Tag Archives: Akce D.O.S.T.
Slovo předsedy Akce D.O.S.T. k 17. listopadu
Petr Bahník
Zhruba před měsícem jsem na stránkách webového magazínu Neviditelný pes zaznamenal názorovou přestřelku Alexandra Tomského s profesorem Tomášem Halíkem. Tomský v ní reagoval na jednu z Halíkových filipik o „dobrodiní“ masové imigrace a trefně odhalil sofistický charakter její argumentace. Natolik trefně, že měl Halík potřebu v následné reakci Tomskému podkuřovat udělováním titulů „gentlemanský kritik“, „oponent na úrovni“ a podobně, aby tak obratně neutralizoval dopad Tomského kritiky, celou diskusi „přátelsky“ zahrál do autu a ještě měl poslední slovo. Tomský naštěstí dokázal Halíkovu šmajchlování odolat a odpověděl opět razantní kritikou. (Inu signatář Manifestu D.O.S.T., to máte marné.)
Ale proč o tom teď píšu? Připomnělo mi to datum sedmnáctého listopadu. Tomáš Halík se o něm totiž v té diskusi s Tomským zmiňuje a dojemně líčí, jak zvonil klíči. V témže textu ovšem jen o několik řádků níže píše (vlastně vyhrožuje) všem konzervativcům, aby si prý zvykli na to, že „svět už nebude jako dřív“! Dobrá, jenže většina těch lidí, kteří v listopadu 1989 řečeno s Halíkem „zvonili klíči“, si přála právě jenom to, aby svět byl zase n o r m á l n í, tak jako dřív. Aby k snídani byly křupavé rohlíky z pekárny pana XY, domy byly udržované (a obydlené), aby sedláci sedlačili, křesťani se modlili, universitní profesoři se těšili oprávněné úctě a policisté chytali zloděje a nemlátili lidi po hlavě kvůli názorům. Halík evidentně zvonil z jiného důvodu, zvonil pro „krásný nový svět“, který definitivně dorazí i to málo, co z naší kultury a civilizace ještě zbylo.
XV. Hovory na pravici: Genderová válka proti rodině – Záznam a ohlasy
Na YouTube je k dispozici několikadílný záznam akce, kterou včera pod vedením Michala Semína a Petra Bahníka pořádala Akce D.O.S.T. Opravdu doporučuji ke shlédnutí, resp. poslechu, jde o velmi informativní a užitečná vystoupení a diskusi. Což samozřejmě neznamená, že souhlasím se vším tam řečeným.
Samozřejmě existují i jiné názory. P. Tomáš Stritzko FSSPX tuto akci odsuzuje jako „pokračování tradice mírových konferencí či II. vatikánského koncilu.“¹ Nevím, jak na to přišel, nevidím pro takový odsudek žádné podklady. Nejde přece o žádné pseudoekumenické modlitby či bohoslužby (které by samozřejmě byly nepřijatelné), ani obdobu nějaké mírové konference. Jde o setkání, vystoupení a diskusi předních představitelů světových prorodinných organizací a tam jistě není přítomnost (jednoho) představitele pravoslavného světa na překážku. Pravoslavní v této věci vedou stejný boj jako my katolíci, a co hůř, my musíme s hanbou přiznat, že si momentálně vedeme mnohem hůře než oni.
Hovory na pravici: Genderová válka proti rodině
Akce D.O.S.T. pořádá v pondělí 16. února XV. diskusní večer Hovory na pravici, tentokráte na téma Genderová válka proti rodině. Moderátorem diskuse bude pan Michal Semín, vstupní příspěvky přednese mezinárodní sestava předních vůdců prorodinných organizací: Antonio Brandi (Pro Vita, Itálie), Alexej Komov (Světový kongres rodin, Rusko), Marek Michalčík (Aliancia za rodinu, Slovensko) a Radim Ucháč (Hnutí Pro život ČR).
Jakou barvu má Národní demokracie?
F. K. Ladislav
Ne Bruselu – Národní demokracie, jak se pojmenovala kvůli volbám do Evropského parlamentu, aby bylo zjevné, s jakými pohnutkami jde do volebního klání, se hlásí ke křesťanské historii Evropy, ctí křesťanské tradice. To není málo, i když to nemá explicitně uvedeno v názvu, což může určitě leckomu chybět. Domníváme se totiž, že křesťansko-demokratické strany jakékoliv pojmenování tohoto typu natolik zprofanovaly, že je lépe zvolit název víceméně neutrální. V našem případě byla volba jasná, když je možno navazovat na prvorepublikovou Národní demokracii.
Je to návaznost bez kontinuity, která byla přetržena nacistickým a komunistickým režimem. I doba pokročila a my stojíme před novými výzvami a novými hrozbami. Evropa už není křesťanská, pomalu vymírá, ztrácí svou národnostní identitu, otvírá se cizím ideologiím a náboženstvím. Křesťan nemůže v tuto chvíli stát stranou, i když rozumím těm, co se chtějí od politiky distancovat. Je to jistě jejich právo a pokud naše snahy o zastavení devastace kulturního a morálního dědictví našich předků podpoří vroucími modlitbami, tak hurá! Jak píše svatý Pavel: Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
XII. Hovory na pravici: Kulturní válka, gender a juvenilní justice
V pondělí 3. března 2014 se v Praze odehrály XII. Hovory na pravici, které zorganizovala konzervativní Akce D.O.S.T. Na nesmírně důležité téma Kulturní válka včera a dnes vystoupili panelisté Michal Semín, Alena Povolná a Lucie Boddingtonová, akci moderoval Petr Bahník.
Jako první vystoupil Michal Semín, který na úvod shrnul a popsal kulturní hegemonii marxismu a jeho dlouhodobý masívní útok na rodinu a křesťanské hodnoty, jehož účelem je otevřít cestu k revoluční přeměně světa.
Neodbytné otazníky nad sebejistými vykřičníky
Michal Semín
Článek PhDr. Pavla Zahradníka přinesl mnohé důležité informace a do té míry, do které jsou pravdivé, jsem mu za ně vděčný. Věděl jsem, že Jana Bobošíková neměla v minulosti problém podporovat požadavky homosexuální lobby a když podpořila svým podpisem Manifestu D.O.S.T. konzervativní postoje k manželství a rodině, byl jsem tím upřímně překvapen. A aby nezůstalo u jediného překvapení, požádala mne, zda by mohla vystoupit na demonstraci, kterou Akce D.O.S.T. svolala proti snaze zavést povinnou sexuální výchovu do škol.[i] Souhlasil jsem a nelitoval jsem. Krátce nato jsme se spolu sešli při panelové diskusi, kdy jsme proti Ondřeji Liškovi, předsedovi militantně multikulturalistické Strany zelených, hájili názor, že islám nepředstavuje pro Evropu i naši společnost žádné obohacení, ale nebezpečí. Setkali jsme se ještě vícekrát a nikdy jsem neodcházel s pocitem, že její sympatie k Akci D.O.S.T. nejsou upřímné. Naopak. Dospěl jsem k závěru, že Jana Bobošíková, stejně jako kdokoli jiný, může svoje názory měnit. K lepšímu. Ne vždy se mnou souhlasila a já s ní, ale rozhovory byly upřímné a zdálo se mi, že přispívají ke stále většímu příklonu Jany Bobošíkové ke konzervativní pravici.
I proto jsem byl zděšen internetovými odkazy, které Dr. Zahradník vydoloval z hlubin internetu. Kéž by něco podobného učinil i na adresu jiných politiků, lovících hlasy v katolickém či konzervativním táboře…
Janě Bobošíkové jsem 12. 10. napsal dopis tohoto znění:
Jana Bobošíková, volební blok Hlavu vzhůru! a propagace sodomie
Na stránkách internetového časopisu „Duše a hvězdy“ se v minulých dnech rozpoutala diskuse o tom, jaký vztah mohou katoličtí voliči zaujmout k volebnímu bloku Hlavu vzhůru! a jeho vůdkyni Janě Bobošíkové. Na diskusi reagoval Michal Semín článkem s poněkud zavádějícím názvem „Proč nalézají neomarxisté v boji proti Akci D.O.S.T. stoupence i v katolickém táboře?“, zveřejněném dne 8. října, a na něj jsem opět odpověděl já článkem „Katolíci a volební blok Hlavu vzhůru!“, publikovaném o den později; i po zveřejnění tohoto článku ovšem následovala čilá diskuse. Protože v článcích i diskusi se jako opakující se motiv objevuje vztah vůdkyně tohoto volebního bloku ke klíčovému momentu dnešní ofenzívy neomarxismu, jakým je propagace sodomie a její násilné šíření po celém západním světě, není snad neužitečné věnovat se tomuto problému trochu zevrubněji.
Jana Bobošíková hraje, jak známo, v této agresi neomarxismu již více let nikoli zanedbatelnou roli. V roce 2008 si tato politička i její manžel vydělávali na svůj denní chléb prací v Evropském parlamentu, kde byla Jana Bobošíková poslankyní a její manžel jejím asistentem. Na návštěvu Evropského parlamentu, jež se měla konat v následujícím roce 2009, se tehdy politička rozhodla pozvat do Štrasburku absolutního vítěze sodomitské soutěže Gay Stars, pana Davida Novotného. Vyhlášení vítězů v mnoha kategoriích Gay Stars, které proběhlo 14. října 2008 v Praze v klubu Solidní nejistota, Jana Bobošíková zaštiťovala spolu s tehdejším vůdcem české sodomitské komunity Mgr. Jiřím Hromadou a celkovému vítězi předala sošku; akce se zúčastnila i další populární postava neomarxistické revoluce, dnes již pozapomenutá ministryně Džamila Stehlíková. Krátký proslov Jany Bobošíkové, který při té příležitosti pronesla, obsahující několik obvyklých myšlenek o toleranci a respektu, si čtenář, který se zajímá o aktivity sexuálních deviantů, může poslechnout (a samotnou poslankyni si prohlédnout) přímo na stránkách Jany Bobošíkové,1) která se zjevně za tuto svou činnost dodnes nijak nestydí, ale také na stránkách Youtube.2) Je třeba přiznat, že vítěznému „gayovi“ roku 2008, jenž se stal později známým jako organizátor soutěže Muž roku, zůstala Jana Bobošíková dodnes věrnou a ještě 26. února letošního roku se (spolu s novou hvězdou české politiky, Tomiem Okamurou) zúčastnila v pražském hotelu Majestic oslavy jeho třiatřicátých narozenin.3)
Katolíci a volební blok Hlavu vzhůru!
Jana Bobošíková
Michal Semín ve svém příspěvku, nazvaném „Proč nalézají neomarxisté v boji proti Akci D.O.S.T. stoupence i v katolickém táboře?“, reagoval na některé názory, vyslovené v diskusi pod článkem „Záměrná sprostota nebo nižší inteligence?“ Protože této diskuse jsem se také zúčastnil, pokládám za svou povinnost na článek Michala Semína odpovědět.
Hned na začátku bych chtěl vyslovit nesouhlas s nespravedlivým názvem článku Michala Semína – ve zmíněné diskusi se, pokud vím, nevyskytl žádný „stoupenec“ neomarxistů; tyto stoupence můžeme zato nalézt na kandidátních listinách Hlavu vzhůru! (již byly uvedeny příklady dam Bobošíkové a Volfové, které prý své názory – jak ujišťuje Michal Semín – změnily, ovšem ten, kdo sleduje dosavadní činnost obou političek a krkolomné zvraty, kterých jsou ve svém ušlechtilém boji za získání státního příspěvku schopny, tomu sotva uvěří).
K úvodní dlouhé pasáži o webu Monarchia Catholica (s jehož myšlenkovými východisky se neztotožňuji) bych poznamenal jen tolik, že nesdílím obdiv k úpadkové liberální rakousko-uherské monarchii, přesto však nepochybuji o tom, že i toto úpadkové Rakousko-Uhersko bylo pro katolíka a konzervativce pořád neskonale lepší eventualitou než první republika a slabý „konstituční“ císař František Josef I. lepším vladařem než neblahý Tomáš Apostata, nemluvě již o krvelačném zločinci Edvardu Benešovi. Nesdílím ovšem také „němcožroutskou“ nenávist, která je jedním z motorů činnosti celého klausovského tábora a ke které se bohužel hlásí i někteří „vlastenečtí“ katolíci z tohoto tábora; nepovažuji ji za křesťanskou a pokládám ji za větší nebezpečí než proněmecké články na málo navštěvovaném webu.
Proč nalézají neomarxisté v boji proti Akci D.O.S.T. stoupence i v katolickém táboře?
Michal Semín
V minulých dnech se v diskusi pod článkem „Záměrná sprostota nebo nižší inteligence?“ objevila řada výpadů proti Akci D.O.S.T. Jsme obviňováni z podpory stran či osob, jež údajně rozvrací mravní řád ve společnosti podporou potratů a adopcí dětí homosexuálními páry. Považuji za nutné na tyto závažné výtky reagovat.
Část opozice vůči Akci D.O.S.T. přichází z okruhu přispěvatelů blogu Monarchia Catholica. Jeho šéfredaktor tvrdí, že současný režim je nelegitimní a že je tedy katolíkům přísně zapovězeno účastnit se voleb. Vzhledem k tomu, že svůj vyhraněný postoj nemůže opřít o přímé výroky církevního magisteria, vyvozuje jej z obecnějších zásad sociální nauky Církve. Jsem toho názoru, že mylně. Je pravda, že na současné politické scéně není jediná strana, která by mohla být považována za stranu katolickou, a tedy ani strana, která by důsledně hájila křesťanský mravní řád ve společnosti. Naši kritici na základě této skutečnosti činí jednoduchý závěr: jít k volbám je hřích, protože volbou kterékoli ze stran volíme nelegitimní republikánský režim, liberalismus a mravní rozklad.
Tradiční sociální nauka Církve nic takového neučí. Předkoncilní morální teologové se naopak shodují v tom, že je-li v demokratickém systému, který Církev z principu neodmítá, možnost volby subjektu, který, ač není katolický, hájí základní principy přirozeného mravního řádu, a hrozí-li vítězství stran, jejichž program představuje pro společnost značné nebezpečí, je oprávněné volit ty strany, jež, ač samy v mnoha ohledech nedokonalé, mohou dané škodě zabránit!
Zlato mlčení je někdy třeba obětovat
– Kritika kritiky-
Dosti dlouho se bráním reagovat na nejrůznější fauly, jimiž kritici z různých světa stran útočí proti Akci D.O.S.T. Říká se, psi štěkají, karavana jede dál. A věru není proč znepokojovat se pokřikem kulturní levice a havlistických „elit“. Vyjí-li vzteky, pak to co děláme, děláme patrně dobře. Ostatně, je i kritika, byť třebas ve formě záludného dloubnutí pod žebra, které se patří pokorně naslouchati a napravit na své straně vše, co je křivého. Tak jsem chápal například různé, z konzervativních pozic vedené, výhrady ke strategii, popřípadě tomu či onomu taktickému kroku v působení Akce D.O.S.T. Nicméně, občas se objeví i výpady natolik zlomyslného druhu a směru, že by mlčení k nim nebylo aktem pokory, ale rezignace, zavdalo by podnět k nepodloženým dohadům a mohlo by svést mnohé. K takovým výpadům patří hyperkritika Akce D.O.S.T. obsažená v aktuální agitce „Nech volební lístky doma“ od anonymního autora MC na internetových stránkách nepatřičně nazvaných Monarchia Catholica. Činím tedy zřídkavou výjimku a jako místopředseda Akce D.O.S.T. si dovolím několika větami se ke zmíněným útokům vyjádřit.
Obsahem článku signovaného MC je výzva ke konzervativně orientovaným čtenářům, aby se neúčastnili blížících se parlamentních voleb. Výzva zajisté legitimní a na stránkách, které se prohlašují za monarchistické, více než pochopitelná. Méně pochopitelné už je zdůvodňování tohoto postoje výčtem a kritikou kandidujících stran. Autor či autoři za šifrou MČ by si měli vybrat, zda jim jde o hrdé donkichotské gesto kopající parlamentarismus s rozběhem do zadnice, což nepostrádá půvabu, nebo jen o obyčejnou pragmatickou úvahu, že jim žádná ze stran nevyhovuje, a proto na volby kašlou. Úvahu veskrze všední, kterou letos myslím udělá kde kdo. Úvahu, která mlčky předpokládá, že kdyby přece jen byla nějaká ta strana, která by kritikovi vyhovovala, bylo by rázem správné k volbám jíti a dáti jí svůj hlas. (Podle kontextu stránek Monarchia Catholica soudím, že by se tak stalo, kdyby dostalo možnost kandidovat u nás např. sudetoněmecké krajanské sdružení).
