se podílejí na potratech, od lékařů po politiky, aby si uvědomili hrůznost a zločinnost svého jednání, obrátili se a napravili se.
Proč máme povinnost přijímat křesťanské uprchlíky
Tábor pro syrské uprchlíky v Jordánsku
Když sleduji všechny ty diskuse o tom, zda přijímat uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, kolik a jaké, občas se nestačím divit, co všechno z lidí vypadne. Můj názor je jasný – měli bychom přijímat uprchlíky, v prvé řadě ty křesťanské! A troufám si dokonce tvrdit, že je to v současné situaci naše jednoznačná povinnost. Proč? No, dovolím si to rozvést…
A) Proč přijímat uprchlíky?
A1) Protože na to máme.
Je to tak. Jsme na tom tak dobře, že si můžeme dovolit pomáhat. A – tady není žádných pochyb – kdo může pomáhat, ten pomáhat musí. Tím více, že:
A2) Západ je zodpovědný za neštěstí, které ty lidi potkalo.
Ano, JE! To USA a část EU rozbordelily Irák tak, že se stal líhništěm terorismu a ideálním podhoubím Islámského státu. Stejně totéž platí u Lybie. A i Sýrie, kde by – nebýt systematické podpory protibašárovského terorismu ze strany USA a části EU – žádné občanské války a Islámského státu rovněž nebylo. Rád bych připomněl, že ČR nejenže neodsoudila žádnou z těchto nedomyšlených agresí a nezodpovědností, ale dokonce některé z nich hlasitě a explicitně podporovala.
Odvody žen jsou zhůvěřilost
Jsem nanejvýš znechucen návrhem novely branného zákona, který včera prošel vládou. Nejenže zavádí spoustu zásadně nepraktických a zbytečných opatření (některé zásadní námitky zmiňuje poslankyně za ODS Jana Černochová – vizte ZDE), ale především přichází s jednou nebetyčnou zhůvěřilostí: odvody se mají týkat i žen.
A to je velmi zlé. V civilizovaných společnostech se za normální situace povinné odvody žen týkat nemají, jedinou přijatelnou výjimkou jsou svobodné bezdětné ženy pracující ve zdravotnictví. Samozřejmě, pokud ta která žena chce pomoci při obraně státu, může se přihlásit jako dobrovolnice. To je ale něco jiného. (Další věc je, že ženy nepatří do bojových jednotek.)
Vzpomínka na nenarozené 2014
Druhého listopadu, kdy slavíme památku Všech věrných zemřelých, je zároveň hnutím pro-life držena „Vzpomínka na nenarozené„. V ČR byl tento zvyk poprvé zaznamenán v roce 2009, kdy se k nám rozšířil ze Slovenska, a od té doby se k němu hlásí každoročně stovky lidí.
Letos se sice Dušičky přesouvají až na 3. listopadu (ustupují neděli), nicméně Vzpomínka na nenarozené může klidně zůstat na 2. listopadu, tím spíše, že se při ní obvykle modlíme večer, který už liturgicky patří k dalšímu dni.
V rámci Vzpomínky na nenarozené zapalujeme večer svíčky na památku dětí povražděných při potratech a modlíme se za obrácení a lítost těch, kteří je k této smrti odsoudili. Rovněž se modlíme za nenarozené děti, kterým těmto osud hrozí. A také za matky, které potrat zvažují, aby odolaly pokušení a svodům zlého a zachovaly se správně. A za všechny, kdo se podílejí na potratech, od lékařů po politiky, aby si uvědomili hrůznost a zločinnost svého jednání, obrátili se a napravili se.
V neděli proběhne sčítání účastníků katolických bohoslužeb
V neděli 12. října 2014 proběhne na území České republiky sčítání účastníků katolických bohoslužeb, které se u nás v moderní době koná zhruba jednou za pět let. Stručnou informaci o letošním sčítání naleznete na stránkách ČBK.
Ebola: Kolik nás bude stát naše hloupost?
Epidemie v Západní Africe.
Hrozivá epidemie eboly, která zachvátila Západní Afriku a nyní ohrožuje celý svět, je velikou tragédií. Nejen z pohledu lokálního, ale i celosvětového, neboť minimálně její ekonomické dopady zasáhnou celý svět. Ne-li něco horšího. A můžeme si za to sami.
Je zřejmé, že Západní Afrika sama není schopna řešit problém takového rozsahu. Ponechme stranou, nakolik si za to může sama a nakolik si dává civilizovaný svět záležet na tom, aby v takovém nemohoucím stavu zůstala, protože mu to vyhovuje. Podstatné je, že včasný a dostatečně rázný zásah OSN a civilizovaného světa mohl epidemii zadusit (či alespoň výrazně omezit) už v zárodku. Na jejím začátku ale nepřišel. A vlastně nepřišel dodnes.
HPŽ ČR chce soudně napadnout prodej potratové pilulky
Na český trh byla v těchto dnech zavedena potratová tableta zabíjející dítě do 49. dne těhotenství. Hnutí Pro život ČR spolupracuje s právníky a gynekology na podání soudního napadení způsobu použití preparátu.
Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) schválil loni v červnu tři preparáty působící potrat dítěte v prvním trimestru: Mifegyne, Mispregnol a Medabon. První dva preparáty distribuuje v ČR firma Nordic Pharma. Ta k nim dodala také edukační materiál. Podle něj žena ve zdravotnickém zařízení pouze užije tři tablety Mifegynu. Následně může lékař ženu propustit. Po 36 hodinách užije žena čtvrtou tabletu, tentokrát Mispregnolu. K samotnému potratu tak může dojít mimo zdravotnické zařízení, což je v rozporu s českou legislativou i s podmínkami registrace SÚKLu.
První „pouť Odporu“ v Čechách
Korouhev s Kristem Králem
Dnes, tj. 10. května 2014, se v jihočeské Lužnici konala pouť ke sv. Janu Nepomuckému, kterou vedl P. Martin Fuchs, který do své rezignace v prosinci 2013 působil v řadách Kněžského bratrstva sv. Pia X. v Rakousku (na stránkách internetového časopisu REX! můžete nalézt rezignační dopis otce Fuchse i rozhovor s ním). P. Fuchs i po své rezignaci působí v Rakousku poblíž českých hranic při soukromé kapli v Aigenu, která byla dříve propůjčována kněžím FSSPX.
Je to patrně vůbec první případ, kdy se v České republice konala pouť vedená někým z tzv. „kněží Odporu“ – tj. kněží, kteří odešli nebo byli odejiti z FSSPX kvůli nesouhlasu s jeho současným směřováním ve vztazích s Římem a v pastorační praxi. Rovněž je to patrně první případ, kdy „kněz Odporu“ celebroval na území ČR Mši svatou. Poutě se zúčastnilo na 30 lidí.
První pochod „Odvahu k životu“ v Českých Budějovicích
Pochod na náměstí P. O. II.
(foto: Kateřina Kubíková)
V sobotu 15. března 2014 se v Českých Budějovicích uskutečnil první pochod „Odvahu k životu“. Ten je, společně s dalšími lokálními pro-life pochody, které se pravidelně vícekrát za rok konají i v dalších městech (Praha, Brno, Jihlava, Plzeň a Olomouc), doplňkem celonárodního „Pochodu pro život“, jenž se od roku 2001 pravidelně koná v Praze. Hlavní organizátorem českobudějovické akce byl Lukáš Krutský z Vyššího Brodu. Cílem bylo upozornit na zlo potratů, které jsou rozšířené a zákony legalizované v české (a ve většině evropské) společnosti, ovlivněné hédonismem a relativismem. Ve skutečnosti jde o zabíjení nenarozených dětí.
Papež Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae z roku 1995 mimo jiné jednoznačně konstatoval, že „potrat a eutanázie jsou zločiny, které žádný lidský zákon nemůže ospravedlnit“. Největší počet potratů byl v České (tehdy federativní) republice zaznamenán roku 1990, za tento rok jich bylo napočteno celkem 110.000. V roce 2013 to bylo 23.000 interrupcí. Jen v Českých Budějovicích je každým rokem v nemocnici zabito téměř 500 nenarozených. Učení katolické církve říká, že katolíci nemohou a nesmí souhlasit s nespravedlivými zákony a nejsou ani povinni takové zákony poslouchat. Toto vyjádřil v jednom ze svých nedávných kázání i emeritní českobudějovický biskup Jiří Paďour.
Boj o právo na domácí vzdělávání aneb Proč děti nepatří státu
Romeike vs. Německo
Romeikovi
Uwe a Hannelore Romeike jsou manželé pocházející ze spolkové země Bádensko-Württembersko. Oba jsou vysokoškolsky vzdělaní a hluboce věřící evangelikální křesťané. V době, kdy se začal jejich boj proti státnímu monopolu na vzdělávání, byli rodiči čtyř dětí (dnes jich mají šest) ve věku 3-11 let.
Své tři školou povinné děti odhlásili ze základní školy v Bietingheim-Bissingenu v roce 2006 a Hannelore coby žena v domácnosti začala své děti sama vyučovat.
Romeikovým se nelíbilo, jakým způsobem stát jejich děti vzdělává. Zkrátka, že německé školy již nevyznávají křesťanské hodnoty, na nichž oni zakládají výchovu svých dětí; nejstarší syn Daniel se učil z učebnice, jež obsahovala explicitní až vulgární popisy sexu, jiné učebnice vedly dle názoru Romeikových děti k neúctě vůči autoritám v rodině, nebo obsahovaly okultní praktiky.
Nelíbila se jim ale ani úroveň výuky, její způsob a vedení. Uwe Romeike, povoláním učitel hudby, uvedl: „Situace ve veřejném školství se od doby, kdy jsem sám navštěvoval základní školu, velmi změnila. Stát věří, že děti musí být socializovány, vyrůstat a jednat stejným způsobem, jinak by nezapadly do společnosti.”
